Tábor

Na tábor starší syn jel poprvé mezi první a druhou třídou, souhlasil, ovšem ve chvíli odjezdu se s námi pomalu ani nerozloučil, protože byl naštvaný, že musí opravdu odjet. Nakonec asi za 3 dny jsme měli doma pohled, jak je to tam skvělé a jestli by nemohl zůstat i na další běhy Mobil s sebou neměl. Tohle se opkaovalo i v dalších letech, nejdřív nadšení, těsně před odjezdem by nejradši nikam nejel a pak byl rád, že tam byl. Tvrdil, že se mu až tak nestýskalo, podle jeho vyprávění co všechno dělali jsme mu to i věřila.
Příprava nijak zvlášť nebyla, jen dostal seznam věcí, co si sebou veze a dostal úkol, aby si to při odjezdu zkontroloval. Seznam mi vyhovoval i proto, že jsem vlastně balila každý rok stejně, už jsme měli osvědčené, co přesně potřebuje a co ne. Po několika letech pak jezdili spolu s mladším synem, situace se v podstatě opakovala, nejdřív ano, pak ne a nakonec nadšení. Mladší syn ovšem bez bráchy už jet nechce, takže vloni byl doma, letos bude také....