Re: Krize po 10 letech?!

Radku, vozíš ráno děti autem do školy a školky, vysáváš pětipokojový byt. Pravděpodobně to považuješ za dostatečně záslužné, když k tomu řpipočteme ještě zálibu v kutilství a zahrádkaření, máš dojem, že pro rodinu děláš dost a za to máš právo očekávat splňování svých požadavků. Např. aby všichni seděli doma u telefonu, jestli náhodou nezavoláš, aby příště radši nejezdili nikam na dovolenou, protože tobě je smutno, aby manželka starostlivě čekala, až se vrátíš od lékaře, aby všichni chápali, že máš starosti v práci. Protože oni žádné starosti přece nemají a proč by si měli odpoledne zařídit po svém, když ty chceš jít s dcerou zalít zahrádku. Doufám, žes jim všem pořádně vynadal. Mají to přeci předpokládat, že zavoláš. Kde vlastně byla, ta tvoje žena? Určitě někde plkala s kamarádkou, dcera lítala s dětmi venku a malý se asi špinil někde na písku. A ty jsi přitom měl trauma z toho, že voláš a nikdo nezvedá telefon. Pořádně je srovnej do latě. Tu zahrádku přeci nemáš kvůli sobě, ale kvůli dětem, aby měli čerstvou zeleninu a ovoce. Proto se štveš a honíš, až jsi z toho ve stresu a máš srdeční arytmii. A jestli to s tebou sekne, tak za to můžou oni. Tys pro ně přece dělal všechno a oni jsou tak nevděční. Proč s tebou nejdou o víkendu plít záhony a velebit zahrádku? Protož jsou líní a pro manželku je pohodlnější se vyvalovat u maminky, která jí všechno přinese pod nos. Ani o děti se tam starat nemusí. A ty jsi přitom sám doma a nedělá ti to dobře.
Uf. Nějak takhle to cítíš, nebo jsem se netrefila? Promin, jestli jsem se tě dotkla, ale tohle všechno mně napadlo po přečtení tvého příspěvku s telefonem a zahrádkou. Jestli se v tom ale alespoň trošku vidíš - jak to na tebe působí? Dost síla, ne?