Názory k článku Život je boj

Mám "všecho" a chci víc. Stále si zvedáme s manželem laťku, život je o stoupání nahoru - nejen materiálním, ale i duchovním. Celkově jsem spokojená, ale neznamená to, že tím jsem ustrnula na jednom místě....

Na druhou stranu se ale často zastavím a jsem ráda právě za to, co už mám. K zamyšlení stačí právě nějaký článek, vidět nemocné dítě nebo televizní zprávy.

Netvrdím, že si nikdy nepostěžuji, každý si občas potřebuje zabrblat, od toho tady přece máme partnera, kamarády. Vypustit to negativní ze sebe, abych to nakonec mohla uzavřít s tím, že může být hůř. A ono bude. Dobře už bylo. Proto buďme rádi za to, co máme, protože už za chvíli může být jinak. Snad to bude lepší

Fisperando a co když bojuješ a je ti to nanic?
Já taky když něci chci tak na tom makám, makám už rok na 2. dítěti, jak lvice, 3xIVF, 1xKET. Zdravotně jsem na tom čím dál hůř, psychicky taky blbě, vzdát to neumím.

I když mám někdy asi nálepku extrémně optimistického člověka, tak věčné "keep smiling" pěstovat odmítám, a to mj. i po následující zkušenosti:

Když jsem jako dítě občas na něco hodně nadávala, dávali mi mí prarodiče občas za příklad jednu svoji známou (o dost mladší než oni), která byla nesmírně milá a statečná, ať se jí dělo, co se jí dělo, a že se jí toho dělo docela dost, nikdy si na nic slůvkem nepostěžovala, na hrubost odpovídala vždy naprosto klidně a bez náznaku emocí (na rozdíl ode mě, "vidíš, ona se nikdy nesníží k tomu, aby takhle hnusně štěkala jako ty")... A jednoho dne byla nalezena mrtvá. (Podrobnosti vynechám.) Přesné okolnosti její smrti nikdy nikdo nezjistil. Je ale dost pravděpodobné, že si vzala život. Že už to své věčné "keep smiling" prostě neunesla. A je to strašná škoda, protože to byla hrozně fajn ženská.

A proto když mám v sobě nějaké napětí, tak se ho snažím zbavit. Sice pokud možno tak, aby to lidé kolem mě odnášeli co nejméně, ale na superhrdinku si nehraju. Když si někdo jiný (příbuzný, kamarád...) potřebuje postěžovat mně, tak ho také ochotně vyslechnu a snažím se ho povzbudit a pomoci mu. Tak proč bych si jindy ve zdravé míře nemohla postěžovat také?

Gaudí,
to je přesné

Oni jsou šťastní možná právě proto, že jim osud jak píšeš "nadělil". Vidí život z úplně jiné perspektivy, než tzv. normální lidé.

A nesouhlasím s tím, že jiní by to nezvládli. Zvládne to každý. Musí, nic jiného mu prostě nezbývá.