Re: Jde překonat zklamání?
Žženo,
ano, i já to tak vnímám, a určitě i já jsem pro někoho tím, kdo jeho životem prošel a šel zas dál a (snad) s ním ten člověk prožil leccos příjemného.
Moc se mi líbí Tvůj přístup a neumím si představit, že by ten člověk (nebo já) chtěl nějak tlačit na pilu, vyčítat nebo se urážet v momentě, kdy ten druhý má potřebu se odpoutat. To by mi přišlo jako mnohem horší než to odpoutání, protože to odpoutání nevnímám jako žádnou zradu, přesně jak říkáš - kdyby ten člověk přišel na čaj, tak budu ráda a ráda si ho s ním dám, a pokud by na to zase nastala situace, tak se můžeme zase sblížit, ale těmi výčitkami by se "spálily mosty" a zavřely dveře k něčemu takovému.
Umím si představit, že se takhle po letech sejdou kamarádky třeba ze základní školy, které jsou už v důchodu, život je třeba rozdělil, že byly každá někde jinde a nijak často se nevídaly, ale teď se zase dají dohromady a je jim spolu fajn. Kdyby jedna nebo druhá měla pocit "zrady" jen kvůli tomu, že ta druhá celý život nekomunikovala v takové intenzitě, jak by jí vyhovovalo, tak by si tuhle šanci zazdily a byla by to podle mě obrovská škoda.
Odpovědět