"Hele, nemyslím, že by větši na těch utíkajících chlapů měla takový pocit, naopak. Mají pocit, že toho po nich žena chce moc." Petro, přesně
"Teoretici" mluvící o "krizi rodiny a současných mužů" tvrdí, že ta krize je tu proto, že ženy převzali role mužů (tím že pracují, vydělávají rozhodují)a muži nevědí, kde je ve společnosti jejich místo.
Jenže v reálu- když je nějaká ženská s mužem nespokojená, rozvádí se , nebo je tím mužem opuštěna v době, kdy je na mateřské-
tak to není proto, že by ona "zabrala jeho pozici" a on chudinka nevěděl, co má dělat, protože na něj "nic nezbylo"
ale proto, že "ona toho po něm chce moc" (chce moc = chce o něco méně než polovinu nutných povinností spojených s existencí rodiny)
a proto, že on není ochotný nést zodpovědnost- sám za sebe, za svoje děti, za tu rodinu.
A, jak autor článku správně poznamenal- společnost mu to umožní a neodsuzuje to.
Za našich dědečků rozvedený muž nemohl, jako nedůvěryhodný, mít místo ve státní správě (ženě něco slíbil- tj. lásku a péči až do smrti, nedodržel, není to tedy důvěryhodná osoba).
To je samozřejmě přehnané.
Ale je určitě rozdíl, když "společenským trestem" za rozvod je ztráta určité úcty ve společnosti, pracovních příležitostí atd.
a je rozdíl, když důsledkem rozvodu a opuštění ženské s mimčem jsou alimenty 500-2000Kč (tedy 8% průměrného platu) a společenské uznání, jaký je dotyčný borec, že si našel ženskou mladší a bezdětnou.