Odpovědi

1. První prázniny bez rodičů byly dávno před tím a školek v přírodě taky několik, na tábor ale jela poprvé s úplně cizími lidmi. Vyprávěla jsem jí o svých táborech a o tom, co mě tam bavilo a co jsem zažila.

2. Moc se nepřipomínat, netelefonovat, poslat sem tam pohled s neutrálně optimistickým textem, ani slovo o stýskání, spíš zjišťovací otázky a "určitě zažíváš spoustu dobrodružství".

3. Těžko by mi volalo, na tyhle akce dětem úmyslně nedávám mobil. Kdyby mi volalo z mobilu vedoucího/učitelky/jiného dospělého, bylo by zjevné, že to není večerní splín před spaním, ale fakt problém. Potom bych se snažila jednak s dítětem, jednak s tím dospělým co nejlíp zjistit, co se děje. Odvezení dítěte je pro mě řešení až na posledním místě, ale nevylučuju, že bych to udělala, pokud by se to jevilo jako nejlepší řešení.

4. Na tuhle otázku neumím odpovědět, na školky v přírodě jsem s sebou dávala plyšáka podle vlastního výběru, ale na tábor už nic takového s sebou nevozí, děti už jsou velké.

5. Mobil bych nedala, vybírám tábory tak, aby byl absolutní spoleh na vedoucí, v takovém případě mobil je spíš komplikace než pomoc. Drobná zastesknutí nebo hádky je lepší pořešit vlastními silami než telefonátem mamince.




Své zkušenosti nám napište do diskuze pod článkem. Předem děkujeme!