Názory k článku Jak jsem nevěděla, že rodím

Konečně mamina, která to všechno tak nedramatizuje. Dneska je to to totiž tak,že se až moc čte. Před dvaceti lety ... šla jsem rodit a netušila, co všechno mě může potkat a proto jsem odrodila v klidu a ne s hororovým scénářem, jako o 11 let později. A tak to šlo i s dalšími dětmi.
A k lásce ... miluju všechny svoje děti, někdy víc, jindy míň, dneska už podle toho, jak moc mi hnou žlučí, bo dva jsou už dospěláci. Ale malá je sluníčko.
Ale ještě k prvorozenému. Byla jsem tak nějak hrdá, že mám dítě, i když mi bylo devatenáct a byla jsem tak hrdá a tak moc "matka", že na první vycházce na město jsem kočár i s ním nechala stát u obchodu a kráčela s taškou plnou nákupu k domovu a na půl cesty jsem si teprve vzpomněla, že mi asi něco chybí. No, otočila jsem se a vrátila pro syna a jakoby nic vzala kočár a šla.
Dneska to nechápu, ale tehdy ... najednou tu byl. A nebláznila jsem, neřešila všechno to okolo, ten humbuk, co dokáží dneska některé mámy, když je slyším. Brr, až mi z nich někdy jde hlava kolem. Nedokázala jsem se nikdy hodiny bavit o plínách, stříhání nehtíků, krkání, prdění, kakání ...
Ono se všechno musí brát tak bějak na pohodu. Jinak by z nás byly chodící trosky a maminy, které neustále šišlají, pitvoří se a potomky před jinými maminami nazývají ... naše dítě.
Ani se nedivím, že je tolik matek "na prášky".
A ještě něco ... zájmeno ... my jsme dneska papali, my jsme dneska spinkali ... to je taky síla.
Maminy ... tak tedy s klidem. Jednou i těm vašim miláčkům bude dvacet, budou mít plnou hlavu chytrejch věcí a vy si nebude přát nic jiného, než jim buď jednu fláknout a nebo vrátit čas ;-)

ahoj,
zažila jsem něco podobného. Taky jsem rodila v osmém měsíci a ani sem neměla páru o tom, že rodím............když sem dojela do porodnice, ptali se mě ve výtahu: potřebujete si sednout??a já na to, ne v pohodě - postojím.........no když sem konečně po dvou hodinách porodila, sem si říkala: Proboha, vždy´t je tak ošklivá a fialová..
Dneska jsem ráda, že ji mám.........je to moje dobrá kámoška a dcera v jednou......vždy si skvěle popovídáme....
Soňa K.

A proč děti máš, když nejlepší chvíle s nimi zažíváš, pokud je někam odkládáš?...Promiň, ale z tvých příspěvků mi to tak nějak vyznělo.

Ecim, tak to jako by z oka vypadnul tomu našemu, momentálně uspáváme od sedmi, zabral už asi třikrát, ale po chvilce je zas vzhůru, momentálně mě, když jsem mu domlouvala ať jde spát, obdařil několika šibalskými úsměvy. Má to zmáklý, ví že to na mě zabírá.

Hezky napsané. Je fajn, že se o mateřství a dětech mluví i realisticky :).
Mám velmi pohodové dítě. Ale nespí. Vlastně spí vždy tak deset patnáct minut, když se mi jej po několika hodinách povede "ukecat". Takže dny trávím, rozbalováním, svlékáním, oblékáním, nošením na ruce, na rameni, šátkováním, přenášením, nandáváním do lehátka, vyndáváním z lehátka. V krátkých chvílích, kdy si vystačí sám se snažím zvládat domácnost. Naštěstí dvě starší děti už jsou natolik samostatné, že si připraví i jídlo. Ve chvíli, kdy kojenec usne se snažím rychle najíst.

Kojenec má však jednu neuvěřitelnou vlastnost, usne pokaždé předtím, než dorazí domů přítel, spí, když si přítel dopoledne udělá volno a zůstane na prodlouženou snídani, usne pět minut předtím, než dorazí pošťák a když vyrazíme na návštěvu, tak tu prospí také. Čímž zákonitě dochází k nádherným momentům, kdy pošťák, který už počtvrté v týdnu vidí spící dítě se vážně optá, zda je to dítě někdy i vzhůru, známí mají pocit, že se nám narodil malý zázrak, tudíž nelze moc skuhrat, stejně by mi to nikdo nevěřil. Největší horor je večerní uspávání, to naštěstí zná i má drahá polovička, která se ochotně zapojí, takže nastřídačku provádíme vše výše popsané. Ale možná svítá na lepší časy, včera kojenec zabral na AC/DC a Highway to Hell. Po večerním uspávání jsem vyřízená natolik, že místo toho, abych se věnovala svému podnikání, ve kterém jsem plánovala i při mateřské pokračovat, padám vyřízená do postele. Naštěstí v noci spí kojenec dobře.

Mám velké štěstí, že dnes už vím, že z toho brzy vyroste.