| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak jsem nevěděla, že rodím

 Celkem 171 názorů.
 Tvoje horší já 


Bamberlok, pěkné 

(3.12.2009 8:12:11)
Pokud jde o ty mateřské pocity, taky mě nikdy nezalila ta vlna bezbřehé lásky a na mimina jsem si musela zvykat, i když to bylo vždy celkem rychlé, tak v řádu hodin, maximálně dní. Ale první dítě jsem komentovala slovy "to mimino je nějaký modrý", seřval mě celý porodní sál, že to není mimino, že je to Honzíček...
 Osamělá 


Re: Bamberlok, pěkné 

(3.12.2009 8:20:48)
To máš dobré, moje první věta byla: "ta je stejně škaredá jako ty" (myšleno manžela) ~t~~t~ Zůstalo jí to, ale pro mě je stejně nejkrásnější "andílek" na světě. ~s~
 Lendul T+B 


Re: Bamberlok, pěkné 

(3.12.2009 12:09:59)
Bambi noc i zacatek tveho porodu jsme jaksi taksi stravily na stejnem pokoji, pamatuju si zive tvve oci plne nejake nejistoty. .....

a Tadik je krásný klučík
 Lendul T+B 


Re: Bamberlok, pěkné 

(3.12.2009 12:10:04)
Bambi noc i zacatek tveho porodu jsme jaksi taksi stravily na stejnem pokoji, pamatuju si zive tvve oci plne nejake nejistoty. .....

a Tadik je krásný klučík
 bamberlok+tadík 


Re: Bamberlok, pěkné 

(3.12.2009 13:14:17)
jojo, odhadla jsi to dobře, prostě to byl šok, nevěděla jsem co mě čeká
 Insula 


pocit štěstí a lásky 

(3.12.2009 9:01:44)
Dcera se narodila po dlouhém a těžkém porodu císařem (v lokální anestezii), cítila jsem, že jí mám ráda, ale nemilovala jsem jí. ~d~ Zamilovala jsem se do ní v šesti nedělích, když mi věnovala svůj první, nádherný úsměv. ~;) Byl to blesk z čistého nebe.

Syn se narodil plánovaným císařem a milovala jsem ho hned. ~;)
 Pejska 


Re: pocit štěstí a lásky 

(3.12.2009 9:40:05)
Bamb, i já jsem se musela naučit toho svého prvního drobka milovat a taky to trvalo zhruba 5 nebo 6 týdnů. Já jsem to přičítala zacházení personálu v tehdy ještě socialistické péči (je to 23 let). Porod prostě neproběhl podle mých představ (stejně jako ten tvůj) a já měla co dělat, abych to všechno v sobě nějak urovnala. Při druhém mimču už to bylo všechno jinak - báječný personál, účast manžela, dcera ještě s pupečníkem u mně na splasklém břichu - fakt nebe. I když na večer, kdy se narodil první syn, se taky teď vzpomíná pěkně. Je to povstalec, narodil se 29. srpna - tedy na výročí SNP. Ve vojenském městě se tato událost oslavovala ohňostrojem v parku, v němž stála také porodnice. Sál měl prosklený strop a načasované to bylo dokonale. Když se syn narodil, na strop se začaly z nebe snášet barevné hvězdičky ~t~.
 Ecim 


Re: pocit štěstí a lásky 

(3.12.2009 9:47:22)
Tak to měl syn opravdu nekonvenční uvítání do života! ~t~
 Magda & 2 
  • 

Re: pocit štěstí a lásky 

(3.12.2009 10:26:39)
Pejska, moc hezká vzpomínka! Takovéhle dojmové momentky ze života se mi líbí. Moje první dítě se narodilo nad ránem, takže jsem zažila letní červánky na sále a zpěv ptáků doléhající otevřeným oknem. V porodnici ticho, narozené miminko v klidu usnulo v náručí....Druhé dítě se narodilo během dne a i když byl porod mnohem lehčí, tak žádné vychutnávání atmosféry se nekonalo...
 Maci1 


Re: pocit štěstí a lásky 

(3.12.2009 15:24:18)
Jojo. Dcera se narodila v srpnu před pátou ráno, mám i vyfocené to svítání ~m~...
 Ikara 


Re: pocit štěstí a lásky 

(3.12.2009 16:05:05)
Když jsem šla dopoledne do porodnice, svítilo sluníčko a pod nohama šustilo listí - byl listopad. Když jsem ležela na sále proti oknu, všimla jsem si, že venku sněží a když mě pak přivezli na pokoj, venku bylo bílo... Ten rok to byl první sníh (a taky poslední):-) Pamatuju si to, jako by to bylo včera.
 romča, niki, eli 
  • 

Re: Bamberlok, pěkné 

(3.12.2009 11:05:44)
taky jsem nic necítila po porodu, jen strašnou únavu, vyčerpání , a dcery sem začala mít ráda postupně jak šel den za dnem
 Liška s banem :) 


Re: Bamberlok, pěkné 

(3.12.2009 12:10:51)
A já řekla, když mi dali dcerku na břicho: "Já mám hroznou křeč v noze." Tak si ji zase vzali a šli ošetřit a zabalit. :-) Ta bezbřehá láska přišla až druhý den ráno.
 Ikara 


Re: Bamberlok, pěkné 

(3.12.2009 13:21:52)
Připojuji se k závisti, i když moje porody byly celkem rychlé, takže si nemám na co stěžovat, ale s tou láskou mateřskou jsem si taky prožila svoje. Porod sám sice ušel, ale dlouho mě zašívali a když to bylo konečně všechno hotové, cítila jsem hlavně úlevu, že to mám za sebou, dítě mi bylo v tu chvíli úplně ukradené. Měla jsem nějaké zdravotní potíže, moc nám nešlo kojení a tak začátky mého mateřství byly dost bolestné. Navíc po masáži časopisů pro maminy a taky známých a příbuzných jsem si připadala jako že jsem nějaká divná, když svoje dítě šíleně nemiluju. Samozřejmě sem se naučila dceru milovat postupně, trvalo to několik týdnů, ale teď bych pro ni dýchala. Když se pak narodil syn, byla jsem už "hotová" máma a tyhle problémy nebyly, milovala jsem ho od první chvíle.
Je dobře, když se o tom mluví, protože tohle prožívá určitě spousta čerstvých maminek a není to nic nenormálního ani špatného.
 jarka dcerka3 
  • 

Re: Bamberlok, pěkné 

(6.12.2009 12:44:32)
haha to znám první co jsem pronesla bylo ,ježíš není nějaká ošklivá?Manžel se málem zhroutil)))))))))),taky mě nezalila vlna lásky apod.přišlo to vše postupně,ted si neumím představit jak jsme mohli kdy být bez ní,a je pro mě to nejkrásnější a nejdražší v životě.
 Lucka+ 2kluci+ Valentýnka 


Re: Bamberlok, pěkné 

(8.12.2009 0:20:56)
Ahojky, předně gratuluju k miminku~x~, co se týká mateřské lásky tak ač jsem se na první dítko (syna) strašně těšila, tak po jeho narození kdy jsem mj byla ráda že je vše ok a že to mám za sebou,ale vůbec mě nedocházelo, že "to" co leží v postýlce vedle mě je můj syn a já jsem matkou, dokonce když se mě v porodnici začalo něco honit ve střevech, tak jsem si vybavila jak to bylo fajn, když mimčo kopalo a bylo mě to najednou líto. Syna jsem se naučila milovat postupně, ale trvalo mě to asi tak 3 týdny. U dalších dvou dětí to už bylo jiné, už jsem byla matka a pocity lásky k miminku se dostavily hned~s~~s~~s~~:-D Asi se i roli matky a pocity s tím spojené musíme nějakou dobu učit, než nám to všechno pořádně dojde, hormony nehormony~t~
 Olca B. 


Re: Bamberlok, pěkné 

(18.12.2009 10:39:12)
Huráááá,
tak konečně vím, že nejsem sama.
Pořád jsem měla pocit, že je něco špatně když jsem necítila tu nádhernou vlnu štěstí po porodu.
Moje první hláška byla: "ahoj,zvíře" a u dvojčátek jsem byla v limbu a po probrání to bylo: "tenhle se mi líbí víc..."
Mám takový pocit, že nás je spousta jen tak nějak nechceme bořit mítus nádherného pocitu z mimi po porodu.
Určitě by stálo za to si někde zapsat naše první slova k miminkům, určitě bychom se pořádně pobavily.~j~~:-D
 Eva + Klárka2/07 


Láska 

(3.12.2009 8:21:44)
Ahoj, já měla podobný porod, ve 3 ráno jsem vzbudila manžela, odešla mi hlen. zátka. v porodnici mi řekla, že jsem otevřená na 5 cm. Pak mi taky praskli vodu, to jsem si už taky zanadávala a v 5.45 byla Klárka na světě. A taky jsem k ní nic necítila. Na pokoji jsem pak kvůli tomu brečela, ale pak se to postupně srovnalo a já zjistila, že jí miluju a nikomu na světě jí nedám!
 petra 
  • 

kontroly v porodnicích 

(3.12.2009 9:27:23)
Nemámnic k lásce, taky jsem si zvykala postupně, jen mě pořád zaráží postup porodnic- jste otevřená, šup rodit. Kamarádce takhle vyvolávali porod u Apolináře ve 34 týdnu. Naštěstí mimčo mělo víc rozumu než lékaři,na oxytocin nereagovalo, takže to doktoři nakonec vzdali. Kamarádka "jen" musela v porodnici zůstata až do opravdového porodu,který měla až v 37 týdnu. U mě něco podobného, otevřela jsem se v 36 týdnu,naštěstí můj pan gynekolog je velmi rozumný, takže jen řekl,až přijde čas,tak přijdem ale nezkušený porodník by vás hnal s tímhle nálezem na sál. Vydržela jsem s tímhle nálezem další 3 týdny a syna porodila v 39+3 za necelou hodinu-pane doktore díky.




 Tvoje horší já 


Re: kontroly v porodnicích 

(3.12.2009 9:38:45)
Já jsem takhle odležela otevřená na tři centimetry a s prověšeným vakem plodových blan skoro čtrnáct dní a pro dceru to bylo jistě dobrých čtrnáct dní, narodila se v docela slušném 37. týdnu.
 Limai 


Re: Petro, 

(3.12.2009 10:07:28)
máš pravdu,taky mně chtěli hnát okamžitě do porodnice,když doktorka na UTZ při kontrole ve 30.tt. zjistila že jsem na 3 cm otevřená.Naštěstí lékař v rizikové poradně měl jiný názor,pouze mi doporučil klidový režim,který jsem poslední týdny ani moc nedodržovala,protože jsem se těšila až mimi už bude venku.Dopadlo to tak,že syn se narodil tři dny po termínu~:-D
 Maci1 


Re: kontroly v porodnicích 

(3.12.2009 15:49:33)
Aha,tak teď se mi ledacos vysvětlilo. Když jsem byla v 39.tt poprvé na kontrole v porodnici, službu konající mladá lékařka shledala otevření na 3 cm, následně na monitoru docela slušné kontrakce, a vypadala dost vyvedená z míry, že já na to vůbec nevypadám ~:-D (bylo mi v podstatě dobře, kontrakce jsem skoro vůbec necítila). Říkala, že s takovým nálezem jim obvykle rodičky přicházejí na příjem, a ujišťovala se, že nebydlím daleko a kdyby něco, okamžitě přijedu ~k~. Myslím, že trochu to přibarvit, nechá si mě tam rovnou ~j~.
Oopravdu rodit jsem začala až za pět dnů, celý porod (včetně prodloužené druhé doby) trval 4 hodiny, do porodnice jsem přjela otevřená na 8 cm. PA byla nadšená - prý kdyby takhle dorazily všechny, moc by se jim to líbilo :-)~d~.
 Kočanská 
  • 

Re: kontroly v porodnicích 

(4.12.2009 20:00:34)
co k tomu říci?
Kontroly nejen v porodnicích, ale i u gynekologa jsou dle části odborných studií zbytečné - ne-li škodlivé. Bohužel jsou slyšet pouze hlasy naší gynekologicko-porodnické komory, která má své názory a podle nich to zde jede. Lékaře ale chápu, protože každý se bojí komplikací a pak při případném pochybení se musí dokázat, že lékař postupoval správně. Správně = podle doporučení příslušné lékařské komory. Je to proto dost na rodičích, aby si něco nastudovaly a to i z jiných dostupných materiálů než jsou ty "oficiální". Někdy když čtu nějaké články o různých humánních postupech v porodnictví, tak si za prvé často popláču (protože mě to prostě dojímá) a pak povzdechnu, proč to takhle nejde všude (třeba i u nás). Neříkám, že by pak každý rodil bezbolestně :-( ale aspoň by ubylo případů, kdy má žena doživotní negativní psychické nebo dokonce i fyzické následky :-(
 DENISA 


Re: Láska 

(3.12.2009 9:34:36)
Ja to mela s tou laskou obracene. Nechala jsem si rict pohlavi a byla jsem hrozne zklamana. Ja vim, zni to hrozne, ale nikdy v zivote, ani behem tehotenstvi, jsem si nedokazala predstavit ze nebudu mit holku. Ty pocity viny, ze odmitam vnitrne dite v sobe atd, to tady ani popisovat nebudu. Mela jsem sileny strach z toho, ze nebudu schopna kluka prijmout, natoz milovat. No a jen ho vytahli a ja ho poprve uvidela, tak jsem ho zacala ihned silene milovat. Tak to proste v zivote chodi, nekdo se tesi cele tehu a pak je zklaman ze city neprijdou hned, nekdo to ma obracene. Myslim, ze velkou roli hraje i takovy prizemni lidstky pud vnimani krasy, proste cerstve narozene miminko neni vetsinou hezke a zene se to v tom mozku asi nesepne. Ja mela to stesti, ze jsem dost prenasela, takze byl cisty, bez mazku, nezmuchlany, takove hotove mimino.
 Ecim 


Re: Láska 

(3.12.2009 9:46:12)
Při prvním těhotenství jsem si chtěla nechat říct pohlaví, ale manžel ho vědět nechtěl a řekl mi, že ať já si ho klidně nechám říct a pak mu to neřeknu. Mně ale bylo jasné, že první, komu bych řekla, co čekáme, by byl právě on, a tak jsme si pohlaví říct nakonec nenechali. Jinak jsem se vždycky považovala za "typickou maminku vhodnou pro holčičky". Výsledek je ten, že mám dva kluky. ~t~ U prvního syna jsem byla přesvědčená, že to bude holčička. Ihned po porodu jsem byla velmi zaskočená, ale ne zklamaná. A tomu, že máme kluka, jsem se musela hrozně smát. ~t~ Na druhý pokus jsem hádala, že to bude zase chlapeček, a trefila jsem se. :-) Jsem zvědavá, jak to dopadne na třetí pokus. ~t~
 DENISA 


Re: Láska 

(3.12.2009 9:55:30)
Ja musim rict, ze jsem si sdelenim pohlavi dost ublizila. Kdyz je clovek zameren na jedno pohlavi, tak by si to nemel nechat rict, protoze pak se mu muze maximalne stat to co tobe - je zaskoceny, ale ne zklamany, protoze uz vidi to krasne miminko. A ne prozit nekolik mesicu, kdy si clovek rika, ja to s klukama/holkama vubec neumim, co s nim budu delat, a zaroven se sebeobvinovat, ze je to rouhani, protoze nejdulezitejsi je, aby bylo zdrave.
 Ecim 


Re: Láska 

(3.12.2009 9:57:54)
Některým maminkám lépe vyhovuje, když si to říct nenechají. Já jsem se nechtěla nechat připravit o překvapení a také jsem si říkala, že by se mohli doktoři splést a po porodu bychom pak byli příliš šokovaní. :-)
 MacaZ 


Re: Láska 

(3.12.2009 11:17:25)
Což mi tak připomíná historku mojí švagrový, která ležela na pokoji s holkou, která dokola opakovala - holka s pinďourem, holka s pinďourem - až se bála jestli není nějaká šouplá, za chvilku se maminka vzpamatovala. Do finále jí tvrdili že bude mít holčičku, nakoupila komplet všechno v růžovým, a narodil se jí kluk :-)
 aachje skunk a tři holky 


Re: Láska 

(3.12.2009 11:20:49)
~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~
holka s pindourem,normálně tady řvu smíchy!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
já mám taky všechno růžový!!!
 Nítěnka 


Re: Pohlaví 

(3.12.2009 19:07:02)
Ecim,
nám zase u prvního říkali pokaždé něco jiného, tak jsme spíš počítali s klukem - a ona to byla holka. Zpočátku jsem byla trochu zklamaná, ale dneska jsem moc ráda, že to tak je. A u druhého nám řekli 2x, že to bude kluk (zase ti samí 2 různí doktoři jako u prvního těhu), manžel řekl - no víš, jak to bylo minule....~b~ A byl to kluk (jak buk je až teď - při narození 2,35kg a v necelém roce cca 9kg - rozhodně už nemá místo nožiček ty pařátky, co měl v porodnici ~t~)
 Limai 


Re: R: Kluk nebo holka 

(3.12.2009 10:20:19)
Deniso já myslím že vůbec nezáleží na tom,jestli se narodí kluk nebo holka,že děti milujeme především proto že jsou naše,a že jsou takové jaké jsou.Sama jsi poznala na vlastní kůži,že milovat syna není o nic těžší než kdyby to byla dcera.Byla jsem na tom podobně,vždy jsem toužila po tom mít dvě holčičky.U prvního dítěte jsem si byla na tisíc procent jista že čekám holku,dnes už z ní je malá slečna.Když jsem čekala druhé,nic jsem si nepřála tolik jako aby to byla holčička.Podvědomě jsem ale tušila že je to kluk,což mi později potvrdila lékařka na základě amniocentézy.Zklamaná jsem nebyla,to ne,vzala jsem prostě tu skutečnost tak jak přišla,jen jsem měla trošku obavy,jaký k němu budu mít vztah,protože holky mi vždy byly mnohem bližší než kluci,s těmi jsem to nikdy moc neuměla.Dneska jsem ohromně šťastná,že mám krásného chlapečka,nade vše ho miluju a za žádnou holku bych neměnila.Ona to příroda umí dobře zařídit:-)
 Ecim 


Re: R: Kluk nebo holka 

(3.12.2009 10:56:39)
Souhlasím, z vlastní zkušenosti bych o tom mohla psát romány. :-)
 Petul.a a Babu 


Re: Láska 

(4.12.2009 23:05:37)
Tak s těmi pocity jsem to měla podobně a jsem ráda, že tu čtu, že to měl i někdo jiný. Já rodila plánovaným CŘ a taky jsem neměla hnedka dojem, že mám nejkrásnější dítě na světě, nezalil mě ten pocit lásky... až jsem se za to styděla a říkala jsem si, jak se budu tvářit, až mi malou přinesou na kojení. Obavy byly ale zbytečné. Ten pocit přišel, jakmile Barunka vzala do pusiny bradavku (přisátí to tehdy ještě nebylo). V tu chvíli jsem se zamilovala, beznadějně, neskutečně, nevyslovitelně. A zamilovávám se každým dnem víc, už rok a půl.
 Kalamity YANKA 


BAMB, MILÁČKU.... 

(3.12.2009 9:22:23)
chi chi, krásnéééé.

No nemá ta moje láska talent? hi

Každopádně MOOOOOC GRATULUJU.

PS:neboj, na šestým dítěti už to poznáš :-)

Hodně štstí všem od členky NRS BAM-JAN...........
 boží žena 


Re: BAMB, MILÁČKU.... 

(3.12.2009 9:33:46)
Maminka, Betynka a příručky, ~Rv hlavně v tom jak má kdo co správně cítit.

 Ecim 


Re: BAMB, MILÁČKU.... 

(3.12.2009 9:48:58)
Jo jo, tyto "zdroje" je nutné brát s velkou rezervou. ~;)
 Balbína 


Re: BAMB, MILÁČKU.... 

(3.12.2009 23:28:23)
nezapomenu, jak jsem na začátku prvního porodu věděla z časopisů, jak dlouho by měla trvat poslední fáze a že to už moc nebolí ~:-D~:-D~e~~n~
Ale na druhou stranu druhý porod se přírůčkám trochu podobal.
Bambi, máš pravdu, teorie je teorie a praxe je praxe. Já jsem trochu hledala cestu k druhorozenému. Někdy jsem později mívala pocit, že ho možná nemám tak ráda jako prvorozenou dceru. Hrozné, co? Teď už naštěstí takový pocit nemám.
 Ecim 


Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 9:38:55)
Článek jsem si přečetla se zájmem, protože ráda porovnávám průběh svých porodů a průběh porodů jiných maminek. Musím se přiznat, že mi přišlo hrozně ošklivé, co Ti řekla kamarádka - že si máš užívat posledního volna, že pak už se ani .... Na takovéhle řeči jsem alergická, i když jsou myšleny v nadsázce. Ano, starat se o miminko je velmi náročné, občas toho má člověk plné kecky, je nevyspalý a protivný, ale podávat to ve stylu že "všechno končí, už nebudu mít ani chvilku volna" atd. mi přijde otřesné. A pokud takové řeči slyší děti, tak to na ně působí depresivně. (Aspoň já jsem si jako dítě v těchto situacích kladla otázku, proč si matky ty děti pořizují, když jim pak jejich existence působí tak hrozné utrpení.) Ostatně, kdyby se kamarádka nemohla ani ..., tak jak to, že seděla s miminkem někde u hospody na zahrádce? Já osobně jsem měla to štěstí, že mi na začátku obou těhotenství bylo tak zle, že všechno, co následovalo potom (kromě závěrečné části porodu) mi přišlo jako procházka růžovou zahradou.
Před každým porodem jsem byla lehce nervózní a říkala jsem si, že ještě nejsem na porod úplně připravená, ale zároveň jsem věděla, že úplně připravená se nebudu cítit nikdy. Také jsem se v porodnici snažila co nejdéle působit uvolněně a optimisticky, než přijdou velké bolesti.
Jinak co se týče popisu samotného porodu, tak jsem se v některých bodech poznávala. Mě třeba velmi zmátlo to, že mě u druhého porodu dlouho bolel jen podbřišek, takže jsme si se starším synem stihli udělat ještě procházku a vyřídit pár pochůzek. Kdyby to nebylo pozdě odpoledne a manžel nepřišel včas domů, tak nevím nevím. Stihla jsem se ještě doma (relativně) v klidu umýt, dát si večeři (při které už jsem trochu pobíhala po kuchyni a obýváku) a vypravit se do porodnice. Jinak konec porodu jsme koukám měly skoro stejný, hotová jatka, naštěstí to netrvalo dlouho. (Musím se zeptat manžela, jestli měl také nějaké modřiny.)
Jinak jsem moc ráda, že jsi upřímně popsala pocity ze svého miminka. Mně se sice mateřská láska nastartovala docela rychle, ale první setkání s oběma miminky bylo také velmi zajímavé. Obě miminka se mi moc líbila, u prvního miminka jsem si v duchu řekla: "Ježíšmarjá, to je sranda, ten vypadá úplně stejně jako na obrázcích z ultrazvuku." A u druhého miminka jsem si pomyslela: "Ježíšmarjá, to je sranda, ten vypadá úplně stejně jako brácha." (Podle ultrazvuku jsem čekala trochu jinou podobu.)
 bamberlok+tadík 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 10:38:24)
ta vět akamarádky byla řečena s velkou nadsázkou a hlavně s vtipem :) ale chápu, že to každý cítí jinak, nicméně dávám ji za pravdu~R^
 Ecim 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 10:59:34)
Bamberlok, tak to jsem ráda, ačkoli mám jinak velký smysl pro humor, tak v těchto situacích ho dost postrádám. :-) Tyto "vtípky" mě od dětství pronásledují jako noční můry, a proto se snažím je před svými dětmi neříkat a naopak podobné výroky napadat. ~t~
 X E N A 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 11:27:56)
Zaražený prdy?
~t~~t~~t~
 Ecim 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 11:37:53)
Na "nadsazené" řeči pravidelně reaguji "nadsazeným" dotazem, proč ty maminy tedy raději nezůstaly bezdětné? ~a~ Ty reakce stojí za to.
 Markéta, kluci 7 a 1 
  • 

Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 12:37:10)
Protože nevěděly, co čeho jdou?

Já jsem tedy u prvního měla prvních pár týdnů pocit, že se ani neuprdnu.

Myslím, že trocha legrace a nadsázky nezaškodí, mě na podobném varování (které nemá nic společného s tím, že porodem dítěte končí veškerá sranda)nepřijde nic hrozného.
 Ecim 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 12:46:01)
Markéto, máš pravdu. :-) On je ale rozdíl, pokud se něco takového řekne nastávající mamině, která má smysl pro humor, a když se to řekne před malým dítětem, které si to může špatně vyložit. ~;)
P.S.Občas mám stejné pocity. ~t~
 bamberlok+tadík 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 13:16:53)
víš, nesmíš to tak žrát~t~ vždyť je to sranda, já jsem naopak rádá, že si z toho někdo dokážš udělat srandu, poslední dobou mi příjde, že lidi berou všechno nějak moc vážně
 Ecim 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 14:17:10)
Ono to z mých příspěvků pod Tvým článkem možná tak nevypadá, ale já si z většiny věcí srandu udělat dokážu. ~t~ A tedy hlavně konkrétně ze sebe. ~t~
 bamberlok+tadík 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 14:23:19)
tak to je fajn:) to jsme dvě, ono když je něco napsané, tak si často člověk vyloží jinak, než kdyby to slyšel a viděl tu osobu říkat
 Ecim 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 14:32:31)
Bamberlok, máš naprostou pravdu. :-) Mockrát jsem měla v písemné komunikaci nedorozumění, které by při ústní komunikaci nemohlo vzniknout. Nehledě na to, že se spousta věcí dá vyložit různě. I když se tu na Rodince snažím být v diskusích zdvořilá, tak se přiznám, že se mi občas stane, že mě nějaký příspěvek tak vytočí, že si musím dát čas na vychladnutí a reagovat až se zpožděním. ~t~
 Nítěnka 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 13:52:14)
Ecim, Bambrlok,
u druhého porodu jsem to měla podobně. Praskla mi voda ve 36.tt, říkala jsem si do té doby, jak si za ten měsíc krásně vše připravím ....~a~ A po porodu jsem musela napřed vstřebat ten šok, že už je malý venku (2,35kg) a teprve postupně jsem k němu nacházela vztah.~h~ Manžel k němu přilnul hned mnohem víc, i když mi zpočátku trochu vyčítal, že nestihl porod.~o~ Podle mě je důležitější, aby se vytvořilo láskyplné pouto a je jedno, jestli je to hned jako blesk nebo po kapkách.~m~Přeju hodně radosti z vašich děťátek~x~ a jdu odložit právě "ukojeného" 11m drobka, než mi zdřevění ruka :-)))
 Ecim 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 14:18:28)
Nítěnko, Ty taky kojíš při čtení Rodinky? ~x~~z~
 zuzkahrn 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 16:13:11)
Tak já u toho taky kojím, a občas mi u toho Pája i poulí oči a tlačí do plenky~:-D
 Ecim 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 16:16:41)
Přesně jako u nás. Mladší se kojí, tlačí, občas mě kousne, do toho přijde starší, mačká mladšímu hlavičku a dává mu pusinky, leze mi na klín a chce, abych je chovala oba. ~s~ Není nad klidné počtení u Rodinky. ~z~ Když mě jednou viděla babička, tak mi řekla: "No to jsi dobrá, jak při tom ještě děláš něco na počítači, to bych nemohla." ~t~
 zuzkahrn 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 16:20:21)
Já si prostor u počítače musím vyboxovat- odehnat kluky a honem zasednout, než se tam vecpe muž. Standardně máme u PC 2 židle, tak ten menší 5let někdy zůstane a ještě mi do toho kecá.
 Ecim 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 16:32:18)
Také občas musím bojovat. Staršímu pustím pohádku a vyndám lego a mladšího si dám k sobě do lehátka a někdy ho u toho houpu nohou. Starší si občas sedne ke mně, chce se dívat na auta a poslouchat na youtube písničky. A občas má kometáře typu: "Maminko, nech ten článek, já chcu se k tobě tulit. Co tam ta paní píše?" Apod. ~t~ Teď mám takový rituál, že si Rodinku zapínám k snídani. Je to hezký způsob, jak začít den. :-)~c~
 Nítěnka 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(3.12.2009 18:43:28)
Jo jo, standardně kojím.~t~ Se starší jsme ,měli před pár měsíci období, že si vzala druhou židli, svou starou myš nebo i klávesnici (manža jí to věnoval, hrávala si s tím nejvíc na paní pokladní) a občas prstem patlala po starém monitoru (než jsme pořídili LCD) - "já budu počítat s tebou". ~q~
Já teď čtu hodně Mařinku (www. marinka .cz) a tam se jí zas líbí často obrázky a tak, no zkrátka málokdy si počtu v klidu . Už aby zas mohla do školky (i když má to i své výhody krom toho, že na mě mele své nápady od rána do večera, tak odtáhne malého od CDček, kabelů, akvárka a pod.~R^~z~
 zuzula81+Paťulka09 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(5.12.2009 8:31:38)
mně taky každý říkal, že si mám užívat, než budu mít mimčo a teď můžu s odstupem říct, že jsem si mnoohem víc užívala s miminkem~t~ byla jsem jak stěhováka už jsem prostě nemohla a to mně vyvolávali porod v 38 a 0 kvůli dlouhodobému tlaku a 8 práškům na tlak denně. Tudíž závidím autorce její rychlý porod...mně se táhl 2 dny, skončil vexem a příšerným šitím, po kterém jsem si 2 měsíce nesedla. Nicméně se syn narodil zdraví a to je to nejduležitější.
Co se týče té lásky...já si vždycky myslela, že porodím a rozbrečím se něhou (na syna jsem čekala strašně dlouho). Nakonec to byla tak, že dojetím břečel náš tatínek (u kterého jsme to vůbec nečekali a ani on sám), já cítila spíš strašnou úlevu, že už to mám za sebou.Ale měla jsem teda strašnou radost z toho dojatého tatínka.Není to, že bych v tu chvilku syna nemilovlala, jen to bylo míň intenzivní než jsem čekala.....samozřejmě bych za něj dala život...
 Ecim 


Re: Článek tohoto typu si vždy ráda přečtu 

(5.12.2009 10:21:16)
Musím říct, že já jsem si užila obojí - i když jsem byla jako kredenc, tak jsem se vznášela tak, že páv byl proti mně ušlápnutý oukropeček. ~t~ Když vidím těhotnou, tak si říkám, jak hrozně moc to chci ještě jednou zažít. :-) S miminkem to bylo ale ještě lepší, i když místy velmi, velmi hektické. :-)
 Jana Nová 


Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 9:49:02)
Bamber, promiń, ale trumfnu tě. Do cca osmi centimetrů jsem se otevřela ani nevím jak - bez jediné bolesti. Pak mi provedli dirupci zbylých blan a konečně přišly nějaké stahy. Od první bolesti do narození syna proběhla hodina a půl... :)
 Ecim 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 9:51:08)
Boleslavko, a kolikáté to bylo dítě?
 Jana Nová 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 10:04:27)
První. Tři týdny před termínem. Nad ránem mi praskla voda a syn byl uložený hodně nízko. Shodou těchto š´tastných okolností jsem se otvírala skutečně bezbolestně. Taky jsem pořád nevěřila, že už rodím. Zato, jakmile provedli dirupci zbylých blan, měla jsem hned silné kontrakce po dvou minutách. Nástup bolesti byl docela šok. Ale netrvalo to, jak jsem už psala, naštěstí dlouho ~;)
 Ecim 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 10:09:48)
Tak já jsem měla průběh porodů úplně opačný. První porod: prasklá voda, pak 24 hodin klídek, pak nástup bolestí, kapačka oxytocinu, 6 hodin velké bolesti, porod. Druhý porod: 5,5 hodin snesitelné bolesti, měnila se délka i intenzita kontrakcí, pak půl hodiny děs běs, dítě při tlačení nechtělo ven, a pak klid. Myslela jsem si, bůhvíjak jsem neměla rekordně rychlý porod, ale pár příspěvků zde na Rodince (včetně toho Tvého) mě z této představy vyléčilo. ~t~ Teď už ale vím, že příště musím při prvních sebemenších náznacích porodu mazat do porodnice. ~t~
 aachje skunk a tři holky 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 10:16:05)
bamber~R^~R^
já takhle chodila pár dnů jak kachna a něco mě dole jakoby tlačilo.jako bych nosila v kalhotkách pomeranč..bolesti žádné,tak jsem šla na prohlídku a do 3 hodin jsem porodila~t~~t~taky jsem měla třičtvrtě porodu za sebou..paráda!!ale den po termínu.podle mě je nejlepší chodit a chodit.gravitace funguje~;)
jinak betinky a podobné obskurnosti taky nečtu~y~
 Ecim 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 10:18:06)
S tou gravitací naprosto souhlasím. Při prvním porodu jsem měla kapačku a chodit nemohla a bylo to velmi nepříjemné a porod byl díky tomu docela dlouhý.
 aachje skunk a tři holky 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 10:27:00)
já jse mtála a přešlapovala na místě,když jsem nemohla nikam jít.prostě jak médˇa,jsem se pohupovala na místě..sestra mi řekla,děláte moc dobře,ale vy to víte..dělala jsem to přirozeně:-)
 bamberlok+tadík 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 10:40:11)
přesně jako u mě, syn byl nízko, narodil se na 36 tt, a bolesti po prasknutí vody nastoupily hned a to hned ty největší, žádné pomalé rozjezdy~t~
 Jana Nová 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 10:57:02)
jojo, jak skočit do rozjetého vlaku ~t~. Dokonce jsme rodily ve stejné porodnici ~;)
 Mirka 2 deti 
  • 

Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 10:35:10)
Mala som to tak u obidvoch detí, otvorenie uplne bezbolestne ani som o tom nevedela. II. doba porodna u dcery 5!!! minut (podla porodnej spravy), polhodinu predtym ako sa narodila som si robila manikuru lebo som sa v nemocnici nudila, a potom som ledva stacila zakricat na sestricku. U syna neviem, nevidela som porodnu spravu ale o 5,07 ráno som volala do porodnice este z domu ze asi rodim a co mam robit a syn sa narodil o 5,22 v porodnici (cca 7 km od domu). Rodila som od pol pasa nahor oblecena a v topankach, nebolo kedy sa vyzliect. Sestricky na mna chodili pozerat ako na zazrak :)

Ale po obidvoch porodoch som mala velky problem s kojenim, nemala som mlieko, pri dcere som to roztahala odsavackou, pri synovi to bohuzial neslo vobec.
 Jana Nová 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 11:12:04)
Tak jo, jsi lepší ~t~~t~~t~
Taky se na mně chodili dívat jak na exota. Měla jsem rozečtenou knížku od Victora Huga - Chrám matky boží (místo budování hnízda jsem se rozhodla radši doplńovat literární vzdělání ~t~). Občas někdo přišel - viděl mě, že si v první době porodní v klidu čtu a pronesl něco jako: Vy si fakt čtete?! A kroutíc hlavou, odcházel ~;)
 MacaZ 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 11:23:56)
Tak to jsem ráda, že nejsem jediná ~t~ taky co jinýho na hekárně dělat, že?
 bamberlok+tadík 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 13:19:25)
jojo, o mě si museli myslet že jsme na drogách, dokoroka jaksi nechtěla pochopit že mi fakt nic není~t~
a to jsem si řekla, jak se na porod zhulím, ale ani jsem to nestihla~t~
 bamberlok+tadík 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 10:39:04)
mě neser~o~~t~
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 11:26:59)
Super porod~R^~:-Dtak druhé mimčo se narodí rovnou do postele a ráno to zjistíš ne~t~
 bamberlok+tadík 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 13:20:48)
DRUHÉ CO???~t~~t~

nooo rodit budu klidně jedno za druhým,ale tahata to 8 měsíců , a pak v 6ti nedělí skoro zešílet, to si radši koupím rybičky~t~
 Liška s banem :) 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 12:23:32)
To se to rodilo, Boleslavko. Tiše závidím. Když si vzpomenu na to, jak mi po 5 hodinách kontrakcí po 2 minutách, bolestivých jako bůůů, řekli, že jsem teprve na 5 cm... ~:( Na druhou stranu mi vlastní tlačení přišlo úplně bezbolestné, jen vyčerpávající. I to zašívání už byla sranda, že jsem dokonce s doktorem vtipkovala.
 bamberlok+tadík 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 13:22:37)
tlačení mě nebolelo vůbec, to jsem se u toho koukala na rolety, protože byly nakřivo a přemýšůeůa jsem komu říct ať je narovná :)
a zašívání- bála jsem se, protože vedle z boxu maminka křičela při šití víc, jak při porodu , tak jsem řekla doktorovi, že jestli mě to bude bolet, tak ho kopnu a on na mě, že už to mám zašité~t~
 Ecim 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 14:29:40)
Tak mě nejvíc bolely závěrečné kontrakce a tlačení. (Při druhém porodu jsem u sprchy zběsile klouzala v kaluži vlastní krve a slizu. Teď už se tomu směju, ale v tu chvíli mi humor jaksi chyběl.) V tu chvíli jsem si říkala, že snad chcípnu, ale další děti chci a chci a chci. ~t~ Nástřih jsem ani nezaregistrovala (měla jsem ho jen u prvního porodu a dozvěděla jsem se o něm od manžela) a šití se celkem dalo vydržet. A bezkonkurenčně nehlasitější jsem byla bezprostředně po druhém porodu - brečela jsem, až se celá porodnice otřásala v základech - radostí, že se miminko narodilo živé. ~t~ Po prvním porodu jsem zažila ještě jeden humorný moment. Když jsem prostudovala svá poporodní poranění, tak jsem usoudila, že fakt nevím, jak budu vyrábět ty další děti. ~t~ A i když špatně vidím, tak jsem při každém tlačení koukala bez brýlí na hodiny na zdi a viděla je NAPROSTO OSTŘE. ~z~
 snehurka 
  • 

Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(4.12.2009 12:38:46)
A kolik mas dioptrii?Ja i nechala bohuzel svych 8 odstarnit,tak jsem stejny experiment provest nemohla...
Prvni porod mi vyvolavali ve 35.tydnu,trval hodinu a pul od zavedeni infuze,prvni dobu porodni me rozesmival doktor,ukazoval jak dychat,pri pohledu na nej jsem se zalykala smichy a nedychala..kdyz jsem mu rekla,ze uz nevydrzim,poslal me na sal,3 krat jsem zatlacila,kontrakce docela daleko od sebe,a mala vyklouzla.Prvni myslenka nahlas"ta je mala(2,2 kg)",v duchu.."vubec mi neni podobna".Odsali ji a dali do inkubatoru,lezela tam a koukala na me jednim okem...a to byl ten okamzik,od ty chvile ji miluju uz 7 let.V naruci jsem ji mela po 2 hodinach.
Druhy porod 38 tyden,celkem 4 hodiny,ke konci mi pichli oxytocin na zpravidelneni kontrakci,nasledovala jedna velka neprerusovana kontrakce,prekotny porod otevrena na posledni chvili rukou,ke konci jsem volala o pomoc...
Maleho odsali a dali mi do naruce zabaleneho v nejake latce,na nej jsem si zvykala postupne nekolik tydnu.
 Ecim 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(4.12.2009 13:03:18)
Mám na pravém oku 4 dioptrie, na levém 2 dioptrie. Bez brýlí si připadám nemožná a čočky se mi neosvědčily, ale na operaci se mi nechce. :-)
 snehurka 
  • 

Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(5.12.2009 9:50:16)
Ja mela 8,pred 12 lety mi to "urizli" na nulu,po dvou tehotenstvich se mi oci zhorsily na 2 a 1,tak jsem byla letos v lete na reoperaci,podruhe PRK.Musim si zjistit,jestli by mi dalsi tehotenstvi oci zase zhorsilo.Urcite by bylo rizikove...otehotnim snadno,porody zvladam,ale tech 8 mesicu tehot.bych radsi vynechala(vynechavam aspon ten posledni).
 snehurka 
  • 

Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(5.12.2009 9:54:44)
Tesne po prvnim porodu mi asistentka rekla"jsi hezci,jsi mama".Mile..a v te italstine to znelo fakt krasne..
 Liška s banem :) 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 15:11:37)
Příště si tě objednám, abys za mne porodila. :-)))))
 Petra a dvě holky 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(3.12.2009 18:29:59)
...no, to je nás víc ~j~~j~
 Hanka+2holky 


Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(4.12.2009 14:23:40)
Jedna známá mi líčila porod sebe sama-tedy z vyprávění své mamky.PO kontrole se vydala koupit jakýsi kobereček,donesla ho domů,pak musela na wc,jaksi divně jí bylo,zašla ještě k jednou do amb.-tam se divili,však ráno nic,a po vyš.začli otázky typu-paní a byla jste na malé?To je štěstí,že jste nešla na velkou,protože rodíte.Pak jí prý museli říkat,kdy tlačit,sama nevěděla.Za chvilku byla kamoška na světě a vedlejší maminky(událost stará asi 45roků)to komentovaly slovy,přišla,pohodila ohonem a porodila.......Známá prý čekala,jestli se to geneticky zopakuje a nic.~;((
 taky tak 
  • 

Re: Jak jsem nevěděla, že rodím 

(5.12.2009 20:59:21)
Mě nejdřív praskla voda, ale bylo to úplně bez bolestí. Protože jí vyteklo enormní množství, jeli jsme do porodnice. Syn se narodil až za hodin. Ale až do porodu to bylo absolutně bez bolestí a najednou jsem začla rodit, porod byl hotov za 20 minut a pak už jen šití. Bezbolestným porodům zdar. :-)
 .vlad. 


hezké 

(3.12.2009 10:39:41)
Bamberlok, hezký článek a i chlapeček! :o)
 Líba, 2 děti 
  • 

Mateřská láska 

(3.12.2009 10:56:46)


Vážně se nemusíš stydět za to, že jsi musela lásku k malému "startovat". U prvního dítěte jsem to měla naprosto stejné, u druhého to bylo jiné, tam už jsem byla "nastartovaná".
Stejně tak, jako přijdou chvíle, kdy si budeš přát (možná) být alespoň půl dne nebo déle sama a moc se vyspat a mít čas jen a jen pro sebe - i to je normální a dost běžné, stejně jako pozvolna nastrupující mateřská láska.
Ad netušení, že rodíš - citím bohapustou závist - první dítě 2,5 dne, druhé "jen" 1,5 dne.
 Ecim 


Re: Mateřská láska 

(3.12.2009 11:02:27)
Stejně tak, jako přijdou chvíle, kdy si budeš přát (možná) být alespoň půl dne nebo déle sama a moc se vyspat a mít čas jen a jen pro sebe - i to je normální a dost běžné.

~R^~R^~R^~R^~x~~x~~x~~x~
 Lendul* 


Gratuluju 

(3.12.2009 10:57:58)
Prvně gratuluju ke krásnému miminku!
Já jsem teda o obou porodech věděla 24hod předem. Ale situace po něm byla podobná. Nebyla jsem zklamaná nebo prázdná, to ne, byla jsem zmiminka nadšená. Ale ta pravá mateřská láska taky přicházela postupně, žádný nával euforie. Ani nevím, co bych si s takovým návalem emocí počala ;-)
 Kika 
  • 

Mám to za sebou 

(3.12.2009 11:02:48)
Když jsem rodila podruhé, tak mi museli "píchnout vodu", pak nastoupily nečekaně silné kontrakce. Bylo 5.50 ráno a sestřička říkala, do sedmi to bude. Ovšem v rovných šest jsem se už plazila na sál a v 6.20 se mi narodil očekávaný chlapeček. Takže rychlovka. První dojem - celou noc pršelo a hřmělo a přesně ve vteřině, když se malý vyloupl ven se protrhl mrak a úplně mě oslepilo slunce (porodní lehátko bylo nasměrováné proti oknu). Na to nezapomenu, bylo to jako znamení, že vstoupilo "sluníčko" do mého života:-))
Ale od začátku jsem to tak necítila. První mám holčičku, strašně jsem si přála i druhé mimčo holku...jenže od 13.tt jsem věděla, že to bude kluk a obávala jsem se, že ho nebudu umět přijmout tak jako kdyby to byla holčička a pořád mi tak nějak tanulo na mysli "co já budu s klukem dělat?".
No a v okamžiku kdy se narodil, jsem byla zticha a doktorka se ptala, proč nic neříkám. Jen vím, že moje první věta byla "paní doktorko, řekněte mi, že už to mám opravdu za sebou". Pak jsem se podívala na to malinké miminko na mém břiše, Vojtíšek se na mě podíval takovým tím nezapomenutelným zvědavým prvním pohledem a já už věděla, že ho nedám. Emoce a očekávání si s námi někdy pěkně pohrávají....
 Astrit 


Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 11:18:50)
Musím se přiznat, že mě kamarádčina hláška "že pak už si ani neuprdneš" vůbec nepohoršuje. Protože tak to prostě JE. Určitě to nemyslela nijak zle, jen velmi výstižně vyjádřila to, že po narození mimča končí free zábava a že na hodně dlouhou dobu musí ženská potlačit svoje ego a upřednostnit v každé situaci mimčo.
Protože je pravda, že:
- se několik let nemusíš vyspat (o spojených mateřských ani nemluvě)
- koníčky musí jít na nějakou dobu stranou
- nemůžeš si dovolit v klidu stonat, i s horečkou musíš jako matka fungovat (když totiž padne matka, padá celá rodina)
- každé setkání s kamarádkami se musí naplánovat a vůbec všechno už musíš plánovat, už nejde říct "tak ve tři na náměstí"
- musíš dočasně omezit cestování a když už chceš cestovat, musíš pečlivě vybírat destinace "přátelské dětem"
.... a vůbec po narození dítěte začíná platit pravidlo nejdřív pán (tj. dítě), potom pes (to jsem já).....bez urážky, je to myšleno v nadsázce:-))

....ale přes všechna uvedená i neuvedená omezení, je život s dítětem nesmírně obohacující a člověk má konečně pocit smysluplného jednání. Neměnila bych:-))
 Ecim 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 11:35:08)
Astrit, NESOUHLASÍM.
Z těchto řečí se mi chce zvracet. Netvrdím, že nejsou vůbec pravdivé, ale HODNĚ, AŽ ZBYTEČNĚ nadsazené. Jako dítě jsem z těchto řečí byla zoufalá a vykládala si je tak, že nám tím dospělí chtějí říct: "Podívejte se, vy za*** zmatci, co nám svojí existencí působíte, bez vás by nám bylo o tolik lépe." Děti se nikoho neprosí, aby se směly narodit.
DĚTI POTŘEBUJÍ PŘEDEVŠÍM ZDRAVOU A NEVYCUCANOU MAMINKU.
1.I když děti v noci brečí, tak to JDE ZAŘÍDIT TAK, aby se oba rodiče VYSPALI. Vím to z vlastní zkušenosti.
2.Řada koníčků se dá provozovat i při dětech. Například čtení nebo cvičení.
3.Ano, setkání se nedají naplánovat na pevnou hodinu, musí se dát časové rozmezí a postupovat operativně. To ale není žádná katastrofa.
4.Nevadí mi cestovat tak, aby se to líbilo i dětem.
5.Když stůňu, tak své aktivity omezím na nezbytně nutné minimum - tj. obstarání dětí. Na zbytek kašlu, protože dělat ze sebe HRDINKU je nanic. Mám z dětství velmi nehezkou zkušenost, kdy přístup "nemůžu si dovolit být nemocná" skončil velmi blbě. Proto stůňu, tak stůňu, i kdyby se všichni okolo mě postavili na hlavu. Když slyším větu "nemůžu si dovolit stonat", mám chuť střílet. To, co jsme si doma zažili, bych hned tak nikomu nepřála.
6.V určitém ohledu si připadám mnohem svobodnější než v dětství nebo v době dospívání.

Ano, rodičovství je VELMI NÁROČNÉ, ale když se chce, tak to jde zařídit tak, aby si ho člověk užil a měl čas pro sebe. I když jsem se svými dětmi zažila i těžké chvilky, tak je to to nejkrásnější, co jsem kdy zažila. A nedopustím, aby někdo mé děti deptal trpitelskými řečmi.
 xy 
  • 

Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 11:49:53)
Pěkně jsi to napsala a malej je kouzelný mimčo. Už jsi mi tady chyběla, vážně. Janka tě omluvila. Je nejen vtipná, ale i hodná. A moje řeč, kašli na některé pitomé recenze na tvůj článek aneb když se nelíbí ať ho nečte.
 sojka+07+09 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 12:24:58)
já jsem měla pocity vyčerpání, naprosté vnitřní prázdnoty a jediný pocit,který jem pociťovala byla obrovská úzkost. Svoje dítě jsem nemilovala, ale neodmítala ho, prostě tady bylo a první co jsem k němu íctila byla obrovská zodpovědnost, která mi snad úplně zatemnila mozek a bránila mi se uvolnit. Pamatuju se na dvanáctý den po porodu, kdy jsem se poprvé těšila, až se dítě vzbudí a já budu s ním. Do té doby jsem paranoidně vyskakovala při každém zakňourání- že zas bude něco chtít. Já jsem ale měla regulérní poporodní depresi, která naštěstí nepřerostla v něco horšího a zvládla se nejnižšími dávkami antidepresiv. U druhého dítěte naštěstí bylo jenom baby blues, které velmi brzy přešlo.
 bamberlok+tadík 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 13:31:04)
noo a ještě dlouho chybět budu :( nemám PC, teď jsem vyjímečně u máti ale v sobotu zas budu na dlooouho odstřihnutá
 Astrit 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 12:11:25)
No, tak Ecim, to nemyslíš vážně, že? Já si přece nestěžuju a své děti nedeptám ani jim nenadávám do zas... zmetků, ale to neznamená, že nemůžu popsat situaci takovou jakou je. Strkáš hlavu do písku a děláš, že nevidíš, neslyšíš, ale to přece neznamená, že mateřství nepřináší oběti?! A když píšu oběti, tak to vůbec nemyslím zle a nechci, aby to působilo, že matky jsou největší chudinky na světě. To vůbec ne, jsou to KRÁSNÉ oběti, které přináším RÁDA, šla jsem do mateřství dobrovolně a s očekáváním, které se mi naplnilo. Ale že už můj život není jako předtím, to je čistá pravda, už není tak sobecký a "jájistický". Změnil se od základu a já jsem za to ráda. Teď má mnohem větší smysl, než měl kdykoliv předtím, i když jsem už čtyři roky nespala pět hodin v kuse a často jsem velmi unavená, i když MUSÍM přivírat oko nad tím, že je mi zrovna blbě a i když musím mnohem víc plánovat a vzdát se dovolených v "průjmovém" Egyptě....to všechno dělám RÁDA a hledám jiné alternativy!
Je mi líto, že máš tak škaredé vzpomínky na dětství, já bych nikdy svoje děti takhle nedeptala. Uvádíš spoustu kompromisů, ale ne každý má tvoje možnosti. Já si odpočinout nemůžu, manžel do večera v práci, babičky pracující, já se o děti starám vstávaje lehaje a proto jsem někdy pěkně vyfluslá. Ale taková jaksi šťastně vyfluslá~z~
 Ecim 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 12:26:13)
Astrit, promiň, asi jsem se vyjádřila moc militantně. Mám pocit, že to vlastně vidíme velmi podobně. :-) Měla jsem hezké dětství, jenom nemám ráda, když někdo před dětmi říká takové nadsazené věci. Také se cítím šťastně vyfluslá. Mimochodem, moc hezký výraz. :-) Také toho mám někdy plné kecky. Kdyby někdo natáčel naši rodinku teď v noci do nějaké reality show, tak myslím, že budeme mít vysokou sledovanost. ~t~ Také se často nevyspím, ale pak to vždycky nějak doženu (postřídáme se s manželem, který se pravidelně také vrací domů velmi pozdě), také jsem opakovaně byla v situaci, kdy mi bylo zle a děti jsem musela obstarat. Ale on si člověk musí najít skulinky, jak si ulevit... Prostě mám ráda realistický popis situace, ani ne okázalé jásání, ale ani ne trpitelský přístup. :-)
 Astrit 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 12:31:50)
~R^
 Ecim 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 12:40:52)
Astrit, jsem ráda, že jsme si to nedorozumění vyjasnily. :-)~x~
 Ecim 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 12:32:11)
Ono jde hlavně o to vžít se do situace malého dítěte, které opakovaně poslouchá o tom, jak si máma "ani neuprdne" apod. Dítě to nevyhodnotí a dokáže ho to velmi zraňovat. A přitom by to dítě třeba bylo tak rádo, kdyby si máma třeba někam vyrazila a ono mělo také chvilku klid. :-)
 bamberlok+tadík 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 13:32:12)
souhlas~R^
 Ecim 


dovolené v Egyptě 

(3.12.2009 16:28:51)
Astrit, to mi připomnělo, jak jsem kdysi chtěla jet do Egypta na svatební cestu. Pak jsem si to ale rozmyslela s tím, že si ze svatební cesty nechci místo miminka přivézt průjem. ~t~ Nakonec jsme na svatební cestu jeli 3 měsíce po svatbě do Jeseníků - v době, kdy jsem už byla těhotná a začínalo mi tam být zle. Paradoxní je, že mám na tu svatební cestu celkově hezčí vzpomínky než manžel. ~t~ Pořád jsem si opakovala, že zvracení v Jeseníkách je jeden z nejlepších způsobů, jak trávit svatební cestu. ~t~ Zvrhlé, že? ~t~
A do toho Egypta se mi tak nějak celkově přestalo chtít. :-) S radostí to nechám na dobu, až děti trochu povyrostou. ~z~ Manžel ale do Egypta moc chce, a tak si tam v únoru na 2 týdny vyrazí bez nás. ~b~
Momentálě se nacházím ve fázi, kdy si říkám, že ČASEM bude fajn si vyjet na pár dnů jen s manželem, ale zatím by se mi nechtělo, ani kdyby to šlo. Takže mi ani nevadí, že to nejde. ~c~
 bamberlok+tadík 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 13:30:07)
promiň, ale mě je docela líto lidí jako jsi ty, lidí, kteří všechno berou hrozně vážně a důležitě

říkáš:1.I když děti v noci brečí, tak to JDE ZAŘÍDIT TAK, aby se oba rodiče VYSPALI. Vím to z vlastní zkušenosti.

TO BY MĚ ZAJÍMALO JAK TO DĚLÁŠ, JÁ TO ZEZAČÁTKU DĚLALA TAK, ŽE JSEM SI PROSTĚ ZAKRYLA UŠI A NECHALA HO ŘVÁT I 3 HODINY, A BYLO MI TOJEDNO. DNESKA MĚ TO MRZÍ, ALE PROSTĚ JSEM TO TAK CÍTILA, V TU CHVÍLI JSME HO DOOPRAVDY NENÁVIDĚLA.

2.Řada koníčků se dá provozovat i při dětech. Například čtení nebo cvičení.

CIVČÍM TAK, ŽE MÁM MALÉHO CELÝ DEN NA RUCE A DRUHOU VYSÁVÁM, UKLÍZÍM VAŘÍM, NEBO JAKÉ CVIČENÍ MÁŠ NA MYSLI? A S ČTENÍM TO TAKY ZVLÁDÁM, UŽ JSEM STIHLA PŘEČÍST NÁVOD NA VYNDÁVÁNÍ SÁČKU Z VYSAVAČE~t~

KAŽDÉ DÍTĚ JE PŘECE JINÉ, U NĚKTERÉHO SI STIHNEŠ I RÁNO VYPIT KAFE, U NĚKTERÉHO ,,SI ANI NEUPRDNEŠ"~t~
 albert1 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 13:43:17)
Ja s Ecim souhlasim. " uz si ani neuprdnes" a podobne hlasky nelze zobecnovat, zalezi na mnoha faktorech, pomoc partnera a dalsich rodinnych prislusniku, zda jsou prarodice v duchodu, pocet deti, jejich vek, vekovy rozdil, temperament, financni situace rodiny, schopnost organizovat, planovat ... ja si teda klidne uprdnu, hou~t~

 Ecim 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 14:57:01)
Díky! ~:-D
 Ecim 


Jak to dělám?  

(3.12.2009 14:55:59)
Bamberlok,
litovat mě nemusíš, já jsem náhodou veliká srandistka. ~t~
1.Máš pravdu v tom, že každé dítě je jiné. Ale žádné dítě neřve 24 hodin v kuse.
2.Občas v noci také zuřím, doufám, že se mi to zdá a že miminko třeba fakt nebrečí. A nejlepší je, když mi v noci začne bugřit i miminko a batole. Naše noční scénáře teď vypadají zhruba takto: Když jdeme spát, tak se vzbudí miminko, začne brečet a já ho hned nakrmím. Mimi potom buď usne, nebo se hlasitě hodinu směje (chachá, rodičové, to jste si mysleli, že budete spát nebo co?) nebo brečí, chce chovat nebo si krknout. V tu chvíli začne manžel nadávat. Když se miminko utiší, přijde s brekem starší syn se svými plyšáky, vleze k nám do postele způsobem, že my rodiče z té postele padáme, a pokud možno mu proteče plína a musí být hned přebalen. Manžel ho přebalí a s nadáváním jde spát do synova pokoje. Děti se pak zpravidla rychle uklidní. Něco podobného se odehrává i několikrát na noc. A dělám to tak, že ráno pošlu staršího synka za tatínkem, aby mu pustil pohádky. Nebo to dospím ve chvíli, kdy usnou obě děti najednou. Nebo strčím děti manželovi, když se vrátí z práce a trochu se zregeneruje. O víkendech občas prchám z ložnice pro změnu já. ~t~
2.Kafe piju zásadně tak, že si do něj naleju hodně mlíka a pak ho do sebe kopnu jako panáka. Dělala jsem to tak už za bezdětna a v práci měli kvůli tomu ze mě srandu. ~t~
3.Když bylo mimi neklidné v době, kdy jsem se myla, tak jsem si ho vzala do koupelny a při mytí ho houpala nohou. Je ale fakt, že některým incidentům se nezabrání. Když jsem se jednou myla a neměla na sobě brýle, tak syn za tu dobu pod mým laskavým dohledem ilustroval stěnu v předsíni. Nebo mi skákal po noze a důkladně mě počural. Jednou dostaly obě moje děti v koupelně strašný hysterický záchvat, a tak jsem menšího strčila do autosedačky a staršího jsem si vzala na klín. ~t~
4.Koníčky provozuji v době, kdy děti buď spí, samy si hrají nebo je má na starosti manžel. Objektivně uznávám, že toho času není mnoho. A přiznávám, že poslední dobou mě hodně baví sedět u Rodinky, což je v diskusích dost často vidět.
5.Domácí práce občas provozuji stylem "umýt talíř - pohoupat dítě - podat medvěda" nebo "kus vyluxovat - pochovat dítě" "umýt kus nábytku - přesunout dítě, které na něm visí - umýt další kus".
Tak co, ještě máš pocit, že všechno beru moc vážně? ~t~~t~~t~
 Lassie66 


Re: Jak to dělám?  

(3.12.2009 15:11:53)
Ecim, práci si taky dělím - ale ne vždy to funguje dle plánu. Například okna umyji dvě s tím, že další dám zítra...no ale pak mám čtvrtletní rozestupy ~t~
 Ecim 


Re: Jak to dělám?  

(3.12.2009 15:18:01)
Lassie, jsem až nechutně plánovací člověk. :-) Ovšem musím se pochválit, s dětmi jsem se naučila pěkně improvizovat a stále se zlepšuju. ~z~ Přála bych Ti, abys mě V TUHLE CHVÍLI viděla. ~t~
 Mickey16 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 14:57:38)
Bamberlok, nezapomeň že máš malý mimino, to nebudeš mít na věky, novorozenec má na řvaní v noci nárok.

1. vyspání- nebudou řvát v noci celý život, kor pokud jsou na Nutráku- matně si pamatuju že starší od cca 3m spal už celou noc jako zabitej. Mladšího zas kojím takže mu snadno zacpu ústa, tudíž jsem se parádně vyspala od té doby co se naučil kojit vleže (to mu bylo asi 5 dní):-)

2. cvičení- vždyť máš někoho na hlídání co já vím ne :-) já neměla nikoho, nicméně jsou fitka s dětskými koutky, tam jsem chodila od konce šestinedělí, půlroční mimino jsem si brala na karate třikrát týdně a to byly trénninky pozdě večer, buď se plazil v koutě tělocvičny nebo chrápal v autosedačce, nebo mi ho někdy hlídala kámoška (vozila si ho sebou i na přednášky na VŠ:-)) později jsem si platila hlídání abych se na trénink dostala, prostě chce to organizaci ale dá se fakt všechno:-)

Nemocná jsem úplně klidně, ležím a dělám mrtvýho brouka, buď v obýváku na gauči a na druhým usadím děti u krtečka, nebo v pokojíčku vlezu do postele staršího, je vyvýšená takže prcek se za mnou nevyškrábe a starší už chápe co to znamená že mě má nechat být:-)


Mě teda připadá že mám větší pohodu jak bezdětná na gymplu před maturitou~k~
 Ecim 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 15:01:23)
Nemocná jsem úplně klidně, ležím a dělám mrtvýho brouka, buď v obýváku na gauči a na druhým usadím děti u krtečka, nebo v pokojíčku vlezu do postele staršího, je vyvýšená takže prcek se za mnou nevyškrábe a starší už chápe co to znamená že mě má nechat být


Mě teda připadá že mám větší pohodu jak bezdětná na gymplu před maturitou

Mickey, souhlas! ~x~

Jinak já cvičím doma, když jsou na to podmínky. S mladším synem to jde občas v pohodě, se starším ne, protože mi při tom skáče po hlavě nebo po břiše a nutí mě, abych mu dělala jeřáb. ~t~
 Mickey16 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 15:09:40)
No já jsem strašně líná, když jsou vzhůru tak bych působila veřejné pohoršení, ačkoli zajisté by je cvičící matka potěšila~t~ a když už konečně spí tak jsem ráda že si udělám večeři, v klidu ji sním aniž bych od ní musela někam běhat, někomu něco nalejvat, utírat, dávat kousnout a tak dále... a když se najím tak už se ani nehnu:-) a je po cvičení. Takže pro mě je ideální je oba odevzdat, v klidu si zacvičit, v klidu se osprchovat, zajít do sauny, eventuálně vypít kafe a zas si je vyzvednout.

 Ecim 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 15:15:41)
Mickey, uznávám, že to má něco do sebe. A víš, co se mi na Tvém příspěvku líbí? Že se k tomu stavíš konstruktivně a dokážeš si k dětem najít hlídání, když máš pocit, že to potřebuješ. ~x~ Je mi to nesrovnatelně milejší než nářky typu "moje děti nikdy nikdo nehlídal", "nedá se s tím nic dělat" apod. Protože jak je na Tobě vidět, tak se něco dělat dá. ~z~
 Mickey16 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 15:20:51)
Mě nic jiného nezbývá než být konstruktivní, momentálně mám nejbližší hlídací příbuzné 750km a i přítel je od rána do noci v práci takže jsem s nima celý dny sama:-) a i s tím jsem chtěla 3. dítě, kdybych si ani neuprdla zůstalo by u jedináčka, tak jsem asi důkaz toho že zas tak horký to neni:-)
 Ecim 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 15:27:26)
Mickey, fakt pěkný přístup. ~x~ A navíc se mi líbí Tvoje upřímnost. Kdybych měla příbuzné takhle daleko, tak to udělám stejně jako Ty - také si najdu výpomoc - aspoň na chvilku. Dětičky jsou super, ale nejde být s nimi neustále 24 hodin denně. Změnu naléhavě potřebuje jak maminka, tak děti. ~z~ (Mohla bych vyprávět.) :-)
 Mickey16 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 15:35:09)
No já výpomoc teď nemám nijak často, ale tak zařídím se jak se dá- dpololedne je starší ve školce, takže jsem doma s jedním, odpoledne buď si jdu zacvičit a odevzdám je oba v koutku, nebo jedem do mateřského centra, nebo má starší trénink, nebo klidně zajdu s kamarádkou na kafe a děti se vyblbnou v přilehlém dětském koutku, akorát se občas přihlásí o "cloasánt"... doma se nepřerazím, obsluhuju myčku, pračku, sušičku, sušičku už obsluhují děti, já akorát skládám (nežehlím), když jsem nemocná v klidu se natáhnu a spím, když je dítě v nemocnici buď si vezmu druhý zdravý rovněž sebou nebo se holt musí někde udat- a ono ruku na srdce když jde fakt do tuhého vždcky to nějak jde, buď si ho vezme přítel do práce, nebo jde k bejvalce a starším bráchům, nebo k exsousedce která má děti stejně starý... prostě v běžným provozu zvládáme bez problémů, a když nastane vyjímečná situace vždycky se nějak vyřeší.
 Mickey16 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 15:37:54)
Nicméně jsem to zařídila tak že na jaře po porodu (vyjímečná situace že~k~) sem přijede matka, a vystřídá se se ségrou, a ještě tchýně hodlá dorazit, takže budu mít servis na asi 3 týdny...a pak už předpokládám budu zase zvládat.
 Ecim 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 15:39:10)
Ano, v kritické situaci, když je člověk pod tlakem, tak se to nějak vyřešit musí. :-) I když máme příbuzné blízko, tak si myslím, že se svými dětmi trávím víc času než většina mamin, které znám, ale bez občasného pohlídání by mi určitě hráblo. ~b~
 Ecim 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 15:42:17)
A hlavně, kdybychom si my maminky ani neu...., tak bychom tu nemohly takhle diskutovat, že? ~y~ A myslím si, že to by byla veliká škoda. ~b~~t~
 Mickey16 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 15:56:51)
No taky si říkám že na to že si matka s dítětem ani neuprdne je tu nějak moc živo... a často platí nepřímá úměra, že čím víc dětí tím víc je času na net~t~
 Ecim 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 16:04:23)
Tak to se nechci vidět, jak to bude vypadat, až si pořídíme třetí dítě. ~t~ Ono to bude možná i tím, že se pak dětičky pěkně zabaví mezi sebou. :-)Třeba jako tuhle, kdy jsem si v jedné diskusi libovala, jaký mají moji chlapečci úžasný vztah, a mezitím se ten starší rozhodl toho mladšího zabavit tím, že na něj vytáhl nůž. ~b~ ("Musím bráchu pohladit.")
 Lassie66 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 16:05:53)
Mickey, u nás vlastně ano. Dcera si už vyhraje se synem, takže mám klidu víc. On jí ve všem slepě následuje a opakuje vše, co vidí, takže musím být ve střehu a v případě podezřelého ticha zakročit. A je na něj moc hodná ~s~, až tedy na vyjímky - dneska na něj halekala v pokoji "Di pryč, smrdíš, nechci tě tady...". No, měl tam fakt nálož, to se skoro nedalo ~t~.
 Mickey16 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 16:07:39)
No u nás je to taky tak, zatímco první dítě leze pod stolem a tahá za kabely, druhé dítě leze v pokojíčku a tahá staršího za nohu nebo mu boří lego~k~
 Ecim 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 16:10:24)
U nás jsme měli asi předevčírem také drama, když mladšímu upadla ponožtička, starší mu ji chtěl nasadit, mladší kopal nožičkama, což staršího velmi vytočilo a ječel na něj, ať přestane kopat. Zavánělo to potyčkou. ~2~
 Lassie66 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 16:12:02)
No prostě je to hezký, když je jich víc. ~s~
 Ecim 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 16:14:23)
Lassie, ano. Čím víc dětí, tím více srandy. ~s~~s~ (Aspoň někdy.) ~s~
 Cha-Cha 


Re: Už si ani neuprdneš 

(3.12.2009 22:55:57)
cvičím s Luckou, ona na mě kouká a v poslední době mě začala "trénovat" - "maminko, ještě jednou, šup, šup a pořááádně!!!"
 Mirka 
  • 

Re: Už si ani neuprdneš 

(7.12.2009 18:46:26)
A proč děti máš, když nejlepší chvíle s nimi zažíváš, pokud je někam odkládáš?...Promiň, ale z tvých příspěvků mi to tak nějak vyznělo.
 Vaal 


Souhlasím 

(3.12.2009 14:30:15)
Ecim, souhlasím. S Astrit tak úplně ne.
Kurňa, když jedu někam na kole do kopce, taky je to namáhavé, ale vím, že bez něho bych se na určitá místa nepodívala a i z té jízdy do kopce můžu mít radost. No jsou týpci, co na kolo raději nevlezou, ale zase přichází o tu nádhernou přírodu a o ten "proces" se někam přepravit.
Ani by mě nenapadlo si jít stěžovat za kamarádkou, že je to kolo tedy hrozný, že jsem si ho ani neměla pořizovat, páč se na něm musí šlapat a na ten zámek jsem raději měla jet autobusem.
Snad jde pochopit toto mé srovnání mezi dítětem a kolem.~;)

ALE...jsou jistě maminky v nelehké situaci, mají nedostatek financí, zdravotní problémy, opustí je partner, žijí v sociální izolaci někde na samotě, nemají oprou v manželovi,...tam tu zátěž mateřstvím chápu.

Jak je to přísloví..."ten kdo se nudí, je sám nudný"? tj. Matky co shledávají rodičovskou dovolenou nudnou a otravnou mi přijdou samy nudné a otravné"~y~



 Ecim 


Re: Souhlasím 

(3.12.2009 14:58:52)
Vaal souhlasím! Je důležité, když si člověk umí udělat i s dětmi hezký program! Kupříkladu my jsme si dnes se synem hráli na myčku aut a ohromně jsme si to užili. ~t~
 Vaal 


Re: Souhlasím 

(3.12.2009 15:09:05)
Ecim, taky myslím, ja si psala, cítím se s dítětem paradoxně i víc svobodnější...No...třeba až přijde druhé, tak mě tyto řečičky přejdou.:-)
 Ecim 


Re: Souhlasím 

(3.12.2009 15:10:43)
Vaal, mě nepřešly ani po druhém. Přeju Ti, aby to byl i Tvůj případ. :-) Jsem zvědavá, co budu říkat po třetím dítěti. ~t~
 Vaal 


Re: Souhlasím 

(3.12.2009 18:19:25)
To už je prý jedno, jestli dvě, nebo čtyři...víc jak dvě se už vychovávají samy:-)
 Ecim 


Re: Souhlasím 

(3.12.2009 22:13:10)
Vaal, také už jsem to slyšela, musím to vyzkoušet, protože jak vtipně říká můj manžel: "Sebelepší teorie praxi nenahradí."
 hrúda 


Gratuluji... 

(3.12.2009 13:36:29)
Bamber, chlapeček je překrásný.
A takovou malou radu... Čas se teď promění ve splašeného koně, drž opratě pevně, každá minuta bude jedinečná.
 bamberlok+tadík 


Re: Gratuluji... 

(3.12.2009 13:48:04)
ani mu nemluv :( letí t hrozně, příští týden už mu budou 3 měsíce:( a mě příjde že jsem včera rodila, najednou vyrostl, ani jsem si nevšimla, všechno je mu malé
 janna001 


Blahopřeju 

(3.12.2009 13:43:47)
Diskuzi jsem ještě nečetla, tak nevím, jestli pasuju do místní nálady, nebo ne, každopádně porod byl za odměnu, asi sis to něčím zasloužila. Nevím, jestli jsem po porodu pociťovala nějakou lásku jak hora, ale prostě jsem chtěla být se synem (rodila jsem císařem, tak to nebylo hned), patřili jsme k sobě. A v těhotenství jsem zas občas pila pivo - žádný chutě jsem jinak neměla, ale na to pivo fakt šílenou. Někdy jsem to řešila nealko, někdy alko.
 bamberlok+tadík 


Re: Blahopřeju 

(3.12.2009 13:51:11)
jasně že pasuješ:)
porod byl fajn, i když ty kontrakce ke konci, chtěla jsem umřít ale teď už ani nevím, jak to bolelo :)
jestli to bylo za odměnu-to asi ne~t~~t~ jsem hrozná mrcha~t~
v těhu jsem pila jak vínko tak pivo, kouřit jsem přestala nějak ve 2.měsíci(cigarety :), noo občas i nějaká ta tráva byla, hlavně ke konci, noo a se sexem jsem přestala asi 17 hodin před porodem~t~
 xy 
  • 

Re: Blahopřeju 

(3.12.2009 13:57:58)
No, tak já se tě musím zastat i když jsem teda nekuřák. Vínko jsem si dala sem tam na nervy z těch různejch pochůzek na testy a stresy. Doktor mi to sám na gyndě řekl, že to neškodí pokud se neprolejváš od rána do rána. A jedla jsem pořád sladký, rajčata jsem jedla na kila a to samé nektarinky. A přibrala jsem asi 16 nebo 17 kg a hned s dítětem to šlo vše pryč. Měla jsem vlastně jen to břicho a zadek. A sex byl také dlouho dokud to sám pan doktor nezakázal úplně ke konci, že malej je už hodně dole, že nemám riskovat. A jsou mnohem horší nastávající matky nežli ty
a nebo já. Pár jich znám, bohužel.
 bamberlok+tadík 


Re: Blahopřeju 

(3.12.2009 14:01:59)


:) teď už jsem taky nekuřák(cigaret~t~)
vínko mi řekl gyndař, že je fajn na krvinky-červené, ale já jsem měla chuť na bílé:)
a s tím sexem, mě se ani gyndař neptal, jestli ho provozujem, tak mi neměl co zakázat, možná kdyby to věděl, zakázal by a rodila bych v termínu, ale já bych ho vlastně stejně neposlechla, ani 6ti nedělí jsme nedodrželi~t~
jedla jsem šílené kombinace, třeba uherák máčený v citronce s cukrem ~t~
přibrala jsem to co ty a nechala to v porodnici jo a vůbec si nemyslím, že jsem špatná matka~t~
 Ecim 


Re: Blahopřeju 

(3.12.2009 15:04:53)
Bamberlok, to Tě obdivuju, že se Ti podařilo nedodržet šestinedělí! ~z~ To bych bývala brala taky, kdyby to šlo. ~t~
 Ecim 


Re: Blahopřeju 

(3.12.2009 15:05:46)
Je ale fakt, že po druhém porodu (bez nástřihu) jsem se vzpamatovala mnohem rychleji. ~;)
 Ecim 


Re: Blahopřeju 

(3.12.2009 15:08:56)
Já jsem měla opačný problém. V prvním těhotenství jsem ze dne na den začala pivo hystericky nenávidět. Když přišel manžel z hospody, tak jsem ho z něj cítila už ve dveřích. Ale srovnalo se to. :-)
 Monika Jiranova,syn 5 mesicu 
  • 

hezke... 

(3.12.2009 20:00:38)
zdravim..moc se mi vas clanek libyl.mela jsem to podobne.tez jsem cekala,az poprve uvidim sveho syna,tak budu cela bez sebe a ono nic.trvalo mi tak dva mesice,nez jsem ho zacala milovat.dnes je mu 5 mesicu a neumim si zivot bez nej predstavit.miluju ho z celeho srdce.no,jen jsem to chtela napsat:-).mejte se hezky
 Theend 


pití v těhotenství 

(3.12.2009 20:05:17)
Autorko, označovat ženy, které v těhotenství nepijí alkohol za hysterky, co se skoro nehnou z domu, nebo jak jsi to napsala, mi připadá docela přehnané a hloupé. Myslím, že pro dítě v břiše je lepší, když matka nepije. Tvoje nabroušenost vůči těhotným abstinentkám mi připadá jako zasuté špatné svědomí. Sama jsem si výjimečně také v těhotenství trochu alkoholu dala, takže nejde o to, že bych odsuzovala tu tvou decku. Jen mi vadí tvůj postoj k těm, co to dělají jinak.
Co se týče protrhávání vaku blan, jde o potenciálně škodlivou praktiku, která může následně obnášet řadu nežádoucích až nebezpečných jevů v průběhu porodu. Osobně jsem se v těhotenství nenechala ani vnitřně vyšetřovat, takže jsem mj. nemusela poslouchat, že jsem otevřená na tolik a tolik a že už rodím a ani o tom nevím.
 bamberlok+tadík 


Re: pití v těhotenství 

(3.12.2009 20:17:30)
no, kdybys mě znala z diskuzí, věděla bys, že jsem to napsala schválně, bylo to hlavně určeno těm, co když někdo napíše že v těhu vypil trochu vína, vstávají vlasy i na prdeli, a hned hystericky píšou jak jsem špatná matka, ony superwomwnky moc dobře ví, že to určeno jim~s~
a jinak s tím protrhnutím blan máš pravdu, jenže já jako vyplašená prvorodička co neví, co s emá a nemá, jsem byla jaksi mimo, ale u druhého už si nenechám srát na hlavu~s~
 10.5Libik12 


Re: pití v těhotenství 

(3.12.2009 20:32:36)
V mém slovníku nechybí peprná slova, ovšem neznám nikoho, kdo by se vyjadřoval o nějakém náročném období "už si ani neuprdneš"

Zní mi to nějak balíkovsky.

Jinak celkem nechápu o čem článek je, jelikož to, jak v závěru píše, neví ani autorka, nemusím to řešit.

Přeji hodně zdraví miminku i celé rodině.
 Lizzie 


Re: pití v těhotenství 

(3.12.2009 20:52:33)
To mám kolem sebe asi hodně mladých dam - balíků, protože přání ,,ať už to vyprdnu" slýchám docela často~;)
Nechť žije lidová slovesnost.~s~
 Balbína 


Re: pití v těhotenství 

(4.12.2009 0:40:31)
u prvního porodu mi už při příjmu doktorka (mladá - v Podolí) řekla, že mi prasknou vodu. Divila jsem se, že prý tlumí bolesti. Doktorka "těm stejně neutečete a když budete mít nesnesitelné bolesti, tak vám bez prasknutí vody nemůžeme nic dát." Vyšetření mě bolelo a doktorka zahlásila "No počkejte až bude tlačit hlavička na hráz, to teprve bude a to vám nic nepomůže". Pomyslela jsem si, že to mám nejradši, takovou mladou krávu, která sama nerodila a hlavně neví, že když tlačí hlavička na hráz, tak to nebolí (tak to psali v příručkách, cha, já naivní). Nakonec mi praskla voda sama. ALe asi bych neměla takové sebevědomí, abych vzdorovala..
U druhého porodu jsem si víc věřila a narazila na přístupné doktory ~R^.
 Ecim 


Re: pití v těhotenství 

(3.12.2009 20:31:03)
Také jsem si ke konci těhotenství sem tam trošičku alkoholu dala, ale jen velmi malinko. Starší syn se narodil v březnu a gynekolog mi kladl na srdce, ať si u štědrovečerní večeře trochu alkoholu dám, že to v 6.měsíci miminku už neublíží a že je to pro něj menší riziko, než kdybych měla nějakou žlučníkovou příhodu. Jinak mi v prvním těhotenství bylo z jakéhokoli alkoholu zle (tedy hlavně na začátku), říkala jsem si, jak je legrační, že se tělo takhle brání něčemu, co by nemělo konzumovat. :-)
Jinak jsem překvapená, že je možné se nenechat v těhotenství vnitřně vyšetřovat, nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela, nejspíš proto, že nejsem zdravotník. :-)
 Theend 


Re: pití v těhotenství 

(3.12.2009 21:27:39)
Já taky nejsem zdravotník, ale na počátku prvního těhotenství jsem při "tanečcích" s lékaři okolo triple testů a vyšetřování plodové vody lékařům prostě přestala věřit. Pak jsem měla to štěstí, že se mi do ruky dostala učebnice "Efektivní péče v perinatologii", vydala to, myslím, Grada nebo Portál, nikdy si je nepřestanu plést. Je to bohužel kniha nesehnatelná, ale půjčila jsem si ji od paní Martiny Suchánkové z Hnutí za aktivní mateřství. Je to překlad z angličtiny, vyšlo to v Británii při nějaké té jejich slavné univerzitě (Oxford? Cambridge?). Nastudovala jsem to a pak jsem prostě věděla, co chci a co ne a na tom jsem trvala. Přístup autorů té knihy je úžasný, pokorný - tak se má dělat věda. Žádné názory, ale prostě fakta: "u srovnatelných skupin těhotných žen, kde se v prenatální/perinatální péči dělalo či nedělalo to a to, vypadaly výsledky tak a tak ... takže tento postup nelze doporučit, tento je naopak prospěšný a zachraňující zdraví či život ..." Samozřejmě, že mnoho u nás rutinně praktikovaných postupů z toho vyšlo jako k ničemu či škodlivé.
 Ecim 


Re: pití v těhotenství 

(3.12.2009 21:52:57)
Tak to já musím říct, že jsem měla na zdravotníky štěstí. V prvním těhotenství mi nevyšel jeden těhotenský test, chvíli to vypadalo, že mi budou nabízet amniocentézu, ale naštěstí na to nedošlo, stejně jsem byla rozhodnutá na ni nejít, měla jsem strach. Ale pokud na AMC jde někdo jiný, tak to neodsuzuji, každý má hranici někde malinko jinde.
 Theend 


Re: pití v těhotenství 

(4.12.2009 10:44:14)
Já na amniocentézu nešla. Ale naštvalo mě, že se nikdo nezeptal, jestli triple test chci a nikdo nevysvětlil, co to je. A taky co pro mě můžou udělat, když to vyjde špatně. Poučení ohledně odběru plodové vody pak proběhlo ve stylu "tady nám podepište, že s tím souhlasíte", žádné upozornění na 1 - 2 % riziko, že následkem tohoto zákroku mohu přijít o zdravé dítě. Přitom pravděpodobnost, že by to byl Down, byla u mě několikanásobně nižší než pravděpodobnost, že potratím po amniocentéze. A to se mě nikdo nezeptal, jestli bych v případě nálezu Downova syndromu chtěla podstoupit potrat. Jenže bez toho toto vyšetření nemá žádný smysl. Když jsem si tohle všechno dala dohromady, nejen že jsem zákrok odmítla, ale doktorům jsem prostě přestala věřit a dále se řídila jen odbornou literaturou (viz výše + doporučení WHO k fyziologickým porodům). Dneska mohu říct - zaplať pánbůh za ten jejich hovadský přístup k triple testům a amniocentéze, který mi otevřel oči. Kdo ví, na co všechno by ještě bývalo došlo.
 Ecim 


Re: pití v těhotenství 

(4.12.2009 10:47:26)
Martino, to se Ti nedivím, tohle by mě taky naštvalo. ~o~ ~q~ Mně naštěstí doktoři vysvětlili, na co jsem se jich zeptala, a i mi řekli, že amniocentézu můžu odmítnout, což bych tak jako tak na 99% udělala. ~d~
 magggi synáček z léta09 


Re: pití v těhotenství 

(3.12.2009 21:30:31)
Malé množství alkoholu ani neublíží, ani neprospěje. Je to na každé z nás. O prospěšnosti např. třetinky plzně nebo decce dobrého vína v těhotenství hovoří např. uznávaný léčitel páter Ferda. ~v~
V těhotenství jsem si občas malinko piva či vína dala, stejně jako teď při kojení (5 měsíců) 2-3x týdně dávám po krmení černé pivo, protože je to nejlepší na laktaci - působí to až zázračně (na rozdíl od homeopatik, kterým jsem doposud věřila)... ~Rv
 Ecim 


Re: pití v těhotenství 

(3.12.2009 22:05:13)
Magggi, tak když to tvrdí i uznávaný léčitel páter Ferda, tak to už musí teda být! ~t~ Pár jeho zásad a doporučení jsem četla nebo slyšela a přišlo mi to dost drsné a hlavně těžko realizovatelné. A pivo (i nealko) je na laktaci fakt dobré, pak se mi ještě osvědčily domácí bujóny a sunar rozmíchaný v mlíce. :-)
 magggi synáček z léta09 


Re: pití v těhotenství 

(3.12.2009 23:22:48)
U pátera Ferdy záleží na tom, oč jde. Ale protože jsme s maminkou čarodějnice a bylinkářky, máme načteno kdeco. Je však třeba mít i vlastní hlavu ~t~
Já tedy nepila ty slzy piva či vína kvůli tomu, že jsem to četla, ale protože jsem měla chuť a kromě čarodějnického mám i zdravotnické vzdělání, tudíž to nepřeháním, ač jsou chvíle (právě ty diskutované chvíle, kdy se člověk ani neupr..), kdy bych si dala i panáka, a to kořalku nepiju ani bez břicha či kojení ~v~ ~t~ ~v~
 hrúda 


Re: pití v těhotenství 

(4.12.2009 10:58:46)
No vidíš a já si při druhém porodu dirupci vyžádala... doktorovi se do toho příliš nechtělo. ~y~~t~
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


postupné vytvoření vztahu 

(4.12.2009 10:51:57)
Já jsem to prožila u obou holek zrovna tak. Při porodu pocity žádné, spíš na začátku, když začly bolesti. Ale pak prostě nic. Stejně jsem byla ráda, že jsme tam s manželem spolu, protože aspoň zpětně se na to vzpomíná mile. V tu chvíli jsme to nějak neprožívali. Je to, jako když se potkáte poprvé s někým, koho znáte jen z mailů nebo po telefonu. Taky se vlastně teprve ten vztah musí utvořit.

U první dcery jsem ten nádherný pocit štěstí začala prožívat, když se na mě začala usmívat. A u druhorozené? Částečně zrovna tak, ale ještě více (!!) až po prvním roce věku, kdy začala trochu normálněji spát a častěji mít dobrou než špatnou náladu. A jsou to moje zlatíčka, oba jsme moc šťastní, že je máme!
 Ecim 


Re: postupné vytvoření vztahu 

(4.12.2009 11:04:25)
"Je to, jako když se potkáte poprvé s někým, koho znáte jen z mailů nebo po telefonu."

Hanko, tohle jsi napsala opravdu hezky, vtipně a hlavně výstižně. ~R^~x~~b~
 Iva 
  • 

Sezení na zahrádce 

(4.12.2009 11:09:50)
BOŽE, to bych chtěla aspoň jednou zažít, sedět s mimčem nebo s batoletem na zahrádce a pronést větu UŽ SE ANI NEUPRDNEŠ........

V ŽIVOTĚ jsem s chlapečkem nemohla si někam sednout, leda když spal, to šlo.
Později na písku, kam jsem jen zaparkovala kočárek, jsem poslouchajíc nářky maminek sedících dětí chtěla vraždit. Že to mají těžké a náročné. Chtělo se mi řvát - sedíš, ne, tak si nestěžuj! :-)))

Jak je to vnímání mateřství subjektivní ne?
 Ecim 


Re: Sezení na zahrádce 

(4.12.2009 11:23:16)
To mi připomnělo zděšenou reakci mé těhotné kamarádky, když viděla v akci mého synka, který (naštěstí doma, ne v podniku) nadšeně vřískal, ručičkama rozpatlal a nožičkama rozdupal jídlo, věšel se na záclony a v záchvatech smíchu se válel po stole i pod ním: "A to je takovej pořád?"
Dva dny před narozením mladšího syna jsme si se starším vyšli posedět na zahrádku a taky to stálo za to. ~t~ (Obojí jsem tu už někde psala, ale nedalo mi to.)
Jinak naprosto souhlasím s tím, že vnímání mateřství je subjektivní. :-)
 Iva 
  • 

Re: Sezení na zahrádce 

(4.12.2009 14:43:25)
:-) Přesně tak, teď je poprvé těhotná moje sestra a říkala že bude mít spací miminko, chlapečka hodného, hravého, který jí rozhodně v roce a půl nebude lézt na stoly, na parapety, šoupat židlema atd... A rozhodně ho jako mého chlapečka nebude chytat motorizovaná městská policie, když pojede na motorce z kopce bez brždění:-)))

Ale přesto bych řekla že je to hezká doba, i když trochu fyzicky náročná...
 Ecim 


Re: Sezení na zahrádce 

(4.12.2009 14:54:16)
Ivo, také to tak vidím. Je to velmi náročné, ale stojí to za to. (Tak třeba dnešní noc a dnešní dopoledne, to byla fraška za všechny drobné. ~t~) U Tvého příspěvku jsem si vzpomněla jednu svoji na kamarádku, která má velmi živou holčičku, jak roste z matek, které mají klidné děti a tvrdí, že "jejich děti jsou tak klidné, protože ony si je tak vychovaly". ~t~ HAHAHA! ~t~
 Lucka007 


Re: Sezení na zahrádce 

(6.12.2009 14:22:49)
Hezky napsané. Je fajn, že se o mateřství a dětech mluví i realisticky :).
Mám velmi pohodové dítě. Ale nespí. Vlastně spí vždy tak deset patnáct minut, když se mi jej po několika hodinách povede "ukecat". Takže dny trávím, rozbalováním, svlékáním, oblékáním, nošením na ruce, na rameni, šátkováním, přenášením, nandáváním do lehátka, vyndáváním z lehátka. V krátkých chvílích, kdy si vystačí sám se snažím zvládat domácnost. Naštěstí dvě starší děti už jsou natolik samostatné, že si připraví i jídlo. Ve chvíli, kdy kojenec usne se snažím rychle najíst. ~t~

Kojenec má však jednu neuvěřitelnou vlastnost, usne pokaždé předtím, než dorazí domů přítel, spí, když si přítel dopoledne udělá volno a zůstane na prodlouženou snídani, usne pět minut předtím, než dorazí pošťák a když vyrazíme na návštěvu, tak tu prospí také. Čímž zákonitě dochází k nádherným momentům, kdy pošťák, který už počtvrté v týdnu vidí spící dítě se vážně optá, zda je to dítě někdy i vzhůru, známí mají pocit, že se nám narodil malý zázrak, tudíž nelze moc skuhrat, stejně by mi to nikdo nevěřil. ~t~ Největší horor je večerní uspávání, to naštěstí zná i má drahá polovička, která se ochotně zapojí, takže nastřídačku provádíme vše výše popsané. Ale možná svítá na lepší časy, včera kojenec zabral na AC/DC a Highway to Hell. ~b~ Po večerním uspávání jsem vyřízená natolik, že místo toho, abych se věnovala svému podnikání, ve kterém jsem plánovala i při mateřské pokračovat, padám vyřízená do postele. Naštěstí v noci spí kojenec dobře.

Mám velké štěstí, že dnes už vím, že z toho brzy vyroste. ~;)
 Ecim 


Re: Sezení na zahrádce 

(6.12.2009 18:48:04)
Lucko, můj první syn spal jako miminko hodně, ale když už byl vzhůru, tak vyžadoval neustálou pozornost. Druhý syn spí o něco méně, ale je soběstačnější. S prvním synem jsme mívali velmi náročné večery, od cca18.00 - 19.00 do 22.30 - 24.00 vyžadoval neustále nošení, houpání a sání z prsu. A bylo železným pravidlem, že prořval večer pokaždé, když šel manžel do hospody. První tři hodiny jsem se zpravidla držela, ale pak jsem manželovi volala do hospody vzteklá jak alík, ať jde domů, že už toho mám dost, a on mi odpovídal, co jako má teď v té hospodě se řvoucím synem dělat. Syn byl také zpravidla velmi hodný před návštěvami, ale jakmile návštěva odešla, tak to rozbalil. ~t~ A nejlepší bylo, když jednou v noci bugřil do 02.15 (jeho rekord) a druhý den jsme jeli navštívit mé prarodiče a babičkaa řekla: "To je neuvěřitelné, vždyť já jsem ho ještě neslyšela vydat hlasitý zvuk." ~t~
 Lucka007 


Re: Sezení na zahrádce 

(6.12.2009 22:29:52)
Ecim, tak to jako by z oka vypadnul tomu našemu, momentálně uspáváme od sedmi, zabral už asi třikrát, ale po chvilce je zas vzhůru, momentálně mě, když jsem mu domlouvala ať jde spát, obdařil několika šibalskými úsměvy. Má to zmáklý, ví že to na mě zabírá. ~t~
 Ecim 


Re: Sezení na zahrádce 

(7.12.2009 11:37:26)
Lucko, právě za sebou máme velký boj. Venku je nádherně, a tak jsem mladšího dala spinkat do kočárku, chtěla obléknout toho staršího a vyrazit na procházku, na kterou se těším jak blázen. Výsledek byl ten, že starší syn začal být mrzutý, dlouze vřeštěl jako pavián a pak usnul. Takže oba chlapečci spinkají, na jednu stranu jsem ráda, že tu v klidu uvařím a uklidím a připravím se na manželovu zítřejší promoci, ale na druhou stranu jsem lehce otrávená, že nejsme na vzduchu. ~;(( Ale co, člověk nemůže mít všechno. ~;)
 x.sky 


ad uprdnutí 

(4.12.2009 15:22:39)
Naopak, s dítětem si člověk spíš uprdne než před ním, protože v miminem je většinu času doma, kde to nikoho nepohoršuje! :-))))
 dajar 


syn či dcera 

(4.12.2009 20:51:33)
Deset let jsem čekala, než otěhotním V dobách totoulistů to ebylo tak jednoduché. Když už jsem se dočkala, byla to taková sláva, že porodnice byla v pozoru a připravili se tam na mne jako na prinzeznu Dianu. (dlužno říci také obsadě personálu, lékaři roddinní příslušníci, sestry kamarádky) Nemohu tedy popisosvat porod - byl nestadardní a nadstandartní. (taky to sláto peněz, marjá jozef)

Dokroři, sestry´, kartářky, jasnovidci, rodina, kamarádky se shodly jednohlasně na tom, že to bude holčička. Kterou jsem sistrašně moc přála už vzhledem k tomu, že v naší rodině se už klici vyskystovali, a to dva od mé sestry a jeden od mého švagra. Všichni tedy včetně mně a lékařů nmluvili o Zuzance celých 9 měsíců.
Doma rodina vyráběla svorně růžové baldachýny na d postýálku, kolíbku ikošík, hromadně se háčkovaly a pletly růžové šatičky s kytičkama, holčičí čepičky, a v jednom škuplelti už se shromaždovaly paénky a chlupáčci.
NIKDO NEPOCHYBOVAL. Ani jméno pro chlapce nikho nenapadlo vymýšlet.

Porod nádherný, plný empatického přístupu, ohleduplnosti a lidskosti, takové porody kdyby byly všechny, tak věřte - dětí je mnohem více.,
ALE!¨
Žvatlala jsem při porodu s primářem,občas mne POPROSIL tlačit, byl stah, a za velmi krátkou chvíli vylezlo miminko na svět. Přes moje napíchnuté žíly jsem se vztyčila abych se podívala, a on miminko zvedl nad hlavu abych viděla a jásala, jak je krásné - a co viděla já?
Visícího camprdlika mezi nožičkama....ne, tak to asi i holčička nebude. A první moje myšlenka, za kterou se dneska šíleně stydím? To bude tchyňa nasraná....Jak se bude jmenovat? Děl ten doktor. Inu, zaskočil mne. Já měla tři jména - ale všechna holčičí.
"Jak se jmenujete vy,pane primáři?" HONZA, zazněl baryton. A tak je můj syn Honza už 30 let.
Přece jsem měla být šťastná, měla jsem zahořet láskou k tomu tvorečkovi vymodlené´mu! A já blbaňa brečela, jaké to bude pro rodinu zklamání,,,

Navíc když mně ho přinesli ke kojení zděšeně jsem zírala, co to za uzliček nesou mým směrem" Všude růžovolící mimina narvané v peřinách a ten můj minibalíček nebyl skoro ani vidět a spal. Jéžišmarjá - holá lebka, posvraštělý obličej, že člověk nepoznal, kde je nos a kde oči, a neměl bradu....Začala jsem přemýšlet, že spolu odejdeme do nějaké zapadlé vesnice kde nás nikdo nezná. Že by mne zaplavila vlna něhy a lásky tak to ani náhodou. Zaplavila mne vlna hrůzy, jak tovšechno zvládnu samaa do které školy ho dám, aby se mu děti nesmály.
ˇˇCas oponou trhnul - během tří měsíců byl můj budulínek nejhezčí dítě v okolí, ale ne kvůli tomu jsem ho začala zbožnovat. Až po prodělané vážné nemoci ledvin,kterou měl v půl roce kdy jsem týden nespala a měla nepospatelný strach o to malé jsem si uvědomila, jak ho miluju. Jak mu chci dát jen to nejlepší ze mně, jak ho chci chránit a bojovat za něho, když on má málo sil.
Miluji svého syna. Velmi ho miluju, ale ne od prvních dnů po narození. To jem byla rpačitiá, vyjukaná, bezradná, a takk malé nedonošené dítdě jsem viděla vlastsně poprvé.
Teď měří 186, váží 70 kg, bydlí 300 km daleko ode mne, a jiá ho miluju čímdál víc! Teď už to ale musím schovávat, ať to není trapné. A tak ho miluji ve skrytu své duše a srdce, a nikdo to nenmusíá vědět ~b~

 Sonulka, Karolínka 5 let 
  • 

jak jsem nevěděla ,že rodím 

(8.12.2009 13:57:39)
ahoj,
zažila jsem něco podobného. Taky jsem rodila v osmém měsíci a ani sem neměla páru o tom, že rodím............když sem dojela do porodnice, ptali se mě ve výtahu: potřebujete si sednout??a já na to, ne v pohodě - postojím.........no když sem konečně po dvou hodinách porodila, sem si říkala: Proboha, vždy´t je tak ošklivá a fialová..
Dneska jsem ráda, že ji mám.........je to moje dobrá kámoška a dcera v jednou......vždy si skvěle popovídáme....
Soňa K.
 N-o-n-a, Karolinka 5let 


Moje Karolíinka... 

(8.12.2009 14:04:42)
ahoj,
zažila jsem něco podobného jako zpousta z vás. Taky jsem rodila v osmém měsíci a ani sem neměla páru o tom, že rodím............když sem dojela do porodnice, ptali se mě ve výtahu: potřebujete si sednout??a já na to, ne v pohodě - postojím.........no když sem konečně po dvou hodinách porodila, sem si říkala: Proboha, vždy´t je tak ošklivá a fialová..
Dneska jsem ráda, že ji mám.........je to moje dobrá kámoška a dcera v jednou......vždy si skvěle popovídáme....
Soňa K.~t~~t~
 Eva 
  • 

super 

(8.12.2009 22:04:39)
Konečně mamina, která to všechno tak nedramatizuje. Dneska je to to totiž tak,že se až moc čte. Před dvaceti lety ... šla jsem rodit a netušila, co všechno mě může potkat a proto jsem odrodila v klidu a ne s hororovým scénářem, jako o 11 let později. A tak to šlo i s dalšími dětmi.
A k lásce ... miluju všechny svoje děti, někdy víc, jindy míň, dneska už podle toho, jak moc mi hnou žlučí, bo dva jsou už dospěláci. Ale malá je sluníčko.
Ale ještě k prvorozenému. Byla jsem tak nějak hrdá, že mám dítě, i když mi bylo devatenáct a byla jsem tak hrdá a tak moc "matka", že na první vycházce na město jsem kočár i s ním nechala stát u obchodu a kráčela s taškou plnou nákupu k domovu a na půl cesty jsem si teprve vzpomněla, že mi asi něco chybí. No, otočila jsem se a vrátila pro syna a jakoby nic vzala kočár a šla.
Dneska to nechápu, ale tehdy ... najednou tu byl. A nebláznila jsem, neřešila všechno to okolo, ten humbuk, co dokáží dneska některé mámy, když je slyším. Brr, až mi z nich někdy jde hlava kolem. Nedokázala jsem se nikdy hodiny bavit o plínách, stříhání nehtíků, krkání, prdění, kakání ...
Ono se všechno musí brát tak bějak na pohodu. Jinak by z nás byly chodící trosky a maminy, které neustále šišlají, pitvoří se a potomky před jinými maminami nazývají ... naše dítě.
Ani se nedivím, že je tolik matek "na prášky".
A ještě něco ... zájmeno ... my jsme dneska papali, my jsme dneska spinkali ... to je taky síla.
Maminy ... tak tedy s klidem. Jednou i těm vašim miláčkům bude dvacet, budou mít plnou hlavu chytrejch věcí a vy si nebude přát nic jiného, než jim buď jednu fláknout a nebo vrátit čas ;-)

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.