3.12.2009 11:02:48 Kika
Mám to za sebou
Když jsem rodila podruhé, tak mi museli "píchnout vodu", pak nastoupily nečekaně silné kontrakce. Bylo 5.50 ráno a sestřička říkala, do sedmi to bude. Ovšem v rovných šest jsem se už plazila na sál a v 6.20 se mi narodil očekávaný chlapeček. Takže rychlovka. První dojem - celou noc pršelo a hřmělo a přesně ve vteřině, když se malý vyloupl ven se protrhl mrak a úplně mě oslepilo slunce (porodní lehátko bylo nasměrováné proti oknu). Na to nezapomenu, bylo to jako znamení, že vstoupilo "sluníčko" do mého života
)
Ale od začátku jsem to tak necítila. První mám holčičku, strašně jsem si přála i druhé mimčo holku...jenže od 13.tt jsem věděla, že to bude kluk a obávala jsem se, že ho nebudu umět přijmout tak jako kdyby to byla holčička a pořád mi tak nějak tanulo na mysli "co já budu s klukem dělat?".
No a v okamžiku kdy se narodil, jsem byla zticha a doktorka se ptala, proč nic neříkám. Jen vím, že moje první věta byla "paní doktorko, řekněte mi, že už to mám opravdu za sebou". Pak jsem se podívala na to malinké miminko na mém břiše, Vojtíšek se na mě podíval takovým tím nezapomenutelným zvědavým prvním pohledem a já už věděla, že ho nedám. Emoce a očekávání si s námi někdy pěkně pohrávají....
Odpovědět