Re: Krize po 10 letech?!

Radku, a jak je to když onemocní ona? Může si vůbec dovolit onemocnět a všechnu starost o děti a domácnost přehodit na tebe a klidně si zamarodit?
Ve svém prvním manželství jsem se chovala také jako tvoje žena. Ne od začátku, pochopitelně, ale s přibývajícími lety se to tak nějak nastřádalo. U nás byl na prvním místě manžel, jeho náročná práce a jeho práva, která doma vyžadoval. Já jsem byla povinna všechno zajišťovat. Bez nároku na nic. Moje problémy byly malicherné, nebo neměl zrovna čas se jimi zabývat. Neustále zdůrazňoval, že má zodpovědnou práci a že má nárok na dokonalý domácí servis a že si nepřeje být obtěžován. Bolela mně hlava? Nesmysl, to přejde. Dostala jsem chřipku, horečku? Tak si to nějak zařiď, já ti s ničím pomoct nemohu, protože mám svého dost. Zatímco on čapnul angínu, já jsem kolem něj kmitala a samozřejmě jsem podle něj nevěděla, jaké to je když člověka bolí v krku. Nejhorší na tom bylo, že on byl přesvědčen o tom, že jedná správně a nemínil ani v nejmenším se nad sebou zamyslet. Jakýkoliv můj pokus o domluvu, vysvětlení, pochopení skončil jeho odmítnutím . Přitom mi tvrdil, že mne má rád. Jenže to, že mám někoho rád, musí ten člověk cítit i z činů toho druhého, nestačí, když to jednou za čas slyší.
No a jednou, když jsem zase přechodila chřipku komplikovanou zánětem průdušek a on mi nepodal ani čaj, se ve mě něco zlomilo.
Začala jsem často jezdit k rodičům, protože tam jsem byla hýčkaná zase já. Pomohli mi s dětmi a já jsem se vždycky dala přes ten víkend nějak dohromady. Potom se stalo, že boural s autem. Naštěstí se mu nic vážného, kromě několika odřenin nestalo, ale přesto si došel do nemocnice protože se uhodil do hlavy. Bylo to už večer a co myslíš, že jsem dělala já, když se vrátil? Spala jsem. Neměla jsem už důvod starostlivě na něj čekat a připravovat mu obkládky. Brzy potom jsem podala žádost o rozvod. Teď žiju s dětmi sama a je mi líp.
Tohle je můj příběh, u vás je to možná jinak.