8.12.2009 22:04:39 Eva
super
Konečně mamina, která to všechno tak nedramatizuje. Dneska je to to totiž tak,že se až moc čte. Před dvaceti lety ... šla jsem rodit a netušila, co všechno mě může potkat a proto jsem odrodila v klidu a ne s hororovým scénářem, jako o 11 let později. A tak to šlo i s dalšími dětmi.
A k lásce ... miluju všechny svoje děti, někdy víc, jindy míň, dneska už podle toho, jak moc mi hnou žlučí, bo dva jsou už dospěláci. Ale malá je sluníčko.
Ale ještě k prvorozenému. Byla jsem tak nějak hrdá, že mám dítě, i když mi bylo devatenáct a byla jsem tak hrdá a tak moc "matka", že na první vycházce na město jsem kočár i s ním nechala stát u obchodu a kráčela s taškou plnou nákupu k domovu a na půl cesty jsem si teprve vzpomněla, že mi asi něco chybí. No, otočila jsem se a vrátila pro syna a jakoby nic vzala kočár a šla.
Dneska to nechápu, ale tehdy ... najednou tu byl. A nebláznila jsem, neřešila všechno to okolo, ten humbuk, co dokáží dneska některé mámy, když je slyším. Brr, až mi z nich někdy jde hlava kolem. Nedokázala jsem se nikdy hodiny bavit o plínách, stříhání nehtíků, krkání, prdění, kakání ...
Ono se všechno musí brát tak bějak na pohodu. Jinak by z nás byly chodící trosky a maminy, které neustále šišlají, pitvoří se a potomky před jinými maminami nazývají ... naše dítě.
Ani se nedivím, že je tolik matek "na prášky".
A ještě něco ... zájmeno ... my jsme dneska papali, my jsme dneska spinkali ... to je taky síla.
Maminy ... tak tedy s klidem. Jednou i těm vašim miláčkům bude dvacet, budou mít plnou hlavu chytrejch věcí a vy si nebude přát nic jiného, než jim buď jednu fláknout a nebo vrátit čas ;-)
Odpovědět