Re: Uspávat???

Marcelo,
možná jsi můj příspěvek nečetla asi zcela přesně a úplně, já jsem tam dost zmiňovala, že to, že jsem netrávila večery u postýlky s dětmi neznamená, že jsem se jim nevěnovala nebo na ně kašlala. Rozdíl mezi mými dětmi bude asi ten, že byly sice opečované, ale nikoliv rozmazlené, tudíž ony, představ si nepředstavitelné, do té postýlky šly (či byly doneseny) dobrovolně, samy a v klidu - nikoliv že by tam žalostně plakaly a já si zatím užívala (nemluvím o čerstvých miminkách pochopitelně.
Jinak mě nemusíš poučovat, jak vychovávat miminka, jednak mi je 33 a nevidím důvod, proč bych nemohla mít ještě jedno, navíc já se nikdy neřídila podle regulí, ale podle vlastní intuice, mladší dceru jsem měla v porodnici taky u sebe (a syna ne jen proto, že byl roaming právě obsazen), nechápu, proč máš dojem, že se děti před 10 lety nechovaly, nesekla ses o jednu generaci?, krmila jsem je nikoliv po 3 hodinách, ale když měly pocit hladu, krmila jsem je tak, jak jsem měla pocit, že to bude pro ně dobré, nikoliv podle brožury - mimochodem, ty rady a porady, že v tom a tom věku smí jen to a to a nic jiného mi připadaly stejně hloupé tehdy jako teď.
Nemám nic proti současným maminkám, máte to o hodně jednodušší než my, nemusíte prát ani žehlit plínky, hotového papáníčka na výběr i čerstvého ovoce a zeleniny jsou plné obchody (těžko si dovedete představit, jak jsme stály frontu na tvaroh a na Termixy nebo před vánoci na banány :-))), jste ušetřeny potupného shánění čehokoliv (hezkým oblečením počínaje, hračkami, autosedačkami, kočárky konče), máte možnost s dětmi chodit plavat, do klubů maminek a podobně, když jedete s mrňousem na dovolenou, nikde není psáno "až od 3 let". Všechno je to hezké a já jsem pořád svoje případné další těhotenství definitivně nezamítla. Ale to se pořád bavíme o něčem jiném. Já zkrátka na váš problém nahlížím možná jinýma očima, ale stejně mi nevymluvíš, že není správné, aby rodiče chodili pravidelně a dlouhodobě uspávat svoje kojence, batolata, předškoláky atd. Něco jiného je lehnout si do postýlky a chvilku je pohladit, popovídat, zazpívat (to například já dělám dodnes, povídám si i s tím velkým a děti nikdy nejdou spát bez pusy a pohlazení) a něco jiného je ležet a ležet a čekat a čekat a potom se opatrně plížit a doufat, že vás nezahaltne u dveří, pokud ano, pak to celé znova opakovat, nebo usnout a vzbudit se oblečení uprostřed noci, společné večery v čudu a potom přes den se nestíhá to, co se eventuelně mohlo stihnout večer. Možná vám všem "moderním" maminkám připadám divná, ale můj názor je prostě ten, že večer by měli mít rodiče nárok na sebe a na svůj čas. Omlouvám se všem, kterých jsem se dotkla :-)))