Re: Potřebuju se zorientovat a neudělat blbost. Poraďte prosím.

Ahoj,
děkuji za první názory, docela mipomohly k uklidnění. K mému rozsáhlému příspěvku dodat, že bych si nepřál, aby mne někdo nosil na rukou, prptože ani já nejsem ideální. Samozzřejmě, že mám své chyby a určitý podíl viny na současném stavu, které se v mém vztahu často projevily. nechci svádět vinu pouze na manželku. Jen mne poslala do kolen rychlost a hlavně tvrdost její reakce. Stále počítám s tím, že v tom není nikdo třetí. Možná, že je chyba v tom, že manželka byla dost fixovaná na rodičích (bydlíme s nimi ve stejném rodinném domě, ale ve svém bytě). A ona má touhu osamostatnit se i od nich. Chce si pronajmout byt a zkusit si žít úplně sama. Protože ona si toho žití sama se sebou asi opravdu moc nedopřála. Jen mně překvapuje, že toho chce teď dosáhnout na úkor psychické újmy mojí i dítěte. Nemám totiž rád stoupání nahoru po zádech druhých. Jinak si myslím, že to že by si nic "neužila" nebude ten pravý důvod. Brát jsme se před lety nemuseli, dítě jsme měli až po 5 letech manželství, během nichž jsme chodili do kina, divadla, na plesy a procestovali celou Evropu od skotska po Turecko. S příchodem dítěte jsme se také vyrovnali dobře. O to víc mě zaráží, když manželka pokládá těch 8 let za promarněných a svůj život ve třiceti za zkažený. asi jsem udělal velkou chybu před těmi vánocemi, kdy Mrtina chodila hotová z práce (byla to pro ni po mateřské nová situace) a já místo toho, abych ji nějak podpořil, nebo uklidnil, že se to časem srovná, tak jsem pod náporem svých povinností, pouze vyčítal, že mi nepomáhá a odmítá mě v sexu. Asi jsem se měl hodně hodně sebezapřít a o přesto že mi to vadilo ji nějak podpořit. Ženy to asi potřebují. Jinak dávám na Vaše rady, nechávám ji teď být (je to pro mně hrozně těžké a mám strach) a čekám na další odezvy. Díky moc Bohumil.