Re: Krize po 10 letech?!

Radku, neurážej se, nikdo tě neosočuje. Ty jsi napsal, že ti manželka utíká k mamince, že vám to neklape, ale nic konkrétního. To, co jsem ti napsala jsem si vydedukovala z pocitu ženy, protože holt ženská jsem. Ale vidíš, že to jde. Trochu jsme se do tebe pustily a už se dozvídáme další podrobnosti. Bez toho si člověk těžko může udělat nějaký obrázek.
Pokud je to u vás tak, že jsi takhle zapojen do chodu domácnosti, tak bych neviděla problém v tom, že se tvá žena cítí vyčerpaná a nedoceněná. Asi to bude opravdu váznoucí komunikace a pocit odcizení a únavy z běžného stereotypu. S tím bojujeme všichni. Někdy by člověk vším nejraději praštil. Tak si zkuste ten sterotyp trochu narušit. Někdy stačí maličkost. My jsme to dělali třeba tak, že jsme pověřili děti, aby vymyslely a udělaly večeři. Co potřebovali, jsme pomohli a potom jsme si pochutnávali na rohlíku namazaném máslem a k tomu jsme přikusovali rajče. S postupujícím věkem se kulinářské umění dcer postupně rozšiřovalo. Nebo jsme se odpoledne rozhodli, že půjdeme do kina, cestou jsme si dali pizzu. Ale hlavně zkus překvapit něčím manželku. Ony to jsou kolikrát maličkosti, čím nás vy chlapi můžete dostat: kytička na nočním stolku, masáž chodidel /moc příjemné:o)/, lístky do kina /ovšem ne na Vesmírnou prdu, ale třeba na Trosečníka s Tomem Hanksem/, objetí a polibek na krk, když stojím u sporáku, zavolat během dne jen tak, jak se má, no alespoň na mne toho zabírá fakt dost. A hlavně doporučuju humor a dělit věci na podstatné a nedůležité. Někdy se zbytečně stresujeme maličkostmi a zkazíme si náladu úplně zbytečně.
Hlavně neházej flintu do žita, snažte se kvůli dětem dát se zase dohromady. Moc ti přeju, aby ti to vyšlo.:o)