Uspávat???

Milé maminy, čtu si tady ty příspěvky a žasnu! Ráda bych přispěla se svým, byť pro vás sice již možná archaickým názorem na "uspávání" dětiček. Abych nevypadala jako matka herodes, tak nejprve zmíním, že se svými dětmi - v období kojeneckém, batolecím i předškolním - tedy v době, dokud jsem byla s nimi doma - jsem trávila celý den, kdy jsem je chovala, povídala si s nimi, zpívala jim, hráli jsme si, chodili na dlouhé procházky do přírody - někdy to bylo hodně vysilující a časově náročné, ale vychutnali jsme si spolu opravdu každou minutu každého dne. Zdůraznila bych slovo DNE. Moje děti byly také nespavé, takže odpolední spánek jsme vyřadili záhy po roce a půl - nikomu nechyběl. Ale co se týče večerního spaní - dětičky jsem vykoupala, uložila do postýlky (občas i za přispění jejich taťky), pomazlila se, dala pusinku, dobrou noc a toť vše!!! V pokojíčku se zhasnulo, maximálně svítilo světlo v chodbě, děti ležely samy, od malinka, samozřejmě když ještě jako malá miminka plakaly, tak jsem se chodila podívat, co jim chybí, a případně to napravit, větší samozřejmě chtěly napít, vyčůrat a podobně, aby to natáhly, ale klasické uspávání jsme aplikovali snad jedině při nemoci, kdy jim nebylo dobře. Podle mého názoru jste si vy všechny na sebe zkrátka upletly krásný dlouhý bič, protože je jasné, že dětem se líbí přítomnost rodičů v postýlce, je to pro ně velmi příjemné, tak proč to nevyžadovat, když rodiče tak rádi podvolí. Malé děti mají velmi dobrou schopnost naučit se důrazně dožadovat svého a ochočit si rodiče v maximální možné míře (jdou zkrátka až tak daleko, dokud neexistují žádné bariéry). Znovu zdůrazňuji, že děti potřebují maximální možnou péči a lásku v průběhu celého dne - ale děti, které vyžadují, aby je rodiče chovali a "uspávali" v postýlce do pozdních nočních hodin - pokud se nejedná o děti nějakým způsobem traumatizované či nemocné, tak jsou to naprosto normální malí tyrani. Dnes už asi málokdo co změní, pokud jste uspávaly(i) od malinka, těžko v roce, dvou či více děti přesvědčíte, že dnes tedy má maminka s tatínkem oslavu nebo cosi jiného a "uspávání" se nekoná. Zkuste si přečíst roztomilou trilogii o Prevítovi od Simona Bretta - určitě tam najdete plno shodných znaků. :-))))