Tábor

1. Dceři jsme vyprávěli o našich táborech a na začátku 1. třídy jsme ji přihlásili do skautského oddílu, takže se s dětmi i vedoucími za ten rok dobře znala a my jsme věděli, co od vedoucích můžeme čekat.
2. Psát každý den, stačí pohled s obrázkem. První jsem házela do schránky chvíli poté, co děti odjely, protože to trochu trvá, než pošta dojde. Při návštěvním dnu (s tím mimochodem nesouhlasím, děti to spíš rozhodí) jsem napekla, aby holčička měla co mlsat.
3. Dcetra psala první dny srdceryvné dopisy, tak jsem se ptala vedoucí, co se děje. Ona mi to vysvětlila jednoduše. Jedna holčička tam každý polední klid plakala a strhla pár dalších dětí. Vedoucí se jí víc věnovali, po pár dnech se srovnala a všechny děti pak byly v pohodě.
4. Kolikrát stačí oblíbené tričko, hezké dopisní papíry a adresy nadepsané už z domova, aby se nad tím psaním netrápilo moc dlouho. Také pomohla nová baterka nebo kudla jako dárek na tábor.
5. Ne, u nás je to zakázané i kvůli nebezpečí zničení, navíc v lese se nedá nabít. Měli jsme možnost zavolat denně vedoucím, ale oni nám stejně děti k telefonu nedávali, protože moc dobře vědí, jak to děti rozhodí.

S táborem jsme měli výbornou zkušenost, takže letos tam pošleme dceru zas.

P.S. Někdy se víc stýská rodičům. Moje sestra takhle jedné nervózní mamince denně ze školky v přírodě posílala MMS jejího spokojeného dítěte a maminka se uklidnila.