| Astrit | 
 |
(3.12.2009 11:18:50)
Musím se přiznat, že mě kamarádčina hláška "že pak už si ani neuprdneš" vůbec nepohoršuje. Protože tak to prostě JE. Určitě to nemyslela nijak zle, jen velmi výstižně vyjádřila to, že po narození mimča končí free zábava a že na hodně dlouhou dobu musí ženská potlačit svoje ego a upřednostnit v každé situaci mimčo.
Protože je pravda, že:
- se několik let nemusíš vyspat (o spojených mateřských ani nemluvě)
- koníčky musí jít na nějakou dobu stranou
- nemůžeš si dovolit v klidu stonat, i s horečkou musíš jako matka fungovat (když totiž padne matka, padá celá rodina)
- každé setkání s kamarádkami se musí naplánovat a vůbec všechno už musíš plánovat, už nejde říct "tak ve tři na náměstí"
- musíš dočasně omezit cestování a když už chceš cestovat, musíš pečlivě vybírat destinace "přátelské dětem"
.... a vůbec po narození dítěte začíná platit pravidlo nejdřív pán (tj. dítě), potom pes (to jsem já).....bez urážky, je to myšleno v nadsázce )
....ale přes všechna uvedená i neuvedená omezení, je život s dítětem nesmírně obohacující a člověk má konečně pocit smysluplného jednání. Neměnila bych)
|
| Ecim | 
|
(3.12.2009 11:35:08)
Astrit, NESOUHLASÍM.
Z těchto řečí se mi chce zvracet. Netvrdím, že nejsou vůbec pravdivé, ale HODNĚ, AŽ ZBYTEČNĚ nadsazené. Jako dítě jsem z těchto řečí byla zoufalá a vykládala si je tak, že nám tím dospělí chtějí říct: "Podívejte se, vy za*** zmatci, co nám svojí existencí působíte, bez vás by nám bylo o tolik lépe." Děti se nikoho neprosí, aby se směly narodit.
DĚTI POTŘEBUJÍ PŘEDEVŠÍM ZDRAVOU A NEVYCUCANOU MAMINKU.
1.I když děti v noci brečí, tak to JDE ZAŘÍDIT TAK, aby se oba rodiče VYSPALI. Vím to z vlastní zkušenosti.
2.Řada koníčků se dá provozovat i při dětech. Například čtení nebo cvičení.
3.Ano, setkání se nedají naplánovat na pevnou hodinu, musí se dát časové rozmezí a postupovat operativně. To ale není žádná katastrofa.
4.Nevadí mi cestovat tak, aby se to líbilo i dětem.
5.Když stůňu, tak své aktivity omezím na nezbytně nutné minimum - tj. obstarání dětí. Na zbytek kašlu, protože dělat ze sebe HRDINKU je nanic. Mám z dětství velmi nehezkou zkušenost, kdy přístup "nemůžu si dovolit být nemocná" skončil velmi blbě. Proto stůňu, tak stůňu, i kdyby se všichni okolo mě postavili na hlavu. Když slyším větu "nemůžu si dovolit stonat", mám chuť střílet. To, co jsme si doma zažili, bych hned tak nikomu nepřála.
6.V určitém ohledu si připadám mnohem svobodnější než v dětství nebo v době dospívání.
Ano, rodičovství je VELMI NÁROČNÉ, ale když se chce, tak to jde zařídit tak, aby si ho člověk užil a měl čas pro sebe. I když jsem se svými dětmi zažila i těžké chvilky, tak je to to nejkrásnější, co jsem kdy zažila. A nedopustím, aby někdo mé děti deptal trpitelskými řečmi.
|
| xy | •
|
(3.12.2009 11:49:53)
Pěkně jsi to napsala a malej je kouzelný mimčo. Už jsi mi tady chyběla, vážně. Janka tě omluvila. Je nejen vtipná, ale i hodná. A moje řeč, kašli na některé pitomé recenze na tvůj článek aneb když se nelíbí ať ho nečte.
|
| sojka+07+09 | 
|
(3.12.2009 12:24:58)
já jsem měla pocity vyčerpání, naprosté vnitřní prázdnoty a jediný pocit,který jem pociťovala byla obrovská úzkost. Svoje dítě jsem nemilovala, ale neodmítala ho, prostě tady bylo a první co jsem k němu íctila byla obrovská zodpovědnost, která mi snad úplně zatemnila mozek a bránila mi se uvolnit. Pamatuju se na dvanáctý den po porodu, kdy jsem se poprvé těšila, až se dítě vzbudí a já budu s ním. Do té doby jsem paranoidně vyskakovala při každém zakňourání- že zas bude něco chtít. Já jsem ale měla regulérní poporodní depresi, která naštěstí nepřerostla v něco horšího a zvládla se nejnižšími dávkami antidepresiv. U druhého dítěte naštěstí bylo jenom baby blues, které velmi brzy přešlo.
|
|
| bamberlok+tadík | 
|
(3.12.2009 13:31:04)
noo a ještě dlouho chybět budu :( nemám PC, teď jsem vyjímečně u máti ale v sobotu zas budu na dlooouho odstřihnutá
|
|
|
| Astrit |
|
(3.12.2009 12:11:25)
No, tak Ecim, to nemyslíš vážně, že? Já si přece nestěžuju a své děti nedeptám ani jim nenadávám do zas... zmetků, ale to neznamená, že nemůžu popsat situaci takovou jakou je. Strkáš hlavu do písku a děláš, že nevidíš, neslyšíš, ale to přece neznamená, že mateřství nepřináší oběti?! A když píšu oběti, tak to vůbec nemyslím zle a nechci, aby to působilo, že matky jsou největší chudinky na světě. To vůbec ne, jsou to KRÁSNÉ oběti, které přináším RÁDA, šla jsem do mateřství dobrovolně a s očekáváním, které se mi naplnilo. Ale že už můj život není jako předtím, to je čistá pravda, už není tak sobecký a "jájistický". Změnil se od základu a já jsem za to ráda. Teď má mnohem větší smysl, než měl kdykoliv předtím, i když jsem už čtyři roky nespala pět hodin v kuse a často jsem velmi unavená, i když MUSÍM přivírat oko nad tím, že je mi zrovna blbě a i když musím mnohem víc plánovat a vzdát se dovolených v "průjmovém" Egyptě....to všechno dělám RÁDA a hledám jiné alternativy!
Je mi líto, že máš tak škaredé vzpomínky na dětství, já bych nikdy svoje děti takhle nedeptala. Uvádíš spoustu kompromisů, ale ne každý má tvoje možnosti. Já si odpočinout nemůžu, manžel do večera v práci, babičky pracující, já se o děti starám vstávaje lehaje a proto jsem někdy pěkně vyfluslá. Ale taková jaksi šťastně vyfluslá
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 12:26:13)
Astrit, promiň, asi jsem se vyjádřila moc militantně. Mám pocit, že to vlastně vidíme velmi podobně. Měla jsem hezké dětství, jenom nemám ráda, když někdo před dětmi říká takové nadsazené věci. Také se cítím šťastně vyfluslá. Mimochodem, moc hezký výraz. Také toho mám někdy plné kecky. Kdyby někdo natáčel naši rodinku teď v noci do nějaké reality show, tak myslím, že budeme mít vysokou sledovanost.  Také se často nevyspím, ale pak to vždycky nějak doženu (postřídáme se s manželem, který se pravidelně také vrací domů velmi pozdě), také jsem opakovaně byla v situaci, kdy mi bylo zle a děti jsem musela obstarat. Ale on si člověk musí najít skulinky, jak si ulevit... Prostě mám ráda realistický popis situace, ani ne okázalé jásání, ale ani ne trpitelský přístup.
|
| Astrit |
|
(3.12.2009 12:31:50)
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 12:40:52)
Astrit, jsem ráda, že jsme si to nedorozumění vyjasnily. 
|
|
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 12:32:11)
Ono jde hlavně o to vžít se do situace malého dítěte, které opakovaně poslouchá o tom, jak si máma "ani neuprdne" apod. Dítě to nevyhodnotí a dokáže ho to velmi zraňovat. A přitom by to dítě třeba bylo tak rádo, kdyby si máma třeba někam vyrazila a ono mělo také chvilku klid.
|
|
|
| bamberlok+tadík |
|
(3.12.2009 13:32:12)
souhlas
|
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 16:28:51)
Astrit, to mi připomnělo, jak jsem kdysi chtěla jet do Egypta na svatební cestu. Pak jsem si to ale rozmyslela s tím, že si ze svatební cesty nechci místo miminka přivézt průjem. Nakonec jsme na svatební cestu jeli 3 měsíce po svatbě do Jeseníků - v době, kdy jsem už byla těhotná a začínalo mi tam být zle. Paradoxní je, že mám na tu svatební cestu celkově hezčí vzpomínky než manžel. Pořád jsem si opakovala, že zvracení v Jeseníkách je jeden z nejlepších způsobů, jak trávit svatební cestu. Zvrhlé, že?
A do toho Egypta se mi tak nějak celkově přestalo chtít. S radostí to nechám na dobu, až děti trochu povyrostou. Manžel ale do Egypta moc chce, a tak si tam v únoru na 2 týdny vyrazí bez nás. 
Momentálě se nacházím ve fázi, kdy si říkám, že ČASEM bude fajn si vyjet na pár dnů jen s manželem, ale zatím by se mi nechtělo, ani kdyby to šlo. Takže mi ani nevadí, že to nejde. 
|
|
|
| bamberlok+tadík |
|
(3.12.2009 13:30:07)
promiň, ale mě je docela líto lidí jako jsi ty, lidí, kteří všechno berou hrozně vážně a důležitě
říkáš:1.I když děti v noci brečí, tak to JDE ZAŘÍDIT TAK, aby se oba rodiče VYSPALI. Vím to z vlastní zkušenosti.
TO BY MĚ ZAJÍMALO JAK TO DĚLÁŠ, JÁ TO ZEZAČÁTKU DĚLALA TAK, ŽE JSEM SI PROSTĚ ZAKRYLA UŠI A NECHALA HO ŘVÁT I 3 HODINY, A BYLO MI TOJEDNO. DNESKA MĚ TO MRZÍ, ALE PROSTĚ JSEM TO TAK CÍTILA, V TU CHVÍLI JSME HO DOOPRAVDY NENÁVIDĚLA.
2.Řada koníčků se dá provozovat i při dětech. Například čtení nebo cvičení.
CIVČÍM TAK, ŽE MÁM MALÉHO CELÝ DEN NA RUCE A DRUHOU VYSÁVÁM, UKLÍZÍM VAŘÍM, NEBO JAKÉ CVIČENÍ MÁŠ NA MYSLI? A S ČTENÍM TO TAKY ZVLÁDÁM, UŽ JSEM STIHLA PŘEČÍST NÁVOD NA VYNDÁVÁNÍ SÁČKU Z VYSAVAČE
KAŽDÉ DÍTĚ JE PŘECE JINÉ, U NĚKTERÉHO SI STIHNEŠ I RÁNO VYPIT KAFE, U NĚKTERÉHO ,,SI ANI NEUPRDNEŠ"
|
| albert1 | 
|
(3.12.2009 13:43:17)
Ja s Ecim souhlasim. " uz si ani neuprdnes" a podobne hlasky nelze zobecnovat, zalezi na mnoha faktorech, pomoc partnera a dalsich rodinnych prislusniku, zda jsou prarodice v duchodu, pocet deti, jejich vek, vekovy rozdil, temperament, financni situace rodiny, schopnost organizovat, planovat ... ja si teda klidne uprdnu, hou
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 14:57:01)
Díky! 
|
|
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 14:55:59)
Bamberlok,
litovat mě nemusíš, já jsem náhodou veliká srandistka.
1.Máš pravdu v tom, že každé dítě je jiné. Ale žádné dítě neřve 24 hodin v kuse.
2.Občas v noci také zuřím, doufám, že se mi to zdá a že miminko třeba fakt nebrečí. A nejlepší je, když mi v noci začne bugřit i miminko a batole. Naše noční scénáře teď vypadají zhruba takto: Když jdeme spát, tak se vzbudí miminko, začne brečet a já ho hned nakrmím. Mimi potom buď usne, nebo se hlasitě hodinu směje (chachá, rodičové, to jste si mysleli, že budete spát nebo co?) nebo brečí, chce chovat nebo si krknout. V tu chvíli začne manžel nadávat. Když se miminko utiší, přijde s brekem starší syn se svými plyšáky, vleze k nám do postele způsobem, že my rodiče z té postele padáme, a pokud možno mu proteče plína a musí být hned přebalen. Manžel ho přebalí a s nadáváním jde spát do synova pokoje. Děti se pak zpravidla rychle uklidní. Něco podobného se odehrává i několikrát na noc. A dělám to tak, že ráno pošlu staršího synka za tatínkem, aby mu pustil pohádky. Nebo to dospím ve chvíli, kdy usnou obě děti najednou. Nebo strčím děti manželovi, když se vrátí z práce a trochu se zregeneruje. O víkendech občas prchám z ložnice pro změnu já.
2.Kafe piju zásadně tak, že si do něj naleju hodně mlíka a pak ho do sebe kopnu jako panáka. Dělala jsem to tak už za bezdětna a v práci měli kvůli tomu ze mě srandu.
3.Když bylo mimi neklidné v době, kdy jsem se myla, tak jsem si ho vzala do koupelny a při mytí ho houpala nohou. Je ale fakt, že některým incidentům se nezabrání. Když jsem se jednou myla a neměla na sobě brýle, tak syn za tu dobu pod mým laskavým dohledem ilustroval stěnu v předsíni. Nebo mi skákal po noze a důkladně mě počural. Jednou dostaly obě moje děti v koupelně strašný hysterický záchvat, a tak jsem menšího strčila do autosedačky a staršího jsem si vzala na klín.
4.Koníčky provozuji v době, kdy děti buď spí, samy si hrají nebo je má na starosti manžel. Objektivně uznávám, že toho času není mnoho. A přiznávám, že poslední dobou mě hodně baví sedět u Rodinky, což je v diskusích dost často vidět.
5.Domácí práce občas provozuji stylem "umýt talíř - pohoupat dítě - podat medvěda" nebo "kus vyluxovat - pochovat dítě" "umýt kus nábytku - přesunout dítě, které na něm visí - umýt další kus".
Tak co, ještě máš pocit, že všechno beru moc vážně?
|
| Lassie66 | 
|
(3.12.2009 15:11:53)
Ecim, práci si taky dělím - ale ne vždy to funguje dle plánu. Například okna umyji dvě s tím, že další dám zítra...no ale pak mám čtvrtletní rozestupy
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 15:18:01)
Lassie, jsem až nechutně plánovací člověk. Ovšem musím se pochválit, s dětmi jsem se naučila pěkně improvizovat a stále se zlepšuju. Přála bych Ti, abys mě V TUHLE CHVÍLI viděla.
|
|
|
|
| Mickey16 | 
|
(3.12.2009 14:57:38)
Bamberlok, nezapomeň že máš malý mimino, to nebudeš mít na věky, novorozenec má na řvaní v noci nárok.
1. vyspání- nebudou řvát v noci celý život, kor pokud jsou na Nutráku- matně si pamatuju že starší od cca 3m spal už celou noc jako zabitej. Mladšího zas kojím takže mu snadno zacpu ústa, tudíž jsem se parádně vyspala od té doby co se naučil kojit vleže (to mu bylo asi 5 dní)
2. cvičení- vždyť máš někoho na hlídání co já vím ne já neměla nikoho, nicméně jsou fitka s dětskými koutky, tam jsem chodila od konce šestinedělí, půlroční mimino jsem si brala na karate třikrát týdně a to byly trénninky pozdě večer, buď se plazil v koutě tělocvičny nebo chrápal v autosedačce, nebo mi ho někdy hlídala kámoška (vozila si ho sebou i na přednášky na VŠ) později jsem si platila hlídání abych se na trénink dostala, prostě chce to organizaci ale dá se fakt všechno
Nemocná jsem úplně klidně, ležím a dělám mrtvýho brouka, buď v obýváku na gauči a na druhým usadím děti u krtečka, nebo v pokojíčku vlezu do postele staršího, je vyvýšená takže prcek se za mnou nevyškrábe a starší už chápe co to znamená že mě má nechat být
Mě teda připadá že mám větší pohodu jak bezdětná na gymplu před maturitou
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 15:01:23)
Nemocná jsem úplně klidně, ležím a dělám mrtvýho brouka, buď v obýváku na gauči a na druhým usadím děti u krtečka, nebo v pokojíčku vlezu do postele staršího, je vyvýšená takže prcek se za mnou nevyškrábe a starší už chápe co to znamená že mě má nechat být
Mě teda připadá že mám větší pohodu jak bezdětná na gymplu před maturitou
Mickey, souhlas!
Jinak já cvičím doma, když jsou na to podmínky. S mladším synem to jde občas v pohodě, se starším ne, protože mi při tom skáče po hlavě nebo po břiše a nutí mě, abych mu dělala jeřáb.
|
| Mickey16 |
|
(3.12.2009 15:09:40)
No já jsem strašně líná, když jsou vzhůru tak bych působila veřejné pohoršení, ačkoli zajisté by je cvičící matka potěšila a když už konečně spí tak jsem ráda že si udělám večeři, v klidu ji sním aniž bych od ní musela někam běhat, někomu něco nalejvat, utírat, dávat kousnout a tak dále... a když se najím tak už se ani nehnu a je po cvičení. Takže pro mě je ideální je oba odevzdat, v klidu si zacvičit, v klidu se osprchovat, zajít do sauny, eventuálně vypít kafe a zas si je vyzvednout.
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 15:15:41)
Mickey, uznávám, že to má něco do sebe. A víš, co se mi na Tvém příspěvku líbí? Že se k tomu stavíš konstruktivně a dokážeš si k dětem najít hlídání, když máš pocit, že to potřebuješ. Je mi to nesrovnatelně milejší než nářky typu "moje děti nikdy nikdo nehlídal", "nedá se s tím nic dělat" apod. Protože jak je na Tobě vidět, tak se něco dělat dá.
|
| Mickey16 |
|
(3.12.2009 15:20:51)
Mě nic jiného nezbývá než být konstruktivní, momentálně mám nejbližší hlídací příbuzné 750km a i přítel je od rána do noci v práci takže jsem s nima celý dny sama a i s tím jsem chtěla 3. dítě, kdybych si ani neuprdla zůstalo by u jedináčka, tak jsem asi důkaz toho že zas tak horký to neni
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 15:27:26)
Mickey, fakt pěkný přístup. A navíc se mi líbí Tvoje upřímnost. Kdybych měla příbuzné takhle daleko, tak to udělám stejně jako Ty - také si najdu výpomoc - aspoň na chvilku. Dětičky jsou super, ale nejde být s nimi neustále 24 hodin denně. Změnu naléhavě potřebuje jak maminka, tak děti. (Mohla bych vyprávět.)
|
| Mickey16 |
|
(3.12.2009 15:35:09)
No já výpomoc teď nemám nijak často, ale tak zařídím se jak se dá- dpololedne je starší ve školce, takže jsem doma s jedním, odpoledne buď si jdu zacvičit a odevzdám je oba v koutku, nebo jedem do mateřského centra, nebo má starší trénink, nebo klidně zajdu s kamarádkou na kafe a děti se vyblbnou v přilehlém dětském koutku, akorát se občas přihlásí o "cloasánt"... doma se nepřerazím, obsluhuju myčku, pračku, sušičku, sušičku už obsluhují děti, já akorát skládám (nežehlím), když jsem nemocná v klidu se natáhnu a spím, když je dítě v nemocnici buď si vezmu druhý zdravý rovněž sebou nebo se holt musí někde udat- a ono ruku na srdce když jde fakt do tuhého vždcky to nějak jde, buď si ho vezme přítel do práce, nebo jde k bejvalce a starším bráchům, nebo k exsousedce která má děti stejně starý... prostě v běžným provozu zvládáme bez problémů, a když nastane vyjímečná situace vždycky se nějak vyřeší.
|
| Mickey16 |
|
(3.12.2009 15:37:54)
Nicméně jsem to zařídila tak že na jaře po porodu (vyjímečná situace že) sem přijede matka, a vystřídá se se ségrou, a ještě tchýně hodlá dorazit, takže budu mít servis na asi 3 týdny...a pak už předpokládám budu zase zvládat.
|
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 15:39:10)
Ano, v kritické situaci, když je člověk pod tlakem, tak se to nějak vyřešit musí. I když máme příbuzné blízko, tak si myslím, že se svými dětmi trávím víc času než většina mamin, které znám, ale bez občasného pohlídání by mi určitě hráblo.
|
|
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 15:42:17)
A hlavně, kdybychom si my maminky ani neu...., tak bychom tu nemohly takhle diskutovat, že?  A myslím si, že to by byla veliká škoda.
|
| Mickey16 |
|
(3.12.2009 15:56:51)
No taky si říkám že na to že si matka s dítětem ani neuprdne je tu nějak moc živo... a často platí nepřímá úměra, že čím víc dětí tím víc je času na net
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 16:04:23)
Tak to se nechci vidět, jak to bude vypadat, až si pořídíme třetí dítě. Ono to bude možná i tím, že se pak dětičky pěkně zabaví mezi sebou. Třeba jako tuhle, kdy jsem si v jedné diskusi libovala, jaký mají moji chlapečci úžasný vztah, a mezitím se ten starší rozhodl toho mladšího zabavit tím, že na něj vytáhl nůž. ("Musím bráchu pohladit.")
|
|
| Lassie66 |
|
(3.12.2009 16:05:53)
Mickey, u nás vlastně ano. Dcera si už vyhraje se synem, takže mám klidu víc. On jí ve všem slepě následuje a opakuje vše, co vidí, takže musím být ve střehu a v případě podezřelého ticha zakročit. A je na něj moc hodná  , až tedy na vyjímky - dneska na něj halekala v pokoji "Di pryč, smrdíš, nechci tě tady...". No, měl tam fakt nálož, to se skoro nedalo .
|
| Mickey16 |
|
(3.12.2009 16:07:39)
No u nás je to taky tak, zatímco první dítě leze pod stolem a tahá za kabely, druhé dítě leze v pokojíčku a tahá staršího za nohu nebo mu boří lego
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 16:10:24)
U nás jsme měli asi předevčírem také drama, když mladšímu upadla ponožtička, starší mu ji chtěl nasadit, mladší kopal nožičkama, což staršího velmi vytočilo a ječel na něj, ať přestane kopat. Zavánělo to potyčkou. 
|
| Lassie66 |
|
(3.12.2009 16:12:02)
No prostě je to hezký, když je jich víc.
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 16:14:23)
Lassie, ano. Čím víc dětí, tím více srandy. (Aspoň někdy.)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Cha-Cha | 
|
(3.12.2009 22:55:57)
cvičím s Luckou, ona na mě kouká a v poslední době mě začala "trénovat" - "maminko, ještě jednou, šup, šup a pořááádně!!!"
|
|
| Mirka | •
|
(7.12.2009 18:46:26)
A proč děti máš, když nejlepší chvíle s nimi zažíváš, pokud je někam odkládáš?...Promiň, ale z tvých příspěvků mi to tak nějak vyznělo.
|
|
|
|
|
|
| Vaal | 
|
(3.12.2009 14:30:15)
Ecim, souhlasím. S Astrit tak úplně ne.
Kurňa, když jedu někam na kole do kopce, taky je to namáhavé, ale vím, že bez něho bych se na určitá místa nepodívala a i z té jízdy do kopce můžu mít radost. No jsou týpci, co na kolo raději nevlezou, ale zase přichází o tu nádhernou přírodu a o ten "proces" se někam přepravit.
Ani by mě nenapadlo si jít stěžovat za kamarádkou, že je to kolo tedy hrozný, že jsem si ho ani neměla pořizovat, páč se na něm musí šlapat a na ten zámek jsem raději měla jet autobusem.
Snad jde pochopit toto mé srovnání mezi dítětem a kolem.
ALE...jsou jistě maminky v nelehké situaci, mají nedostatek financí, zdravotní problémy, opustí je partner, žijí v sociální izolaci někde na samotě, nemají oprou v manželovi,...tam tu zátěž mateřstvím chápu.
Jak je to přísloví..."ten kdo se nudí, je sám nudný"? tj. Matky co shledávají rodičovskou dovolenou nudnou a otravnou mi přijdou samy nudné a otravné"
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 14:58:52)
Vaal souhlasím! Je důležité, když si člověk umí udělat i s dětmi hezký program! Kupříkladu my jsme si dnes se synem hráli na myčku aut a ohromně jsme si to užili.
|
| Vaal |
|
(3.12.2009 15:09:05)
Ecim, taky myslím, ja si psala, cítím se s dítětem paradoxně i víc svobodnější...No...třeba až přijde druhé, tak mě tyto řečičky přejdou.
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 15:10:43)
Vaal, mě nepřešly ani po druhém. Přeju Ti, aby to byl i Tvůj případ. Jsem zvědavá, co budu říkat po třetím dítěti.
|
| Vaal |
|
(3.12.2009 18:19:25)
To už je prý jedno, jestli dvě, nebo čtyři...víc jak dvě se už vychovávají samy
|
| Ecim |
|
(3.12.2009 22:13:10)
Vaal, také už jsem to slyšela, musím to vyzkoušet, protože jak vtipně říká můj manžel: "Sebelepší teorie praxi nenahradí."
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zamilovala jsem se do ní v šesti nedělích, když mi věnovala svůj první, nádherný úsměv. 
...
hlavně v tom jak má kdo co správně cítit.
Ty reakce stojí za to. 
Manžel k němu přilnul hned mnohem víc, i když mi zpočátku trochu vyčítal, že nestihl porod.
Podle mě je důležitější, aby se vytvořilo láskyplné pouto a je jedno, jestli je to hned jako blesk nebo po kapkách.
Na druhou stranu mi vlastní tlačení přišlo úplně bezbolestné, jen vyčerpávající. I to zašívání už byla sranda, že jsem dokonce s doktorem vtipkovala.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)