11.7.2012 7:20:06 Gudrun
Jak to přežívat?
Několik dní už přemýšlím, jak se vyrovnat, obrnět, aby mi nic nevadilo, ale nevím. Do souč. manželství jsem vstupovala jako rozvedená s dítětem, vzala jsem si svobodného, bezdětného, kterým jsem se vždy vyhýbala, protože jsem si říkala, že když zůstali tak dlouho svobodní, že na tom asi něco je, že jsou asi moc vybíraví. Pak jsem si řekla, že to jsou asi předsudky a jednoho takového jsem si vzala. Jsme přes pět let spolu, poslední dva roky často slýchávám (když dojde na hádku kvůli blbostem), že jsem na něj spěchala, že jsem si ho po půl roce k sobě nastěhovala, že jsem ho někde na 8. schůzce div neznásilnila atd.Chová se ke mně chladně (když odmyslím asi tu půlroční počáteční dobu), když vleze do postele, obrátí se ke mně zády, nikdy se s. nezačíná, i když jsem mu říkala, že mi to vadí. Minulý týden jsem taky slyšela výčitky, že po něm v posteli šmátrám... Ale on nikdy nezačne. Nejsem žádná náruživka, dělám to jen v zájmu klidu, protože když nic dlouho není, je agresivní a vinu svede na mě. Taky mi bylo řečeno, že u mě neměl možnost začít mě mít rád a teď že to nejde, jak se chovám (nezasloužila jsem si to) a vyjmenoval mi dvě, které opravdu miloval, s jednou udržuje SMS kontakty. Dál mi vyčítá, že bydlíme s rodiči, já mám nahoře byt, oni dole, rodiče mu sem nelezou, protože vědí, jaký je, ale pořád slyším, že kdybych bydlela sama, byla bych daleko šťastnější, jaké štěstí bych prý z jeho strany zažila... mimochodem on do svých 41 bydlel u matinky, na kterou nedá dopustit. Když jsme se seznámili, jevil se jako tichý, hodný, ale taková strašná změna, která se stala, mě šokuje. Čas od času mi udělá kázání, kdy mi toto všechno shrne, dodá, že si manželství představoval jinak, že jen na mě záleží, jak bude vypadat dál, protože na jeho straně vina není. Několikrát jsem slyšela, že se nebude rozvádět, protože nemá kam jít a taky by neviděl své dítě, ale prý kdyby ho neměl, už by se mnou nebyl. On nikdy nic nepochválí (např. jsem si jednou brnkala na piano, jasně že jsem dost zapomněla, ale po čase jsem slyšela ostrou kritiku, že poslouchat se dá jen někdo, kdo umí hrát...), takže už jsem nikdy nehrála, když byl doma. Nepochválí, nepohladí, ani k svému dítěti není moc milý, psíš mám dojem, že ho otravuje. Byla jsem u psycholožky, která to považuje za blbosti, měla jsem dojem, že ji zdržuji, ale manžel si vysnil nějaké manželství a teď to nemá. Před týdnem se odstěhoval z ložnice, dvakrát jsem deku opět dala ráno zpátky, ale večer to odnesl opět, tak dnes už mu zůstane odstěhovaná.
Asi mi tu poradíte rozvést se, jenomže budu brzy nejspíš nezaměstnaná, na úřadu práce nic není, tak to dost dobře nejde. Spíš bych potřebovala poradit, jak se obrnět, aby to šlo vydržet. On se nezmění. Pokud "držím pusu" a nic mi nevadí, je klid, jak mám svůj názor, který nesouhlasí s jeho, je zle a dusno.
Odpovědět