| Binturongg | 
 |
(13.5.2011 9:07:01)
Mužský prvek v roli lovce mamutů a ochránce rodiny se opravdu vytrácí.
Těžko říct, zda lze skloubit emancipaci s rozdělením mužských a ženských rolí - lidstvo se v tom plácá v podstatě pouze pár desetiletí, takže je asi brzo na závěry 
Ony se všeobecně vytrácí trvalé vztahy. Nejen manželské, ale i rodinné a přátelské. Mnoha lidem jde především o to, aby obstáli v okolním světě a zapomínají u toho na své blízké - překáží jim, táhnou je dolů.
Netvrdím, že by to měl být vzor pro všechny a bez výjimek, ale já jsem v emancipovné prvobytně pospolné rodině vychovaná 
U nás se nikdy nikdo nerozvedl a věřte nevěřte - nevyskytovalo se žádné domácí násilí, žádné setrvávání v manželství kvůli dětem a podobné hrůzy. Ano, pár krizí zažije každý dlouholetý vztah, ovšem dnešní móda řešit to okamžitě rozvodem a rozchodem, protože mám přece PRÁVO na bezvýhradně šťastný život, at si o tom myslí kdokoli cokoli, je mi vskutku cizí.
U nás (i v partnerově rodině) vládne matriarchát a emancipace, přesto však je muž přítelem, ochráncem, lovcem a milujícím otcem a neexistuje, že by si ženská vybrala jako otce svých dětí někoho, koho by si nemohla vážit, stejně jako si váží její partner jí.
Světe div se, vážíme si i svých otců, strýců, dědečků, bratrů a bratránků...
Úroveň vzdělání a plnohodnotné práce (a to i práce, kdy je člověk mediálně známý) je stejná u chlapů i u ženských.
Přesto máme práce domácí rozdělené na mužské, ženské a neutrální jakýmsi nepsaným pravidlem.
Když to vezmu jen za sebe, ať nemluvím jen v množním čísle - zatímco já nenutím partnera, aby v noci vstával k dítěti, přebaloval a koupal, on nenutí mě, abych tahala cement, sekala trávu a starala se o finance a složenky - samosebou jsme oba schopni si v těchto pracech vzájemně vypomoci nebo se zastoupit, když je třeba, ale je lépe se do toho nemotat. Já neumím vyplnit složenku, on neumí vyndat prádlo z pračky, aniž by spustil vyvařovací program...
Zkrátka - chlapy je třeba milovat, protože jsou takový jako zvoraný (jak říká Květa Fialová), ale zároveň je třeba je ctít, jakkoli to zní pateticky.
Každý chlap, i když chodí v růžovém a spí se svých vedoucím, i když je 5. rokem doma se třemi dětmi, má věčně poblinkané tričko a jeho nejdelší použité slovo je NOČNÍK, potřebuje úctu a drbání pod bradičkou.
To jim z těch neandrtálských dob zůstalo.
Chválit, chválit, chválit! Za každou kravinu!
Musí se cítit potřební - oni nepoznají, že je ženské s nimi fajn, a že je ženská potřebuje - musí se jim to říkat, jinak jim to nedocvakne.
Chlapi tápou ve světě emancipovaných žen, protože se cítí nejistě.
Co mají předvádět, aby před nimi ženská padla na zadek, po zbytek života si ho vážila a on ji mohl nosit na rukou, a co má udělat, aby se měli celoživotně rádi a mohli předávat společně své zkušenosti a vzory malým Kopčemům a Mamutíkům, když i ona umí ulovit mamuta a nechápe, proč by taky nemohl žvýkat kůže a sbírat bobule? 
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(13.5.2011 9:27:30)
Ad chválení - s mužem jsme 23 let, dovoluji si tvrdit, že máme opravdu hezký vztah, vážím si ho, on mě, ale chválení přímo odmítá. Když ho za něco pochválím, řekne mi:" Nedělej ze mě blbce, mě žádné "Pepíčku, ty jsi hezky zatloukl hřebíček" nezajímá." Takže já se teda snažím nechválit (a ani jsem nezaregistrovala, že by se nějak snažil chválit moje výkony v domácnosti).
|
| Binturongg |
|
(13.5.2011 10:00:29)
Markéto - přirovnání k pravěku neznamená, že se musíme k chlapovi chovat primitivně a jako k idiotovi 
Existuje i nonverbální komunikace...
Nikdo tu netvrdí, že mluvím s chlapem jak s batoletem (i když občas ano - v případě, že po něm chci úplně prostou věc - třeba instalaci pískoviště - už dva měsíce a on to nakonec udělá, říkám mu "Táááák je šikovný!" )
Ale to, že musí mít pocit užitečnosti (o vzájemné úctě zpravidla podvědomě ví), to je prostě fakt.
Když bude přesvědčený, že si ženská poradí bez něj ve všech oblastech, poř. že ho prostě nepotřebuje, může to způsobit katastrofu...
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(13.5.2011 10:17:38)
Binturong, opravdu mě nenapadlo, že když napíšeš musí se jim to říkat, jinak jim to nedocvakne, máš na mysli nonverbální komunikaci.
Jinak se naprosto ztotožňujá s názorem, že pokud si chlap doma připadá neptořebný, může to vést ke katastrofě. Totéž platí o ženách.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(13.5.2011 12:47:39)
Hele, nemyslím, že by větši na těch utíkajících chlapů měla takový pocit, naopak. Mají pocit, že toho po nich žena chce moc.
A za naši rodinu. Svých chlapů si nevážím, ani otce, ani partnera, ani bráchy, ale mám je ráda, patří ke mě a běda, kdyby jim chtěl někdo ublížit :) Jsou trochu střeva, každý jinak, ale mě to tak, koneckonců, vyhovuje, jinak bych s nimi nemohla žít. Genderové role mám na bambuli, každý má žít podle svého naturelu, ne podle nějakého sociálního modelu. U nás holt rozhoduju o tom, kdy se jde na mamuta a co kdo má dělat, já a moje malá Mamutka to už taky pěkně pucuje :D
|
| Bosorka2 | 
|
(13.5.2011 13:51:02)
"Hele, nemyslím, že by větši na těch utíkajících chlapů měla takový pocit, naopak. Mají pocit, že toho po nich žena chce moc." Petro, přesně
"Teoretici" mluvící o "krizi rodiny a současných mužů" tvrdí, že ta krize je tu proto, že ženy převzali role mužů (tím že pracují, vydělávají rozhodují)a muži nevědí, kde je ve společnosti jejich místo.
Jenže v reálu- když je nějaká ženská s mužem nespokojená, rozvádí se , nebo je tím mužem opuštěna v době, kdy je na mateřské-
tak to není proto, že by ona "zabrala jeho pozici" a on chudinka nevěděl, co má dělat, protože na něj "nic nezbylo"
ale proto, že "ona toho po něm chce moc" (chce moc = chce o něco méně než polovinu nutných povinností spojených s existencí rodiny)
a proto, že on není ochotný nést zodpovědnost- sám za sebe, za svoje děti, za tu rodinu.
A, jak autor článku správně poznamenal- společnost mu to umožní a neodsuzuje to.
Za našich dědečků rozvedený muž nemohl, jako nedůvěryhodný, mít místo ve státní správě (ženě něco slíbil- tj. lásku a péči až do smrti, nedodržel, není to tedy důvěryhodná osoba).
To je samozřejmě přehnané.
Ale je určitě rozdíl, když "společenským trestem" za rozvod je ztráta určité úcty ve společnosti, pracovních příležitostí atd.
a je rozdíl, když důsledkem rozvodu a opuštění ženské s mimčem jsou alimenty 500-2000Kč (tedy 8% průměrného platu) a společenské uznání, jaký je dotyčný borec, že si našel ženskou mladší a bezdětnou.
|
| hmr | •
|
(13.5.2011 21:05:00)
která podává žádost o rozvod. Statistika je sice přesný součet nepřesných čísel, ale tady bych ji asi věřila. Tak, kdo je tady a teď ten společensky nespolehlivý? Pravda, velká část párů se dnes už vůbec nebere - proč asi? Je tak jednoduché, jak napsal jiný nick, raději odejít, než řešit problémy, co život přinese.
|
| bleděmodrý vamp |
|
(14.5.2011 16:37:25)
S tím nesouhlasím, mně zas připadají ženy, které se v dnešní době vdají jako nezodpovědné dobrodružky, hrdinky nebo masochistky. Rozvádějí se proto, že chování muže je už i pro ně neúnosné, a chtějí pro děti to menší zlo.
|
|
|
|
| maja | •
|
(13.5.2011 14:06:18)
petro noemi.... z okolí vím, že příliš šikovné, vše si sami obstarající ženy jsou na tom v partnerství špatně a muži je často opouštějí. CHlap holt potřebuje mít dojem, že "něco" bez něj prostě nezvládneš, že ho potřebuješ. Prostě i kdybys tisíckrát uměla něco udělat , tak o chlapskou práci je rozumné si říci manželovi.
|
| Petra Neomi | •
|
(13.5.2011 15:24:34)
Já nemám problém říct komukoli o jakoukoli práci, jde o to, jestli ji udělá :)
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(13.5.2011 15:32:19)
Definuj chlapskou práci při bydlení v paneláku.
|
| paldabaldavaldamulda | 
|
(13.5.2011 17:30:17)
neco se určitě najde, jde o to jak se domluvíte. Já například mám na mužskou práci jasný názor (ač zatim bydlím s rodiči :-D ) vysávání, nádobí koupelna a wc klidně, i třeba vaření. Ale v životě mě nikdo nedonurí žehlit.
|
|
| Binturongg |
|
(13.5.2011 18:54:49)
Markéto - zaplaťpámbu jsem v životě v paneláku nebydlela - jen se svým ex, když nebyli rodiče doma, ale to za nebyl chlap, nýbrž kluk, takže jsme se o práci dělili rovným dílem - tenkrát jsme byli ještě mladí a blbí a věřili v rovnoprávnost v kosmonautice i leštění stříbra
Ale když si vzpomenu na mužské práce u jeho otce (měli to ve famílii taky podobně jako my), styděla by se i moje matka, že je příliš submisivní:
odpadky, podlahy, luxování, okna, záclony, žehlení!!!  , sem tam vaření a pochopitelně péče o chatu.
Jinak - já jsem rodák z letenského/pražského činžáku, který byl vystavěn v předminulém století. Tam se našlo práce jak na chalupě
|
| Petra Neomi | •
|
(13.5.2011 21:49:17)
Tedy, taky jsem rodák z letenského činžáku, ale že by tam táta nějak extra něco dělal... a to byl vyučenej zedník, ještě před tím, než si udělal vejšku. Můj otec neodmítal pracovat, ale musel být k tomu dokopán, všechno se mu muselo připravit a on pak splnil úkol. Vlastní iniciativu neměl žádnou.
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(14.5.2011 8:36:23)
Binturong, já už teda o sobě rozhodně nemůžu říct, že bych byla nějak extra mladá, je mi přes čtyřicet, blbá snad taky ne, ale v rovnoprávnost věřím dosud a celkem nám to doma funguje. Jsou teda určité činnosti, které já nezvládám, protože na to nemám sílu, tak ty dělá můj muž, ale zbytek činností děláme tak nějak jak je potřeba a jak se dohodneme - nemáme to rozdělené tak, že někdo jen vynáší odpadky (i když to je teda "činnost") a někdo vytírá nebo luxuje. Koneckonců oba chodíme do práce, oba jsme někdy sami bez partnera s dětmi, tak se to těžko dá nějak rozdělovat. Většinu řemeslnických prací nezvládáme nebo se nám nechce je dělat - tak na ty si najímáme lidi.
Akorát mě napadá, že můj muž strašně nerad vaří, a já to miluju, tak vařím jen já. Můj muž na oplátku šroubuje police.
|
| Binturongg |
|
(14.5.2011 8:46:28)
Markéto - no a my to rozdělené máme. Nijak striktně, je samosebou x věcí, které děláme společně, ale já prostě nemíním dopadnout jako ženské, které znám, kdy se jejich chlap vytahuje, že s ním stará od mládí chodí na pařezy a všechno dělají spolu a Ty vidíš, jak ta dáma v padesáti vypadá. On totiž ten chlap zapomíná zmínit, že až na výjimky makala pouze ona s ním - on s ní nikdy...
Je to u nás prostě jinak. Já totiž nemám dokonce nic proti tomu, aby chlap ženskou živil (ona však musí mít za sebou nějaké vzdělání a praxi, aby se v případě nouze uživila sama, popř. se nechá živit jen nějakou dobo - RD - a vrací se do práce, protože ji to baví, což bude můj případ, nicméně s platem učitelky je mé povolání stejně spíš koníčkem a chlap živí rodinu )
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(14.5.2011 8:52:42)
No jasně, jak jsem psala, kdyby došlo na tahání pařezů, dělal by to taky můj muž, neb je silnější.
|
|
|
|
|
|
| Ivulle | 
|
(13.5.2011 18:30:53)
hmm, asi bych nesnesla žít s chlapem, který by si myslel, že "něco bez něj prostě nezvládnu", nota bene potřeboval mít tento pocit ještě navíc ke spokojenému životu.
Asi ti narušímm tvoji "statistiku", ale já žiju s chlapem, který si snad opravdu nemyslí, že bych bez něj "něco" nezvládla, už asi tak půlku svýho života. Jediný, co bych těžko zvládala je žít bez něho.
|
| maja | •
|
(13.5.2011 20:29:04)
Ivule, můj muž taky ví, že si se vším poradím bez něj, ale myslím, že je pro něj pěkné vědět, že když je doma a potřebuju otevřít láhev s okurkama, tak si o to řeknu, když potřebuju vyměnit žárovku tak si o to řeknu, když potřebuju napumpovat kolo tak si o to řeknu....atd...a není to o tom, že bych to fakt neuměla, třeba taky ráda pošlu muže do servisu atd atd
|
| Petra Neomi | •
|
(13.5.2011 21:43:53)
Tedy říkat někomu o otevření okurek nebo výměnu žárovky by mě fakt nenapadlo. Zavolám, když potebuju do pátýho patra vynést pět tašek s nákupem, ale otevření okurek? A to mu má jako lichotit? :D
|
| maja | •
|
(13.5.2011 22:27:55)
no...nejen okurky, ale kolikrát si říkám, že přesnídávky taky utahujou nějaký zákeřný trpaslíci, co ubohý matky kolikrát neotevřou :) .... to samozřejmě bagatelizuju, ale okurky teda normálně fakt neotevřu, to musím do nich kudlou dělat díru ( do víčka) a pak to jde :) a to nejsem žádný tintítko....jinak s tou emancipací, resp. s tím že chlap si příjde nevyužitej a že ho ženská nepotřebuje a najde si nějakou ťunťu co ty okurky ani s dírou do víčka neotevře ... moje teta si udělala vždycky všechno sama , moje kámoška taky, manžel jí pak řekl, že už s ní ani nemůže spát jak ho drtí ten pocit , že on je k ničemu a že ona je tak schopná, našel si potom paní o pár let starší co u vyvařuje a potřebuje otevírat okurky :)
|
| Petra Neomi | •
|
(14.5.2011 0:00:11)
Poradím ti trik... musíš vrazit pod víčko nůž a vypustit vzduch, dělat do víčka díru je zbytečný :D
|
| Binturongg |
|
(14.5.2011 0:45:42)
Stačí dokolečka dokola nahlepat po straně víčko o pracovní desku a otevře se to skoro samo...
|
|
| Veveruše |
|
(17.5.2011 2:16:36)
Jojo, nebo lze místo nože použít obrácený konec lžičky
|
| Markéta s párkem | •
|
(18.5.2011 9:31:49)
Ale né té z NDR
|
|
|
|
|
| Binturongg |
|
(14.5.2011 0:43:19)
Petro - věř, že lichotí, ale nesmí poznat, že z něj děláš vola
|
| Petra Neomi | •
|
(14.5.2011 10:00:11)
Jsem s ním jednadvacet let a jednadvacet let mu nelichotím :) Ale on mě, po stránce pracovní, tedy taky ne. Holt mám na to jiný lidi.
|
|
|
| Veveruše |
|
(17.5.2011 2:11:07)
Já mám docela velkou sílu, ale s nějakou lahví taky občas bojuju (i když ne přímo s okurkama, obvykle stačí něčím poodchlípnout víko, vpustit tak vzduch a pak to už jde otevřít dobře) a když mi to chvíli nejde, tak než bych si ničila ruce, řeknu radši manželovi. Žárovky mění obvykle manžel, ale někdy i já. Mám podobný názor jako Binturong, taky si myslím, že chlap potřebuje cítit, že je užitečný. Teoreticky to vím, v praxi se to stále musím učit (je to dost dané tím, že táta od nás odešel a konec dospívání jsem strávila v pozici výrazně starší sestry, která po odchodu otce od rodiny jaksi nahrazovala chybějícího rodiče... Mimochodem táta mě poté, co odešel, dokonce naučil vyměňovat vypínač . To je ale zrovna práce, kterou už teď přenechávám manželovi)
|
|
|
| Ivulle |
|
(13.5.2011 23:48:11)
no to moment, to já jsem taky líná otevírat si flašku s okurkama nebo s vínem, skládat nádobí do myčky, vynášet koš, vozit kola do cykloservisu.. ale z toho ještě nedovozuji, že bych tím svému milému zvyšovala sebevědomí, jaký je borec, že on to zvládá 
ostatně umět správně delegovat práci je kolikrát vyšší schopnost než umět ji sám vykonat
|
| Petra Neomi | •
|
(13.5.2011 23:52:05)
NO, otevřít si okurky je rozhodně rychlejší, než někoho shánět :)
|
|
|
| Murielle | 
|
(14.5.2011 5:53:13)
Tvému muži fakt lichotí že ho požádáš o výměnu žárovky, napumpování kola a nebo o otevření okurek? Chápala bych třeba už zmíněné vykopávání pařezů, na to je třeba fyzická síla, kterou chlap mívá větší než ženská. Ale pumpování kola?
|
| Binturongg |
|
(14.5.2011 8:40:52)
Nevím nic o pumpování kola - údržba kol je mužská práce, ale myslím, že kolo pumpuje u pumpy, jen magor se dneska dře s pumpičkou, pokud nepíchne uprostřed lesů
Já nevím, jak si představuješ polichoceného muže - to vypadá, jako by ten můj byl nesvéprávný blb, slintající nadšením, že smí vyměnit žárovku
Já o tom opravdu nijak hluboce nepřemýšlím - prostě pokud je doma, otevře mi okurky, pokud doma není otevřu si je sama.
Ani nevím, k čemu bych to přirovnala - prostě když se pobleje kočka na podlahu, drahoušek se toho ani netkne, prostě to neuklidí, i kdyby to měl týden obcházet, zatímco já to automaticky zlikviduju, jakmile to zjistím. Když kape kohoutek, jsem ochotná kolem toho chodit měsíc, ale chlap většinou jde a automaticky to spraví... Prostě každý dělá to svoje a stejná automatika je i to, že mu podám okurky nebo mu řeknu, ať vymění žárovku, vynese odpadky (to je práce tak na půl hodiny, než se to roznosí, kam co patří)...
Nezkoumám, jestli mu to lichotí, ale vím, že je rád, že je užitečný - tak nějak podvědomě, nepřemýšlí o tom.
Steně jako já vím, že jsem příšerná hospodyně, ale báječná kuchařka a děsně mi zvedá ego, když drahouškovi chutná - už to považuju za rutinu, ale stejně mi to něco dává...
Neexistují jen vědomé pocity, to je trochu jednoduché přemýšlení...
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(14.5.2011 9:02:38)
No jo, každej to má nastavený jinak. Mě by třeba vadilo, že muž ignoruje blitky na podlaze. Na druhou stranu mě nic nepudí k tomu, abych měnila přístup k otvírání okurek v závislosti na tom, jestli je manžel doma nebo ne. Podám mu je, když mi to otevřít nejde. Ježíš tohle je debata na závažné téma! Konec!!! Jdu vyhodit plastový flašky.
|
| *Niki* | 
|
(14.5.2011 9:27:53)
To je stejně zajímavé, že se jakákoliv debata o ženách a muží vždy zúží a už jen tam zůstane - na domácí práce 
Jakoby naše genderové role byly definovány jen umýváním nádobí a otevírání sklenic u okurek
Tak u nás je to jednoduché - já jsem na RD a budu možná ještě nějakou chvíli doma i po RD (pár měsíců), manžel je a hlavně bude jediný živitel. Potud je to jednoduché, no a pak ještě jednodušší. O děti se staráme oba, o domácnost jen já, o auto jen on, o zahradu oba, vaříme oba, nábytek montuju hlavně já, pokoje maluju já, sklenice otevírám já, bo jsem silnější, složenky vyplňuje a s úřady jedná hlavně on... atd. Nějak to moc nehrotíme, oba umíme něco dělat, oba klidně sedíme u PC (teď třeba já, on dělá snídani a chystá si věci na oběd, který bude dělat).
Ale tak nějak nevím, proč je to důležité, nějak myslím, že dva rozumní lidé se vždy domluví, kdo vyplní složenku či pojede vyměnit pneumatiky od auta...
Obecně k tématu: jsem ráda, že v současné době a v naší zemi, že jsem žena, o tom jsem vlastně nikdy nezapochybovala, že jsem tentokrát měla štěstí (já věřím v minulé a budoucí životy, příště třeba štěstí mít nebudu) muži to mají čím dál těžší a moji synové tulem mít budou v další generaci, ve vztazích už musejí spoléhat jen na to, že je ženy chtějí, protože už je nepotřebují - tudíž se musejí víc snažit. Na druhou stranu díky emancipaci už se nemusejí starat jen oni o uživení rodiny a kvůli sexu už se taky ženit nemusejí, bo to dostanou zadarmo "jen tak" takže to vlastně tak hrozné nemají.
Každopádně každá doba má něco, nevěřím že by nějaká doba v historii byl pro muže či ženy nějaká idylka, vždy je to nějak vykoupeno...
|
| Binturongg |
|
(14.5.2011 9:40:55)
Jo, tak to u nás by za umytí nádobí měl následovat metál - to zas musím přiznat. Podle mě to nikdy ani nedělal...
A proto nedělal drahý fóry, když jsem žádala myčku
Co se týče poblité podlahy - já ho chápu - zvedá se mu kufr víc než mně. Ze stejného důvodu nedokáže přebalit posr... dítko.
Prostě mu vadí, že naši živí tvorové vylučují
Mně se zas eklujou odpadky, nenávidím sekání trávy a hrabání listí... On neumí vyndat prádlo z pračky (ve snaze ji vypnout, spustí ji znovu, ideálně v nějakém šíleném programu), zasadit kytky do truhlíků...no a takhle se ty úkoly a činnosti časem vyčábří
|
| Petra Neomi | •
|
(14.5.2011 9:43:54)
Tak, už vím jednu mužskou práci u nás doma... odklízení mrtvol. To je věc, kterou nedokážu, nebo dokážu jen za cenu psychické desktrukce. Jakkoli jsem milovala naše psy, nebyla jsem schopná se jejich mrtvých těl dotknout. Karel to zvládá. Ale je fakt, že já to beru jako svou slabost...
|
| Petra Neomi | •
|
(14.5.2011 9:55:57)
Karel má zas zemědělku a za sebou praxe na statku. Každopádně, dceru vedu k tomu, aby na tohle nebyla cimprlich. Ono nejde o to všechno dělat, ale všechno v případě nutnosti umět udělat.
|
| Jája | •
|
(16.5.2011 8:36:38)
Mno, taky na to nešmátnu, ale vynesu na lopatce a podle velikosti zakopu na louce (kočka, pes) nebo mrsknu do popelnice (potkan, myš).
|
|
|
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(14.5.2011 9:54:48)
TOhle je, minimálně v Evropě, zatím nejlepší doba pro všechny... nejsou tu války, nejsou hladomory. Když si člověk uvědomí, že ve středověku se lidi na tomhle území dožívali třiceti a úmrtnost byla obrovská, nikoho ani nenapadlo brečet kvůli genderovým rolím,. Měli důležitější starosti. Píšu článek o výchově dětí v minulosti, takže jsem studovala nějaký prameny a je fakt, že život poddaných v ranném středověku bychom považovali za nehumánní i pro zvířata. POkud se chce člověk ohlížet do minulosti, tak možná tak k první republice, ale i tak je to s dneškem nesrovnatelné. MMch, zajímavé je si uvědomit, kolik dětí měli ve středověku nevlastní rodiče. Vdova, ani vdovec sami fungovat nemohli, úmrtnost byla velká... dnešní rozvody představují možné stejné procento rozpadu rodin jako tenkrát úmrtí jednoho z rodičů.
|
| Binturongg |
|
(14.5.2011 10:29:15)
Hele, člověče, to mě nenapadlo s tou úmrtností - srovnávat to s dnešní rozvodovostí.
Něco na tom je, ale je teba si uvědomit, že ten umrlý rodič se nadále nemnožil, zatímco rozvedený se vesele množí dál a pak dochází v některých oblastech téměř ke genetickým katastrofám...
Jedna z mých kamarádek dysi milovala svého bratra - netušila, že je bratr...
A není sama, kdo je tu ochoten se spustit s kýmkoli, aniž by si ověřil, jak moc blízký mu ten člověk je
|
| Petra Neomi | •
|
(14.5.2011 10:33:11)
Tak tenkrát to neřešili vůbec, křížili se lidé s vysokým stupněm příbuznosti a deformity byly časté. Pohyb obvyvatelstva byl hrozně malý, kde měli pořád brát čerstvej genofond? Jedině, když si přišel zadovádět někdo ze šlechty a jejich družiníků. ALe fakt je, že to oni zas chodili.
|
| PEtra Neomi | •
|
(14.5.2011 10:35:50)
Taky klerici... vlastně "zlepšovali chov". MOmentálně čerpám z Kultury středověké Evropy od GOffa a ten píše, že ty "pastýřské písně" jsou vlastně idealizované popisy znásilnění.
|
| Rapiti | 
|
(14.5.2011 10:37:31)
Jé, tak to by mě zajímal text nějaké pastýřské písně. Nemůžeš uvést příklad?
|
| Petra Neomi | •
|
(14.5.2011 11:01:05)
Našla jsem jen antický... a pak jednu středověkou... je tam něco jako "já spěl sladkou cestou k cíli, ona trpkou měla chvíli", na netu jsem to nenašla a v knihovně mám bordel :)
|
|
|
| Binturongg |
|
(14.5.2011 11:47:35)
Petra Neomi - to zní zajímavě, díky za tip
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(14.5.2011 10:43:12)
NEpříbuznost jo, ale do kolikátého kolene? Sňatky bratranců a sestřenic byly běžné.
|
| Binturongg |
|
(14.5.2011 11:48:30)
Bratranců a sestřenic ano, ale bratrů a sester?
|
| Petra NEomi | •
|
(14.5.2011 14:47:37)
Bratrů asi těžko, ale polobratrů a polosester... kdo hlídal, jestli sedlák nezašel za děvečkou?
|
|
|
|
|
| Binturongg |
|
(14.5.2011 11:46:20)
Jo, to oni chodili - chaoupka, v níž teď žijeme je darována feudálem za zbouchnutí nevinného venkovského děvčete. Dostala ještě krávu a mohla se vdávat i s outěžkem.
Nadále byli všichni osvobozeni od roboty a chlapi se živili tím, že mlátili na polích ty, kteří takovou kliku neměli
|
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(14.5.2011 10:28:45)
Já si myslím, že je radostný, když člověka někdo chce, bez ohledu na to, že by ho k něčemu vysloveně potřeboval.
|
|
|
| Rapiti |
|
(14.5.2011 10:35:12)
"To je stejně zajímavé, že se jakákoliv debata o ženách a muží vždy zúží a už jen tam zůstane - na domácí práce
Ale tak nějak nevím, proč je to důležité, nějak myslím, že dva rozumní lidé se vždy domluví, kdo vyplní složenku či pojede vyměnit pneumatiky od auta..."
Mono, to je právě to, pokud to rozdělení v rodině funguje, tak i rodina funguje, pokud se lidi nedomluví, jsou z toho hádky a rozvody. Kdyby se 99% mužů ujalo poloviny domácích prací, nevznikaly by takovéhle články a nebylo by tolik rozvodů.
|
| *Niki* |
|
(14.5.2011 13:39:22)
Rapiti, a proč by měl muž dělat 50% domácích prací?
Pravda je, že záleží, kde žijeme, a co vlastně vše do domácích prací patří.
|
| Rapiti |
|
(14.5.2011 14:14:43)
Mono, když bude muž dělat míň než 50%, tak logicky musí tu nadpoloviční většinu práce udělat žena. Jen jsem reagovala na tvou představu, že se přeci 2 rozumní lidé nějak domluví. Ty vycházíš ze své zkušenosti, že domluví, já vycházím ze své zkušenosti, že nedomluví.
|
| Binturongg |
|
(14.5.2011 14:34:50)
Rapiti a nezáleží tak trochu taky na tom, co mají oba za zaměstnání.
Na RD nebo jako úča můžu těžko trvat na tom, aby drahoušek, který pracuje od 8 do 8 nebo 10, makal navíc v domácnosti na 50%
Ani kdybych seděla na úřadě 8h denně, nebudu po něm chtít půlku prací - stejně nevím, jak to přesně rozdělit
Ale třeba jako zdravotní sestra nebudu reflektovat na případné výčitky, že není teplá večeře či vyprané prádlo, když se dopotácím po 12ce, padajíc na hubu...
|
| Rapiti |
|
(14.5.2011 14:39:39)
No, já mám právě pocit, že to, že si žena neváží svého muže, nastává v těch situacích, kdy muž pěstuje gaučink a žena jede na dvě směny. Tam, kde to mají spravedlivě rozdělené, tak, podle mého, třenice nevznikají tak často.
|
| Binturongg |
|
(14.5.2011 14:51:08)
Rapiti - kde jsou hranice spravedlnosti a přesného rozdělení? - tomu fakt nerozumím.
Hledání a vyžadování těchto dělení může podle působit na vztah stejně zhoubně.
Ať se chlap válí, když já kmitám - on totiž předtím složil 22 metráků uhlí - sám, bez mé pomoci a já se válela u PC...
Pokud chlap maká 12-14h denně, nemám nějak představu, kdy by měl ty hodnoty tvořit...
O víkendu si to nějak rozdělíme..
|
| Rapiti |
|
(14.5.2011 15:08:18)
Binturong, reagovala jsem na Monino přesvědčení, že přeci není ve vztahu 2 dospělých problém, že se přeci domluví. Moje přesvědčení je takové, že v mnoha rodinách se prostě nedomluví.
Ano, kdyby můj muž hákoval 12-14 hodin, ve skutečnosti je jeho pracovní doba průměrně 7,5 hodin. Ano, kdyby skládal uhlí, bydlíme v paneláku. Takhle si myslím, že bychom se na domácnosti měli podílet fifty-fifty.
|
| Rapiti |
|
(14.5.2011 15:56:29)
Valkýro, on, kdo nemá doma v partnerské komunikaci problém, se často diví, co ostatní řeší. Ty máš zkušenosti ještě několikanásobně horší než já, tak mi dobře rozumíš.
|
|
| Rapiti |
|
(14.5.2011 15:58:52)
Navíc mi ani tak nejde o to, kolik toho kdo udělá. Já bych chtěla mít stejné množství volného času, jako můj muž.
|
|
|
| *Niki* |
|
(14.5.2011 20:33:06)
Rapiti, ale já souhlasím, že v mnoha rodinách se domluvit neumějí. Však jsem nepsala, že ano. Psala jsem o rozumných lidech, ne všech lidech
|
|
|
|
|
| Petra NEomi | •
|
(14.5.2011 14:46:43)
Ono jde spíš o to, že ženská, co sedí v práci dvanáct hodin, zpravidla nezprcá chlapa, že není teplá večeře. Ani by ji to nenapadlo, protože genderový stereotyp tohle automaticky deleguje na ni, a i když se pár domluví jinak, stereotyp to hází na ni. Zkrátka, pocitově ženská jako by neměl právo řvát na chlapa, že nemá čistou a vyžehlenou košili, chlap, ač to nekvitujeme nějak obdivně, to právo jaksi od přírody má.
|
|
| Binturongg |
|
(14.5.2011 14:48:08)
U první věty má být otazník
|
|
|
| *Niki* |
|
(14.5.2011 20:32:18)
Rapiti, já dělám zhruba 90% tzv. domácích prací = práce v domácnosti. Vzhledem k manželově nasazení zvláště mimo domácnost je to spravedlivé.
K hrubé nespravedlnosti by došlo, kdybych trvala na 50%.
Ale ještě nechodím do práce, to je fakt.
Petro, tak mírně zdrbnout muže, když není jídlo, když dojdu z venku s dětmi, jsem schopná Třeba dnes, byla jsem s děckama dopoledne na bazéně, hlad jak vlci když jsme přišli, a von nebyl ještě oběd! Tak jsem jim zatím dala zmrzlinu a holt jsme počkali, až jej udělá
Tak to máme, kdo kdo zůstává doma, ten vaří.
|
|
|
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(14.5.2011 9:41:32)
Já bych měla být tedy polichocená jak blázen :) Partner automaticky očekává, že otevřu okurky, postarám se o kola (on žádný nemá, jen já a Niki) a o auto (je moje). Snažím se vymyslet, co je u nás mužská práce... asi venčení čuby v noci a takové to opravdové vaření (cokoli, co v kuchyni vyžaduje pozornost a čas, omáčky a tak). Mě pořád připadá, jako by "užitečnost" chlapa nebyla pojímána jako něco samozřejmýho /všichni jsme přece nějak užiteční/, ale jako něco, na co se musí vytvořit systemizované místo.Kurva, nejsem strážcem ega bližního svého :)
|
| Binturongg |
|
(14.5.2011 10:24:26)
Petra Neomi - pečovat o ego bližního svého není Tvou povinností, ale pečovat o ego chlapa, to je přece jiná! Má svá práva jako každé jiné domácí zvíře
|
| Petra Neomi | •
|
(14.5.2011 10:27:38)
Nemá, není zdaleka tak roztomilej jako Sněhura. :D
|
|
|
|
| maja | •
|
(14.5.2011 20:56:49)
Bintuong...lépe bych to nepopsala...máme stejný názor
|
|
|
| Veveruše |
|
(17.5.2011 2:20:35)
Mně teda pumpování kola taky moc nejde, ty hustilky, co se te´d vyrábí, už nejsou, co bývaly - pořád mi padají hadičky z ventilku. Takže už to roky přenechávám manželovi, přestože jako dítě jsem si kolo bez problémů nahustila. Asi při výrobě teď dbají na to, aby se uplatnili i chlapi (nebo se hustilky vyrábějí v Číně...)
|
| Petra Neomi | •
|
(17.5.2011 22:49:15)
JIný ventily, imho. Taky mi to šlo blbě napumpovat, ale pomohl mi nějakej kolemjdoucí machoman, takže partner vyšel opět zkrátka a myslím, že je za to rád.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)