Re: Jak dobre uspavat

Zapojuji se do téhle diskuze s nadějí,že se dozvím,že je někdo stejně postižený,jako naše rodina.Vysvětlím,v čem naše postižení spočívá.Kdýž jsem byla těhotná,brala jsem svůj stav naprosto vážně a řídila se vším,co mě lékař i chytré knihy radily.Takže žádné stresování,klid,pohoda a hlavně dostatek spánku.Vždycky jsem patřila mezi lidi,který si raději přispí,nežli jít na flám a vydržet do rána.O to horší to bylo,když jsem otěhotněla.Jelikož mě můj lékař nechal doma již od začátku,měla jsem veškeré podmínky k tomu,abych nabírala sil,tolik potřebných k porodu ale i po.Častokrát jsme si s manželem říkali,že to naše mrně bude pořád spát,věřila jsem tomu,že vše,co prožívá mamina,tak se přenáší i na plod.V srpnu 1998 se nám narodila vytoužená Pavlínka a tím pro naši rodinu začalo období naprostého nevyspání.Pája ani jako malá nespala déle než půl až třičtvrtě hodinky.Na co to dítě jede,je mi záhadou.Dokud byla batole,tak i když nespala,tak jsem byla schopná při ní udělat spousty věcí.Položila jsem ji do ohrádky,ona si hrála a spokojenost na obou stranách.Jenže,dnes jsou dceři dva roky a čtvrt a spát chodí kolem osmé,jenže usíná tak kolem půlnoce.Záleží,v kolik ráno vstává. Po obědě už spát kolikrát ani nejde a stejně to je večer co večer stejné.Dítě čiperné,já se ploužím kolem něho a jen se modlím,aby se už konečně unavilo a padlo.Opak je pravdou.Naučili jsme se,uspávat.Losujeme jen,na koho to padne.V většinou ukecám manžela a uspává on.A jak to dopadne je jasné.Dcera přilítne do pokoje a oznámí mě,že táta pí...neumí s.A tak naše manželské soužití dostává pomalu ale jistě podobu manželů,,kteří spolu již ani nekomunikují,poněvadž buď je jeden v práci ,nebo ten druhý zrovna uspává našeho miláčka.Zase si říkám,že je to levnější a zdravější,nežli polykat antikoncepční pilulky.Dnes máme výročí našeho seznámení.Manžel mě udělal radost,protože nezapoměl.Tak mě včera kladl na srdce,abych malou nedávala spát po obědě,aby usnula večer.Navečer jsme jeli do Tesca nakoupit něco na večer s tím,že budeme oslavovat.Kolem osmé se vše jevilo,jako že andílek u kaše klimbal.Honem vykoupat a spát.Z postýlky vylezla takovou rychlostí,že ji manžel málem zasednul.Přilítla k němu v okamžiku,kdy dosedal a to takovou rychlostí,že ji fakt málem zasednul.To není dítě ale štír.Tak jsme chvilku smlouvali a když se vše jevilo,jako obvykle,manžel pravil,že jde uspávat,ale dnes že to bude rychlé.Bylo,usnul za pět minut,Pája si tam ještě něco broukala,ale evidentně ji uspokojilo.že ji tatínek dělá společnost,tak pochvilce usnula i ona.Teď je kolem jedné hodiny v noci.Výročí je vlastně minulost ale já si říkám,může se člověk zlobit na někoho,koho tak miluje,to prostě nejde. Tak jsem vám snad ukázala,že na tom s vašimi miláčky nejste ještě tak špatně.Bude hůř.S přání všeho dobrého se loučí Naďa.S. aj kl ku smlouvali a nakonec se manžel uvolil,že za chvilku přijde,protože malá musí být během pár okamžiků tuhá.Tuhý byl on,jako vždycky.Teď je něco po půlnoci,oba si vychrupují jako v pravé poledne a já si říkám,co mě ještě čeká.Víno je v lednici,dort jsem snědla téměř celý sama ale můžu se zlobit na někoho,koho neskutečně miluju.To nejde.Tak jsem se podělila o jeden všední den a budu čekat,s čím malá překvapí zítra.Neporadila jsem ale doufám,že jsem vám ukázala,jaké to ještě může být.Takže nezoufejte,vždycky může býti hůř.S pozdravem Naďa S.