Re: Jde překonat zklamání?

Jasmin,

- dovoluji si upozornit, že toto je VEŘEJNÁ diskuse, takže do ní může vstoupit každý, koho to napadne, dokonce i já

- to, jestli ze mě cítíš nadřazenost, je Tvůj problém, nikoli můj (i kdybych se chtěla nadřazovat, což nechci a ani nevím, proč bych to dělala, tak Ti přece nemohu nijak nadiktovat, abys to cítila také tak). Navíc VŠICHNI reagujeme podle toho, co se právě NÁM honí hlavou, takže stejně tak jako já mohu s klidným svědomím prohlásit, že nereaguješ ani tak na mé výplody, jako na to, co se honí hlavou Tobě, můžeš totéž prohlásit Ty o mně a bude to taky pravda

- samozřejmě, že Ti nevidím do hlavy a můžu být úplně mimo, ale to je přece riziko jakékoli diskuse, proč si to pořád tak bereš?

- Mája nanesla určitý problém, já se na to pokouším reagovat z pozice, ve které se právě nacházím. Můj pohled je jedno z možných stanovisek, ale zdaleka nikoli jediné. Předpokládám, že Mája svůj dotaz vznesla právě kvůli tomu, abychom jí napsali, jak to kdo vnímáme, a můj příspěvek je jen jeden z mnoha dílků skládanky, kterou si Mája může poskládat a třeba se dovědět něco víc o tom, jak to mohou vnímat ti druzí (ale bez záruky, protože ti druzí mohou být úplně jinak založení).

Jestliže to celé vnímáš tak vyhroceně a konfrontačně, tak se můžeš, jestli se Ti ovšem bude chtít, zamyslet, proč tomu tak je a proč pouhé vyjádření názoru vnímáš jako osobní útok a cítíš potřebu tolik se proti němu bránit a vymezovat .