| Lída+2 | 
 |
(23.4.2009 11:03:14)
proč by volala na tábor je zakázaný mobil.......i když loni poprvé to nějaký rodiče nedodrželi a Luk říkal, že právě každý den večer to jedno dítě volalo a nakonec ho po 5dnech vezli dom....a luk říkal...maminko celý den byl dobrej..večr jim zavolala a pak bulel než usnul....(nechápu ty nezotpovědný rodiče....kor, když to je poprvé....)
Podle mě ten kluk by si tam zvykl a bylo by to OK,ale takhle mu nedali šanci.......
Syn byl poprvé v první třídě...sám bez kámoše na 14dní...přijel nadšený a jede letos se stejnýma vedoucíma po čtvrté.....loni jsem řešila spíš to, že mi Luk brečel při odjezdu, když se tam loučil s dětma....a praktikantem.....
Na můj dotaz jestli mu je smutno mi řekl...copak jsem měl čas si an Vás vzpomenout....jen, když přišel dopis jsem ho přečetl.
|
| 1.3Magráta13 | 
|
(23.4.2009 11:19:34)
Dovoluju si napsat pohled z obou stran. Jako maminka dnes téměř 10leté dcery, ostřílené tábornice, i jako dlouholetá táborová vedoucí.
1/Dítě by mělo jet na tábor za odměnu, ne za trest. mělo by jet v okamžiku, kdy skutečně samo chce. Jako vedoucí se mi asi 2x stalo, že dítě bylo na táboře, zatímco rodiče někde sami na dovolené. Chápu, že si chtěli užít sami bez dítěte, ale myslím, že dítě, obvzlášť v nižším věku, to chápe jako zradu. navíc byl problém, když nám jedno dítě onemocnělo a my jsme nevěděli, kam kontaktovat rodiče (bylo to před x lety v době, kdy nebyly mobily)
2/Na překonání odloučení je ideální, když dítě jede poprvé s nějakým kamarádem či sourozencem. Nebo jede-li na tábor, kde už někoho zná. Také pomáhá dát dítěti s sebou něco jako připomínku rodiče, něco, co běžně nemá nebo nikam nevozí. maminčin polštářek, fotografii, cokoli, co má dítě rádo a na co se ve chvíli stesku upne. Důležité je dětem psát. Stačí pohled, jedna dvě věty, ale napsat alespoň 2x za 14denní tábor. Ideeálně ale častěji.
Když byla dcera mladší a jela skutečně poprvé bez nás na tábor či školu v přírodě, měli jsme domluvené pozdravy po noční hvězdě. Ona se podívala z okna na nebe a já zase doma a posílali jsme "pozdrav po hvězdičce". je to možná hloupost, ale tahle hra pomohla překonat stýskání nejen dítěti
3/Pakliže dítě volá, že se mu stýská, v žádném případě to nezlehčovat. Dcera volala sice ne z tábora, ale z prázdnin u babičky 1x a 1x ze školy v přírodě. Pomáhalo uklidnění, ujištění, že nám se taky stýská, že jí máme rádi, ale že už je velká a určitě to překoná, že všichni chodíme do práce a ona nemůže být sama doma. když to bylo opravdu hodně slzavé, domluvili jsme se, že se bude snažit hezky vyspat a pokud se jí ráno bude ještě tak strašně stýskat, že to nepůjde vydržet, tak že zavolá znovu. Ráno si samozřejmě ani nevzpomněla.
4/S sebou cokoli, co mu pomůže překonat ten čas, ale zase ne nevhodné drahé hračky či věci, které by mu mohli ostatní poničit. o to víc by pak asi mělo špatný pocit z odloučení. Takže něco na připomínku domova, oblíbeného plyšáka, polštářek, knížku....
5/Mobil nedáváme na žádnou akci, ale vždy máme mobil na vedoucí, kterým můžeme v případě nutnosti zavolat nebo zavolají oni nám. Pokud má dítě mobil u sebe, ze skušenosti je to ještě horší, protože má tu možnost rodičům volat ve chvíli, kdy se mu hodně stýská a jedná impulsivně. Pokud mobil nemá, musí se s momentální situací vyrovnat jinak, což si myslím pomáhá do budoucna dalekovíc. Učí se spoléhat na sebe.
Na našem táboře dětem sice mobil nezakazujeme, ale vysloveně z výchovných důvodů nedoporučujeme stejně jako návštěvy rodičů. Jednak se děti zbytečně rozstýskají, jednak je to nevhodné vzhledem k hygienickým předpisům (každá návštěva musí podepisovat prohlášení o bezinfekčnosti) a jednak s námi jezdí také děti z dětských domovů, které toto citlivě vnímají.
V neposledním případě nemají na našem táboře děti k dispozici elektřinu, zásuvky jsou pouze v polní kuchyni, tudíž kdo si mobil vezme, je za pár dní "na suchu" a není co řešit.
Přeji všem rodičům dobrou volbu při výběru tábora a všem dětem krásné prázdniny.
|
| Katka,kluci 6 a 10 | •
|
(23.4.2009 12:26:11)
To jsi popsala moc hezky, mohu se jen připojit.
A k tomu telefonování: takový prcek, co právě prohrál hru, nechutnala mu večeře a kámoš si sedl ke stolku s jiným kámošem, dovede při telefonátu v mamince vyvolat dojem, že na táboře probíhá v podstatě mučení malých dětiček....Ráno o ničem neví, samozřejmě.
Ale mamina má o čem přemýšlet, že.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(23.4.2009 17:31:16)
My tedy v posledních letech často jedeme s manželem na pár dní jen sami dva, když josu děti na táborech. Jindy na to není moc možnost a ten čas jen pro nás dva je moc důležitý. Naše děti to jako žádnou zradu nechápají. Jo asi kdybychom jeli někam k moři, tak to jo, ale my maximálně jedem tak do Krkokonoš 
|
|
| Jarma (dvě děti) | •
|
(23.4.2009 23:50:32)
Chtěla bych se zeptat, jak nejlépe vybrat tábor? Kde je hledat? Jak se mohu dozvědět o vedoucích? Na co si mám dát pozor. Dobré rady by mne zajímaly.
Čerstvě osmiletá dcera už byla na někaolika pobytech mimo domov a zvládala dobře, ale jednalo se o školu v přírodě a podobné akce - znala lidi a i kamarády. Na léto jsem přemýšlela o táboře, ale vůbec nevím, jak se k tomu postavit.
Může někdo poradit? Díky!
|
| Babsi+2 | 
|
(24.4.2009 7:54:56)
Ptej se v domech dětí a mládeže(ted se to asi jmenuje jinak), pak ve škole, tábory mívají i skauti, ale ty jsou o něco "drsnější", nic pro mamánky-předpokládá se samostatnost přiměřená věku, nikdo ho tam nebude vodit za ručičku, malé děti pomáhají v kuchyni, větší sekají dřevo, kopou latríny, mají hlídky(2malí+velký) apod. Ale "odměnou" je dobrá parta, starší kamarádi, mnohdy když měl vedoucí hodně práce, hlídali jsme prťouse my. Já osobně bych dítě nedala na tábor s angličtinou nebo počítačema. Těch má přes rok dost.
|
| jurodiva +3 | 
|
(26.4.2009 18:35:33)
jedna z možností je, jet prostě s nějakou kamarádkou ze školy nebo kroužku, která už nejlépe na nějakém táboře byla .. anebo (taky s kamarádkou) na tábor doporučený někým, komu věříte
pokud dcerka ráda trochu dobrodružství (jako, že nemusí bydlet v budově), nejlepší podle mě je, když dítě přes rok chodí do tábornického klubu nebo skautu nebo něčeho podobného (jde začít i teď - zrovna včera s námi byly dvě nové holky na výpravě) - aby měla čas si tam najít přátele (většinou to dětem trvává tak 4 schůzky a jednu výpravu, těm nejnedůvěřivějším ale třeba rok) a zjistila, jestli ji ti lidé nabízí zábavu, která je pro ni ta pravá .. i do takového klubu může přijít s kamarádkou (nebo kamarádem), bude se tam na začátku cítit bezpečněji (každý se na začátku v novém prostředí bojí, jen to každý jinak maskuje)
o jednotlivých klubech nejvíc zjistíte na jejich webu (a můžete si je i přes net najít) - měl by tam být kontakt na vedoucí (nejlépe s telefonem a fotkou) a měli by s vámi otevřeně komunikovat a odpovídat na všechny otázky
takový rozcestník všemožných táborů a volnočasových aktivit pro děti je tu: http://borovice.cz/
tak - ať se dcerka v létě dobře baví a udělá hezký krok ke svojí spokojené samostatnosti 
|
|
|
|
| Tereza+Kuba 2 roky | •
|
(26.4.2009 23:17:06)
Dobrý den,
jako dlouholetá vedoucí na dětském táboře musím souhlasit naprosto se vším, co jste napsala. Dítě by opravdu mělo jet na tábor za odměnu, nikoliv za trest. Jako vedoucí jezdím na tábor již 11 let a musím říct, že téměř každý rok máme na táboře dítě, jehož rodiče odjeli na dovolenou a dítěte se "zbavili" tak, že ho poslali na tábor. Pokud dítě ví, že jeho rodiče odjeli, berou to jako zradu a takové dítě na táboře nechce ve většině případů spolupracovat a bojkotuje jakoukoliv snahu o zapojení se do celotáborového chodu. Takže rodiče, pokud už se rozhodnete, že si chcete udělat dovolenou bez dětí a pošlete dítě na tábor, možná bude lepší, když to dítěti neřeknete (i když já jako matka bych toto nikdy neudělala, buď všichni jako rodina, nebo vůbec, dětem by to pak bylo líto). Co se týká stýskání, mohu mluvit opět jen z pozice vedoucí, jelikož našemu malému jsou teprve dva roky a nikde sám ještě nebyl (kromě návštěv u babičky). Děti opravdu mnohdy jednají impulzivně, celý den si na rodiče nevzpomenou, horší je to vždy večer, když ulehají do postele, což je zřejmě spojeno s rituálem, na který jsou zvyklé doma. Maminka dá pusu na dobrou noc, pohladí, pomazlí se (zvláště u těch menších dětí). Dobrá vedoucí si však dokáže poradit i s touto situací, přečte pohádku všem dětem na chatičce, dá pusinku za maminku, dokáže uklidnit. Takže opět je to jen a jen o výběru toho správného tábora. Je lepší, pokud jede dítě na tábor, kde již byl jeho kamarád, líbilo se mu tam a pro rodiče je pak snazší poslat svoje dítko na takový tábor. Mohou se informovat od rodičů, jejichž dítě na táboře bylo a mohou tak být klidnější, vědí alespoň zhruba, jak to na táboře chodí. Já sama bych svoje dítě nedala na tábor, který bych vybrala jen podle fotografií na internetu. Pokud pokazíte dítěti první dojem z tábora tím, že vyberete tábor špatný, je hodně pravděpodobné, že vaše dítě již na tábor nebude chtít jet.
Co se týká mobilů, ty samozřejmě zakázat nemůžeme, ale mnohdy hodně zhoršují situaci. Dítě volá, pokud se mu stýská, jeho telefonáty jsou doslova srdceryvné....maminka nebo tatínek jsou po takovém telefonátu téměř na poloviční cestě, aby svoje dítě z tábora vysvobodili....dítě ukončí telefonát, zapojí se do táborových her a za půl hodiny ani neví, že rodičům volalo. Rodiče jsou pak ti, kteří mají o čem přemýšlet. Loni jsme měli na táboře slečnu, která byla ve svých 14 letech na táboře poprvé a troufám si říct, že kdejaké 7-mi leté dítě ji mohlo strčit do kapsy. Denně volala mamince, jak hrozně se jí stýská a maminka nebyla schopná svoji dceru v tomto věku uklidnit. Skončilo to odjezdem slečny z tábora a troufám si říct, že nebýt mobilu, nemuselo to tak dopadnout, jelikož se dívčina zapojovala během dne do táborových her zcela normálně, byla veselá, kamarádská, nic jí nescházelo. Jen jí prostě jednou za den přepadl stesk po domově, zvedla telefon a předváděla doslova "herecké výkony". Ohledně návštěv na táboře s vámi taky musím souhlasit. Taková návštěva rozhodí jak dítě, které bylo návštěvou příbuzných poctěno (protože po odjezdu rodičů pocítí právě ten neuvěřitelný stesk po rodině), tak to přijde líto těm dětem, za nimiž nikdo nepřijede. Proto na našem táboře návštěvy také nezakazujeme (ani ze zákona nemůžeme), ale zároveň je nedoporučujeme. Rodiče o tomto informujeme v propozicích týkajících se tábora a myslím, že většina z nich to chápe a návštěv je na táboře opravdu minimálně.
Přeji všem rodičům tu správnou ruku při výběru tábora pro svoje dítě a dejte opravdu na doporučení toho, kdo již na táboře byl (alespoň když jede dítě poprvé. Pokud jede po několikáté, již ví, jak to na táborech chodí a se spoustou situací si dokáže poradit samo)
A PIŠTE, PIŠTE, PIŠTE!!!!!!! Nebudete tomu věřit, ale i 15 leté děti čekají na ten dopis či pohled a je to pro ně daleko cennější, než telefonát. Zkuste si představit situaci, kdy si chodí na nástupu všechny děti pro pohledy a dopisy a vy za celý tábor nedostanete jediný řádek. Navenek jsou ty skoro dospělé děti hrozně silné, ale uvnitř jsou to přeci jen naše malé děti.
|
|
|
|
.. spíš jde o to děti trochu učit, aby uměly být v lese spokojené a samy si to zařídit (ve vzájemné symbióze jak s přírodou, tak s ostatními lidmi) .. ale to s tou souteživostí je pro mě zajímavý - děti si na konci tábora vybírají ceny podle pořadí .. a těm, co se nesnažili, je to většinou líto (a mně je líto jich 
), že už na ně nezbyla sekera nebo termoska .. ale dostala mě holčina, co byla poslední a byla maximálně spokojená s lihovým vařičem 
Mobil s sebou neměl. Tohle se opkaovalo i v dalších letech, nejdřív nadšení, těsně před odjezdem by nejradši nikam nejel a pak byl rád, že tam byl. Tvrdil, že se mu až tak nestýskalo, podle jeho vyprávění co všechno dělali jsme mu to i věřila. 
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)