Re: z tchýně mám deprese

Milá Katko,
umím si predstavit, jak se cítíš. Jsi ješte mladá a chtela bys všechno delat správne, aby si Te i nove nabytá širší rodina vcetne manzelovy matky cenila a mela Te ráda. Jenze nekdy to nejde a té pochvaly se pres všechnu svou snahu nedockáš. Tak se s tím zkus smírit hned ted a zacni veci organizovat jinak (a proste pocítej s tím, ze Te treba manzelova matka bude pomlouvat - pokud k tomu dojde, nevšímej si toho, stejne s tím nic nemuzeš delat). Z vlastních prebohatých zkušeností mohu poradit: co nejméne styku a co nejvíce formalizovaných. Napríklad se nesveruj s podrobnostmi Vašeho zivota (to myslím tu marmeládu) - pomoci a rady se nedockáš a kritiku nepotrebuješ. Stejne tak odmítej to jednoporcové jídlo - v rodine, z níz pocházím, by se taková akce (prinést jednu porci jen pro svého syna) povazovala za donebevolající nevychovanost, ale zivot mne naucil, ze i takové veci se mohou stávat (ted mluvím jak osmdesátiletá starenka!!!). Na Tvém míste bych pri její další návšteve vrátila cisté kastrulky a na otázku, jak jídlo chutnalo, bych rekla "prece jsem ríkala, ze mám vareno a ze tu porci navíc nepotrebujem, takze nevíme, jak chutnalo".
Nemuzeš jí zabránit, aby zkoumala cistotu prkýnka na záchode, ale nemela by ses nechat vyprovokovat k udrení se uklízením, jen aby ses zavdecila - opakuji, stejne se nezavdecíš svou zvýšenou snahou (protoze ona by to prinejmenším udelala jinak). A s prádlem zrovna tak: máš hromadu špinavého prádla v koši? Ano jiste, prát budeš az další den, az bude dost prádla na nápln do pracky - vzdyt jinak je to prece neekologické. A ze se Te vyptává na všecho mozné v telefonu? No, vyptávat se muze, ale Ty nemusíš na vše odpovídat - neradím, abys byla nezdvorilá, ale je Tvým právem slušne ríci, ze o tom se bavit nechceš, to ze je zálezitost Tvá ci Vaše s manzelem.
A ješte neco: Nestezuj si sousedum (vyrozumela jsem, ze bydlíte na vesnici) - vetšina z tech, co Te ochotne vyposlechnou, to udelá jen proto, aby Vás zase s jinými soudedy mohla "zdrbnout". A pokud se nekdo bude zvedave vyptávat, jak Vám to s tchyní klape, doporucuji ninceríkající odpovedi ve stylu "ona je hodná, nekdy az moc" , "ona se stará, nekdy ani nevíme, jak jí v tom zabránit" - to vzdy s dobrou náladou a s tolerantním úsmevem (dá se to naucit, ver mi). Skutecnou podporu v lidech bydlících v okolí nenajdeš, tu si musíš najít sama v sobe, jinak tuhle situaci nezvládneš a budeš se léta trápit.
Vzdy je ale dobré mít na pameti, ze je to nejen tchyne, ale i máma Tvého manzela, ze ona jej mela a má svým zpusobem ráda a ze ona jej vychovávala. A zase tak špatne jej nevychovala, kdyz Ti ucaroval tak, ze jsi si ho vzala. A jeho máma je to porád, i kdyz je ted zenatý, a všemi prípadnými nesnášenlivostmi bude Tvuj milovaný manzel trpet. Takze zkus být mazaná zenská, která si dokáze vymyslet zpusoby, jak vztah ukocírovat a to tak, aby ses sama nezbláznila a ješte mela spokojené manzelství. Je fuška, ale stojí za to! To víš, nejlepší by bylo odstehovat se aspon 300 km daleko (muzu ríct, ze mne se nekdy i Nový Zéland zdával príliš blízko!), ale to vzdy nejde. Tak hodne sil a nápadu a treba nejakou literaturu o asertivním chování (to se hodí i v jiných zivotních situacích).