Re: Tábor

Dovoluju si napsat pohled z obou stran. Jako maminka dnes téměř 10leté dcery, ostřílené tábornice, i jako dlouholetá táborová vedoucí.

1/Dítě by mělo jet na tábor za odměnu, ne za trest. mělo by jet v okamžiku, kdy skutečně samo chce. Jako vedoucí se mi asi 2x stalo, že dítě bylo na táboře, zatímco rodiče někde sami na dovolené. Chápu, že si chtěli užít sami bez dítěte, ale myslím, že dítě, obvzlášť v nižším věku, to chápe jako zradu. navíc byl problém, když nám jedno dítě onemocnělo a my jsme nevěděli, kam kontaktovat rodiče (bylo to před x lety v době, kdy nebyly mobily)

2/Na překonání odloučení je ideální, když dítě jede poprvé s nějakým kamarádem či sourozencem. Nebo jede-li na tábor, kde už někoho zná. Také pomáhá dát dítěti s sebou něco jako připomínku rodiče, něco, co běžně nemá nebo nikam nevozí. maminčin polštářek, fotografii, cokoli, co má dítě rádo a na co se ve chvíli stesku upne. Důležité je dětem psát. Stačí pohled, jedna dvě věty, ale napsat alespoň 2x za 14denní tábor. Ideeálně ale častěji.
Když byla dcera mladší a jela skutečně poprvé bez nás na tábor či školu v přírodě, měli jsme domluvené pozdravy po noční hvězdě. Ona se podívala z okna na nebe a já zase doma a posílali jsme "pozdrav po hvězdičce". je to možná hloupost, ale tahle hra pomohla překonat stýskání nejen dítěti

3/Pakliže dítě volá, že se mu stýská, v žádném případě to nezlehčovat. Dcera volala sice ne z tábora, ale z prázdnin u babičky 1x a 1x ze školy v přírodě. Pomáhalo uklidnění, ujištění, že nám se taky stýská, že jí máme rádi, ale že už je velká a určitě to překoná, že všichni chodíme do práce a ona nemůže být sama doma. když to bylo opravdu hodně slzavé, domluvili jsme se, že se bude snažit hezky vyspat a pokud se jí ráno bude ještě tak strašně stýskat, že to nepůjde vydržet, tak že zavolá znovu. Ráno si samozřejmě ani nevzpomněla.

4/S sebou cokoli, co mu pomůže překonat ten čas, ale zase ne nevhodné drahé hračky či věci, které by mu mohli ostatní poničit. o to víc by pak asi mělo špatný pocit z odloučení. Takže něco na připomínku domova, oblíbeného plyšáka, polštářek, knížku....

5/Mobil nedáváme na žádnou akci, ale vždy máme mobil na vedoucí, kterým můžeme v případě nutnosti zavolat nebo zavolají oni nám. Pokud má dítě mobil u sebe, ze skušenosti je to ještě horší, protože má tu možnost rodičům volat ve chvíli, kdy se mu hodně stýská a jedná impulsivně. Pokud mobil nemá, musí se s momentální situací vyrovnat jinak, což si myslím pomáhá do budoucna dalekovíc. Učí se spoléhat na sebe.
Na našem táboře dětem sice mobil nezakazujeme, ale vysloveně z výchovných důvodů nedoporučujeme stejně jako návštěvy rodičů. Jednak se děti zbytečně rozstýskají, jednak je to nevhodné vzhledem k hygienickým předpisům (každá návštěva musí podepisovat prohlášení o bezinfekčnosti) a jednak s námi jezdí také děti z dětských domovů, které toto citlivě vnímají.
V neposledním případě nemají na našem táboře děti k dispozici elektřinu, zásuvky jsou pouze v polní kuchyni, tudíž kdo si mobil vezme, je za pár dní "na suchu" a není co řešit.

Přeji všem rodičům dobrou volbu při výběru tábora a všem dětem krásné prázdniny.