Re: Uspávat???

Ahoj Šárko,

líbilo se mi, cos psala o uspávání svých dětí. To byl můj plán. :-) Dodatečně jsem zjistila, že k tomu, aby to takto vyšlo, bych potřebovala dětský pokoj. Což bohužel nemáme. Přes den jsem si režim upravila podle syna a s usínáním nebyl problém. Večer to ale při vší vůli nešlo, takže svou ospalost „předržel“ třeba jen tím, že nás sledoval při přípravě večeře, nebo tím, že jsme odpovídali na jeho výzvy k lehkému hraní a konverzaci. (Po nějaké době jsem si ověřila, že i hrazdičku se zavěšenými hračkami snesl zpočátku jen na pár minut (deset už bylo moc). Těch barev a tvarů, toho nového k zapamatování a prozkoumání! Jak to pak rychle zpracovat a neunavit se? Jasně, že se to prodlužovalo, teď by ji dvakrát rozebral a pak by přišel, že se nudí.) Takže později už sám usnout nemohl. Stalo se vám někdy, že jste byli unavení tak, že jste nemohli spát? Znám to důvěrně a není nic hloupějšího. Proto pak nastoupilo to uspávání. Nebo jsem ho mohla nechat křičet – jen nevím kde v tom malém bytě. Nebyla jsem schopná nechat ho křičet někde zavřeného. Napadlo vás někdy, že se třeba v té tmě bojí? Jak má vědět, že jste vedle v pokoji, když se nemůže dovolat? Do nemocnice chceme se svým dítětem všechny, aby se tam nebálo, doma nám to nevadí?

Šárko věřím, že pokud jsi vystihla ten čas, kdy je mimino „načaté“ a dala ho spát někam, kde mělo klid, nekřičelo a v pohodě samo usnulo. Jen vystihnout ten okamžik chce cvik, občas to sžívání se s miminem nějakou dobu trvá a ono je tak jednoduché ten rituál uspávání začít…
Taky mám ten bič pěkně upletený :-) ale snad se to láme. Poslední dobou se nám občas stane, že neusneme u kojení ale u pohádky. No uvidíme, jestli je to pokrok…
Lída