Re: Potřebuju se zorientovat a neudělat blbost. Poraďte prosím.
Ahoj Bohumile,
znám takovou podobnou situaci sama na vlastní kůži, i když u nás je "rozvržení rolí" trochu jiné, je mi i stejně let, jako tobě a tvojí ženě.
Řekla bych, že to, co píše Sally, je výstižné. Souhlasím s tím.
Jádro krize vidím v mateřské dovolené a vztahu tvojí ženy k rodičům. Ty jsi si vlastně sám vyzkoušel, co mateřská, kdy je člověk denodenně sám s dítětem, partner chodí domů večer, nepříjemný, vyčerpaný, odmítavý, co to všechno znamená.
Zdá se mi, že zavařit si takovou šlamastyku, jakou máš ty (a já i leckdo jiný) je v systému, v jakém tady v Čechách žijeme, snadné.
Nedivila bych se, kdyby stejnou roli, jako váš vzájemný problém, hrála její potřeba vymanit se konečně z vlivu rodičů. To je hrozně těžký! Možná bys mohl pomoci, pokud bys měl nápad, jak jí toto alespoň trochu ulehčit.
Myslím, že tvá žena potřebuje čas a klid. Vydrž, pokud vydržíš. Odejdi, pokud to tak budeš cítit. Nevyčítej jí, spíš se konstruktivně domluvte, jak budete pečovat o dítě. Můžete ho mít ve společné péči, to není špatné řešení, pokud budete schopni spolu kooperovat a nebudete na sebe nevražit. Rozvod je smutný a traumatizující pro všechny, ale není to zase taková tragédie, jak se někdy líčí, pokud tím dokážete projít nějak rozumně. Dítě to poškodí rozhodně míň, než neustálé dusno, scény, odstěhovávání a přistěhovávání atd... Myslím, že malé děcko potřebuje hlavně stálost a jistotu, že ho oba rodiče mají rádi (to, že mají rádi sebe navzájem potřebuje taky, jenže kde nic není, ani čert nebere a pak je snad lepší nepředstírat a chovat se k sobě přátelsky a s respektem). Držím ti palce. Přeju ti, aby se vám to urovnalo, ale ten pocit vyhasnutí, nebo jak to nazvat, tak ten znám a u sebe mám pocit, že je to něco, co se úplně nevyhojí už nikdy. Je otázka, co je vlastně správné řešení, nevím to.
Odpovědět