11.7.2012 11:35:09 Lena
Re: Jak to přežívat?
Mame 4, ted uz dospele deti.
Vydrzela jsem to. Kdyz byly nejstarsim 4 a 2 roky, byla jsem pevne rozhodnuta se nevratit domu z dovolene. Nasla jsem si praci, pro zacatek bych bydlela u maminky a ta by hlidala deti. Pak prijel za nami (nevedel o tom), a ja videla, jak deti na nem visi - ne ze by neco pro ne delal, ale proste byl to jejich tata.
Tak jsem se rozhodla, ze deti jsou prednejsi. Sama jsem vyrostla bez otce, tak jsem jim ho nechtela brat.
To jsme spolu byli 5 let. Tak jako ty. A ja jsem cela leta schla vedle nej. Ze to samozrejme na deti melo stejne vliv jsem si neuvedomila. Ze mely mamu, ktera je zamlkla, ustupuje, zapomina se, hada se kdyz tak jen kvuli nim, kdyz uz jeho sobectvi postihovalo je, a ktera se zapomnela smat a delat neco i sama pro sebe. Ktera zapomnela, ze toho plno umi a ze se bez nej klidne obejde, ale neudela to, az to zacala zapominat.
Takze po prvnich depresich, kdyz pak odesel on, jsem si uvedomila, ze mi vlastne udelal sluzbu. Pomalu se probiram, mam klid, zacinam delat to, co jsem delala, nez jsem ho potkala (teda s ohledem na vek).Nechci se deti ptat, co si o tom vsem mysli a jak se divaji na cela ta leta a na to, ze na stara kolena mne nechal. Ani nevedi, ze jsem vlastne hodne rada.
Nechci ti radit, to si musi samozrejme kazdy sam. Ja bych ty deti nemela bez nej. Mam z nich radost a jsem na ne hrda, takze ta leta nejsou uplne promarnena.
Odpovědět