Krize po 10 letech?!

Ahoj všichni.

Když mám chvíli čas, tak si nějaký ten životní příběh rád přečtu a pokusím se z něj vždy něco dobrého získat. Nikdy mě nenapadlo diskutovat své rodinné problémy anonymně
s cizími lidmi (omlouvám se-lepší výraz mě nenapadl), ale nakonec, proč to nezkusit.
Vždyť přeci - komu není rady, tomu není pomoci …

Je mi 33 a pracuji jako technik, manželce je 30 zdravotní sestra. Mám dvě děti ( holku 9, kluka 4 roky). Má volba výběru partnerky pro život, dáli se to tak nazvat, padla oficiálně před deseti lety. Musím přiznat,že to byla první a zatím poslední vážná známost. Za tu dobu to párkrát mezi námi zaskřípalo, méně či více, ale zase se vše vrátilo do stejných kolejí.

Zhruba před rokem jsme prožili oddělenou dovolenou. Nedostali jsme ji ve stejný termín. Já chodil do práce a manželka s dětmi byla u tchýně na chalupě. Musím přiznat, že i když jsem to dětem i jí přál, mé návraty do prázdného bytu byly dost deprimující. Zvláště když mě takovýto týden potkal příští měsíc ještě jednou. Prázdniny skončily, vše se zase
vrátilo ke známému a zaběhlému stereotipu. Práce, školka, družina, škola, práce …

Starostí přibývalo, hlavně u mě v práci, a postupem času jsem zjistil, že naše komunikace stále více mizí až se nakonec vytratila úplně. Jako by jsme se uzavřeli každý sám do sebe. Začali jsme mít dost rozdílné názory na společný život, příbuzné, kamarády. Intenzita ,,sexu' se snížila na 2-3x v měsíci až se nakonec před třemi měsíci vytratila úplně.

Stále častěji odjíždí za matkou, a to tím způsobem, že už ve čtvrtek sbalí věci
a hned po práci bere děti a odjíždí. Nabídl jsem ji, že si promluvíme a žádal ji, ať nikam nejezdí, že mám té samoty už dost. Bez výsledku. Nikdy jsem si nebyl jist, kdo je na prvním místě, jestli já nebo tchýně.

Cítím, že už nemám sílu ani chuť cokoli na tomto manželství měnit a začínám pomalu ,,rezignovat'a chystat se k svému největšímu životnímu rozhodnutí - rozvod.
Své děti mám velice rád, a jsou tím jediným co mám.

Napsat na papír veškeré okolnosti a pocity je nemožné, takže jsem ten svůj příběh
velice zevšeobecnil. Napadlo mě, že pokud se mi nějakých připomínek od Vás dostane,
dám je přečíst manželce. (Pokud bude mít zájem…)

Radek