| Markia | 
 |
(20.2.2009 22:12:33)
ale ja vam pujcim meho nevlastniho osmileteho syna...pocitam ze do hodiny je po predsevzetich..mela jsem stejne predstavy, a zjistuju ze u nekterych to proste NEJDE...jak jednat s ditetem ktere vlastni matce ve svych sesti letech rekne kravo a babicce cubko? Jeho otec (muj pritel) zastava mirnou vychovu bez trestu, omezeni a byt jen vychovneho placnuti..dobre vidim kam to vede, decko toho tak akorat zneuziva...a chran nas buh az synek doroste do puberty. Kdybyste nekdo mel tip jak s takovym deckem vyjit...uvitam..ja uz jsem na konci sil. Pred kazdym druhym vikendem je mi zle od zaludku, z dovolenych mam hruzu...
|
| DrMIK |
|
(21.2.2009 1:20:32)
Kde se dite takove veci nauci? Asi slysi jine castovat lidi kolem sebe takovymi jmeny nebo se pletu? Ja sama ve fyzicke tresty neverim. Jo, je to cesta narocneji, urcite, ale verim v to, ze cestou fyzickych trestu se vychovavaji jen a pouze nasilnici a neurvalci. Takovy clovek pak sam automaticky pristoupi k tomu, ze nekomu jednu streli, nez by se snazil nejak domluvit. Komunikace je urcite narocnejsi, nez ta facka, ktere je skoda, kdyz padne vedle... Mne se osvedcuje takove veci ignorovat spis, nez na ne upozornovat. Ukazat, ze to nema proste zadny efekt. Jestli se kazdy rozcili, ze dite uziva nevhodne vyrazy, apod., tak mozna je to jedina pozornost, kterou ziska a je mu jedno, ze je to pozornost negativni. Jestli mu porad jen nekdo nadava a ma strach z jeho navstev, tak on si toho je urcite vedom, citi to. Zkuste na to jit z druhe strany, pozitivne...vysledky urcite neprijdou hned, ale prijdou. A hlavne...podporte tatinka toho kluka, vaseho partnera. Urcite mu nepodryvejte autoritu vasimi poznamkami o tom, ze jeho pristup nefunguje a ze by kluk radsi mel dostat pres hubu. Takhle to vidim ja, mozna se pletu a u vas to tak neni, ale vidim to vsude kolem sebe. Pripadam si mnohdy jako Martan... Usmev a objeti kazdemu diteti:-D
|
| Markia |
|
(21.2.2009 8:54:54)
Zapomnela jsem dodat ze ja mu nenadavam a chran buh abych mu jednu vlepila, prece jen dite neni moje. Jenze matka se o nej skoro nestara, je rada kdyz ho muze strcit jedne nebo druhe babicce, pripadne nam. Je rozmazleny, vztekly, na nasi malou dcerku zarli, neudela ji nic dobreho..Male je rok a pul, od jejiho narozeni mu pritel porad rika ze se na jejich vztahu nic nemeni, ze Aja k nam ted patri atd atd atd...vysledek? Nula nula nic....Me kluk dava najevo ze mu prekazim, bohuzel pritel si leckdy neuvedomuje ze jeho ruzne narazky, ktere my dva chapeme, ten maly bere uplne jinak, a pak samozrejme, kdyz se tak ke me chova tata, proc ne on..Ja se snazim jeho spatny chovani ignorovat, a dobry ocenovat...ale ono skoro neni co ocenit.
|
|
|
| Pavla | •
|
(21.2.2009 9:29:34)
Markio, jak vůbec došlo k tomu, že si šestileté dítě dovolí říci matce krávo a babičce čubko? Neříká jim to náhodou také ten váš přítel? Už jen to, že to otec neřeší je divné. Nechtěla bych být učitelkou tohoto chlapečka. Asi by mě také řekl, ty krávo, ty čubko, seber si to sama, ty šmejde, jako to řekl tomu učiteli ten výlupek z osmé třídy. Co budeš dělat až tě nazve krávou a čubkou? Přítel to jistě také přejde. Je něco divného i v tvém příteli. Kdyby mi šestiletý smrad řekl krávo a čubko, dostal by facku až by druhou chytil o zeď, přiteli bych řekla, tohohle chlapečka mi sem přiveď až si ho vychováš. Chápu, že když má k vám tento výlupek přijít na víkend, že už předem prožíváte trauma. To je přece úchylné, aby šestileté dítě traumatizovalo dospělé jenom svojí přítomností. Vy si uvědomujete svoji bezmocnost v přístupu k tomuto výlupku, z toho také vychází to vaše trauma, asi dobře víte, že proti tomuto smradovi nemůžete jakýmkoliv způsobem zakročit, že by vám jeho tatínek i před ním nakonec řekl, ty krávo a čubko, mého chlapečka nebudeš fackovat. Třeba se pletu, ale jestli tady není na místě se i zamyslet nad "kvalitami" toho jeho otce.
|
| Markia |
|
(21.2.2009 9:49:01)
Pritel mu to nerika, me nastesti taky ne, to by moc dlouho pritelem nebyl. Nevim odkud to ma..ze skolky? Ze skoly? Pritel na nej nechce byt prisny, pry kdyz ho mame tak malo, tak aby se treba nestalo ze by k nam nechtel jezdit.. Jsem z toho zoufala, me uz taky rekl napriklad ze nevypadam moc inteligentne, tak to dostal od pritele jeden vychovny, ale spis jen proto abych mu pak nedelala dusno..nevim kde se stala chyba. Mozna v tom ze vyrusta bez otce? On se snazi, venuje se mu jak jen muze kdyz ho tu mame..ale vysledek zadny..takhle ten maly skonci jednou nekde v ustavu...
|
| Pavla | •
|
(22.2.2009 1:11:22)
Takže zdá se, že problém až tak úplně není v jeho otci. Ve školce se dá pochytit leccos, ale dnes už mu je osm let, měl by vědět, co může komu říct. Je mi 60 let, s mojí o tři roky starší sestrou jsme se pěkně porvaly, nadávaly si klidně i do těch krav (dnes máme velmi dobré vztahy a máme se rády), ale říci to dospělému neřku-li rodiči, to si ještě dnes nedovedu představit. Tatínek by nás obě rozmázl po zdi, a opravdu jsme nebyly týrané děti. Stojí za zamyšlení i ten strach jeho otce, radši mu leccos povolit, co kdyby k nám nechtěl chodit, problém rozvedených rodičů, ale zpětně se podepisujeme negativně na těch dětech. Ano, máme výčitky svědomí, že jsme tzv. od nich odešli, tak jim to nějak vynahradit. Ideální stav by byl: Perfektní, moudří rodiče, kteří se nikdy nerozvedou, nemají tudíž pocity viny, že dítě okradli o jednoho z nich, ale reálný život je úplně jiný. Co matka, babička, jak řeší tyto nadávky na svoji adresu? Kdy to vůbec začalo? Po rozvodu rodičů? "Mstí se právě chlapec takto rodičům, že se rozvedli? Ono to vážně není jednoduché. Přesto, ale by toto neměli nechat. Dá se s tím chlapcem nějak rozumně promluvit? Co zkusit nějakého kvalitního dětského psychologa, ale kvalitního, ne nějakou slepici nebo pitomce. V předešlém příspěvku jsem trochu vystřelila tzv. od boku, já vyrůstala v nerozvedené rodině, tudíž otec ani matka vůči nám nemuseli mít pocity viny, starali se perfektně a na nás tudíž mohli mít vyšší nároky. Ale, mám dnes už 34 let dceru, když jí bylo 10 let, tatínek od nás odešel, velice rozumné až asi moc rozumné dítě, takže si nás chtěla pěkně vychutnat a pomstít se za ten rozvod. To jsme samozřejmě spolu pak probraly, když už byla dávno větší, co se v ní tenkrát odehrávalo. Bylo to toto: "Jste se rozvedli, pěkně vám to osladím, děti z rozvedených rodin přece končí ve škarpě, skončím tam taky. Tatínek byl v pohodě, ten u toho nebyl, vymlaskla jsem si to já. Chodila jsem domů rozklepaná hrůzou co mě tam čeká. Puštěná televize, dcerunka se válí v křesle, do školy nehodlá nic dělat, hodlá propadnout, protože věděla, že tím mě nejvíc zraní, když skončí v té škarpě. Drze odsekávala, že se z křesla nehne, i kdybych se postavila na hlavu. Víte co je ale úplně nejhorší? Vlastně jsem v této chvíli selhala, ale já na to byla sama, tatínek v klidu, já v hrůze, že v té škarpě skončí, tak jsem jednoho dne vzala řemen a zmydlila ji, že ji radši utluču, ale ve škarpě neskončí. Vyhrožovala mi policií, učitelkou ve škole, že jí týrám (bylo jí 10, fikaná byla ale dost), řekla jsem jí, ať jde klidně na policii, že si to obhájím. Po této obrovské scéně, když jsme se obě vydýchaly, tak jsem to s ní v klidu znovu probrala, že tím, že jsme se rozvedli, tak, když ona skončí ve škarpě, potrestá tedy nejen, mne, tátu, ale hlavně sebe, uznala, že v té škarpě vážně skončit nechce a začala se chovat normálně. Ale v čem je to strašné? Za chyby svých rodičů ona ještě dostala výprask, kdybychom se totiž nerozvedli, tak by tato situace vůbec nenastala. Dávno jsem se jí za to omluvila, ona dávno pochopila, že jsem vlastně neměla jinou možnost, táta mě v tom nechal a jelikož ji mám ráda, tak jsem jí radši seřezala, aby se jí v hlavě rozsvítilo. Nesmíme své děti podceňovat, bývají velmi chytré a práskané, je klidně možné, že ten osmiletý hošík ví velmi dobře, že má tatínka na háku, že tatínek mu hodně promine, protože se rozvedl, a cítí z něho i ten strach, co kdyby k nám přestal chodit? Jak z nás ty dětí ucítí strach, jsme my dospělí ztracení. Moje dcera také vyhrožovala policií i učitelkou, naštěstí jsem byla tak rozlícená, že mě tím nedostala. Chlapec by měl mít jistotu, že ho táta má pořád rád, ale jsou tady hranice. Nebudeš-li se chovat tak jak máš, nemůžeš sem chodit, nemůžeš trápit mojí přítelkyni, tu mám totiž také rád. Je možno další výchovu probrat i s jeho bývalou ženou? Jestli jsou tady nějaké schválnosti mezi bývalými manželi, zase to jen odnese dítě, pomstí se oba jenom dítěti, ne sobě navzájem. Tenkrát jak bylo mé dceři těch 10 let tak právě v televizi probíhal nějaký pořad, na který se ráda zaměřila, bylo to o tom, jak děti z rozvedených rodin právě častěji končí v těch škarpách atd., to ji velmi inspirovalo, jak se nám pomstít. Zkuste si s hochem opravdu promluvit a kvalitní psycholog by asi neškodil.
|
|
| Pavla | •
|
(22.2.2009 1:52:20)
Čtu si to ještě jednou a obávám se, že ta chyba je opravdu hlavně v tom rozvodu. Jeho poznámka, že nevypadáte moc inteligentně, určitě vás vnímá jako důvod rozvodu jeho táty, ať si táta uvědomí, že kvůli této ženské opustil mne? Nová partnerka rozvedeného pána to také nemá lehké, má-li děti. Ale ať otec situaci neřeší tím, že nebude mít na syna výchovné nároky, pak by mohl opravdu skončit v ústavu, a to přece otec nechce. A to by mu to pak syn ještě vyčetl, že ho v tom ústavu nechal skončit. Nejvíc mu otec dokáže, že ho nepřestal mít rád, když na něho bude zrovna tak přísný jako by se nerozvedl, a to proto, že ho má rád. On to pochopí za pár let určitě a možná dřív, než by si tatínek myslel. Ať k vám třeba i nějaký čas nechodí, syn musí vědět, že ho tam chcete, ale i on musí plnit nějaké podmínky, jinak ať zkrátka nechodí, on si to časem rozmyslí, nesmí vás tímto držet v šachu. Chováš se strašně, nechodˇ. Přijď, až si to uvědomíš, budeme rádi, když přijdeš, ale za určitých podmínek. Ten psycholog by vám dokázal říci co se v něm odehrává, určitě je to problém po rozvodu. Hlavně by teď měla probíhat stejná výchova od otce i od jeho matky, jestli se ti dva na tom nedomluví, tak se podepíší na svém vlastním dítěti, musí zapomenout na své spory. V tomhle jsem já s manželem opravdu problém neměli, výchovně jsme byli zajedno i po rozvodu, po té scénce si s dcerou promluvil i bývalý manžel, že by to takto nešlo. Dítě musí cítit, že i po rozvodu ti dva co se jeho týká drží při sobě, ono se to vážně vyplatí, už jsme dítěti přece dost ublížili, že jsme se rozvedli, ještě ho necháme skončit ve škarpě nebo v ústavu? I mě po čase dcera řekla, i když tenkrát na mně měla vztek, tak že dnes by měla větší, kdybych jí nechala v té škarpě skončit, to už byl i ten výprask lepší, že se jí v hlavě rozsvítilo. Ale vy si zajděte k psychologovi, u vás ten problém je už delší dobu, hlubší a daleko rozvinutější. To sami nezvládnete.
|
| Markia |
|
(22.2.2009 11:21:32)
Jeste musim dodat - nejsem nejaka rozvracecka rodin, s pritelem jsme se poznali kdyz byl uz tri roky rozvedeny. Kluk me nesnasi asi hlavne proto ze ja mu vsechno nepovolim a neskacu podle nej. O psychologovi jsem uvazovala, jen jsem jeste nenasla nejakeho co by mi vyhovoval..Jinak s dcerou jste si musela tedy pekne uzit..
|
| Pavla | •
|
(22.2.2009 15:51:44)
Tuhle výhodu máte, že jste se poznali dávno po rozvodu, pak vás asi opravdu nesnáší jen proto, že mu nechcete dovolit všechno jako jeho otec, matka a babička. Mám pouze kusé informace. Jestli je to toto, už nemám co dodat, je to dnešní trend posílaný z Ameriky, nemyslícími Čechy přebíraný tzv. "kult dětí", všechno dovoleno, absolutně žádné hranice, dítě je středobodem vesmíru a nemusí se řídit žádnými pravidly, ať je svobodné a nemusí uznávat žádné autority. Při této výchově může být učitelem jenom masochista, opravdu učitelům nezávidím. Samozřejmě na to jako celá společnost doplatíme, tohle se otočí proti nám, ale vykládejte to někomu. Tuto výchovu děti podporují i někteří psychologové, takže proto jsem řekla ne slepici a pitomce, zdá se, že víte o čem mluvím. Pak ale nemáte s partnerem na výchovu dětí stejný názor, je pro vás velmi nebezpečné si s ním pořídit svoje dítě. Specielně při dvojí výchově z dětí vyrůstají příšerní spratci, těží z toho. Já za sebe bych do dítěte s tímto partnerem tedy nešla.
S dcerou jsem prožila jenom půlroční krizové období, nebylo to tak hrozné, vyřešilo se to včas a rychle, ale musím zdůraznit, že na výchovu dětí máme pořád s bývalým manželem názor stejný. On je také zděšen z dnešního trendu jak se vychovávají tzv. "svobodné děti". Moje dcera je téhož názoru, že trend dnešní výchovy dětí je úděsný, proč myslíte, že Amerika přestává zvládat své střílející děti? Teď na internetu. "Jedenáctilený Amík zastřelil těhotnou přítelkyni svého otce.". Co dodat, toto nás také čeká, třeba se pak i Čechům v těch hlavičkách rozsvítí, ale to už bude hodně pozdě, tyto škody se budou napravovat několik dalších generací. Jaké spratky asi vychovají takto už vychovávané děti? Pak už asi jenom nastoupí ta střelba do rodičů, učitelů, těhotných přítelkyň, jsou to přece svobodné děti.
|
| Markia |
|
(22.2.2009 20:19:00)
Mluvite mi z duse..tenhle styl vychovy je priserny a naprosto ho nechapu. Spolecnost si na sebe plete bic ani nevi jaky..No ja nasemu milostpanovi proste neustoupim, ja se znicit nenecham. Od jeho matky utekli uz asi tri partneri, zacinam chapat proc. Psychologa vyhledam, spratka nejak ukociruju..ale vzdycky kdyz nekde ctu neco o prijimani deti takovych jakych jsou, zacne mi penit krev 
|
| Pavla | •
|
(23.2.2009 21:49:34)
Zatím nepíší, proč 11letý Amík zastřelil těhotnou přítelkyni svého otce, ale určitě byl vychováván svobodně a jí se to nejspíš nelíbilo, tak jí zastřelil. Už úděsné je, že ta zbraň byla v jeho vlastnictví, ani jí nemusel ukrást otci. Jak je možné, že Amíci dávají svým dětem do vlastnictví smrtelné zbraně? A to ještě nevíme, od kolika let jí už měl. Možná už od sedmi, osmi let. Zase ale tomu spratkovi aspoň hrozí doživotí, při nastavení beztrestnosti našich spratků, jsou vlastně nepotrestatelní. U nás by tento týpek šel do diagnostického ústavu, a to ještě po velikých tahanicích, v 18ti letech by byl vysmátý, možná i dříve. Nikdy by neměl žádný záznam v rejstříku trestů, byl přece maličký a nezletilý, ale na vraždu zletilý a veliký dost. Jsem ráda, že jsme se domluvily, já také jsem už opatrná, takže u vás je to jasné, americká výchova, to je žádná výchova. U vás je vlastně divné, že píšete, já sháním psychology, mně to vadí, a přitom to není váš syn, je vašeho přítele. A přítel je v pohodě? Jemu se zdá tato výchova správná? Asi ano. Jenže já mám z toho pocit, že vy vlastně máte cizí dítě radši než jeho vlastní otec, vám záleží co z něho bude, otec chce mít hlavně klid. Nebudete mít lehkou práci a hlavně nevděčnou, už jen najít správného psychologa.
|
|
| Pavla | •
|
(23.2.2009 22:26:11)
Ještě mi napadlo, že už tři další partneři utekli od bývalé ženy vašeho přítele, je vám jasné proč, kvůli její výchově. Nezvládli spratka. Zase nemám informace, tudíž jen hádám, je tedy možné, že i to byl důvod utečení vašeho přítele od jeho ženy? On vlastně dnes rezignuje a bojí se, že syn k němu nebude chodit, u matky je vše dovoleno, takže on mu nemůže nic zakazovat. A jsme u té dvojí výchovy. Třeba má v podstatě stejný názor jako vy, to zase vy poznáte, ale není už schopen ho aplikovat na vlastního syna "díky" své bývalce? Tyto matky jsou opravdu "matky - kravky". Ještě štěstí, že pořád ještě nejsme v Americe a nemá spratek vlastní zbraň. Matka - husa - by byla první, která by mu ji pořídila, copak, kdyby odbouchnul tuto "matku",řeknu, aspoň o jednu husu méně, ale obávám se, že na řadě byste byla první vy. Doufám, že už přeháním, že to ještě není tak hrozné.
|
| Markia |
|
(24.2.2009 18:00:36)
Taky doufm ze az tak to v jeho hlavicce nepokrocilo. Jeho matka je jedna z tech co maji dite "aby ji okoli nepomluvilo" ale stara se akorat o svou karieru a zabavu...decko skoro nevychovava...a jeji matka ho leda tak rozmazluje. Rodice meho pritele deti miluji, jeho tata jezdil X let jako vedouci na tabory...kdyz i takovi lidi reknou ze jsou radi kdyz jejich vnuk odjede... Pritel jako maly kdyz neco provedl, tak za to taky dostal..a zarekl se ze tak sve dite nevychova...jenze zatim co z neho vyrostl bezvadny chlap, co asi vyroste z jeho syna?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a krásnou a šikovnou, ale taky na pískovišti pěkně lakomou
, jakmile je v partě s ostatními dětmi - zdrhají z hřiště
a věřte mi, že domlouvání opravdu nezabírá a nepomáhá. Pro doplnění - malému je 3,5 roku. Jo a je pravda, že se snažím neuchylovat se k větám našich rodičů, ale často i když se opravdu snažím - to dělám.
pevné nervy a dobré výchovné nápady všem 
. Určitě ho vyzkouším a třeba to pomůže. Díky
a přeju hezký den
moc přeji aby to fungovalo i na vašeho broučka, bude o starost míň 
taky přeji hezký den a hodně zdraví! 
ne že by větší počet dětí byl problém,jejich vztahy a výchova, ale já cítím , že dobíjím baterky častěji, daleko častěji.. je pravda že se mi do toho ješte namotala nemoc táhlejší, tak i to dost ubralo energie, opravdu smekám před elánem všech mamin i vaší, i když je známo, že člověk v sobě najde i to co netušil když musí..... 
dětem je 5 a 2roky takže už to nejhorší hektično máme za sebou ... jinak úplně souhlaím se vším co jste psala, jen jsem to mysela více na sebe tentokráte ... 
hezký den 
mějte se 
Poprve jsem tuhle "rozmazlovaci"
(dcerka ted naštěstí spinká),tak i s tou školkou.Já jsem svobodná mamina,peníze by se mi hodily,ale nikdy bych neodložila svoje dítědo školy dřív než to bude přínosné pro nás obě.Kolem 3 let na dopolende(snad to vydržím),ale dřív ne a na celý den už vůbec ne.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)