| fisperanda | 
 |
(31.3.2010 10:34:56)
Nevím, asi je to nějaká šťastná povaha, nebo co. Nestěžuju si na věci, který nejdou, nebo je nemám. Udělám všechno proto, aby to šlo. Pokud mám blbou práci, měním práci. Pokud mě něco začne bavit, jdu do toho. Navíc mám pocit, že když člověk chce, štěstí mu tak nějak jde na ruku. Chtěla jsem se naučit hrát na klavír, tak to umím. Chtěla jsem hrát v kapele na flétnu, tak jsem hrála. Chtěla jsem vydat knihu, tak jsem ji vydala. Když jsem chtěla hrát na bubny, tak jsem si je koupila. Teď se učím. Chtěla jsem vždycky dělat něco s hudbou, a mluvit s kapelama, tak teď dělám hudební redaktorku. Chtěla jsem dítě a mám úžasnou dcerku. Druhý se nepovedlo, ale zkusím to znovu. Chci umět anglicky, a tak na tom tak nějak celoživotně pracuju. Baví mě dělat bižuterii a založila jsem si eshop. Když jsem chtěla psát scénáře, udělala jsem si kurz. Až budu chtít udělat něco dalšího, tak to udělám. A není to o možnostech, není to o tom "nemám čas". Taky chodím do práce a starám se o dcerku a o domácnost.
Nesnáším stížnosti, jako "dělala bych todle a todle, ale....". Fajn, tak když to chceš dělat tak to dělej, pokud to dělat nechceš, nestěžuj si.
Ohledně článku... mám někdy pocit, že lidi kteří mají postižený dítě, nebo mají sami zdravotní problém a přesto jsou šťastní... já nevím, jak to říct, vyzní to blbě, ale že jim tak osud nadělil protože věděl že to zvládnou. Protože jsou silní. Ostatní slabší povahy pak jenom kňourají "vždycky jsem v životě chtěla napsat Kuchařku, ale..." a podobně.
|
| Zuuuza | 
|
(31.3.2010 13:36:07)
Fisperando, máš můj obdiv za svou cílevědomost a činorodost a za to, že jsi schopná si své sny opravdu splnit 
|
|
| & |
|
(31.3.2010 14:15:18)
....."Ohledně článku... mám někdy pocit, že lidi kteří mají postižený dítě, nebo mají sami zdravotní problém a přesto jsou šťastní... já nevím, jak to říct, vyzní to blbě, ale že jim tak osud nadělil protože věděl že to zvládnou. Protože jsou silní. Ostatní slabší povahy pak jenom kňourají "vždycky jsem v životě chtěla napsat Kuchařku, ale..." a podobně."
Fisperando, na tohle mam trosku jiny nazor. Jednak te v jednu chvili prestane bavit brecet nad necim s cim nic neudelas. Jednak clovek po case prestane tu jinakost vmimat, kor kdyz to dite je takove od narozeni. A proc se sakra neusmivat, kdyz jdes rano do skolky se svym ditetem, dite je obzvlast mile, snedlo snidani a vklidu se obliklo nebo nechalo se oblect. Nic ho neboli a nebo necekate nejaky negativni vysledky.
To ze se dite s potizenim rodi jenom silnym lidem... S tim nesouhlasim to je proste jenom blbej pech, vetsina lidi ze sebe dokaze vydolavat vic sily nez by tusila.. Hlavne nikdo neni stastny porad, vetsina lidi se placa nekde mezi tim, nekdo lip nekdo hur...
|
|
| Jíťa | •
|
(31.3.2010 19:33:07)
Oni jsou šťastní možná právě proto, že jim osud jak píšeš "nadělil". Vidí život z úplně jiné perspektivy, než tzv. normální lidé.
A nesouhlasím s tím, že jiní by to nezvládli. Zvládne to každý. Musí, nic jiného mu prostě nezbývá.
|
| fisperanda |
|
(31.3.2010 21:29:27)
V podstatě máte, holky, pravdu. Jenom jsem tím chtěla říct, že zdravý člověk, nebo člověk který není zatížený opravdu velkým problémem, má tolik možností, teda když chce, jenom je prostě nevyužije naplno. Vymýšlí varianty "co by kdyby" a "proč to nejde". Nerada to poslouchám. Protože většina věcí jde. Prostě mám pocit, že lidi kteří by si mohli stěžovat na svůj úděl, to tak nějak nedělají. Trhnou ramenem a řeknou "co už, jde se dál". A ti, co můžou dokázat tolik věcí, se litujou a vymýšlejí alibi.
|
|
|
| daba+holčička | 
|
(1.4.2010 9:46:10)
Fisperando a co když bojuješ a je ti to nanic?
Já taky když něci chci tak na tom makám, makám už rok na 2. dítěti, jak lvice, 3xIVF, 1xKET. Zdravotně jsem na tom čím dál hůř, psychicky taky blbě, vzdát to neumím.
|
| Ecim | 
|
(1.4.2010 10:44:06)
Dabo, vydrž! 
Sama moc dobře vím, jak je to náročné, když člověk o něco tvrdě bojuje a výsledek ne a ne přijít. Sama jsem před lety řešila jiné problémy (nešlo o těhotenství), ale trvalo to podstatně déle než rok a něco a já jsem šílela z řečí typu "nech to být, přijde to samo" a já jsem věděla, že pokud na tom nebudu makat jako šroub, tak samo nepřijde nic. Protože jsem kolem sebe viděla lidi, kteří to vzdali a dopadli tak, jak já jsem dopadnout nechtěla. Nesnáším rezignaci (i když jsem k ní mockrát v životě také měla blízko), vždy je mi smutno, když kolem sebe vidím nebo se třeba dočtu tady na Rodince, jak lidé píšou, že kolikrát se raději na všechno vykašlou, než aby se pokusili změnit situaci, která jim nevyhovuje.
Držím Ti palce, sama znám ze svého okolí řadu lidí, kteří byli ve stejné situaci jako Ty a dříve nebo později se jim miminko povedlo. 
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)