Re: Jde překonat zklamání?
Anett a Žženo
ano, to je VELMI přesné, alespoň já to cítím taky tak.
"Když se někdo angažuje hodně, považuje to za správné a vyžaduje totéž od druhých, mohou to ti druzí vnímat i jako nepříjemný tlak a ze vztahů spíš couvat."
Myslím, že ten případ s tou fotkou, který tu zmínila Jasmin, je velmi dobrou ilustrací toho, co na tom přístupu může vadit - mně by STRAŠNĚ lezlo na nervy, že ten druhej mě vlastně vůbec nepotřebuje, protože má ve všem jasno - jak mají věci správně být a dokonce i co si ten druhý myslí, a nejen to, pokud se to někomu nezdá, vnímá to jako osobní křivdu.
Vůbec nechci tvrdit, že osobní křivda neexistuje, a kdyby mi někdo provedl to, co píše třeba Vendetta (nějaký podtrh ve smyslu třeba lhaní, které by mě poškodilo, ke všemu navíc v situaci, kdy prožívám něco těžkého a on to ví), tak by mě to naštvalo, ale ne tak, že bych se tím trápila, prostě bych toho člověka odepsala.
Ale zakladatelka nenapsala přesně, o co se jednalo, a z náznaků to vypadá spíš, jako že to není žádná "zrada", jen to, že ten kamarád momentálně míň komunikuje, a tam bych to spíš viděla na to dát mu víc prostoru a počkat, a nevnucovat mu právě svou představu blízkosti, když on má jinou.
Odpovědět