Re: Jde překonat zklamání?
Já nad tím přemýšlím, protože teď jsi mi, Mandelinko, promluvila z duše, pokud jde o moje pocity, ale je mi jasné, že to není to, co by ten člověk chtěl slyšet.
Uznávám, že tady jsem i s veškerou (ne)empatií v koncích, protože
- si myslím v podstatě to samý, co jsi řekla
- i já uznávám, že říct to tomu člověku takhle by bylo krutý
Možná opravdu nejsem to správné ucho pro takové případy, protože jestliže by se ode mě žádalo NERADIT a NEKOMENTOVAT, tak sebekriticky uznávám, že by to pro mě bylo za daných okolností velmi těžké až nemožné.
Naproti tomu bych asi vůbec neměla problém s tím, co Valkýra zmiňovala dřív – akceptovat, že se dotyčný neúčastní nějakých akcí jen proto, že se mu nechce/necítí se na to, případně se chová jakkoli mimo normu A JE SI TÍM JISTEJ a je s tím srovnanej.
Taky bych neměla sebemenší problém s tím, jestli má někdo doma uklizeno nebo ne, jestli je tlustej nebo ne, jestli sportuje nebo ne - to si myslím, že je čistě jeho věc a mně do toho vůbec nic není.
Přemýšlím, PROČ bych právě v tomto případě měla takový problém s tím být jen to "ucho".
Odpovědět