| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Tábor poprvé

 Celkem 44 názorů.
 Lída+2 


Tábor 

(23.4.2009 11:03:14)
proč by volala na tábor je zakázaný mobil.......i když loni poprvé to nějaký rodiče nedodrželi a Luk říkal, že právě každý den večer to jedno dítě volalo a nakonec ho po 5dnech vezli dom....a luk říkal...maminko celý den byl dobrej..večr jim zavolala a pak bulel než usnul....(nechápu ty nezotpovědný rodiče....kor, když to je poprvé....)
Podle mě ten kluk by si tam zvykl a bylo by to OK,ale takhle mu nedali šanci.......

Syn byl poprvé v první třídě...sám bez kámoše na 14dní...přijel nadšený a jede letos se stejnýma vedoucíma po čtvrté.....loni jsem řešila spíš to, že mi Luk brečel při odjezdu, když se tam loučil s dětma....a praktikantem.....

Na můj dotaz jestli mu je smutno mi řekl...copak jsem měl čas si an Vás vzpomenout....jen, když přišel dopis jsem ho přečetl.:-)
 1.3Magráta13 


Re: Tábor 

(23.4.2009 11:19:34)
Dovoluju si napsat pohled z obou stran. Jako maminka dnes téměř 10leté dcery, ostřílené tábornice, i jako dlouholetá táborová vedoucí.

1/Dítě by mělo jet na tábor za odměnu, ne za trest. mělo by jet v okamžiku, kdy skutečně samo chce. Jako vedoucí se mi asi 2x stalo, že dítě bylo na táboře, zatímco rodiče někde sami na dovolené. Chápu, že si chtěli užít sami bez dítěte, ale myslím, že dítě, obvzlášť v nižším věku, to chápe jako zradu. navíc byl problém, když nám jedno dítě onemocnělo a my jsme nevěděli, kam kontaktovat rodiče (bylo to před x lety v době, kdy nebyly mobily)

2/Na překonání odloučení je ideální, když dítě jede poprvé s nějakým kamarádem či sourozencem. Nebo jede-li na tábor, kde už někoho zná. Také pomáhá dát dítěti s sebou něco jako připomínku rodiče, něco, co běžně nemá nebo nikam nevozí. maminčin polštářek, fotografii, cokoli, co má dítě rádo a na co se ve chvíli stesku upne. Důležité je dětem psát. Stačí pohled, jedna dvě věty, ale napsat alespoň 2x za 14denní tábor. Ideeálně ale častěji.
Když byla dcera mladší a jela skutečně poprvé bez nás na tábor či školu v přírodě, měli jsme domluvené pozdravy po noční hvězdě. Ona se podívala z okna na nebe a já zase doma a posílali jsme "pozdrav po hvězdičce". je to možná hloupost, ale tahle hra pomohla překonat stýskání nejen dítěti :-)

3/Pakliže dítě volá, že se mu stýská, v žádném případě to nezlehčovat. Dcera volala sice ne z tábora, ale z prázdnin u babičky 1x a 1x ze školy v přírodě. Pomáhalo uklidnění, ujištění, že nám se taky stýská, že jí máme rádi, ale že už je velká a určitě to překoná, že všichni chodíme do práce a ona nemůže být sama doma. když to bylo opravdu hodně slzavé, domluvili jsme se, že se bude snažit hezky vyspat a pokud se jí ráno bude ještě tak strašně stýskat, že to nepůjde vydržet, tak že zavolá znovu. Ráno si samozřejmě ani nevzpomněla.

4/S sebou cokoli, co mu pomůže překonat ten čas, ale zase ne nevhodné drahé hračky či věci, které by mu mohli ostatní poničit. o to víc by pak asi mělo špatný pocit z odloučení. Takže něco na připomínku domova, oblíbeného plyšáka, polštářek, knížku....

5/Mobil nedáváme na žádnou akci, ale vždy máme mobil na vedoucí, kterým můžeme v případě nutnosti zavolat nebo zavolají oni nám. Pokud má dítě mobil u sebe, ze skušenosti je to ještě horší, protože má tu možnost rodičům volat ve chvíli, kdy se mu hodně stýská a jedná impulsivně. Pokud mobil nemá, musí se s momentální situací vyrovnat jinak, což si myslím pomáhá do budoucna dalekovíc. Učí se spoléhat na sebe.
Na našem táboře dětem sice mobil nezakazujeme, ale vysloveně z výchovných důvodů nedoporučujeme stejně jako návštěvy rodičů. Jednak se děti zbytečně rozstýskají, jednak je to nevhodné vzhledem k hygienickým předpisům (každá návštěva musí podepisovat prohlášení o bezinfekčnosti) a jednak s námi jezdí také děti z dětských domovů, které toto citlivě vnímají.
V neposledním případě nemají na našem táboře děti k dispozici elektřinu, zásuvky jsou pouze v polní kuchyni, tudíž kdo si mobil vezme, je za pár dní "na suchu" a není co řešit.

Přeji všem rodičům dobrou volbu při výběru tábora a všem dětem krásné prázdniny.
 Katka,kluci 6 a 10 
  • 

Re: Tábor 

(23.4.2009 12:26:11)
To jsi popsala moc hezky, mohu se jen připojit.
A k tomu telefonování: takový prcek, co právě prohrál hru, nechutnala mu večeře a kámoš si sedl ke stolku s jiným kámošem, dovede při telefonátu v mamince vyvolat dojem, že na táboře probíhá v podstatě mučení malých dětiček....Ráno o ničem neví, samozřejmě.
Ale mamina má o čem přemýšlet, že.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Tábor 

(23.4.2009 17:31:16)
My tedy v posledních letech často jedeme s manželem na pár dní jen sami dva, když josu děti na táborech. Jindy na to není moc možnost a ten čas jen pro nás dva je moc důležitý. Naše děti to jako žádnou zradu nechápají. Jo asi kdybychom jeli někam k moři, tak to jo, ale my maximálně jedem tak do Krkokonoš ~;)
 Jarma (dvě děti) 
  • 

Re: Tábor 

(23.4.2009 23:50:32)
Chtěla bych se zeptat, jak nejlépe vybrat tábor? Kde je hledat? Jak se mohu dozvědět o vedoucích? Na co si mám dát pozor. Dobré rady by mne zajímaly. ~;)

Čerstvě osmiletá dcera už byla na někaolika pobytech mimo domov a zvládala dobře, ale jednalo se o školu v přírodě a podobné akce - znala lidi a i kamarády. Na léto jsem přemýšlela o táboře, ale vůbec nevím, jak se k tomu postavit.

Může někdo poradit? Díky!
 Babsi+2 


Re: Tábor 

(24.4.2009 7:54:56)
Ptej se v domech dětí a mládeže(ted se to asi jmenuje jinak), pak ve škole, tábory mívají i skauti, ale ty jsou o něco "drsnější", nic pro mamánky-předpokládá se samostatnost přiměřená věku, nikdo ho tam nebude vodit za ručičku, malé děti pomáhají v kuchyni, větší sekají dřevo, kopou latríny, mají hlídky(2malí+velký) apod. Ale "odměnou" je dobrá parta, starší kamarádi, mnohdy když měl vedoucí hodně práce, hlídali jsme prťouse my. Já osobně bych dítě nedala na tábor s angličtinou nebo počítačema. Těch má přes rok dost.
 jurodiva +3 


Re: Tábor 

(26.4.2009 18:35:33)
jedna z možností je, jet prostě s nějakou kamarádkou ze školy nebo kroužku, která už nejlépe na nějakém táboře byla .. anebo (taky s kamarádkou) na tábor doporučený někým, komu věříte

pokud dcerka ráda trochu dobrodružství (jako, že nemusí bydlet v budově), nejlepší podle mě je, když dítě přes rok chodí do tábornického klubu nebo skautu nebo něčeho podobného (jde začít i teď - zrovna včera s námi byly dvě nové holky na výpravě) - aby měla čas si tam najít přátele (většinou to dětem trvává tak 4 schůzky a jednu výpravu, těm nejnedůvěřivějším ale třeba rok) a zjistila, jestli ji ti lidé nabízí zábavu, která je pro ni ta pravá .. i do takového klubu může přijít s kamarádkou (nebo kamarádem), bude se tam na začátku cítit bezpečněji (každý se na začátku v novém prostředí bojí, jen to každý jinak maskuje)

o jednotlivých klubech nejvíc zjistíte na jejich webu (a můžete si je i přes net najít) - měl by tam být kontakt na vedoucí (nejlépe s telefonem a fotkou) a měli by s vámi otevřeně komunikovat a odpovídat na všechny otázky

takový rozcestník všemožných táborů a volnočasových aktivit pro děti je tu: http://borovice.cz/

tak - ať se dcerka v létě dobře baví a udělá hezký krok ke svojí spokojené samostatnosti ~z~
 Tereza+Kuba 2 roky 
  • 

Re: Tábor 

(26.4.2009 23:17:06)
Dobrý den,
jako dlouholetá vedoucí na dětském táboře musím souhlasit naprosto se vším, co jste napsala. Dítě by opravdu mělo jet na tábor za odměnu, nikoliv za trest. Jako vedoucí jezdím na tábor již 11 let a musím říct, že téměř každý rok máme na táboře dítě, jehož rodiče odjeli na dovolenou a dítěte se "zbavili" tak, že ho poslali na tábor. Pokud dítě ví, že jeho rodiče odjeli, berou to jako zradu a takové dítě na táboře nechce ve většině případů spolupracovat a bojkotuje jakoukoliv snahu o zapojení se do celotáborového chodu. Takže rodiče, pokud už se rozhodnete, že si chcete udělat dovolenou bez dětí a pošlete dítě na tábor, možná bude lepší, když to dítěti neřeknete (i když já jako matka bych toto nikdy neudělala, buď všichni jako rodina, nebo vůbec, dětem by to pak bylo líto). Co se týká stýskání, mohu mluvit opět jen z pozice vedoucí, jelikož našemu malému jsou teprve dva roky a nikde sám ještě nebyl (kromě návštěv u babičky). Děti opravdu mnohdy jednají impulzivně, celý den si na rodiče nevzpomenou, horší je to vždy večer, když ulehají do postele, což je zřejmě spojeno s rituálem, na který jsou zvyklé doma. Maminka dá pusu na dobrou noc, pohladí, pomazlí se (zvláště u těch menších dětí). Dobrá vedoucí si však dokáže poradit i s touto situací, přečte pohádku všem dětem na chatičce, dá pusinku za maminku, dokáže uklidnit. Takže opět je to jen a jen o výběru toho správného tábora. Je lepší, pokud jede dítě na tábor, kde již byl jeho kamarád, líbilo se mu tam a pro rodiče je pak snazší poslat svoje dítko na takový tábor. Mohou se informovat od rodičů, jejichž dítě na táboře bylo a mohou tak být klidnější, vědí alespoň zhruba, jak to na táboře chodí. Já sama bych svoje dítě nedala na tábor, který bych vybrala jen podle fotografií na internetu. Pokud pokazíte dítěti první dojem z tábora tím, že vyberete tábor špatný, je hodně pravděpodobné, že vaše dítě již na tábor nebude chtít jet.
Co se týká mobilů, ty samozřejmě zakázat nemůžeme, ale mnohdy hodně zhoršují situaci. Dítě volá, pokud se mu stýská, jeho telefonáty jsou doslova srdceryvné....maminka nebo tatínek jsou po takovém telefonátu téměř na poloviční cestě, aby svoje dítě z tábora vysvobodili....dítě ukončí telefonát, zapojí se do táborových her a za půl hodiny ani neví, že rodičům volalo. Rodiče jsou pak ti, kteří mají o čem přemýšlet. Loni jsme měli na táboře slečnu, která byla ve svých 14 letech na táboře poprvé a troufám si říct, že kdejaké 7-mi leté dítě ji mohlo strčit do kapsy. Denně volala mamince, jak hrozně se jí stýská a maminka nebyla schopná svoji dceru v tomto věku uklidnit. Skončilo to odjezdem slečny z tábora a troufám si říct, že nebýt mobilu, nemuselo to tak dopadnout, jelikož se dívčina zapojovala během dne do táborových her zcela normálně, byla veselá, kamarádská, nic jí nescházelo. Jen jí prostě jednou za den přepadl stesk po domově, zvedla telefon a předváděla doslova "herecké výkony". Ohledně návštěv na táboře s vámi taky musím souhlasit. Taková návštěva rozhodí jak dítě, které bylo návštěvou příbuzných poctěno (protože po odjezdu rodičů pocítí právě ten neuvěřitelný stesk po rodině), tak to přijde líto těm dětem, za nimiž nikdo nepřijede. Proto na našem táboře návštěvy také nezakazujeme (ani ze zákona nemůžeme), ale zároveň je nedoporučujeme. Rodiče o tomto informujeme v propozicích týkajících se tábora a myslím, že většina z nich to chápe a návštěv je na táboře opravdu minimálně.
Přeji všem rodičům tu správnou ruku při výběru tábora pro svoje dítě a dejte opravdu na doporučení toho, kdo již na táboře byl (alespoň když jede dítě poprvé. Pokud jede po několikáté, již ví, jak to na táborech chodí a se spoustou situací si dokáže poradit samo)
A PIŠTE, PIŠTE, PIŠTE!!!!!!! Nebudete tomu věřit, ale i 15 leté děti čekají na ten dopis či pohled a je to pro ně daleko cennější, než telefonát. Zkuste si představit situaci, kdy si chodí na nástupu všechny děti pro pohledy a dopisy a vy za celý tábor nedostanete jediný řádek. Navenek jsou ty skoro dospělé děti hrozně silné, ale uvnitř jsou to přeci jen naše malé děti.


 Marta 
  • 

Tábor 

(23.4.2009 11:10:47)
1. Vyprávěli jsme mu o našich táborech a poslali jsme ho s kamarádem. A naučili jsme ho balit kufry a prát ponožky v ruce.
2. Každý den jsme se pokoušeli, aby měl od nás kontakt-pohlednici se sluníčkem, obrázek od sestřičky ... .
3. Pokud neječí a nebrečí, tak uklidňováním. (Ale to by se nemohlo stát, viz. 5.)
4. Kámoše a dobrého vedoucího (a na každý den jednu laskominku:)
5. Ne, proč? Pokud by se něco stalo, volali by vedoucí. A aby mi volal jen z nudy? Ta by neměla nastat. A mimoto mám ráda, když se mi jednou za čas objeví ve schránce dopis.
 Rapiti 


Tábor 

(23.4.2009 11:30:27)
1. Dceři jsme vyprávěli o našich táborech a na začátku 1. třídy jsme ji přihlásili do skautského oddílu, takže se s dětmi i vedoucími za ten rok dobře znala a my jsme věděli, co od vedoucích můžeme čekat.
2. Psát každý den, stačí pohled s obrázkem. První jsem házela do schránky chvíli poté, co děti odjely, protože to trochu trvá, než pošta dojde. Při návštěvním dnu (s tím mimochodem nesouhlasím, děti to spíš rozhodí) jsem napekla, aby holčička měla co mlsat.
3. Dcetra psala první dny srdceryvné dopisy, tak jsem se ptala vedoucí, co se děje. Ona mi to vysvětlila jednoduše. Jedna holčička tam každý polední klid plakala a strhla pár dalších dětí. Vedoucí se jí víc věnovali, po pár dnech se srovnala a všechny děti pak byly v pohodě.
4. Kolikrát stačí oblíbené tričko, hezké dopisní papíry a adresy nadepsané už z domova, aby se nad tím psaním netrápilo moc dlouho. Také pomohla nová baterka nebo kudla jako dárek na tábor.
5. Ne, u nás je to zakázané i kvůli nebezpečí zničení, navíc v lese se nedá nabít. Měli jsme možnost zavolat denně vedoucím, ale oni nám stejně děti k telefonu nedávali, protože moc dobře vědí, jak to děti rozhodí.

S táborem jsme měli výbornou zkušenost, takže letos tam pošleme dceru zas.

P.S. Někdy se víc stýská rodičům. Moje sestra takhle jedné nervózní mamince denně ze školky v přírodě posílala MMS jejího spokojeného dítěte a maminka se uklidnila.
 Ina 
  • 

Tábor 

(23.4.2009 13:38:46)
Nijak zvlášť jsem nepřipravovala, na tábor se těšil. Jel s kamarádem, to si myslím je lepší než úplně sám. Poprvé byl ve třetí třídě a mobil s sebou měl poprvé i pokaždé zakázané to nebylo. Že se mu stýská nevolal, jenom jsme si psali zprávy. S sebou by měl mít dost věcí a takové, aby jejich ztráta nevadila. Vždycky jsem nakoupila spoustu ponožek, slipů, triček a tepláků na trhu a něco jsem pak ani neprala a rovnou vyhodila. Aby neměl strach, že něco zamaže nebo zničí.
Ale nějak nechápu, proč se k táboru přistupuje jako k něčemu strašnému, na co se musí dítě připravovat a počítat s tím, že se mu tam nebude líbit.
Já jezdila na tábory jako dítě, praktikantka i vedoucí, vždycky ráda. Syn jezdí taky rád, táboru musíme přizpůsobovat organizaci prázdnin a to i teď, když je rover. Jinak jsme samozřejmě jezdili i na společnou dovolenou
 Ina 
  • 

Re: Tábor 

(23.4.2009 13:41:55)
Ještě jsem zapomněla napsat, že jsem posílala každý den pohled nebo dopis, první jsem hodila dřív než odjeli, aby ho měl už první den po příjezdu.
 Klára 
  • 

Re: Tábor 

(26.4.2009 11:30:30)
Víš, když se ti vždycky na táboře líbilo, tak to je fajn. Pro mě tábory byly hrozný, tak si umím představit, že pro některý děti je to děs - nebaví mě kolektivní sporty, nejsem soutěživá a nebaví mě organizovaná zábava a tohle všechno ve větší či menší míře na táborech bylo a vadilo mi to. Dodnes, když jsem na dovolené a jdu někde kolem tábora mám divný pocit v žaludku a zároveň hroznou radost, že už jsem dospělá a svůj čas si můžu zorganizovat, jak chci já :)
 jurodiva +3 


Re: Tábor 

(26.4.2009 18:53:09)
a na tohle je dobrý, najít si nějaký malý tábornický klub - minulý rok jsme měli na táboře asi 15 dětí pod 15 let (od 8 do 14 let), rok předtím jen 8 (4 kluci a 4 holky .. všichni okolo 13) .. mě to teda (jako vedoucí) baví víc, když je dětí okolo těch 15 .. ale žádný moc "organizovaný zábavy" typu diskotéka ani kolektivní sporty (až na indiánský lakros, který je ale nepovinný .. děti ale nemírně baví, vypadá krutě) neprovozujeme ~b~ .. spíš jde o to děti trochu učit, aby uměly být v lese spokojené a samy si to zařídit (ve vzájemné symbióze jak s přírodou, tak s ostatními lidmi) .. ale to s tou souteživostí je pro mě zajímavý - děti si na konci tábora vybírají ceny podle pořadí .. a těm, co se nesnažili, je to většinou líto (a mně je líto jich ~c~), že už na ně nezbyla sekera nebo termoska .. ale dostala mě holčina, co byla poslední a byla maximálně spokojená s lihovým vařičem ~x~
 Ledersonka 


Tábor 

(23.4.2009 13:54:06)
Na tábor starší syn jel poprvé mezi první a druhou třídou, souhlasil, ovšem ve chvíli odjezdu se s námi pomalu ani nerozloučil, protože byl naštvaný, že musí opravdu odjet. Nakonec asi za 3 dny jsme měli doma pohled, jak je to tam skvělé a jestli by nemohl zůstat i na další běhy ~t~ Mobil s sebou neměl. Tohle se opkaovalo i v dalších letech, nejdřív nadšení, těsně před odjezdem by nejradši nikam nejel a pak byl rád, že tam byl. Tvrdil, že se mu až tak nestýskalo, podle jeho vyprávění co všechno dělali jsme mu to i věřila.
Příprava nijak zvlášť nebyla, jen dostal seznam věcí, co si sebou veze a dostal úkol, aby si to při odjezdu zkontroloval. Seznam mi vyhovoval i proto, že jsem vlastně balila každý rok stejně, už jsme měli osvědčené, co přesně potřebuje a co ne. Po několika letech pak jezdili spolu s mladším synem, situace se v podstatě opakovala, nejdřív ano, pak ne a nakonec nadšení. Mladší syn ovšem bez bráchy už jet nechce, takže vloni byl doma, letos bude také....
 km 
  • 

Re: Tábor 

(23.4.2009 14:41:32)
a proč nechce jet ten starší? nějak jsem to nepochopila...
 Jáňa+tři sluníčka 


Re: Tábor 

(23.4.2009 16:03:49)
U nás mladší dcera jela poprvé ve 4,5letech na 14denní soustředění s tancováním a zvládla vše v pohodě. Byla jsem připravena pro ni jet, pokud by pobyt nezvládala(brali normálně děti po první třídě), ale žádné stýskání se nekonalo. Psala jsem dopisy, posílali jsme také pusinky po sluníčku a měla svého oblíbeného plyšáka na spaní.Na klasický tábor jela poprvé o prázdninách před první třídou s kamarádkou a vše v pohodičce. Starší dcera naopak měla velký problém utrhnout se od rodiny, jezdila od šesti let na víkendové výpravy s turistickým oddílem, ale jakmile byl víkend byť o den prodloužený(viz.Velikonoce:-)) nastal okamžitě zdravotní problém(jinak mívá za pololetí nezřídka nula omluvených hodin)zkrátka nebyla na delší pobyt psychicky připravená. Takže když poprvé vyjela na týdenní soustředění s tancováním s o čtyři roky mladší sestrou, byla tam "malá" oporou té "velké" a té bylo v té době deset let. Rok na to jela už starší i na klasický velký tábor(opět se sestrou) a bylo to fiasko. Měla ssebou mobil a celou dobu jsem toho trpce litovala.Další rok(12let)jela na jiný tábor s kamarádkou, tentokrát bez mobilu a přijela spokojená. Je to zkrátka o nastavení toho kterého človíčka, jen mě těší, že se to rok od roku stále zlepšuje.~z~
 Irena, 1 dítě 
  • 

První tábor 

(23.4.2009 14:49:30)
Myslíte, že by bylo dobré poslat dítě poprvé na tábor ve třetí třídě, aniž by tam někoho znalo? Dcera by ráda zkusila koňský tábor, ale bohužel není nikdo, kdo by s ní jel.
 Líza 


Re: První tábor 

(23.4.2009 14:52:04)
Jestli tam chce jet, ať jede. Starší dcera jela poprvé po první třídě, neznala nikoho. Tábor byl výborný, vrátila se nadšená a jezdí každý rok.
 jurodiva +3 


Re: První tábor 

(26.4.2009 18:58:34)
zkuste co nejvíc zjistit o tom konkrétním táboře, který si vyberete - na webu bývají fotografie a občas i popis toho, co se běžně na táboře děje .. z obojího se dá hodně poznat .. ať najdete tábor, kde bude dcera spokojená ~c~
 jurodiva +3 


Re: První tábor 

(26.4.2009 18:59:32)
a samozřejmě si zkuste promluvit (nebo i zamailovat) s některým vedoucím
 Líza 


Odpovědi 

(23.4.2009 14:57:17)
1. První prázniny bez rodičů byly dávno před tím a školek v přírodě taky několik, na tábor ale jela poprvé s úplně cizími lidmi. Vyprávěla jsem jí o svých táborech a o tom, co mě tam bavilo a co jsem zažila.

2. Moc se nepřipomínat, netelefonovat, poslat sem tam pohled s neutrálně optimistickým textem, ani slovo o stýskání, spíš zjišťovací otázky a "určitě zažíváš spoustu dobrodružství".

3. Těžko by mi volalo, na tyhle akce dětem úmyslně nedávám mobil. Kdyby mi volalo z mobilu vedoucího/učitelky/jiného dospělého, bylo by zjevné, že to není večerní splín před spaním, ale fakt problém. Potom bych se snažila jednak s dítětem, jednak s tím dospělým co nejlíp zjistit, co se děje. Odvezení dítěte je pro mě řešení až na posledním místě, ale nevylučuju, že bych to udělala, pokud by se to jevilo jako nejlepší řešení.

4. Na tuhle otázku neumím odpovědět, na školky v přírodě jsem s sebou dávala plyšáka podle vlastního výběru, ale na tábor už nic takového s sebou nevozí, děti už jsou velké.

5. Mobil bych nedala, vybírám tábory tak, aby byl absolutní spoleh na vedoucí, v takovém případě mobil je spíš komplikace než pomoc. Drobná zastesknutí nebo hádky je lepší pořešit vlastními silami než telefonátem mamince.




Své zkušenosti nám napište do diskuze pod článkem. Předem děkujeme!

 Líza 


Re: Odpovědi 

(23.4.2009 14:58:17)
Ufff, poslední větu jsem zapomněla vymazat.

Ještě dodám - píšu pohledy a dítě vždycky prudím, že mě moc zajímá, co budou dělat, ať píše dopisy. Myslím, že i takové psaní dopisu mámě může pomoct, když má slabou chvilku.
 Liska 
  • 

Jeden z nazoru 

(23.4.2009 16:10:19)
Jezdim na tabory a skoly v prirode jako vychovatelka, ale vlastni deti nemam.

Jak jste své dítě připravovali na jeho první letní tábor nebo prázdniny bez rodičů?

nepripravovala, ale na mensine deti je videt,ze doma nic nedelaji.Napr. 10lete deti si neumi povlect ani posltar,nemaji prehled o vecech, takze jim na konci nechybi tuhle teplaky,tuhle svetr, ale posilame to pres ucitelky zpatky s tim, ze se rodice na tridni schuzce budou shanet :-)

Máte nějaké osvědčené tipy, které vašemu dítěti pomohly „přežít“ odloučení“?

fotky, hracky i s malymi prvnaky to bylo v pohode. Nejake spolecenske hry a knizky.

Kdyby vám dítě volalo, že se mu stýská, jak to budete řešit?

Uff nedavno jsem byla prave na svp a 12lety kluk byl poprve.Ucitelka nic nerekla,az 2 dny pred odjezdem se mu zacalo styskat, nikdo ho nesikanoval, s detma se bavil normalne a zacal teda volat mamince a brecel. Pry je na ni dost fixovany, takze jel domu. Ty dve noci by to asi vazne neustal. Nemam vlastni deti, tak se mi to spatne chape, ale ve 12 letech?

Co by podle vás dítě rozhodně mělo mít s sebou, aby se cítilo dobře?

Rozhodne mu denne psat. Obrazek dopis, zaukolovat babicky, tety. Neni nic horsiho, nez kdyz dite tyden nebo celou svp dostane jeden pohled skoro na konci. breci, ostatni samozrejme maji spoustu dopisu a pohledu, takze je mu to lito. Byl i takovy pripad, ze se jedna ucitelka slitovala a napsala mu jakoby za maminku, nacez ona maminka se na ni oborila, co si to dovoluje. Dite by tak nedostalo ale zhola nic - pro dobrotu na zebrotu.

Dali byste dítěti na tábor mobil?

Mobil rozhodne ne, da se kontaktovat vedouci nebo ucitelka a deti byvaji obcas litostive, takze pak vypada banalni zalezitost jako horor :-)
 Liska 
  • 

Re: Jeden z nazoru 

(23.4.2009 16:11:44)
chtela jsem napsat, ze jsem zatim sama nikoho nepripravovala, ptz deti nemam :-)

jinak jsem pro pripravu, ptz deti jsou obcas dost nesamostatne
 kosatka2 


Re: Jeden z nazoru 

(23.4.2009 17:09:58)
Taky píšu z pozice vedoucí, takže mírně off topic pár postřehů:

Dítě, které by na tábor dostávalo od maminky dopisy denně, jsem osobně nezažila, pouze u těch předškolních. .
Když jeli rodiče náhodou okolo a stavili se podívat za dítětem na návštěvu, do té doby pohodové děcko začalo fnukat. Večer bylo vše dobré, ale rodiče dobrým úmyslem rozjitřili emoce a ostatní děti záviděly, nebo taky fnukaly.
Doporučuji rodičům, aby dítě vědělo, co má s sebou za oblečení. Klasická věta: já nevim, co mi máma zabalila... Děti věci postrácí a na konci pobytu se najde hromada věcí, která "ničí" není. Pak maminky telefonují, že jim chybí to a to... Počítat s tím, že se věc může poškodit, aneb brečící dítě: mě máma zabije, až uvidí ty roztržené goretexové kalhoty, stály x000...
 Hanka 
  • 

Drobná připomínka 

(23.4.2009 17:45:16)
Z pozice matky k těm dětem, co neví, co jim maminka zabalila, popř. jsou tak nesamostatné... kamarádčina dcera je bohužel přesně ten typ, který takové podružné detaily jako oblečení nevnímá a žije si ve vlastním světě. Podobných výčitek se mamince od vedoucí dostalo i v okamžiku, kdy si dítě zabalilo věci úplně samo podle seznamu, maminka jen dohlížela... a stejně nevědělo, že má utěrku, netušilo, kolik má tepláků a v čem má spát... některé děti už jsou takové povahy :-)
 kosatka2 


Re: Drobná připomínka 

(23.4.2009 17:56:23)
Tohle jedna maminka dost krutě vyřešila tím, že věci klukovi velkými písmeny fixou podepsala... no možná by stačilo na cedulku dovnitř, tak to dělají rodiče docela čato, stačí iniciály.
 arsiela, 


Re: Drobná připomínka 

(23.4.2009 18:24:26)
u nás je to to samé,mladý pán má svůj svět a nějaké oblečení jde těžce mimo něj.Balí se sice sám,já jen dohlížím,ale prostě si nepamatuje co.Takže dávám ty nažehlovací pásky a podepisuju ještě ted.
Jinak k otázkám :
na tábor jel poprvé ve třetí třídě,do té doby jezdil na školky a školy v přírodě,takže nijak zvlášť jsme ho nepřipravovala.Sama jsem na táboře nikdy nebyla,tak jsem neměla jaké zkušenosti předat.Jinak na tábor jel,protože chtěl,jinak bych ho na tábor neposílala.
posíláme pohledy,má sebou oblíbenou fotku,dřív plyšáka,posíláme meily na táborý net.Ted už spíš jen píšeme meily,pohled by našeho pána asi už urazil.
Stýskání jsme neřešili,neb mobil s sebou do endávna na tábor nevozil .A v dopise si an stesk nestěžoval.
Většinou si bere oblíbenou knížku,pro případ,že by neměl co dělat.Ale většinou ji ani neotevře.
Mobil vozí od sedmé třídy,ale ne kuli volání,ale spíš ním fotí a občas na něm hraje hru.Naopak je problém,se mu dovolat,volal za 14 dní asi jednou a to ještě když jsme mu napsala smsku,že by se mohl ozvat.Dřív jsem mu mobil ani an školu v přírodě ani na tábor nedávala.
 Markéta, syn 7l. a miminko 
  • 

Re: Jeden z nazoru 

(24.4.2009 10:55:20)
S tím stýskáním ve 12 letech, já jsem taky snad ještě v sedmé třídě na táboře bulela (a to jsem jezdila od 7 let, ale stýskalo se mi pokaždé). No, musím říct, že na střední škole to zázračně přešlo, to jsem pak zase bulela, že musím s našima na chatu a nemůžu zůstat sama doma.
 Carlin 


první tábor 

(23.4.2009 18:41:12)
Dcera jela poprvé v čerstvých 8 letech. Rozhodující bylo, že mezi vedoucími byli naši kamarádi, se kterými se pravidelně stýkáme a navštěvujeme. Na tábor u před tím jezdila, jela a jezdí manželova malá sestra (14), tedy dceřina teta.
1. Příprava byla spíš povídání, společné chystání a nákup "dospěláckých a důležitých" věcí, které dřív něměla - nůž, KPZ, spacák, čelovka,..
2. Věděla, že kdykoli se může se vším svěřit vedoucím - kamarádům. Každý den jsem posílala pohledy a dopisy, někdy i s malým dárečkem (časopis, samolepky, žvýkačka) posléze jsem zjistila, že ani neměla chuť a potřebu to všechno číst :-).
3. Stýskání se neřeší po telefonu ad.5 ale s vedoucími nebo tetou
4. sebou něco dle její volby - u ní to byl plyšák, pastelky a blok a oblíbený polštářek.
5. Mobil neměla a stejně bych jí ho nedala. 100% věřím, že vedoucí by určitě zavolali.
 Bára, syn 8, dcera 2,5 
  • 

první tábor 

(23.4.2009 22:00:36)
1) Často jsem mu vyprávěla o svých táborech, vždy když jsme něco podnikli, a líbilo se mu to, říkala jsem, "a to kdyby to bylo s jinými dětmi někde na táboře, bylo by to ještě lepší" apod. Syn byl poprvé na švp 6 dní v MŠ. Chtěl jet a líbilo se mu tam. V 7 letech byl poprvé na táboře (14 dní) a letos jede na dva - vždy s nějakým kamarádem a moc se těší.
2) hodně mu psát, s sebou oblíbený plyšák či jiná hračka, knížka
3) volat nebude - nemá jak, když napíše, zkontaktuji vedoucího a domluvím se s ním, z vlastní zkušenosti coby táborová vedoucí vím, že dítě teď zrovna má splín nebo že zrovna smutní kamarád ze stanu tak já budu taky a za pár minut o stýskání ani neví
4) viz bod 2, pomůže také něco co si dítě samo vybralo či koupilo - kšiltovka, nožík, apod
5) mobil ne - navíc malým dětem spíše uškodí, rozlítostní se už jen tím, že mohou rodiče slyšet
 monikki 


tábor 

(24.4.2009 0:25:37)
Dcera jela na tábor poprvé mezi první a druhou třídou.Vlastně už ve školce jela,mylím,že to bylo na jednu nebo dvě noci na školku v přírodě.
Na tábor jsem dostala tip od známé,které jela dcerka taky poprvé.Holky jsme seznámily krátce před odjezdem.

1.Jak jste své dítě připravovali na jeho první letní tábor nebo prázdniny bez rodičů?
- nijak zvlášť,dostala seznam věcí,při balení byla se mnou a podle toho balila i před odjezdem z tábora,pak klasika,čisti si zuby,nechoď týden v jednom tričku,nezapomeň se namazat mlékem s UV filtrem,používej repelent,nezapomeň si před odjezdem domů zabalit ty drahé trekové boty ~t~...napiš (poprvé nenapsala,to mě i trochu mrzelo)

2.Máte nějaké osvědčené tipy, které vašemu dítěti pomohly „přežít“ odloučení“?
- často jí píšu,takové běžné věci,co se doma děje,lehce odlehčím něčím vtipným,třeba pomaluju dopis obrázky nebo napíšu,co zas prováděl mladší bráška,tatínek byl po fotbale na pivo a je mu špatně...

3.Kdyby vám dítě volalo, že se mu stýská, jak to budete řešit?
- asi nehrozí,ona je mezi dětma spokojená,ale kdyby,tak bych ji vyslechla...no fakt nevím,ona by nevolala jen tak :-).Ale pro mého bráchu naši museli jet po pár dnech,ten to nezvládl ~t~(to už je hodně let)

4.Co by podle vás dítě rozhodně mělo mít s sebou, aby se cítilo dobře?
- nějakého oblíbeného plyšáka,společenské hry a knížku,pastelky,blok...

5.Dali byste dítěti na tábor mobil?
- ne,kam jezdí,nepovolují(a i kdyby mohli,tak nedám).

Letos jede na stejné místo ten samý turnus potřetí,moc se těší.Už jezdí parta dobrých kamarádů,mají skvělé vedoucí a letos jede i její nejlepší kamarádka,tak to bude stát za to :-).A poprvé se taky moc těšila,obavy jsem měla jen já a jen já jsem skrytě bulela při odjezdu autobusu a letos budu bulet zase~n~~t~.
Monika

 Draganna 


Dotaz 

(24.4.2009 9:21:08)
Chci se zeptat, zda někdo nemáte zkušenosti s tábory od Domu dětí a mládeže v Ústi nad Labem. Letos uvažuji o táboře pro syna (7 let). Díky :-)
 monikki 


Re: Dotaz 

(26.4.2009 16:22:06)
Danielo,k těm mobilům,asi jak kde.Naše Anetka byla ve druhé třídě mezi posledními,kteří mobil neměli.Sama jsem nechápala mobily u prvňáčků.Stejně je do školy,ze školy i do kroužků vozí rodiče.Loni jsme jí koupili obyčejnou Nokii.Teď má devět let.Jezdí do školy do města (5 zastávek MHD).Dřív jsme ji vozili,ale teď už jezdí sama.I do házené (je dál a musí přestupovat) jezdí už pár týdnů sama a když má mobil,jsem klidnější.Když je třeba,zavoláme si a domluvíme se.
 Amálka, 3 děti 
  • 

Re: Dotaz 

(24.4.2009 14:57:55)
My máme zkušenosti vcelku bohaté, i když nejstaršímu je teprv 8 a půl. Poprvé sám byl na "seleziánské chaloupce" a to ještě prázdniny první třídou . Bylo to s dětmi, které věkově byli 1.-2.třída. Jel s ním jeden kluk s kterým se znal od vidění a ten už byl po první třídě. Vedoucí si ho chválil a říkal, že ten týden zvládl líp, než někteří kluci, kteří už chodí do školy.
Myslím, že to záleží na nátuře jedince. Náš kluk je hodně společenský a akční už od mala, takže tohle mu vyhovovalo a dodnes na to moc vzpomíná.
Vzal si s sebou svého plyšáka, který byl na potřeba jako kamarád na spaní.
Je fakt, že je hodně samostatný a soběstačný.
TeĎ pojede už po druhé na tábor se skauty a taky se moc těší. Záleží podle mě hodně i na kolektivu. Já sama bych preferovala jet s někým koho znáte... takže skaut je dobrá varianta. Je tam už parta a zážitky během školního roku a letní společně ztrávené dny to jen umocní.
 Jája 
  • 

Tábor s koňmi 

(24.4.2009 11:05:33)
Jaké máte zkušenosti s tzv. koňskými tábory. Dcera koně miluje a takový tábor by se jí určitě líbil.
 Jahala. 


Tábor 

(24.4.2009 23:56:52)
Poprvé po první třídě na tři týdny Mořský koník od VZP. Myslím celkem záhul úplně cizí lidé dospělí i děti,ale na 1 vedoucího jen 10 dětí a vlastně na tom byli všichni stejně. Příprava? Mluvení o pozitivech 21 dnů u moře kdo by to nechtěl a v podstatě ti závidím
Psaní posílala jsem pohledy a vzhledem k délce pobytu jednou týdně volala.Při prvním telefonátu ukápla slzička, pak už to bylo v pohodě.Volala jsem, protože všichni rodiče při předání řekli,že budou volat. Tak aby jí to nebylo líto .Další rok jsem nevolala,ale každý den posílala faxem dopis. To bylo fajn,ale chyběla zpětná vazba. Další pobyty už měla mobil a limit max3 sms na den libovolně komu je pošle .To bylo fajn,ale trochu problém jak reagovat na stížnosti mami vedoucí je absolutní blbka a furt po nás něco chce. Když byla v čechách byla bez mobilu těch deset dní jsme vůbec neřešili těšila se a byla už zkušená První dva pobyty a když byla v čechách byla bez mobilu těch deset dní jsme vůbec neřešili těšila se a byla už zkušená.
Vzhledem k vzdálenosti jejích pobytů bych se snažila povzbuzovat a povzbuzovat případně tel kontaktovat vedoucí a poradit se s ní.Rozhodně neříkat mě se po tobě tak stýská nemůžu to bez tebe vydržet.Na druhou stranu dcera vždy věděla,že když je ona u moře maminka je v práci má spoustu přesčasů aby s ní mohla být až se vrátí pak si to užijem.
Sebou zabalit nejoblíbenějšího plyšáka. Tomu se dá před usnutím požalovat úplně všechno.
 osmanskarise 


Nikdy jsem na táboře nebyl. 

(25.4.2009 23:30:34)
Přečetl jsem si velmi pěknou konverzaci ale připadám si trochu divně. Nikdy jsem na žádném táboře nebyl a myslím že to ani můj život nějak nepoznamenalo. Nemám moc rád nějakou organisovanost a mnohem radši jsem byl s prarodiči na chalupě kde jsem mohl dělat co jsem chtěl a žádnej hloupej program jako 8:30 budíček jsem neměl. Vždycky jsem si těch 14 dní užil a dělal podobné věci jako na táboře. Pokud je ta možnost, tak nevidím důvod proč děti posílat na tábor~;).
 kocickapacicka 


Re: Nikdy jsem na táboře nebyl. 

(26.4.2009 14:35:09)
třeba proto že nejsou babičky a tak překlenout 2 měsíce může být poměrně vleký problém.Já jezdila na tábor od svých 7 let a do 15 a pak jsem záviděla své mladší sestře, kerá ještě splnovala věkový limit, zažívala báječní dobroudružství na tábořem zatím co já jsem většinou byla doma s a prarodiči.(velmi jsem je milovala, přesto bych raději bala na tom táboře)težko to může posoudit někdo kdo tam nikdy nebyl
i ten budíček a rozvička bylo přece dobrodružství
 Myss 


Re: Nikdy jsem na táboře nebyl. 

(26.4.2009 18:40:17)
no a hlavne-vzdycky jsem se tam zamilovala a to jaksi opravdu u prarodicu nejde..~t~
 kocickapacicka 


Tábor poprvé 

(26.4.2009 14:22:09)
Moje Káta jela na tábor poprvé v 5 letech.Tenkrát jsem jí řekla, že nemám tolik dovolené a nemohu s ní být bohužel celé prázdniny doma a proto jsem jí našla báječnou věc jménem tábor.Vyprávěla jsem jí jak báječné věci jsem já sama na táboře zažila, jaké věci tam budou a jak se bude mít skvěle.Dcerka tedy souhlasila A tak na tábor odjela,lépe řečeno já jsem jí tam zavezla.Byla to jedna z podmínek tábora,aby rodiče mohli vidět, kde jejich děti budou.Než jsem po příjezdu vyřídila pár formalit, skamarádila se s ostatními dětmi a při mém odchodu sotva ledabyle mávla přes rameno.Jela jsem pro ní za 5 dní.Našla jsem štastné a opálené dítě, plné zážitků a spokojené.Sice přiznala že jednou plakala, ale to prý ty ostatní taky.Podle vedoucích se žádný problém nevyskytl.Od té doby jezdí na tábor každý rok.Vždy jí najdu tábor dle jejích požadavků, takže nejsou žádné problémy.Na tábor jezdí zásadně bez mobilního telefonu.Problém se stýskámím jsem tedy řešit nemusela a žádné srdceryvné vzkazy, abych pro ní přijela jsem rovněž nedostala.Každý den jsem jí však psala.Aby se cítila dobře, vozí si sebou vlastní polštářek na spaní a většinou nějakého malého plyšáka.Kapesné dávám dle doporučení vedoucích,loni to jí bylo 9 let dostala celkem 400Kč (domů zpět přivezla 200 kč, za 100Kč koupila dárek pro svého budoucího nevlasního bratříčka a zbytek utratila pro svou potřebu).
 jurodiva +3 


Co by podle vás dítě rozhodně mělo mít s sebou, aby se cítilo dobře? 

(26.4.2009 19:18:40)
S dovolením vmísím mezi zkušenosti rodičů další názor táborové vedoucí (tč. poprvé v 32 tt).
Jedna z otázek mi totiž přijde trochu opomenutá.

4. : Dítě by podle mě s sebou mělo mít jistotu a vědomí, že má domov, kde ho mají rádi, přijímají ho a kde na něj čeká bezpečí, klid a spokojení rodiče. Pak se mu bude snadno prožívat letní dobrodužství .. i když si napoprvé pobrečí, odsune to brzy mezi to, co není důležité.

Z tábora nám chtěl odjet jen jednou jeden dvanáctiletý kluk, kterému babička (ta ho vychovávala, rodiče ho opustili) volala (on tedy s tím voláním začal - půjčil si mobil od někoho, kdo nerespektoval táborová pravidla a měl ho s sebou - protože o ní měl obavu), že jí v těch vedrech bolí hlava a moc se jí stýská. Chápu to - bál se, že ho opustí, stejně jako jeho rodiče.
 Myss 


Re: Co by podle vás dítě rozhodně mělo mít s sebou, aby se cítilo dobře? 

(1.5.2009 15:57:47)
ach jo,je to hrozne.Chudak kluk.Jinak mas urcite pravdu,jistota bezpeci domova,kde mam zazemi je dulezita nejen pro deti.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.