To je stejně zajímavé, že se jakákoliv debata o ženách a muží vždy zúží a už jen tam zůstane - na domácí práce
Jakoby naše genderové role byly definovány jen umýváním nádobí a otevírání sklenic u okurek
Tak u nás je to jednoduché - já jsem na RD a budu možná ještě nějakou chvíli doma i po RD (pár měsíců), manžel je a hlavně bude jediný živitel. Potud je to jednoduché, no a pak ještě jednodušší. O děti se staráme oba, o domácnost jen já, o auto jen on, o zahradu oba, vaříme oba, nábytek montuju hlavně já, pokoje maluju já, sklenice otevírám já, bo jsem silnější, složenky vyplňuje a s úřady jedná hlavně on... atd. Nějak to moc nehrotíme, oba umíme něco dělat, oba klidně sedíme u PC (teď třeba já, on dělá snídani a chystá si věci na oběd, který bude dělat).
Ale tak nějak nevím, proč je to důležité, nějak myslím, že dva rozumní lidé se vždy domluví, kdo vyplní složenku či pojede vyměnit pneumatiky od auta...
Obecně k tématu: jsem ráda, že v současné době a v naší zemi, že jsem žena, o tom jsem vlastně nikdy nezapochybovala, že jsem tentokrát měla štěstí (já věřím v minulé a budoucí životy, příště třeba štěstí mít nebudu)
muži to mají čím dál těžší a moji synové tulem mít budou v další generaci, ve vztazích už musejí spoléhat jen na to, že je ženy chtějí, protože už je nepotřebují - tudíž se musejí víc snažit. Na druhou stranu díky emancipaci už se nemusejí starat jen oni o uživení rodiny a kvůli sexu už se taky ženit nemusejí, bo to dostanou zadarmo "jen tak"
takže to vlastně tak hrozné nemají.
Každopádně každá doba má něco, nevěřím že by nějaká doba v historii byl pro muže či ženy nějaká idylka, vždy je to nějak vykoupeno...