| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Život je boj

 Celkem 23 názorů.
 maaf 


Mám všechno a přesto nejsem spokojená:-) 

(31.3.2010 9:52:00)
protože mám takovou povahu. Na druhou stranu tím lidi neobtěžuju a většinou si nestěžuju, protože v podstatě nemám na co (jen na svou hlavu). Ale prostě patřím k těm, co vždycky ví, že je co vylepšovat, že něco mohlo být jinak (protože někdo to dělá jinak a tváří se nějak spokojeněji než já).
 Jíťa 
  • 

Re: Mám všechno a přesto nejsem spokojená:-) 

(31.3.2010 19:25:53)
Takových lidí je mi líto. Nemyslím si že by za tím byla povaha, spíš výchova. Vím, že za to vlastně nemohou.

Pořád jen čekají, že budou spokojení až skončí školu, až povýší, až si najdou partnera, až budou mít děti, až postaví dům, až zaplatí hypotéku... Pokaždé se objeví další "až..." a vlastně nikdy doopravdy spokojení nebudou. Mám kolem sebe podobných lidí dost a bohužel se mi zdá, že věkem se to zhoršuje.

Být spokojený ještě neznamená, že na všechno kašlu. I spokojení lidé vědí, že je pořád co zlepšovat a snaží se o to.
 fisperanda 


Nemám všechno a jsem spokojená :) 

(31.3.2010 10:34:56)
Nevím, asi je to nějaká šťastná povaha, nebo co. Nestěžuju si na věci, který nejdou, nebo je nemám. Udělám všechno proto, aby to šlo. Pokud mám blbou práci, měním práci. Pokud mě něco začne bavit, jdu do toho. Navíc mám pocit, že když člověk chce, štěstí mu tak nějak jde na ruku. Chtěla jsem se naučit hrát na klavír, tak to umím. Chtěla jsem hrát v kapele na flétnu, tak jsem hrála. Chtěla jsem vydat knihu, tak jsem ji vydala. Když jsem chtěla hrát na bubny, tak jsem si je koupila. Teď se učím. Chtěla jsem vždycky dělat něco s hudbou, a mluvit s kapelama, tak teď dělám hudební redaktorku. Chtěla jsem dítě a mám úžasnou dcerku. Druhý se nepovedlo, ale zkusím to znovu. Chci umět anglicky, a tak na tom tak nějak celoživotně pracuju. Baví mě dělat bižuterii a založila jsem si eshop. Když jsem chtěla psát scénáře, udělala jsem si kurz. Až budu chtít udělat něco dalšího, tak to udělám. A není to o možnostech, není to o tom "nemám čas". Taky chodím do práce a starám se o dcerku a o domácnost.
Nesnáším stížnosti, jako "dělala bych todle a todle, ale....". Fajn, tak když to chceš dělat tak to dělej, pokud to dělat nechceš, nestěžuj si.
Ohledně článku... mám někdy pocit, že lidi kteří mají postižený dítě, nebo mají sami zdravotní problém a přesto jsou šťastní... já nevím, jak to říct, vyzní to blbě, ale že jim tak osud nadělil protože věděl že to zvládnou. Protože jsou silní. Ostatní slabší povahy pak jenom kňourají "vždycky jsem v životě chtěla napsat Kuchařku, ale..." a podobně.
 Zuuuza 


Re: Nemám všechno a jsem spokojená :) 

(31.3.2010 13:36:07)
Fisperando, máš můj obdiv za svou cílevědomost a činorodost a za to, že jsi schopná si své sny opravdu splnit ~R^
 & 


Re: Nemám všechno a jsem spokojená :) 

(31.3.2010 14:15:18)
....."Ohledně článku... mám někdy pocit, že lidi kteří mají postižený dítě, nebo mají sami zdravotní problém a přesto jsou šťastní... já nevím, jak to říct, vyzní to blbě, ale že jim tak osud nadělil protože věděl že to zvládnou. Protože jsou silní. Ostatní slabší povahy pak jenom kňourají "vždycky jsem v životě chtěla napsat Kuchařku, ale..." a podobně."

Fisperando, na tohle mam trosku jiny nazor. Jednak te v jednu chvili prestane bavit brecet nad necim s cim nic neudelas. Jednak clovek po case prestane tu jinakost vmimat, kor kdyz to dite je takove od narozeni. A proc se sakra neusmivat, kdyz jdes rano do skolky se svym ditetem, dite je obzvlast mile, snedlo snidani a vklidu se obliklo nebo nechalo se oblect. Nic ho neboli a nebo necekate nejaky negativni vysledky.
To ze se dite s potizenim rodi jenom silnym lidem... S tim nesouhlasim to je proste jenom blbej pech, vetsina lidi ze sebe dokaze vydolavat vic sily nez by tusila.. Hlavne nikdo neni stastny porad, vetsina lidi se placa nekde mezi tim, nekdo lip nekdo hur...

 Zazi (1+1+1) 


Re: Nemám všechno a jsem spokojená :) 

(31.3.2010 17:03:01)
HaM, naprostý souhlas :-)
 Jíťa 
  • 

fisperando, 

(31.3.2010 19:33:07)
Oni jsou šťastní možná právě proto, že jim osud jak píšeš "nadělil". Vidí život z úplně jiné perspektivy, než tzv. normální lidé.

A nesouhlasím s tím, že jiní by to nezvládli. Zvládne to každý. Musí, nic jiného mu prostě nezbývá.
 fisperanda 


Re: fisperando, 

(31.3.2010 21:29:27)
V podstatě máte, holky, pravdu. Jenom jsem tím chtěla říct, že zdravý člověk, nebo člověk který není zatížený opravdu velkým problémem, má tolik možností, teda když chce, jenom je prostě nevyužije naplno. Vymýšlí varianty "co by kdyby" a "proč to nejde". Nerada to poslouchám. Protože většina věcí jde. Prostě mám pocit, že lidi kteří by si mohli stěžovat na svůj úděl, to tak nějak nedělají. Trhnou ramenem a řeknou "co už, jde se dál". A ti, co můžou dokázat tolik věcí, se litujou a vymýšlejí alibi.
 daba+holčička 


Re: Nemám všechno a jsem spokojená :) 

(1.4.2010 9:46:10)
Fisperando a co když bojuješ a je ti to nanic?
Já taky když něci chci tak na tom makám, makám už rok na 2. dítěti, jak lvice, 3xIVF, 1xKET. Zdravotně jsem na tom čím dál hůř, psychicky taky blbě, vzdát to neumím.
 Ecim 


Re: Nemám všechno a jsem spokojená :) 

(1.4.2010 10:44:06)
Dabo, vydrž! ~x~
Sama moc dobře vím, jak je to náročné, když člověk o něco tvrdě bojuje a výsledek ne a ne přijít. Sama jsem před lety řešila jiné problémy (nešlo o těhotenství), ale trvalo to podstatně déle než rok a něco a já jsem šílela z řečí typu "nech to být, přijde to samo" a já jsem věděla, že pokud na tom nebudu makat jako šroub, tak samo nepřijde nic. Protože jsem kolem sebe viděla lidi, kteří to vzdali a dopadli tak, jak já jsem dopadnout nechtěla. Nesnáším rezignaci (i když jsem k ní mockrát v životě také měla blízko), vždy je mi smutno, když kolem sebe vidím nebo se třeba dočtu tady na Rodince, jak lidé píšou, že kolikrát se raději na všechno vykašlou, než aby se pokusili změnit situaci, která jim nevyhovuje.
Držím Ti palce, sama znám ze svého okolí řadu lidí, kteří byli ve stejné situaci jako Ty a dříve nebo později se jim miminko povedlo. ~;((
 Irena 
  • 

Možná trochu od věci, ale.... 

(31.3.2010 11:10:09)
Možná je to trochu od věci, ale myslím si, že i přes starosti a neštěstí, které nás potkávají, bychom měli být šťastní, že žijeme kde žijeme. Patříme k 1/3 lidstva, která netrpí hlady a nedostatky věcí denní potřeby (léky, očkování, oblečení, teplo). I ti nejchudší u nás žijí fakticky v blahobytu oproti např. černé africe. Představte si, že by jste jako žena šla robotovat do pole, aby bylo co do pusy (šťastná že nějaké pole máte), zatímco muž by se válel, protože na práci je žena.Na poli by vás znásilnila banda výrostků z vojenských oddílů (naprosto beztrestně) a manžel by vás vyhnal, protože jste se stala bezcenou.Pak by vás hnali přes celou vesnici a bili a zavřeli (za to že vás znásilnili),kde by jste pravděpodobně brzy zemřela, znásilněná ještě xkrát dozorci.Takových příběhů jsou z černého kontinentu mraky. Boje, nemoci, krveprotilí, hlad. To si myslím že jsou problémy, ne mít nemocnou babičku doma nebo špatnou práci. Práce se dá vyměnit a i když nebude, hlady u nás neumírá nikdo, ani na zánět v zubu (pokud není zanedbaný).
 kaja 
  • 

Re: Možná trochu od věci, ale.... 

(31.3.2010 14:25:27)
"Jo jo, děti v Africe co by za to daly"...oblíbené heslo když něco nedojíš... já neříkám že nemáš pravdu, naprosto s tebou souhlasím, jen to na mě působí přesně tak . Představ si, že by neexistovala televize... to bysme vůbec netušili co se děje ve vedlejším městě, natož v Černé Africe. Nebyly bychom šťastnější?
 Tenna /2 


Naopak velmi k věci 

(31.3.2010 19:52:43)
Myslíš jako v "blažené nevědomosti"? No, nevím, jestli bych si to přála ... Samozřejmě nelze žít v neustálém porovnávání s chudými regiony a jinými kulturami, člověk musí žít v podmínkách, které má k dipozici, ale vědět, co se děje jinde, jak žijí milióny lidí, považuji za velmi užitečné - pomáhá to vážit si naší životní úrovně a vidět naše "velké problémy" v jiném světle. V tom byl Irenin příspěvek naopak velice k věci.
 jary 
  • 

Re: Možná trochu od věci, ale.... 

(3.4.2010 16:03:40)
Jenže ono těm černejm v Africe nepomůže nic jinýho než koloniální nadvláda, aby to trochu fugnovalo. Nikdo z nich nechce dělat, kolika z nich bylo nabídnuto, když chtěli almužnu: "TAk pojď, tady nám s tímhle můžeš pomcot, vyděláš si." Ne, to nepůjde, pže je horko. Ale běloši ze střední Evropy v tom vedru, na které ani nejsou zvyklí, dělaj. Lidem, kteří nechtějí pracovat, ačkoli mohou, nemá smysl dávat almužnu.
Problém žen v Africe je jiná kapitola, ale zase některé jsou samy zdrojem utrpení jiných...
 Hilly. 


Komunikace 

(31.3.2010 11:21:58)
Asi vím, co tímto článkem autorka chtěla sdělit, ale nemyslím si, že pokud se nám zrovna nic tragického neděje, tak nemáme právo si o svých každodenních všedních splínech popovídat, někomu si postěžovat, že se nám třeba dnes připálily buchty, všechno nám padá z ruky, protože dnes je den blbec. Jsme tvorové komunikující, a je naprosto normální, že budeme mluvit jak o věcech, které nás dělají šťastnými, tak o věcech, které nás štvou a kterých se bojíme. Je sice pravda, že lidé mají různě nastavené hodnoty a je třeba si neustále připomínat, že na tom můžeme být hůř, to ano. Může nám to pomoci pokud se opravdu nimráme ve věcech nepodstatných, ale zase bych neodsuzovala člověka, kterému se objektivně nic neděje, a přesto se tváří jako hromádka neštěstí...může mít třeba jednoduše depresi. Každý má právo se cítit občas špatně a postěžovat si svému blízkému a tím si ulevit. Takoví ti věční "keep smiling" končí dost často někde na psychiatrii s četnými psychosomatickými potížemi, protože být věčně spokojený prostě normální není a pokud to člověk patřičně nevyventiluje a je hrdý na to, že své okolí svými problémy nezatěžuje, nedopadne to pro něj dobře.
 Ecim 


Re: Komunikace 

(31.3.2010 11:51:30)
~R^
 susu 
  • 

Re: Komunikace 

(31.3.2010 12:31:46)
Hilly, souhlas. Přemýšlela jsem, jak to napsat sama, abych nebyla za věčného remcala a nevymyslela jsem to, tak ti budiž dík.
 gaudí 


Re: Komunikace 

(31.3.2010 12:34:47)
je to tak jak píšeš Hilly. Je fakt, že když mě ty moje dvě zdravé děti už neúnosně zlobí a já mám chut se rozbrečet, tak si musim připomenout jaké mám v životě štěstí, že je mám. Ted jsou zrovnaa nemocné, mají horečky a vůbec nezlobí a já se na to jejich zlobení tak těšim :-))
 štěpánka 
  • 

Re: Komunikace 

(31.3.2010 21:07:21)
Gaudí,
to je přesné~R^~R^~R^
 Ecim 


Re: Komunikace 

(1.4.2010 8:19:12)
I když mám někdy asi nálepku extrémně optimistického člověka, tak věčné "keep smiling" pěstovat odmítám, a to mj. i po následující zkušenosti:

Když jsem jako dítě občas na něco hodně nadávala, dávali mi mí prarodiče občas za příklad jednu svoji známou (o dost mladší než oni), která byla nesmírně milá a statečná, ať se jí dělo, co se jí dělo, a že se jí toho dělo docela dost, nikdy si na nic slůvkem nepostěžovala, na hrubost odpovídala vždy naprosto klidně a bez náznaku emocí (na rozdíl ode mě, "vidíš, ona se nikdy nesníží k tomu, aby takhle hnusně štěkala jako ty")... A jednoho dne byla nalezena mrtvá. (Podrobnosti vynechám.) Přesné okolnosti její smrti nikdy nikdo nezjistil. Je ale dost pravděpodobné, že si vzala život. Že už to své věčné "keep smiling" prostě neunesla. A je to strašná škoda, protože to byla hrozně fajn ženská. ~n~

A proto když mám v sobě nějaké napětí, tak se ho snažím zbavit. Sice pokud možno tak, aby to lidé kolem mě odnášeli co nejméně, ale na superhrdinku si nehraju. Když si někdo jiný (příbuzný, kamarád...) potřebuje postěžovat mně, tak ho také ochotně vyslechnu a snažím se ho povzbudit a pomoci mu. Tak proč bych si jindy ve zdravé míře nemohla postěžovat také?
 Ecim 


Re: Komunikace 

(1.4.2010 8:26:46)
P.S. Jinak s článkem souhlasím, také jsem přesvědčená o tom, že by se lidé měli umět radovat ze všeho, z čeho se radovat lze. Stateční lidé mají můj nesmírný obdiv. Ovšem postěžovat si občas potřebujeme všichni. (To ale článek naštěstí nezpochybňuje.) :-)
 hataika/97,02,08/ 


Dík za článek 

(31.3.2010 19:18:07)
Moc hezky a výstižně napsáno.Děkuju.~R^
 MartinaNov (dva rošťáci 


Já bych to viděla trošku jinak 

(2.4.2010 14:46:17)
Mám "všecho" a chci víc. Stále si zvedáme s manželem laťku, život je o stoupání nahoru - nejen materiálním, ale i duchovním. Celkově jsem spokojená, ale neznamená to, že tím jsem ustrnula na jednom místě....

Na druhou stranu se ale často zastavím a jsem ráda právě za to, co už mám. K zamyšlení stačí právě nějaký článek, vidět nemocné dítě nebo televizní zprávy.

Netvrdím, že si nikdy nepostěžuji, každý si občas potřebuje zabrblat, od toho tady přece máme partnera, kamarády. Vypustit to negativní ze sebe, abych to nakonec mohla uzavřít s tím, že může být hůř. A ono bude. Dobře už bylo. Proto buďme rádi za to, co máme, protože už za chvíli může být jinak. Snad to bude lepší

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.