Re: Jde překonat zklamání?
Anett,
ano, to chápu, ale pak je - aspoň z mého pohledu - sebevražedná kombinace si stěžovat na nesnesitelnost takové situace.
Omlouvám se, jestli to vyznívá necitelně, ale já to vnímám jako selhání - nikoli to, že v dané situaci setrvávám, protože jsem z nějakého důvodu, který je jen můj a na který mám právo, setrvat jako lepší řešení než to rozseknout, ale to, že si vlastně ani tím svým "lepším" rozhodnutím nejsem jistá a mám potřebu si na něj stěžovat.
Pak už mám vůbec guláš v tom, co ode mě ten člověk vlastně jako od vrby požaduje.
Abych ho litovala? Proč to, když udělal rozhodnutí, které on sám vyhodnotil jako lepší řešení, co je na tom k litování?
Abych hledala nějaké řešení? Bylo ale výslovně řečeno, že tohle dělat nemám.
Abych s pochopením naslouchala, neradila, nekomentovala a když, tak jen pozitivně? Považuji za dost pravděpodobné, že z pohledu toho člověka by bylo optimální právě toto, ale sebekriticky se přiznám, že to by zase velmi brzy otrávilo mě natolik, že bych odmítla tu vrbu dělat. Když vám někdo hučí do hlavy mnoho let v podstatě to samé beze změny a bez jakékoli snahy o nápravu, přičemž to není situace, do které by se dostal bez vlastního přičinění a nemohl ji změnit, tak se bez mučení přiznám, že na tohle prostě nemám a nejsem k tomu ochotná. Navíc nevím, jestli je to nějaké pravidlo, ale pokud jsem se s tím v životě setkala, tak to bylo prakticky vždycky v podobě, že ten člověk chtěl být se zájmem vyslechnut (váhám, ale asi nejde říct "vyslýchán", i když se jednalo o opakované situace), ale sám projevoval o mé záležitosti zájem dosti vlažný (o čemž už se tu zmiňovaly Mája a Jasmin).
Když to shrnu, tak jsem dospěla k závěru, že vrbu jsem ochotna dělat jen velmi omezenému počtu lidí ve velmi omezených situacích, většinou když se jedná o něco akutního nebo závažného (jde o život nebo o zdraví), občasné postěžování na šéfa nebo na poměry taky beru, ale jakmile by se jednalo o něco soustavnějšího, opakujícího se a bylo by to hlavní téma hovorů s dotyčným, tak jsem ochotna vzít motyku a radši se prokopat do západního Německa, než takové věci poslouchat.
Pro mě je permanentně si stěžující člověk buď obrovský chudák nebo totální loser, a obojí mě dost odpuzuje.
Odpovědět