první tábor

Dcera jela poprvé v čerstvých 8 letech. Rozhodující bylo, že mezi vedoucími byli naši kamarádi, se kterými se pravidelně stýkáme a navštěvujeme. Na tábor u před tím jezdila, jela a jezdí manželova malá sestra (14), tedy dceřina teta.
1. Příprava byla spíš povídání, společné chystání a nákup "dospěláckých a důležitých" věcí, které dřív něměla - nůž, KPZ, spacák, čelovka,..
2. Věděla, že kdykoli se může se vším svěřit vedoucím - kamarádům. Každý den jsem posílala pohledy a dopisy, někdy i s malým dárečkem (časopis, samolepky, žvýkačka) posléze jsem zjistila, že ani neměla chuť a potřebu to všechno číst .
3. Stýskání se neřeší po telefonu ad.5 ale s vedoucími nebo tetou
4. sebou něco dle její volby - u ní to byl plyšák, pastelky a blok a oblíbený polštářek.
5. Mobil neměla a stejně bych jí ho nedala. 100% věřím, že vedoucí by určitě zavolali.