3.12.2009 11:35:08 Ecim
Re: Už si ani neuprdneš
Astrit, NESOUHLASÍM.
Z těchto řečí se mi chce zvracet. Netvrdím, že nejsou vůbec pravdivé, ale HODNĚ, AŽ ZBYTEČNĚ nadsazené. Jako dítě jsem z těchto řečí byla zoufalá a vykládala si je tak, že nám tím dospělí chtějí říct: "Podívejte se, vy za*** zmatci, co nám svojí existencí působíte, bez vás by nám bylo o tolik lépe." Děti se nikoho neprosí, aby se směly narodit.
DĚTI POTŘEBUJÍ PŘEDEVŠÍM ZDRAVOU A NEVYCUCANOU MAMINKU.
1.I když děti v noci brečí, tak to JDE ZAŘÍDIT TAK, aby se oba rodiče VYSPALI. Vím to z vlastní zkušenosti.
2.Řada koníčků se dá provozovat i při dětech. Například čtení nebo cvičení.
3.Ano, setkání se nedají naplánovat na pevnou hodinu, musí se dát časové rozmezí a postupovat operativně. To ale není žádná katastrofa.
4.Nevadí mi cestovat tak, aby se to líbilo i dětem.
5.Když stůňu, tak své aktivity omezím na nezbytně nutné minimum - tj. obstarání dětí. Na zbytek kašlu, protože dělat ze sebe HRDINKU je nanic. Mám z dětství velmi nehezkou zkušenost, kdy přístup "nemůžu si dovolit být nemocná" skončil velmi blbě. Proto stůňu, tak stůňu, i kdyby se všichni okolo mě postavili na hlavu. Když slyším větu "nemůžu si dovolit stonat", mám chuť střílet. To, co jsme si doma zažili, bych hned tak nikomu nepřála.
6.V určitém ohledu si připadám mnohem svobodnější než v dětství nebo v době dospívání.
Ano, rodičovství je VELMI NÁROČNÉ, ale když se chce, tak to jde zařídit tak, aby si ho člověk užil a měl čas pro sebe. I když jsem se svými dětmi zažila i těžké chvilky, tak je to to nejkrásnější, co jsem kdy zažila. A nedopustím, aby někdo mé děti deptal trpitelskými řečmi.
Odpovědět