| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Rodiče a děti - jde to i jinak

 Celkem 140 názorů.
 Katka+3 
  • 

MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(16.2.2009 8:19:58)
...tak tuto větu si opakuji každý den, abych se vyvarovala právě těch činů, které jste popsala. Při třech dětech to vždy nejde a občas bohužel sklouznu k větě, kterou zmiňujete. Ale učím se ....z chyb svých rodičů, z chyb okolí.... a je to čím dál lepší. Dík za slova, pod která se mohu jen podepsat
 madlenka07 


Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(16.2.2009 10:16:10)
Ano,velmi hezký článek.Rodiči jsme se nenarodili,rodiči se učíme být.Opakujeme chgyby svých rodičů,ale pokud jim odpustíme,že nebyli dokonalí,budeme se cítit lépe my i naše děti.Já se učím stále,dělám také spousty chyb a doufám,že i mě jednou moje dcerka odpustí,že jsem nebyla dokonalá, tak jak já odpustila svým rodičům.
K výše popsaným knihám bych snad doplnila ještě jednu-Sto slibů mému dítěti od Malliky Chopra.
 rorry,09/05,01/08 


Zkušenosti si asi děláme i samy, hm? 

(22.2.2009 20:51:46)
Je pravda,že já jako malá jsem často slyšela taky různé věci,ale nepřipadá mi,že by mi něco uškodilo.Jsem vděčná,jak jsem byla vychovaná a je to dobře.Mám dvě holčičky a když jedna bije druhou,není to v pořádku,nějak je zakročit musí,utíkat na cestu taky ne..no,po dobrém se to dá vysvětlit a starší to bere.Mám je hrozně ráda a vidím,jak jsou každá jiná,každá vyžaduje jiný přístup.Není to rozmazlování je pochovat,když potřebují.Jsou to naše děti a ani na jedno dítě myslím nepasuje univerzální příručka JAK NA TO. Naše maminky byly taky maminky a musely se učit. a ono je pravda,že si to stejně uděláme tak,jak to cítíme my.Moje maminka je skvělá a já chci být také.Nikdo ji to taky neučil a já ji mám jako nejlepší přítelkyni a jedinou velikou jistotu v životě a s mými holčičkami jsme takoví Mušketýři.na tom si myslím hodně záleží,jak na svoje dětství budou vzpomínat naše děti a jestli se budou vracet a říkat,jak nás mají rádi.Já to dělám každý den,když ne jinak,aspoň přes telefon.Krásné dny.
 Katla 


Miluji své děti bezpodmínečně  

(16.2.2009 18:37:36)
ale výhrady snad mít mohu, ne???
 markéta, tříletá holčička 
  • 

Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(17.2.2009 13:17:32)
Jasně, ať třeba bouchají a štípou ostatní, ať si hrajou na kolejích,
ať si myslí, že jsou nejlepší na světě a všichni ostatní to musí pochopit.
Ať nevyznávají žádné hodnoty, at´jsou drzé na rodiče a všechen svět, a´t nikoho nezdraví,
nikomu nic nepůjčí a nikoho si nevšímají..
Jen, když si budeme moci alibisticky říct, jsou svý jsou to osobnosti
a navíc přece psala to chytrá paní do knížky.
Moje dítě má dost prostoru na svůj vývoj a denně si říkame, že se máme rádi
a taky jak je šikovné.
Ale jsou meze přes, které u mě nepojede vlak, protože dvacetiletý už nevychováme.
 madlenka07 


Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(17.2.2009 14:25:35)
Markéto,to jestli si dítě hraje na kolejích,štípe ostatní...to neznamená,že ho nebudu milovat.Jen mu v tom z lásky zabráním...
 benina 


Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(23.2.2009 10:07:00)
Víte, sama mám dvě děti, ta malá je ještě miminko, ale starší chlapeček nám dává pořádně zabrat. Samozřejmě, že ho miluju stejně jako mám ráda naše mimčo, ale jak psala pisatelka krátce přede mnou, přes některé věci opravdu nejede vlak. Občas opravdu nevím jak správně zareagovat. Ano, mám doma osobnost~:-D a krásnou a šikovnou, ale taky na pískovišti pěkně lakomou~o~, jakmile je v partě s ostatními dětmi - zdrhají z hřiště~q~ a věřte mi, že domlouvání opravdu nezabírá a nepomáhá. Pro doplnění - malému je 3,5 roku. Jo a je pravda, že se snažím neuchylovat se k větám našich rodičů, ale často i když se opravdu snažím - to dělám.
 rosacoeli 


Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(23.2.2009 13:32:56)
Milá pisatelko, myslím, že tohle se dá nejlépe učit už od malinka ,aby se dítko dělilo-dám já - dáš ty.... u nás tohle bylo a je bez problému, myslím konkrétně s ostaními dětmi na pískovišti apod. není problém nebo to jde vysvětlit. Mám dvě děti 5 a 2 roky a i mezi nima to funguje. Jen bych dala možný malý návod: Pokud nebude dítko reagovat na to co mu říkate, jednoduše ho odstavte od hry, doma dát třeba sedět na židličku stranou od ostatního dění a venku stranou od dětí nebo se jednoduše zbalit a jít domů... uvidíte, že si dá příště pěkný POZOR jen aby nemusel domů, utvrdíte ho v tom, že vaše slova platí a to bez nějakých výhružek nebo křiku. Nám se ta důslednost vyplatila od malička... samozřejmě člověk se pořád sám učí taky z vlstních chyb jak už to tu padlo, nejsme vyjímka... a mám pořád dost v paměti jak se zacházelo se mnou jako s děckem...ve zkratce - jsi malá a prostě budeš poslouchat... bez zájmu co si myslím, cítím... dřív se tyhle věci prostě většinou neřešily... tak toť moje troška do mlýna~x~ pevné nervy a dobré výchovné nápady všem ~x~
 benina 


Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(24.2.2009 12:04:34)
Milá pisatelko, omlouvám se, ale zapomněla jsem jméno. Chci jen reagovat na vaši "připomínku". Dělit se o třeba čokoládu jsme malého učili už odmalička. Je pravda, že jsme ho to neučili s hračkami a v tom byl právě problém. Byl vymodlené dítě a jediné vnouče z obou stran. Před rokem se ale situace změnila a najednou už není sám a je jedno z vnoučat. Vím, že to s jeho dětskou dušičkou muselo zamávat, ale na druhou stranu vše se tolerovat nedá. Chci jen říct, že váš nápad s odstavením ze hry mě nenapadl a zdá se mi dobrý~z~. Určitě ho vyzkouším a třeba to pomůže. Díky~b~ a přeju hezký den
 rosacoeli 


Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(24.2.2009 13:03:40)
Milá Benino jsem ráda, že to mělo efekt, jaký jsem chtěla, nasměrovat jak na to, a že jste se nijak "neurazila" že do toho mluvím, vážně jen v tom dobrém ... vím , že jsem taky ráda, když mě něco nebo někdo "cvrnkne" jak na to, když nevím jak jednat, co s tím.... ~;)
Jak říkám , je to někdy boj, já to mám lehčí v tom, že prostě nesnesu,aby si ze mě malé děcko dělalo blázny. Na ulici nebo kdekoliv jsou lidé, kteří pozorují, jsou posměvační, odsoudí nebo se vám vaše děcko snaží vychovávat (to bych se hanbou propadla)... a potože nerada křičím tak mě to hnalo vykoumat něco co zabere, aby prostě ten malej tvoreček pochopil, že jsem člověk, který ho bezmezně miluje ale jsou hranice a věci co se nedělají nebo naopak se dělají, aby mohly fungovat dál s kolektivem... neposlechneš mámu, nepomůže domluva a vysvětlení tak musí přijít čin ~m~ moc přeji aby to fungovalo i na vašeho broučka, bude o starost míň ~;) vím jaké je to mít dvě děti, od té doby říkám jedno dítě žádné dítě, s těma dvěma to teprve začíná.... a já vážně obdivuji ty maminy, které chtějí DOBROVOLNĚ 3 děcka za sebou... neříkám že bych nechtěla, ale ne teď.. pokud bude síla a chuť tak třeba za 7,8let.. ale to jsem úplně odbočila, pardón ~t~ taky přeji hezký den a hodně zdraví! ~x~ Simona (rosacoeli)
 tapa36 


Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(24.2.2009 13:53:29)
Já mám shodou okolností 3 děti a to dost blízko věkem u sebe, nejstaršímu je 6, pak 3.5 a 1rok. U nás úžasně funguje vzor:-), co nechceš aby ti dělali druzí, neděj taky nikomu. Děti se i vzájemně hlídají, aby co se nesmí, se i nedělalo. \ve větším počtu dětí je dodržování pravidel naprostou nutností, jinak se nedá použít ani důslednost, když pokaždé platí něco jiného. Samozřejmě jsou všechny naše děti milovány a jako osobnosti respektovány, ale je ideální seznámit je hned od začátku s ohleduplností k okolí.
 rosacoeli 


Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(24.2.2009 15:44:51)
Spíš jsem to myslela ve smyslu jako že já mám dost ~f~ ne že by větší počet dětí byl problém,jejich vztahy a výchova, ale já cítím , že dobíjím baterky častěji, daleko častěji.. je pravda že se mi do toho ješte namotala nemoc táhlejší, tak i to dost ubralo energie, opravdu smekám před elánem všech mamin i vaší, i když je známo, že člověk v sobě najde i to co netušil když musí..... ~z~ každopádně vím, že to jde vést děti od malička ke všemu co považujeme za dobré a nutné aby věděly, ale musí na to být chuť předávat dál a to já momentálně TEĎ nemám, neb z dalším miminkem je zpočátku směřovaná největší starost na něj, tedy spíš co se týče kojení apod. zabere čas na úkor těch dvou a do toho dobrovolně teď nejdu ~a~ dětem je 5 a 2roky takže už to nejhorší hektično máme za sebou ... jinak úplně souhlaím se vším co jste psala, jen jsem to mysela více na sebe tentokráte ... ~k~hezký den ~x~
 benina 


Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(24.2.2009 15:29:36)
Jsem zvědavá, co to s tím mým broučkem udělá, až to vyzkouším. Někdy mám pocit, že jako matka jsem selhala a že své děti nebudu umět vychovat. Zřejmě jsem si svou ratolest nechala lehce přerůst přes hlavu, ale snad není pozdě a snad leccos pochytím než začne tohle všechno vnímat Katka (10měsíců). S tím chozením po ulici - to jste trefila. Bydlíme na malém městě a přesně tohle se tu sleduje a samozřejmě rozebírá a samozřejmě se "pouličně" vychovává. S tím naštěstí problém nemáme. Malej když je sám, tak vlastně ani nezlobí, pěkně chodí za ruku, občas ukazuje výlohy a povídá, co by chtěl koupit a přitom nečeká, že hned půjdeme a koupíme to. Doma má ale občas okamžiky, kdy se "šprajcne" a pak s ním nepohne nic. V kolektivu pak záleží na tom, kdo tam vlastně je. Někdy hračky bez říkání půjčí, někdy se dokonce jde zeptat "příslušné" maminky, jestli si smí hračku půjčit a někdy ....
Nikdy bych nevěřila jaká je výchova dřina~t~
 rosacoeli 


Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(24.2.2009 15:52:12)
No jo, někdy se člověk fakt zapotí ~q~~2~~t~ ale bude to dobrý, máte úžasný přístup... čas je ne začne všechny manýry chytat Kačenka a to je ještě nějaký pátek, za chvíli ie tu jaro a hurá na hřiště tak budem zase všichni "trénovat" ~;)
 benina 


Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(24.2.2009 21:38:55)
Milá Simono (jméno si pamatuji, přezdívku ne, pardon) díky za důvěru a povzbudivá slova.~b~ Za pár let Vám dám vědět jak to dopadlo~o~~t~~j~~z~.
 benina 


Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(24.2.2009 21:48:46)
Tak beru zpět, vaši přezdívku si už budu pamatovat. Právě jsem se podívala na internet, co to vlastně znamená. Víte, jsem trochu "praštěná" přes památky a o tomhle jsem neměla ani tušení. Každopádně je to skvělý nápad na rodinný výlet a samozřejmě "tréning dalších výchovných metod" ~t~
 rosacoeli 


Re: MILUJ SVÉ DÍTĚ BEZ VÝHRAD... 

(4.3.2009 14:43:07)
~:-D zdravím .. no upřímně při vymyšlení jakéhokoliv uživatelského jména mi hlásil systém, že už daný uživatel existuje... a na stole přede mnou lahev od vína a v ní růže... a tak se jmenovalo to víno... ~k~ a bum a bylo to na světě ~R^ mějte se ~x~
 *Niki* 


Amen. 

(16.2.2009 8:29:02)
Souhlasím se vším.
 1.3Magráta13 


Re: Amen. 

(16.2.2009 9:05:28)
Zas na druhou stranu, i když ve výchově užívám odměnu a trest, neznamená to, že své dítě nemiluji bez výhrad.
Miluju, odmněňuju, ale pokud pravidla nejsou dodržována, tak dítě nese důsledky svého činu, ať už je tím důsledkem rozbitá hračka nebo zákaz televize.

 Mili+2 


Nevidim to tak cerne 

(16.2.2009 9:14:02)
Od toho jsme rodice abychom dite taky obcas napomenuli. Myslim ze se posledni dobou dost prehani s tim "stresovanim" deti. "Koncept kontinua" bych strasne rada precetla, bohuzel k nam jeste nedorazil, ale nevim zda mi nabidne lepsi reseni jak primet dceru aby se stale nevalela po parketach kdyz ma k dispozici postel, gauc, koberec a deku nez je hrozba ze nastydne.
 hanka + 1 
  • 

Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 9:28:26)
Koncept kontinua se u nas da normalne koupit. Je tam spousta podnetnych myslenek a inspirace pro zachazeni s miminky a batolaty. Akorat si nejsem uplne jista, jestli autorka mohla posoudit objektivne a komplexne zivot indianu, kdyz tam stravila par mesicu, a jestli by jeji nadseni zivotem domorodcu bylo stejne, kdyby se stala soucasti nektere z rodin.~d~
Cetl jste nekdo Koncept kontinua?
 Nike, dcera 3m 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 11:14:26)
Já jsem to zrovna dočetla, s knížkou docela souhlasím. Vlastně když si to tak zpětně vybavuji, moje první intuitivní chování nezkušené matky se tomu dost podobalo - mám na mysli teda hlavně to nošení a chování. Když jsem s dcerou někde na návštěvě přes noc, spí u mně v posteli (či ve spacáku) a mně to dělá strašně dobře. Předpokládám, že jí taky.
Maličko se mi ale zdálo, že autorka jakoby bojuje proti něčemu, co snad není, nebo je jen v menší míře. Opravdu dneska někdo nechává děti "vyřvat" nebo jen tak někde ležet? Ale je fakt, že neznám zas až tolik matek. Nicméně, kdyby to četla babička mé dcery, řekla by, že to jsou "blbiny". Učili ji prostě něco jiného. Mně se třeba ve dvou týdnech věku miminka ptala, jestli se mi nezdá, že ho moc chovám...
 Hanka + 1 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 11:43:10)
Taky mi prislo, ze autorka si vybrala naprosty "extrem zapadni matky" (miminko nechova, koji v danou dobu, privazuje rucicky ko postylce ~o~). Takhle se asi opravdu zadna mama nechova. Taky mi pripada, ze autorka nemela zkusenost s vlastnimi detmi, jinak by tolik neodsuzovala zapadni utahane a unavene matky a neprisuzovala jim to krkavci chovani.
 Hanka + 1 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 11:49:28)
A jeste: Ani od svoji mamky ani od babicky jsem nikdy neslysela, ze se ma nechat novorozenec "vyrvat", jinak se rozmazli. Sama jsem bohuzel nekdy syna plakat nechala. Ne z "vychovnych" duvodu, ale proste jsem toho mela plny kecky. Hrda na to nejsem.
 Nike, dcera 3m 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 12:13:48)
Ke cti matky musím upřesnit, že mi veškeré své názory pouze předkládá. Já jí ty svoje už taky radši jen předkládám, ať si o nich myslí, co chce, diskutovat se s ní bohužel nedá, protože moje argumenty jí připadají pitomé, tak už to raději nedělám a jsem klidnější.
Jsem moc ráda, že současný "trend" nahrává přirozené intuici (když si odmyslím ty hračky, co samy hrají, blikají a třesou novorozencem :-) a já můžu energii věnovat na něco jiného než na řešení dilematu mezi tím, co říká pediatr či chytrá kniha, a tím, co prostě cítím. Myslím, že v tomhle to měly naše matky horší, akorát nechápu, proč se toho některé tak pevně drží. No ale to už je asi mimo téma.
 Eva 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 12:29:04)
Myslim, ze nei jednoduche priznat si, ze jsem delala se svymi detmi neco spatne, zvlast v dobe, kdy uz se to da tezko dohnat.
 Hanka + 1 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 15:11:04)
Ale ja jsem rikala, ze od mamky ani od babicky jsem NIKDY NESLYSELA!!!, ze bych mela nechat miminko brecet~x~. proto uplne nechapu, jak se porad omila, ze za nasich matek se deti nechavaly brecet a ani nechapu ten boj autorky Konceptu kontinua. Ale je mozny, ze moje predkyne si o vychove nic neprecetly, proto ten pristup~p~ Poprve jsem tuhle "rozmazlovaci"~d~ teorii slysela od tchyne
 Stáňa a dva kluci 


Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 15:20:11)
Hanko, brečící metody se používají stále, tady na Rodině jsou hodně časté diskuse na toto téma.
 danca55 


Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 13:00:47)
Hanko, taky jsem si při čtení vzpomněla na křik mého novorozeněte. A taky si vzpomínám jak mě příšerně bolelo pánevní dno, že jsem ji prostě neunesla déle než chvilku. Když to nejde z fyzických či jiných důvodů tak není potřeba si to vyčitat.
 Katla 


neznam nikoho,  

(16.2.2009 18:39:17)
kdo by děcku přivazoval ručičky k postýlce, vy jo?
 Ufonka 


Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(17.2.2009 13:25:46)
Holky,
já neříkám nechat vyřvat dítě, ale vy pokaždé naklušete k plačícímu uzlíku v postýlce???
Já teda ne. Poznám podle pláče, kdy se malá uspává a kdy prostě jen "prudí" (oblíbený termín Zdeňky Jordánové). Kolikrát i intenzita uspávacího pláče hodně naroste, ale zjistila jsem, že si malá řve do matrace a prostě se uspává. Někdy to holt nejde jinak.

Ale je fakt, že u prvorozené dcerky jsem byla u postýlky buď pořád (do 4 měsíců šílené koliky), nebo prostě plakala. Vyřvat jsem ji nechala jednou u našich, když to po mně chtěli. Názorně jsem jim předvedla, že se malá neuřve.... Skutečně řvala hodinu a půl (já za ní chodila, houpala, chovala a ukládala zpátky do postýlky), ale neusnula. Nakonec se dědeček naštvaně zvednul a seřval mě, ať už s ní něco dělám, že už toho má dost. Neusnula ani při kojo.... Mě uklidňoval fakt, že jsem za ní chodila a nenechala jsem ji řvát bez "dozoru".

Jinak Koncept mám rozečtený, ale nemůžu se k němu vrátit... Strašně mě vzal úvod, kdy se píše, že by miminka měla být s maminkami pořád, v posteli, na ruce, v šátku. jenže Ela se mnou / námi spát prostě nechtěla. Řvala a řvala, mlela sebou, mávala ručičkama, prostě to nešlo. V postýlce byla mnohem klidnější (když teda usnula). Šátek jsem měla taky, ten fungoval :-)) Takže mám pocit, že mám vůči ní obrovský renons... A to mi nedělá dobře. I když vím, že jsem dělala v té době, co jsem mohla. Zkrátka, ten svět si Elinka představovala trošku jinak a nemohla skutečnost strávit a my s ní :-)))
 Rokytka 


Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(20.2.2009 13:49:05)
Vtip je v tom, že takhle se nikdo nechová DNESKA. Kniha byla psána v sedmdesátých letech, kdy dosahoval vrcholu jiný přístup k výchově. I díky této knize (jakkoli ji většina nečetla), se ale zpětně rozšířil přístup bližší dnešnímu. I když i dnes si snadno přečtete návody "z opačného konce".
Jinak je třeba knihu číst kriticky a brát si z ní jen to, co je skutečně proveditelné a prospěšné. Občas jde autorka do extrému, přecejen se již život indiánů s dnešním civilizovaným srovnat nedá...
 Eva 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 12:25:23)
Knizka byla napsana v roce tusim 1975. Takze tehdy bylo asi tech miminek, co si mely procvicovat plice, vic. U prvniho ditete jsem si taky od manzelovych rodicu vyslechla podobne rady.
 Nike, dcera 3m 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 12:48:48)
Nojo, to se přiznám, že mne nenapadlo, podívat se na rok vydání. Tím se mi mnohé osvětluje.
 Terka 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 13:28:16)
Musíš si ale také uvědomit, kdy kniha poprvé vyšla a co bylo matkám ohledné výchovy, výživy atp. oficiálně doporučováno. Samozřejmě dnes se spousta věcí už dělá jinak.
 Eva+2m syn 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 21:04:29)
Schválně si přečti pár diskusí na téma "vyřvání dětí". Možná se budeš divit, kolik lidí to stále dnes praktikuje. Já bych na to teda neměla, nechat dítě pozvracet nebo pokakat hrůzou za cenu toho, že se pak naučí usínat samo... Nemohla bych se mu podívat do očí.
 tina 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(16.2.2009 13:53:19)
ahoj , ja jsem to cetla, mas pravdu, je tam spousta zajimavejch veci.Treba priklad jednoho zakazu, kdy rodice diteti porad zakajzuji hrat si v blizkosti bazenu...a porad mu"predpovidali"..kdyz tam pujdes, tak se utopis..nakonec bazen nechali oplotit a jednou zapomeli plot zamknout...a dite se skutecne utopilo...libila se mi pasaz, jak autorka pise, ze si povidala s domorodymi zenami a bylo ji trapne priznat, ze evropske matky vychovavaji deti podle nejkych prirucek, ktere napsal nejaky cizi chlap, ktery o jejich diteti nevi nic...hodne zajimava kniha!Ovsem spousta veci neni mozna realizovat uz jen proto, ze nase spolecnost funguje jinak...bohuzel..to bychom se museli odstehovat nekam do jizniho pacifiku, abychom se vyhli dnesni vychove a pohledu na nic..protoze my od deti porad neco chceme A OCEKAVAME....A oni se museji prizpusobit...
 DENISA 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(17.2.2009 7:49:46)
Tino nezlob se na mne, ale popisovany priklad z knizky nesvedci vubec o nicem. K utonuti ditete doslo proto, ze nezavreli vratka. To jestli pouzili terminologii "nechod tam, spadnes tam a utopis se" nebo by byvali pouzili "nechod tam, abys tam nespadnul a neutopil se", dle meho vubec nehraje roli. To je proste prehnane. V pripade ohrozeni zivota ci zdravi ditete je dle meho nejdulezitejsi tvrde nastaveni hranic a ne nejaka diskuse dle doporuceni z knizek.
 tina 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(17.2.2009 9:30:48)
proc bych se mela zlobit? Ja nejsem autorkou knihy! Ale mam taky tu zkusenost, ze cim vic neco zakazuju,tim vic to dite chce zkusit.Byl to zajimavy pohled na vec a ja bych rekla, ze to neco do sebe ma.Cetla jsi to vubec?
 Hanka + 1 
  • 

Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(17.2.2009 14:41:49)
A nejde spis o to, ze my svym detem porad stojime za zadkem, aby se jim nahodou neco nestalo a ony potom vubec nevyuzivaji svuj prirozeny pud sebezachovy, ktery kazdy tvor ma? U indianskeho miminka okoli pocita s tim, ze proste do diry neskoci (a ono tam taky neskoci), kdezto my jaksi automaticky pocitame s tim, ze tam to dite hupsne po hlave, jakmile bude mit prilezitost...
 ANNAHAM 


Re: Koncept kontinua- cetl jste nekdo? 

(17.2.2009 16:10:58)
Když se mi narodila první dcera, ještě jsem studovala a jak jsem byla zvyklá, chtěla jsem z knih nastudovat i tu péči o miminko. Moje známá, sestra na novorozeneckém oddělení mi poskytla literaturu a udílela mi rady, dle názorů prof. Švejcara, který byl pro péči o miminka bezkonkurenční kapacitou. Základní myšlenka: dítě po třech hodinách nakojit, přebalit a nechat v postýlce. nechovat. nerozmazlovat. O 7 let později se mi narodila druhá dcera. Dostala jsem opět rady kupodivu opět dle prof. Švejcara.On ale zatím změnil názor.K mému údivu byl teď podle něj jediný správný způsob vyhovět miminku vždy a ve všem, nakojit ho třebe stokrát denně když bude chtít, mít ho neustále u sebe, na svém těle. Dnes už má dítě i moje dcera. Taky čte příručky. Jsem, stejně jako zmiňované domorodé ženy, plna údivu, že se chce řídit dle pokynů nějakých neznámých lidí, kteří je napsali. S postupem času ( a po přečtení několika knih v různé době a v různých svých životních obdobích)jsem došla k tomu, že jedině správné, je ŘÍDIT SE SVÝM VLASTNÍM ROZUMEM A DĚLAT TO, CO JÁ UZNÁM ZA VHODNÉ.Nepodceňuji znalosti odborníků, nepřeceňuji sama sebe. Myslím si dokonce, že sama trpím nedostatkem sebevědomí, ale myslím si, že příroda to už tak zařídila, že každá matka prostě ví.... ( a ať si páni profesoři bádají).
 Áňa + 2 


Re: Nevidim to tak cerne 

(16.2.2009 11:05:04)
Miliano - já bych ji tam asi válet nechala. Když dcera nechce rukavice, tak jí je nenutím, ale vezmu je sebou ven. Za chvilku ona sama pozná, že je jí zima a bude ráda, že je mám a že si je může vzít. Už jsem to udělala několikrát, nikdy z toho nebyla nemocná a poslední dobou si i sama hlídá, jestli jde bez nich nebo ne.
Nedávno jsem byla ve školce a jedna maminka v šatně říkala, že to je hrozný, jak děti běhají po obědě polooblečené (když se převlékají), že její dítě z toho vždycky nastydne. Tak tohle mě nenapadlo, protože moje dítě běhá doma dost často taky jen v tričku a to i po ránu, když se netopí. Je ještě malá a chvíli ji trvá než se oblékne. Nikdy jsem to ale neřešila, protože z toho nemocná není. Asi je zvyklá.
 tlemik 


Re: Nevidim to tak cerne 

(16.2.2009 12:18:31)
taky mám podobné zkušenosti. Nejdříve jsem neustále našeho syna přesvědčovala, že prostě to udělat musí a nebo si to vzít musí a hotovo. V období vzdoru, mi to bylo k ničemu. Jen se tím rozpoutal vztek. Takže teď jsem v klidu, pokud něco nechce, i když mu vysvětlím, jak je to důležité, tak ho prostě nechám. Po chvíli sám pozná, že jsem měla pravdu a věc buď udělá nebo si ji vezme na sebe. Jsme v klidu a v pohodě. Myslím si, že děti si na to asi musí přijít sami. Asi musí mít pocit, že to je jejich rozhodnutí.
 Mili+2 


Re: Nevidim to tak cerne 

(16.2.2009 14:29:59)
No moje taky neni nijak casto nachlazena, ale jak rikala moje babicka, v mladi si ty nemoci akorat sbiras, a ve stari pak vyjdou navrch...Takze treba bude mit revma...Proste idealni to neni, to valeni po podlaze.
Nebo kolikrat si ted v zime vzpomnela ze chce bluzicku nebo tricko. No, to se da resit, vespod obleceme rolak a navrch to druhe.

Autorka clanku taky pise ze vychovavame deti aby okoli nereklo jak mame ty deti nevychovane. Nevim, nevim, pokud by slo jen o to co rekne okoli tak to vyresim tim ze nebudu chodit mezi lidi, nakupy obstara manzel a na vychazku pujdem do lesa, ze. Jenze nam samotnym prece take zalezi na aspon zakladnich pravidlech chovani. Tak treba nenecham holku plivat po koberci nebo hulakat jako na lesy, i kdyby se ji to treba libilo ,i za cenu toho ze ji pohrozim zakazem televize a tim ji posramotim sebevedomi a zdravy rozvoj.~:-D
 Áňa + 2 


Re: Nevidim to tak cerne 

(16.2.2009 18:18:18)
Mně dítko nikdy po koberci neplivalo-to mě ani nenapadlo. Ale s tím oblečením-já se přiznám, že si kolikrát taky nevezmu rukavice nebo čepici a pak si nadávám. Proč bych měla chtít po dítěti, aby bylo ideální, když já sama nejsem~:-D Navíc kdybych já si nevzala ponožky, tak jsem nemocná hnedka, ale dítko běhá i jen v tričku a nic jí není. Jednak je asi otužilejší a jednak se hýbe. Já si myslím, že i dítě by se mělo naučit poznat, kdy je mu zima a kdy teplo (jasně, někdy se zapomene, to chápu). A když se to nenaučí, tak má asi problém. Taky si myslím, že člověk má jíst podle toho, jak má hlad. Tělo si samo řekne. A když se to naruší, tak to je taky problém-pak tloustne nebo hubne a musí se hlídat. A to " v mladi si ty nemoci akorat sbiras, a ve stari pak vyjdou navrch.." to se přiznám, že jsem nikdy neslyšela a trochu to nechápu.
 Mili+2 


Re: Nevidim to tak cerne 

(17.2.2009 11:16:37)
No treba holky co nosi v lednu mini a odhalena briska aby se v sesnacti ukazaly, a za par let pak maji chronicky nastydly mocovy mechyr ci nemohou mit deti...ovsem stoprocenti pravidlo to neni.
Taky je pravda ze triletou holku nejak do cepice a svetru narvu, ale za deset let uz to neovlivnim...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Amen. 

(16.2.2009 9:15:48)
Magráto, důsledek čeho je zákaz televize? Rozbitá hračka je jasná, to je důsledek neopatrné nebo násilné hry, ale jaké chování za na přirozený následek nedívání se na televizi? Kromě rozbití televize ...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Amen. 

(16.2.2009 9:18:08)
cvak ... možná ještě nestihnutí konkrétního pořadu, protože stále ještě uklízí nebo dodělává něco, co předtím flákal ... ;)
 Betkaa 


Re: Amen. 

(16.2.2009 9:22:32)
Prosim, muzete popsat, jak s detmi jednate v nejake konkretni situaci? A jak stare deti jsou schopne prijimat "dohodu", o niz pisete? Mne se neosvedcuje ani dohoda, ani tresty a odmeny... A co znamena ta "svoboda"? Rada bych nechala detem "svobodu" napr. v pohybu doma, ale proste to nejde - nervozni sousedka tohle neustoji...
 hanci neposeda 


Re: Amen. 

(16.2.2009 9:55:33)
Take rada uvitam nejake konkretni situace. Snazim se vysvetlovat, ale napriklad "musis se drzet za ruku, jinak te prejede auto" mi prijde vhodne vysvetleni, stejne jako priklad s cepici. Setkala jsem se casto s nazorem, ze se deti nesmi vest k tomu "neco za neco", ale dale uz jen malo konkretniho. Odmenu take pouzivam, u dvouleteho decka rozumove duvody nefunguji vzdycky. Napr. vcera jsem synkovi oblekla backurky a on jednu odhodil. Po pozadani, aby ji zvedl, ji odhodil jeste dal. Nasledovalo "seber ji, jinak nebudeme pokracovat ve hre" a nakonec po 5 minutach backurku sebral. Nekdo radi odvest pozornost a pak se k backurce vratit, ale zda se mi, ze prvni moznost je vychovnejsi. A jeste k tomu "neco za neco" - neni to vlastne prirozene? Kolikrat ja se citim nekomu zavazana, chci se revansovat, nebo naopak nekomu nezavolam, protoze mi nikdy nezavola.
 Róza - 05,08 


Re: Amen. 

(16.2.2009 11:02:03)
Já myslím, že je rozdíl mezi něco za něco: nepřineseš botu, nebude TV
a pocítit důsledek svého jednání: nepřineseš botu, nemůžeš si hrát bos ... tak až budeš obutý, tak na mne zavolej a můžeme pokračovat ve hře
Četla jsem knížku "Jak mluvit aby nás děti poslouchali a jak naslouchat, aby nám děti důvěřovali" a tak nějak to tam bylo. Moc doporučuji. Snažím se z toho čerpat při výchově. Někdy se daří, někdy méně.
 Ufonka 


Amen + autorce článku 

(17.2.2009 19:29:54)
Tak já teda přispěju svou troškou do mlýna.

Přečetli jsme docela dost knih, ale podle nás, je většina aplikovatelná pro děti starší nežli rok, dva tři čtyři. Prostě rok a půl nebo dvouletému dítěti budete těžko s láskou vysvětlovat, že do silnice se nevbíhá, když to to dítě dělá neustále a s úsměvem. Už jsem narazila na diskusi o fyzických trestech. Ano, s láskou můžu vysvětlovat, ale ne v okamžiku, kdy se mi dítě vytrhne a letí střemhlav do silnice...

Naše Ela odmítala cokoli, o což jsme ji požádali, aby udělala. Podotýkám požádali. Vyjevili jsme i naše pocity, že se nám něco nelíbí popř. líbí (rada renomované psycholožky). Stalo se to, že když jsme ji požádali, aby něco udělal, tak jen suše odvětila, že se jí to nelíbí, ať jí to neříkáme ... Postupně jsme přešli k důrazným žádostem a nakonec k rozkazům. Sklouzli jsme i k systému odměn a trestů. Naprosto přesně si pamatuju ty okamžiky, jak mi bylo úzko, nezdálo se mi to přirozené. Ale já nepřišla na jinou cestu, jak to s malým děckem dělat, když jako naschvál nechce. Rady psycholožky byly k ničemu. Co jsme dělali špatně?

Ela s oblibou rozmetala kolíčky po bytě a ani pod pohrůžkou fyzického trestu (a teď si myslete co chcete, prostě jsme zkoušeli všechno), je neuklidila. Psycholožka radila, nechat je válet tak, jak je rozházela, třeba tři dny, že je nakonec uklidí..... Fajn, tak šlapejte tři dny mezi kolíčky. Zvládli jsme to den a ještě navíc k tomu. to bylo maximum. Jakmile jsme zkusili úklid formou hry, pohořeli jsem. Takže prosím, poraďte mi, jak na to, protože mám 15ti měsíční dceru a s ní nás možná čeká něco obdobného.

 Olina 2 děti 
  • 

Re: výchova rodičů? 

(18.2.2009 21:22:49)
Fakt nechápu, proč se tady odsuzuje výchova našich rodičů? Mám pocit, že naše generace je tedy mnohem líp vychována, než dnešní děti nebo spíše dospívající mládež. Stačí se jen podívat kolem sebe do novin, na televizi, kde to ty "naše moderní děti" dopracovaly - naši moderní výchovou podle psychologických knih. Ha, ha,tím se chce někdo chlubit? Já tedy ne! Smekám před výchovou našich rodičů, na vlastních dětech ji taky aplikuji a nepozoruju, že by nějak trpěly, spíš naopak. Když jsem byla malá, tak jsem si říkala, že své děti nikdy nebudu fyzicky trestat. Velice rychle jsem přehodnotila a jsem ráda, že jsem si ještě vzpomněla, jak to s námi dělala máma. Věřte nebo ne, na ty mé rarachy to taky skvěle funguje!
 1.3Magráta13 


Re: Amen. 

(16.2.2009 11:08:40)
Například, když platí pravidlo, že v pokoji se má udržovat alespoň únosný pořádek. Nebo jiné pravidelné povinnosti. Např. hotová příprava do školy. Pokud tyto povinnosti nejsou splněny, nelze se oddávat lenošení u tv a sledování oblíbeného pořadu. Ani my, jako rodiče, nezasedáme k televizi dřív, než jsou hotové základní věci v domácnosti.
No a když se na danou povinnost vykašle přes den a honí to večer, pak logickým důsledkem je to, že svůj oblíbený pořad nestihne.

Ale pozor, mluvím tu o téměř 10tiletém dítěti. Na každý věk platí něco jiného a já teď z láskou vzpomínám na dobu tak předškolní, kdy za náležitou pochvalu byla má dcera ochotná se rozkrájet ~;) teď považuju za úspěch, když přes opakovanou prosbu udělá to o co jí požádám bez toho, aniž by obracela oči v sloup a vedla polohlasné poznámky~:(
 katka 2+2 
  • 

Re: Amen. 

(16.2.2009 14:03:42)
je vidět že máte všechny ještě maličké děti... jak chcete řešit problém s puberťákem? ¨
mám pocit, že je čím dál více dětí rozjívených nezkrotitelných, nemají nastavené mantinely co ano a co ne. A nedej bože, že se někdo ozve a kritizuje váš způsob výchovy - to jste pak jako sršni...
dítě má vyrůstat v lásce a porozumění a musí vědět "kam až může" a kam už ne a vysvětlit mu důvod proč ne a když zákaz překročí, tak co se stane...
když už je stanoven "trest" třeba zákaz TV nebo PC, tak má být důsledně dodržen.
 Katla 


zákaz televize jako důsledek ?  

(16.2.2009 18:41:48)
Moje děti se na televizi nedívají a dodnes mi nepřišlo, že je to represivní chování vůči nim.
 tina 
  • 

Re: Amen. 

(16.2.2009 11:52:48)
ja teda sice nepouzivam fyzickych trestu, ale sem tam pouzivam taky system odmen a trestu...jestli je to ta spravna cesta nevim...ale do prace chodim taky proto, ze koncem mesice za to neco dostanu...a nejen proto, ze me to desne bavi.. a kdyz tam neco provedu, tak jsem dejme tomu bez premii...je to podle me to same..nikdo z nas nedostane nic jen tak a vsichni proto musime neco delat....a myslim si, ze je nesmysl chtit po detech neco, co stejne v realnem zivote funguje jinak...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Amen. 

(16.2.2009 17:47:06)
Tino, já teda nedělám chyby v práci proto, že mi vadí udělat chybu a ne proto, že nedostanu prémie - samozřejmě, že prémie potěší, ale nepovažuju je za motivaci pro to, abych svou práci dělala dobře. To bych dělala i bez prémií.
 dahu 
  • 

Dotaz 

(16.2.2009 9:19:55)
Jitko, píšete, že jste při své výchově začala dělat tytéž chyby jako Vaši rodiče... O pár odstavců dál zmiňujete, že vidíte i jiné řešení, že je možné pečovat o děti i jinak... ale už tam není ani zmínka o tom, jak se Vám to daří? To by mě moc zajímalo...

Ptám se, protože taky nemám ráda katastrofické scénáře a rozhodně nepoužívám zvířecí jména. Ale že by se vždy dalo dítěti vše vysvětlit jemnou a pochopitelnou cestou, s tím na základě svých zkušeností nesouhlasím. Hrozně mě pobavilo, když nám ve školce paní logopedka radila, jak dětem nenásilně vysvětlovat, proč mají cvičit, že jsou rozumnější než si myslíme a je třeba s nimi mluvit jako s partnery... nic proti, zní to hezky, ale na mého syna je to zcela nepoužitelné. Netrestám, abych ho neodradila, ale mám-li zájem, aby cvičil a byl pro tuto činnost náležitě motivován, nezbývá mi, než přislíbit hmotnou odměnu v podobě dobroty.

Co se týká trestů je situace dost podobná. V určitých situacích (každý rodič jistě dobře zná), ztrácí jakékoliv vysvětlování a diskuze význam, má-li být dosaženo žádoucího výsledku.

Věřím, že mnou praktikovaná výchova je správnou cestou - samozřejmě až čas ukáže, je-li tomu opravdu tak, nicméně budu ráda, když se podělíte o své praktické zkušenosti, protože vždycky je co zlepšovat.
 Betkaa 


Re: Dotaz 

(16.2.2009 9:29:21)
Dahu, k tomu me napada, jestli ma pani logopedka sama deti:) Mne se pri logopedickych cvicenich osvedcila hodne forma hry - dcerka ted ma rada hry s kostkou, tak napr. hazime kostkou a podle toho rikame urcity pocet slovicek - chodime s figurkou atd. Nebo rada rymuje, tak ji nechame, at si k tomu slovicku podle chuti rymuje. U nas na logopedii jsou popsany ruzne "figle", jak u toho to dite udrzet - delat si kalendaricek, kam si deti barevne oznacuji, jestli ten den uz cvicily atd. Nefungovalo by neco takoveho?
 Hana 
  • 

Re: Dotaz 

(16.2.2009 9:33:29)
Tak naše paní logopedka nám na rovinu doporučila hmotné odměny a funguje to. Chodíme tam jadnou za čtrnáct dní a vždy po návštěvě logopedie dostanou kluci malou odměnu. Těší se na to, chtějí cvičit a dokonce se sami opravují při mluvení. Je to pro mne malý zázrak, protože jinak je k něčemu donuti je opravdu výkon.
 zuzkasim 


Re: Dotaz 

(16.2.2009 11:03:45)
Také vedu logopedický kroužek ve školce. Většina práce je formou hry, procvičujeme básničky, na slova vymýšlíme věty, malé příběhy, slova vytleskáváme, popisujeme obrázky... Je fakt, že na mě děti celkem dají, protože jsem jim "vzácná" a tak když upozorním, že tohle se mi moc nelíbilo nebo že vím, že to umí říct líp, snaží se. Když tohle řekne maminka (sama jsem maminkou), dětem je to jedno a synek mi narovinu řekne, že to dělat nechce (máme pro změnu cvičení z ortopedie). I přes to ale děti ví, že na konci lekce se mnou dostanou odměnu - nálepku, protože nejsem velkým přiznivcem bonbónů. Na tuto odměnu se těší. Oni potřebují i něco hmatatelného, ne jen dobrý pocit, že už se to snad brzy naučím. Samozřejmě nešetřím pochvalami. Doma se synkem je to horší. Někdy stačí motivace, že se cviky musíme pořádně naučit, abychom je mohli pak předvést paní doktorce a ta nás mohla pochválit, jindy je to něco za něco (následuje společná hra, četba knížky, prostě o co má zrovna zájem), někdy je to nekompromisní "teď se bude cvičit". Má totiž období, kdy má zájem popírat všechno, co já řeknu, takže nejde až tak o tu nechuť ke cvičení (řekla bych, že ta je opravdu minimální, protože je opět vše hrou), jako spíš o boj, kdo z nás vyhraje.
 dahu 
  • 

Re: Dotaz 

(16.2.2009 9:40:25)
Ano, říkala, že děti má. Díky za tip, vyzkouším, zda něco z toho nezabere.
 Ori, 3 děti 


Re: Dotaz 

(16.2.2009 10:51:30)
U nás teda maximálně funguje vysvětlení a výběr: Přes silnici chodíme za ruku, auta jsou nebezpečná. Půjdeš za ruku se mnou nebo s bráškou? Nebo půjdeš tam kde mám volnou ruku nebo tam kde je kabelka? Stačí jí to, může si vybrat za kterou ruku půjde. Protesty samozřejmě bývají, ale ne takového rázu aby se to nedalo odsunout třeba až přejdem. A když je fakt vyhrocená situace tak jí prostě čapnum, převedu a pak řeknu že na chodníku může jít sama, ale přes silnici se chodí za ruku.

Ovšem pravda je že jsou stále situace kdy být příjemná, respektující a pozitivní prostě nezvládám.
 marketa 
  • 

Re: Dotaz 

(16.2.2009 18:08:14)
ja myslim, ze dulezite je pouze zustat respektujici. nelze byt porad prijemna a pozitivni. deti to stejne citi.
je jen dulezite se naucit neobvinovat z toho ostatni. ja sve dceri rikam, maminka je unavena, zlobi se apod. ale snazim se nekricet : cost to ZASE provedla, musim ti VSECHNO PORAD opakovat nebo podobne hruzy jako : ja se Z TEBE ZBLAZNIM, ja si asi pudu HODIT MASLI ... deti vsechno berou doslova!
 Jitka, 2 děti 
  • 

Re: Dotaz 

(16.2.2009 14:40:16)
Dobrý den, máte pravdu, uvědomovat si chyby je jen část. Skutečně to ale žít je mnohem těžší, tedy alespoň pro mě :-). Když se chovám chybně, často se to brzy ukáže a já se snažím poučit. A co se týče např. logopeda, syn se rozhodl sám, že se chce naučit lépe vyslovovat. Důležité je, dát dětem příležitost rozhodnout se sami za sebe a převzít za sebe odpovědnost (pokud je to samozřejmě možné - úměrně věku a situaci). Takové dětské rozhodnutí je pak mnohem silnější a důležitěší. On se prostě potřebuje naučit dobře vyslovovat, aby mu lidi dobře rozuměli, děti se mu nesmáli, apod. a ne že to chce někdo jiný (rodiče,učitelé..)
Zdravím, Jitka
 Myss 


Re: Dotaz 

(22.2.2009 23:43:09)
na kazde dite plati neco jineho,na nektere nic.Na vetsinu pochvala a odmena-proc ne?Do prace taky nechodime zadarmo a pro deti je cinnost,kterou nedelaji rady,proste prace,tak proc ji neodmenit?U nas mame nauceny ritual,ze logopedii delame vzdycky pred tim,nez jde synek na pocitac.na pocitac proste chce a moc,takze neni problem.Tuto zasadu dodrzujeme,nikdy jsme neslevili a kluk tedy nediskutuje,vubec neprotestuje,proste je to jasne.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dotaz 

(23.2.2009 0:38:10)
Ty neděláš svou práci ráda?
 Betina 


souhlas 

(16.2.2009 10:52:18)
jak je ale v textu uvedeno - je to cesta, spirála, nelze po ní jít
bez prožité zkušenosti, jen ta nás posunuje někam jinam, proto opakujeme a chybujeme, protože bez prožité zkušenosti nic jiného neumíme, je ale velkou nadějí, že si to uvědomujeme a dokážeme
se zbaovovat zažitých vzorců chování - vždyť se to týká našich dětí, ze kterých jednou budou díky tomu sebevědomí a vyrovnaní jedinci (snad doufám)
hezký den
 1.3Magráta13 


u nás 

(16.2.2009 11:16:07)
Situace, kdy by mohlo dojít k ohrožení dítěte, byly bez diskuse. Tady jsem tyran. Po silnici se chodí za ruku. Prostě chodí a hotovo. i za cenu plácnutí. Protože tady nemůžu použít "Když nepůjdeš za ruku, nechám tě doma". Na kole se jezdí ve vhodné obuvi, ne v pantoflích. Neposlechneš, nepojedeš.

Jinak v ostatních situacích se mi osvědčily různé triky a fígle. Např. dcera vždycky ráno kňourala, že má vypít čaj. Čas se krátil, bylo nutné vyrazit do školky. Takže jsme hráli hru "Za kolik to vypiješ". A nešlo o podplácení ~:-D Vždycky jsem řekla "Já ti to stopnu" a počítala jsem a dcera měla hrneček vypitý natotata, protože chtěla být lepší než včera.

 marketa 
  • 

Re: u nás 

(16.2.2009 18:11:45)
to mas stesti, ze tvoje dcera je soutezivy typ. se mnou bys nepochodila ;-)
byla jsem i v telociku vzdy spatna, ne ze bych se nerada pohybovala, ale bylo mi uplne jedno, ze nekdo je rychlejsi, nebo ze jsem pomalejsi nez pred tydnem apod.
 Ufonka 


Re: u nás 

(17.2.2009 21:36:10)
Naše dcera je vynalézavá, či spíše bývala, teď už je to lepší, domluvit se s ní dá :-))

Všechno fungovalo jen jednou max dvakrát. Pak zase ne. Takže hledat neustále nové podněty bylo úmorné a pak už i nemožné :-))) soutěž typu za kolik, byla neatraktivní, a tak je tomu i dnes....
 VlastaN 


Láska a důslednost  

(16.2.2009 11:34:27)
Naprosto souhlasím s tím, že se ve výchově můžeme vyhnout chybám svých rodičů. Také se o to snažím. Ale rozhodně ne slepě, vždyť právě jejich chyby ze mně udělaly takového člověka, jaký dnes jsem. To je především milující maminka. Nemyslím si, že by zopakovaná chyby měla být tragédie. Pokud samozřejmě někdo nezažil ponižování, telesné tresty atd. Já se snažím být maminka chápající, milující, ale také určující hranice.
Mně spíše překvapuje, že všichni mluví o tom, jak dítě správně vychovávat a jak ho chápat, ale už se nemluví o tom, kdy to má být. Ve svém okolí mám hodně rodin, které své děti téměř výhradně přenechali na výchovu výchovným institucím, mateřská a základní škola, zájmové kroužky. Já proti tomu vůbec nic nemám, starší dcera také navštěvuje školku a několik kroužků, je jí ale 5 a půl. Rozhodně jsme to nezačali dělat ve třech letech, to chodila jen na dopoledne do školky, nebo ještě dřív. Někdy si připadám jako exot, ale myslím si, že kolektivní zařízení pro děti mladší třech let jsou jen zařízení pro rodiče, kteří nemohou nebo nechtějí být s dítětem doma, pro děti mi to přínosné nepřijde. A když k tomu ještě přidám dovolenou, kterou se rodiče rozhodnou strávit jen spolu, protože dítě je ještě moc malé, aby jelo s nimi, tak mi toho prostoru na výchovu opravdu moc nezbývá.
Naštěsí vím, že například právě dovolenou tráví mnoho rodin společně a dá se dobře rozdělit na čas, kdy si rodiče mohou odpočinout a na čas, který stráví společně se svými dětmi. Kdo jste zastáncem těchto dovolených můžete se podívat např. na www.pobytsdetmi.cz
A jestli se jednou budu zlobit na svoje dcery, že tráví hodně času u počítače, bude to nejspíš moje vina. Právě teď mě naše malá dcera vidí, jak tady něco ťukám (ona si vedle hraje s legem). Tak to vypínám a jdu se jí věnovat, aby ta výchova nebyla jen teoretizování, ale taky trošku toho praktického, vždyť nejvíc se děti učí právě nápodobou.
 madlenka07 


Re: Láska a důslednost  

(16.2.2009 12:13:52)
VlastoN! Souhlasím ve všem,jak s tím počítačem...~y~(dcerka ted naštěstí spinká),tak i s tou školkou.Já jsem svobodná mamina,peníze by se mi hodily,ale nikdy bych neodložila svoje dítědo školy dřív než to bude přínosné pro nás obě.Kolem 3 let na dopolende(snad to vydržím),ale dřív ne a na celý den už vůbec ne.
 cyann 


Re: Láska a důslednost  

(16.2.2009 19:32:48)
Jen aby si to tvé dítě jednou nepřebralo tak, že pracovat není třeba a že se stát postará. Já jsem jako svobodná matka pracovala, částečně z domova, částečně byl v miniškolce. A přišlo mi lepší, že syn trávil čas i s jinými lidmi než jen se mnou či mou matkou. A když jsem si to sečetla, trávil se mnou víc než dvě třetiny (bdělého) času. Nic proti rozhodnutí zůstat doma, ale nemám ráda, když se to vydává za jedinou cestu, jak správně vychovat dítě...
 madlenka07 


Re: Láska a důslednost  

(16.2.2009 21:09:25)
Ale já pracuji,i když jen 1-2x týdně...měla jsem to štěstí,že jsem našla práci,kdy mohu mít malou s sebou.
 madlenka07 


Re: Láska a důslednost  

(16.2.2009 21:12:53)
A netrvrdím,že mít dítě doma je jediná správná cesta.Je to správná cesta pro mne,já jsem si to takhle vybrala.Ty rodiče,kteří dají dítě do školky,neodsuzuji,jen nechápu.Mimo jiné,tady miniškolky nejsou.A do školky ani do jeslí bych ji v roce či dvou nedala.Prostě nedala.
Kontakty má samozřejmě i s jinými lidmi,ale v tomhle věku dítě potřebuje především rodiče.Za rok dva to bude zase trochu jiné.
 benina 


Re: Láska a důslednost  

(23.2.2009 10:13:09)
Milá Madlenko07, já jsem tohle taky říkala, že tyhle rodiče, co dávají děti zbytečně brzy do školky nechápu, ale sama jsem teď v situaci, že malou budu muset dát do školky ve 2,5 letech. A to jsem vdaná. Jenže situace se u nás tak vyvinula, že to tak prostě budeme muset udělat. Není mi z toho dobře, je mi malé líto. Někdy to prostě jinak nejde.
 VlastaN 


Školka je pro dítě přínos, ale ... 

(16.2.2009 21:49:38)
Já si rozhdoně nemyslím, že pokud dítě je do třech let s maminkou doma, že se z něho stane nějaký příživník, nebo sociál. Dítě v určitém věku kolektiv dětí potřebuje a potřebuje se naučit i být bez rodičů. Sama jsem začala dávat starší dceru do školky ve třech letech, ale chodila tam na čtyři hodiny a když byla nastydlá, nechala jsem si ji doma. Dnes je jí 5,5, do školky chodí třetí rok, je tam maximálně spokojená a když má kroužky, zůstává tam i do čtyř do odpoledne. Já jsem mluvila o odkládání dětí do školek. Znám totiž hodně dětí, které mají maminky doma s mladším sourozencem, ale ve školce jsou od 7 do 16h. A ty mámy to dělají jen proto, že je to pro ně pohodlné. A další kapitolou jsou mamky, které dají do školky chrchlající dítě, protože právě mají důležitou poradu a nesmějí chybět v práci. To už mi opravdu nepřijde pro dítě přínosné. Vím, že to mají lidi někdy těžké, a mamky s malými dětmi zvlášť, ale jednou mají malé děti, tak se podle toho musejí chovat. Někde to vykryje babička, někdy manžel, někdy paní na hlídání záleží na co je kdo zvyklý. My jsme se u nás doma rozhodli, že doma zůstanu já a manžel se o rodinu postará finančně a zatím nám to vyhovuje. Ještě bych asi měla napsat, že už taky trochu pracuju, ale je to spíš rozptýlení, než přínos do rodinné pokladničky a hlavně, jednou budu muse jít do práce na plno, tak abych potom nebyla za blbce.
 KoproFka 


Re: Školka je pro dítě přínos, ale ... 

(18.2.2009 23:29:05)
...no jo, ale ono to opravdu někdy nejde, nedat dítě, které má "jen" rýmu do školky... babičky nejsou, hlídací kamarádky taky ne, chůvu nemáme a já ani nechci mít, tuhle formu hlídání mého dítěte nejsem schopna akceptovat ... a já tedy v práci opravdu nejsem do počtu....navíc svou práci mám moc ráda, nedoufala jsem, že po mateřské budu moci pracovat v původním oboru...
Synek je ve školce od 3 let a je tam vysloveně šťastný - je to společenský, extrovertní chlapeček, který je typické "dítě tlupy", jak já říkám. A 1 maminka "tlupu" nezastane, i kdyby byla nejlepší maminka pod sluncem...
Buď ráda, že si můžete dovolit takový přístup a že Vám vyhovuje.... ne každý to má ale stejně...
 Dadulka+Naty06+Teri09 


Re: Láska a důslednost  

(16.2.2009 12:50:08)
S tímto názorem naprosto souhlasím~R^~R^~R^
 mamka 
  • 

Odměny 

(16.2.2009 11:22:25)
Taky se dopouštím "chyb" jako neutíkej z kopce spadneš a zlomíš si ruku, u silnice stůj přejede tě auto. Nesdílím ten názor že je to špatně. Vidím výsledky, uvědomuje si, že je tam nebezpečí. Už jako batoleti které lezlo pod stůl atp. jsem neustále opakovala dávej pozor, nebo se uderýš je nad tebou stůl - nezvedej se bouchneš se - nikdy se nepraštila (a to nelžu, nikdy) dodnes si dává pozor když leze z podstolu, či na nějakou překážku popř z překážky. Není dítě skleníkové, které na nic nesmí vlézt a nic dělat. Jsem toho názoru, že spíš jak zákazázat je potřeba pomoc překážku zdolat, ale z upozorněním, co se stane, když na sebe nedá pozor.
Je-li na mne mé dítě neurvalé a dzé, nevidím důvod proč nedat výchovný. Ona si to přebere a příště se líp kontroluje - svět je plný přetvářky a i děti se jí musí naučit.
 Eecta 


Re: Odměny 

(16.2.2009 11:42:26)
ja myslim, ze pointa respektujici vychovy je v pristupu tebe k diteti a ditete k tobe

pri "trestajici" vychove: je drza = dostane par facek nebo na zadek = priste si to prebere a drza neni
podle tebe to plni ucel, podle me na tebe uz mozna neni slysitelne drza, ale mysli si cosi o ....... a treba o tobe hnusne mluvi s kamaradkou a podobne

pri "respektujici" vychove je na tebe drza = vysvetlis jak se citis kdyz se takhle chova a ze je to neprijemne a ze by bylo lepsi komunikovat jinak... a priste uz na tebe drza neni ne proto, ze se boji trestu, ale ze vi, ze se to da rict normalne

samozrejme to funguje jenom tehdy, kdyz se k sobe normalne "respektujicne" chovate porad, ne ze normalne trestas, pak ji to jednou vysvetlis a ocekavas, ze se teda zacne chovat ok.
 sarmi 


Re: Odměny 

(16.2.2009 12:27:32)
"respektujicne" :-) chtela jsi asi rict " s respektem" ~;)
 Dobra1 


Re: Odměny 

(16.2.2009 21:18:14)
A tohle funguje na jakekoliv trilete dite?Myslim jen to vysvetlovani, bez jakehokoliv negativniho dusledku te drzosti? Vis, pro hodne deti to asi staci, ale jsou i takove, ktere se tim snazi ziskat moc nad rodicem a pohe vysvetleni vezmou jako slabost rodice a svoje vitezstvi. Tam si myslim, ze nic jineho nez jedna na zadek a tedy ukazani, ze dite prekrocilo hranice, nefunguje.
 Pippilotta 


Re: Odměny 

(16.2.2009 21:53:05)
Mozna je problem v tom ze vidis dite jako nekoho kdo se nad tebou snazi ziskat moc.
 Racek 


Re: Odměny 

(16.2.2009 13:23:18)
Vidim tu dva problemy:
1)sebenaplnujici proroctvi - "klouze to, spadnes" - dite se soustredi na padani a spadne. Stejne tak "neknourej" - v diteti jen podporuje predstavu knourani, atd. Lepsi je mluvit pozitivne, ne zakazovat co nechci, ale rikat, co chci - "chod opatrne, mluv klidne". Pekny priklad, aby si dospely umel predstavit, jak predstavy funguji: zkus ted pet minut NEMYSLET na ledniho medveda na koleckovych bruslich. :-)
2)"drz se me, nebo te prejede auto"
Ono se muze stat, ze se drzet nebude a auto ho stejne neprejede, takze si logicky bude myslet, ze kecas. Takze je lepsi rikat "auta jsou nebezpecna".
 mamka 
  • 

Odměny 

(16.2.2009 11:34:48)
Jo a k těm odměnám - hezky jsem odbočila.
Určitá motivace je určitě OK. Ale byla jsem nedávno svědkem odměny, která mi vyrazila dech. Dítě v první třídě dostávalo za jedničky v deníčku školního i deníčku kroužkového 20kč a za dvojku 19kč. Malý přišel domů a ihned po pozdravu hlásí už sem si to zpočítal tati dáš mi dneska 60 korun. A ještě mám jedničku z kytary tak ještě vlastně jednu dvacku.
Mě ta první třída teď čeká, má smysl podobná motivace? Ptala jsem se co dostává, když doma z něčím pomůže - prý nic on s ničím pomáhat nemusí.
Taky si rodiče myslí, že své dítě vychovávají k úctě k penězům a vědomí že nic není zadarmo.
Děti se prý mají motvovat - tak abychom si je těma pročtenýma studiema nepřemotivovali.
Výchova jak to cítí rodič je správná.
Je li dítě uzkostlivé, asi je s ním lepší domluva, než s dítětem divokým a sebejistým.
Není lepší z každé rady si vzít to co je pro nás to schůdnější a co cítíme že je pro nási výchovu přijatelnější, než se striktně držet rad z knih a cítit, že je nám to proti srsti?
 Eva 
  • 

Re: Odměny 

(16.2.2009 13:30:20)
Samozrejme, ze rodic tezko muze ve vychove delat neco, co je mu proti srsti. Proc by to taky delal ? Budto si myslim, ze neco je pro deti vhodne , spravne, prospesne, tak se to snazim delat, nebo si to nemyslim, tak to nedelam (ehm, snazim se). Ono by to taky prece nefungovalo.

Mne teda cteni knizek o vychove pomaha najit pristupy, ktere jsou mi blizke. A taky rozlisovat lepe intuici od nauceneho chovani.
 Dobra1 


Br 

(16.2.2009 21:31:18)
Tak tohle podle mne vede jen k tomu, ze dite se nauci, ze:
a) za vsechno musi dostat neco, delat neco "jen tak" je blblost
b) prace je jen to, co se odehrava mimo domov, to doma prace neni.
Krome tohosi myslim, ze pro dite je to hrozne moc penez.
Moje znama detem penize zasadne nedava(tem starsim je uz 10 a 11), ale dostavaji body. Ne za jednicky a dvojky, ale za to, ze se snazili. Pro nekoho je vrcholem snahy treba i trojka, u jineho i dvojka znamena, ze se na vec vykaslal. Stejne takjsou body za to, ze pomahaji doma. A vzdycky na konci mesice si za ty body muzou "nakoupit" u mamy - bonbony, plakat, draobnost po ktere touzi a rekli o tom mame. Ma tak pod kontrolou, co si deti koupi, coz v pripade, ze by dostavali penize rozhodne nema. A naucit se hodnote penez se da i jinak
 mamka 
  • 

Re: Br 

(17.2.2009 16:46:39)
Tak to není špatný nápad body. Dítko to bere i jako zábavu. Nějaké kapesné asi dávat dcerce budu, ale až později, ne hned v první třídě - už proto že je alergik a nemůže čokoládu - je mi jasné co by si ve školní kantýně kupovala na svačiny :(
Díky za tip :)
 Jaana2 


podvědomé ukládání 

(16.2.2009 12:41:36)
Mám to z knížky:

dítěti se nemá říkat :
- slez nebo spadneš, ale drž se, ať nespadneš
- neběhej po schodech, skluzneš se, ale choď opatrně, ať
neuklouzneš
- nejezdi rychle, vybouráš se, ale musíš dávat pozor, aby ses nevyboural

- nehltej, nebo ti zaskočí, ale jez pomalu, ať ti nezaskočí

Prostě když tomu dítěti už dopředu říkáme, že : spadne, uklouzne, natluče si, tak si to vsugeruje a stane se to. Pak mu říkáme : vidíš, já jsem ti to říkala ...

kdežto když dítěti řeknete : drž se, dávej pozor, soustřeď se, tak dítě myslí na to, co má dělat, aby si nenatlouklo.

u syna ( nyní 7,5) se mi to osvědčilo
 heleba 
  • 

Re: podvědomé ukládání 

(16.2.2009 13:13:27)
súhlasím, aj mne sa to osvedčilo.

a nejde podľa mňa len o to, že si to vsugeruje a potom sa to stane, ale tiež o to, že mu tým trochu podkopávame sebavedomie, akoby sme mu hovorili - si neschopný, určite spadneš, nezvládneš to, zakopneš, natlčeš si a pod.
 Jana (dcera 2,5) 
  • 

U nas to taky funguje! 

(17.2.2009 0:09:50)
Prisel s tim manzel - psycholog - a je to fantasticky!
Z dcery jsou lidi okolo nadseny - a zavidi.. ;-))
 Racek 


Re: podvědomé ukládání 

(17.2.2009 9:57:03)
Jenze kdyz reknes "nespadni", ma dite v hlave obrazek padani, podobne "at ti nezaskoci", "at se nevybouras" - dite slysi, co nema delat /co se nema stat, ale ne to, jak je to tedy spravne.
Podle me je lepsi mluvit pozitivne, rikat to, co chci aby se stalo, a ne negaci/zakaz toho, co se nema stat.
Takze:
- drz se zabradli, at sejdes dolu bezpecne
- jed opatrne, at mas kolo pod kontrolou
- dobre zvykej, at ti pak ta hladka kasicka vklouzne pekne az do briska.
Nebo u nas bylo jednu dobu dost aktualni v obchode s vozikem pri nakupovani: ne "nevrazej do regalu" ale "vsemu se pekne vyhybej".
Je teda tezke si na takove vyjadrovani zvyknout, hlavnena zacatku clovek casto hleda slova, protoze je proste na zakazy a jmenovani nebezpeci zvykly - ale kdyz se chce, vsechno jde. O tom, co spatneho by se stalo kdyby... mluvime doma/v klidu, ale v situaci se soustredime na to spravne, co se ma stat.
Chodime po suchu, kolem louzi. (ne: neskakej do louze)
Pred prechodem se rozhlizime, a prechazime, kdyz je ulice volna, a tedy pro nas bezpecna.
V pripade potreby jde dite blizko u mamy. (ne: neutikej)
 holkamodrooká 


slovo do pranice..... 

(16.2.2009 13:17:45)
... a myslíte, že se děti dají vychovávat? Kdyby záleželo na výchově , tak já i můj partner jsme minimálně častí hosté na psychiatrii, děti nám odberou za týrání :-), v životě by s námi děti nejely na výlet (o dovolené nemluvím), neochutnaly teplou večeři apod.
Mám 4 děti, výchova +- stejná a každé dítě úplně jiné, a když říkám úplně tak opravdu úplně..... Čím to je?
 Racek 


Re: slovo do pranice..... 

(16.2.2009 13:55:29)
Par poznamek, nez se tu rozbehne flejm:

Vychova +- stejna nic nemeni na tom, ze kazde dite ma jine podminky vnejsi (=jeden je nejstarsi a byl dalsim "sesazen z trunu", jiny je jmladsi a ma odmala vic vzoru...) i vnitrni (proste je kazdy original).

Mezi vychovou a vysledkem vychovy neni vztah 1:1, ale vliv vychovy a prostredi je neoddiskutovatelny. To, ze jste meli krusne detstvi, neznmena, ze budete mizerni rodice, ale je dost pravdepodobne, ze byt "dobrym" rodicem vas bude stat vic prace, nez nekoho, komu staci predavat dal, co v mladi nabral. Navic muzete mit napr. ruzne "spoustece", ktere se neprojevi v beznem zivote, ale az v krizove situaci, atd.
 VlastaN 


Děti nevychováváme ani + - stejně 

(16.2.2009 14:22:06)
Nemyslím si, že by jedna matka vychovávala své děti stejně. Není to možné, už proto, že každé dítě se již od miminkovského věku chová jinak, má jinou povahu, temperament. Mám dvě děti a tím, že každá se primárně chová jinak i já k nim přistupuji odlišně. Co by u jedné zabralo, tím bych druhou rozhodila, vykolejila, blokla. Tím nechci říci, že bych je neměla stejně ráda, miluji je obě moc a nejhorší situace jsou ty, kdy musím i v banalitách volit nebo říci, která udělala něco lépe, snažím se vždy vyzdvihnout klady u obou. Ale pokud je chci přijmout opravdu takové jaké jsou, musím se k nim také odlišně chovat, ale je to vždy s láskou a hlavně s ujištěním, že i když se např. zlobím, mám je ráda, mám je ráda i zlobivé!!!
Samozřejmě že u obou mám stejný cíl, vychovat z nich slušné a spokojené lidi, ale každá k tomu dojde jinak, alespoň doufám.
 katka 2+2 
  • 

Re: slovo do pranice..... 

(16.2.2009 14:47:20)
co to je "dobrý rodič", co je to "vychované dítě" - každý to vidí jinak. čím se to dá měřit? známkami ve škole? chováním k okolním dospělým a dětem? tučným kontem nebo krásou?
mám pocit že je všude kolem spousta sebevědomých (namyšlených) mladíků a slečen, kteří ale nemají být na co.
chtěla bych, aby moje děti měly dobré vzdělání odpovídající jejich schopnostem (i když je potřeba je do učení strkat, protože lenost je asi vrozená), aby se dokázaly o sebe postarat v běžném životě, vysvětluji problémy drog, úvěrů a všeho možného. A hlavně, aby se řídily heslem - "co sám nemáš rád, nedělej druhému)
když byly menší, naučila jsem je se bránit ať už slovně nebo dobře mířenou ranou, aby zvládli případnou šikanu (taky jsme měli problém)
ze zkušenosti můžu říct, že nejdůležitější jsou mantinely a důslednot. za tím si stojím.
 Samarlu 


Re: slovo do pranice..... 

(16.2.2009 14:00:18)
Nevím, jak moc se člověk dá vychovat, ale vás šest musí nějak soužít v jedné domácnosti, ne? A to beze snahy a ohledů nemůže jít!
 katka 2+2 
  • 

Re: slovo do pranice..... 

(16.2.2009 14:52:33)
taky je nás 6-7 v jedné domácnosti. a soužití bez pravidel prostě nejde. proto je potřeba je dodržovat všemi členy bez vyjímky. jak by k tomu pak přišli ostatní, pokud jeden si bude dělat co chce a kdy chce?
prostě když to jinak nejde - přijde trest = omezení něčeho, co dělá rád ale obejde se bez toho (např. TV, PC nebo kamarádi), případně činnost, kterou vůbec rád nemá (např. pletí záhonu)
jak jinak chcete dosáhnout aby se plnilo úkoly, které má? Nekonečným vysvětlováním? v určitém věku to pak dítě "odsedí" a pouští jedním uchem tam, druhým ven
 Racek 


Re: slovo do pranice..... 

(17.2.2009 10:03:37)
Prace za trest ("snedl jsi brachovi cokoladu - vyplejes zahon") myslim prilis vychovna neni; nechtela bych v diteti vzbudit dojem, ze kdyz bude "hodne", nebude muset pracovat, resp. ze pracuji jen ti, kdo zlobi. (Mmch. tohle muze podporit napr. i pani ucitelka slovy "ja vas tu mam snad za trest")

Prace - byt neprijemna - by podle me mela byt bud jako dusledek chovani ("rozsypal jsi smeti - zametes ho") nebo prostredek ke splneni cile ("chceme dobrou zeleninu - potrebuje mit v zahonku misto").
 Jíťa 
  • 

Re: slovo do pranice..... 

(16.2.2009 14:30:48)
Přidám se k ostatním. Kromě dvojčat snad žádné dvě a více dětí nelze vychovávat stejně. Je to dáno vnějšíma podmínkama, zkušenostmi rodičů, domácím zázemím a mnoha dalšíma věcma.
 Pavelčata 


Re: slovo do pranice..... 

(17.2.2009 14:27:13)
Obávám se že ani dvojčata nelze vychovávat stejně, zřídka kdy mají stejnou povahu, temperament, atd....
 Jíťa 
  • 

O ničem 

(16.2.2009 14:13:19)
Je to jen reklama na nějaký knížky o výchově. Jinak informační hodnota nulová.
 Marico 
  • 

rodiče v čase 

(16.2.2009 14:19:58)
Odpustit rodičům jejich chyby ve výchově..., vyrovnat se s autoritativní a "špatnou" výchovou rodičů..., přijmout traumata z dětství a vyrovnat se s nimi... nezatěžovat stejně děti... Pořád se to tu opakuje, ale něco mi v tom chybí. Možná odpověď na otázku: Proč vychováváte svoje děti? Mám za to, že je to proto, aby uspěly ve společnosti, v životě, uplatnily se, uměly se jednou postarat o své rodiny, byly šťastné v podmínkách, ve kterých budou žít, ctily vaše ideály, trošku se vám podobaly atd. Zkrátka aby se připravily na život a zvládly ho, aby je nepřeválcoval a nezničil. Věřím, že o totéž se snažili i naši rodiče, když nás vychovávali, a nemilovali nás přitom méně, než my milujeme své děti. Jen nás připravovali na jinou společnost. Ohnout záda, nekoukat nalevo ani napravo, snažit se prolézt a nepřipoutat pozornost, u holek vdát se, starat se o domácnost, mít děti, umět domácí práce ale žádnou kariéru, nevyčuhovat, nemalovat se, neholit si nohy...(jsou to jen příklady). A naše babičky? Pro jakou společnost vychovávaly naše rodiče? Přežít válku, umět vyjít s málem, být dost tvrdý, abych vydržel nepohodlí, nedávat najevo city, protože ti citoví lidé jsou zranitelní... (zase jen příklady). Prostě každá generace žije v jiné společnosti, co bylo dobré pro naše rodiče a prarodiče, nemusí už být dobré pro nás, ale to neznamená, že to tehdy byly "chyby ve výchově". Kdo mohl na konci 70. let (kdy jsem byla dítě) tušit, že přijde rok 89 a počítačová revoluce? Ani vy nevíte, co bude za dvacet let, takže např. recyklujete stuprocentně odpady? Třídíte? Šetříte energii a vodu? Učíte své děti základům sebeobrany před útoky z virtuální reality? NE? Jednou možná vaše děti řeknou, že vám tyhle "chyby ve výchově" odpustí.
 Piru 


Není to tak jednoduché 

(16.2.2009 16:47:27)
Také si často říkám, že budu děti vychovávat bez výhružek a příkazů. Mladšímu je dva a půl a vždy, když ho potřebuji ustrojit, mi s úsměvem uteče. Nechci ho honit po celém bytě, často na to ani nemám čas a tak vždy u výhružek skončím. Začnu zlehka, ale zpravidla poslechne až při slovech "Mám tě plácnout?" Odsuďte mě klidně za to, ale občas je nejjednodušší a nejrychlejší jedna "výchovná" na zadek. A pak dobu stačí s ní jen vyhrožovat.
Tomu staršímu synovi je 8. Teď měl jarní prázdniny, byl doma, řekla jsem si, že je už velký a proto ho přestanu sekýrovat. Výsledky byly otřesné. Uvedu příklad. Jakub strašně málo pije. Když ho nutím, zvládne 3 - 5 dl denně. Odpoledne jsem zjistila, že se už dlouho nenapil. Šla jsem za ním se slovy:"Kubíku, už jsi dlouho nepil." Nic. Za čtvrt hodiny znovu:"Jakube, měl by ses napít." Zase nic. Za čtvrt hodiny jem nevydržela a přikázala:"Teď hned se dojdeš napít. Pak teprve hodil pubertální ksicht se slovy "už zase???" a šel. Podobné je to s jídlem, oblékáním, čištěním zubů,...lze to řešit jinak? Na jeho omluvu, má ADHD
 marketa 
  • 

odpoved zni "Respektovat a byt respektovan" 

(16.2.2009 18:20:48)
neni mozne ucelene odpovedet v nejake diskuzi na internetu.
jestli problem se synem opravdu chces resit, tak odpoved na tvou otazku ma si 300 stran a najdes ji v knize "Respektovat a byt respektovan". Neumim to rict lepe nez autori a radeji te odkazuji na odborniky ;-)
poradaji take seminare, ne jen v praze.
 Áňa + 2 


Re: Není to tak jednoduché 

(16.2.2009 18:41:48)
Piru, tady ti nikdo asi jen tak neporadí, protože tvoje děti nezná. Ale zkus se zeptat sama sebe-proč to dělá? Proč chce abys ho s oblečením honila po bytě? Není to třeba jeho hra? Nevím, zkus si odpovědět sama. Tím bych to řešila. No a s tím starším-opravdu pije tak málo? Jestli má problém, tak si myslím, že tím nucením to asi nevyřešíš. Taky jsem to jednou řešila a připomínala jsem to každou chvilku (bylo to podstatně maldší dítě a bylo to v nemocnici, takže hodně důležitý). Jestli vypila o dvě deci víc, tak to byl úspěch. Pak jsem koupila hezkou flašku a bylo po problému. Najednou dítě vypilo o litr víc a ani jsem nemusela nic říkat. Tak staršímu bych flašku nekupovala, ale třeba bych mu nechala v obchodě vybrat pití a to by si ředil. Taky mám zkušenost s takhle velkými dětmi, že si v létě vzali plastovou láhev a tu si nosili u sebe(takovou tu, jak se z ní pije-byla to mezi nima taková móda) a vypily toho docela dost. Takové to celodenní ucucávání. Tak to je jen nápad.
 Míla, kluci 99, 00 
  • 

Re: Není to tak jednoduché 

(16.2.2009 21:55:54)
To není špatná rada, jen mám obavy, že kdybych to takhle podala, kluci si nakoupěj colu, nebo jiné chem. limonády, které povoluju jen velmi zřídka. Co bys poradila na úklid svých věcí, čištění zubů, zvedání prkýnka při čůrání, včasný odchod do školy, prostě každodenní realitu? Samozřejmě neustále vysvětluju PROČ to mají dělat, nicméně bez dozoru, mého rozčilování a vyhrůžek to nefunguje.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Není to tak jednoduché 

(16.2.2009 23:04:48)
Mílo, a co tohle: jeden večer si společně sednout a sepsat, co všechno je v domácnosti potřeba. Rostřídit práslo an praní, pověsit prádlo, připravit svačinu, zajistit prkýnko na záchodě dole, zajistit vynesený koš, vudělávat peníze, nakupovat, zalít kytky ... může toho být spousta. Pak se nechá třeba den na rozmyšlenou, kdo si vezme na starost který z úkolů, můžete se o tom pobavit, taky o tom, že je potřeba aby si každý nějaký vzal, ať si vyberou a sami vymyslí, jak zajistí jeho splnění. Poznímka: starost o koš, je třeba defonovaná jako "koš nepřetéká a nezapáchá" - kdo ho vynese je jedno, ale dotyčný má za ukol zajistit, aby koš byl bv tomto stavu, klidně to může udělat brácha výměnou za jinou práci. Noa dalo by se to takhle použít i na to prkýnko ;)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Není to tak jednoduché 

(16.2.2009 23:05:36)
Zkrátka jsem chtěla říct - v lecčems si pak můžou dělat dozor navzájem a nebudeš se muset rozčilovat ty ;)
 Marico 
  • 

Re: Není to tak jednoduché 

(17.2.2009 8:11:31)
u nás zabrala jiná strategie. Maminka odjela na tři týdny na léčení do lázní. Do té doby si nikdo doma nevšímal, kolik toho vlastně denně dělá. Když to dělat přestala, začalo se to všude kupit: prádlo, odpadky, nádobí, špína na zemi, prach, neuklizené oblečení a hračky... Týden to byla zábava, žili jsme jako zálesáci, míchali vajíčka, nádobí myli ve vaně. Druhý týden to všude začalo smrdět a doma se nám vůbec nelíbilo, třetí týden už jsme se nemohli dočkat, až se maminka vrátí, jenže... přece jsme jí nemohli nechat tak zdevastovanou domácnost. Táta zavelel k úklidu a pak to začalo: najednou jsme viděli, kolik je to práce všechno uklidit a dát do pořádku. A že kdybysme to dělali po troškách, nemuseli jsme z toho poslední dva dny šílet. A divili jsme se, jak to, že má maminka ještě čas si s námi hrát, pracovat na zahrádce a být pořád milá, když nám ty její práce připadaly tak příšerné a těžké. Od té doby jsme jí pomáhali. A když jsme někdy zapomněli, stačilo, aby řekla: že zase pojedu do lázní? :-)
 Míla, dva kluci 99,00 
  • 

Re: Není to tak jednoduché 

(17.2.2009 10:07:39)
No problém je, že u společných aktivit se spíš pohádají, než že by si pomohli, ani jednomu se totiž nechce. Co se týče prádla, chci jen, aby po převlékání se neválelo oblečení po celém pokoji (špinavé ponožky v polici s knihama nejsou žádnou vyjímkou), aby ho po sobě složili a každý večer špinavé odnesli do prádla. U staršího to není problém už leta, mladší - když nad ním nestojím nebo mu to x krát denně nepřipomenu, tak to prostě neudělá. Je to hrozně vyčerpávající. Co se týče prkýnka, myslím tím, aby ho zvedali před potřebou, to za ně nikdo udělat nemůže. Ale to jsou malé věci, jen jsem naivně předpokládala, že v osmi a devíti letech už to bude samozřejmost, ale není. Jinak doma pomáhají, ale s řečma a neochotně.
 Racek 


Re: Není to tak jednoduché 

(17.2.2009 10:11:20)
Ja bych se bala, ze dite kteremu obcas naplacam a zbytek casu vyhrozuju se nauci podle techhle pravidel zit - a podle povahy a fyzicke konstituce pak bud bude sikanovat ostatni, nebo se stane snadnou obeti.
Nevidim zasadni rozdil mezi "oblec si kombinezu, nebo te placnu" a "dej mi svacinu (mobil, penize) nebo ti dam do drzky".
 Piru 


Re: Není to tak jednoduché 

(17.2.2009 10:51:44)
To cítím taky, vím, že to není správný způsob. Ale on chce, abych ho honila, protože je to sranda. To mám přistoupit na jeho hru? Musí přece pocopit, že když není čas, tak to nejde. Jinak se bojím, že si za chvíli bude dělat, co se mu zachce. Budou mu tři a umí moc dobře pochopit, že teď není čas na hry. Ten máme celý den, ale ne ráno, když spěcháme do školy.
 Piru 


Re: Není to tak jednoduché 

(17.2.2009 10:56:33)
A ještě k tomu pití. Kubík pije dobrovolně pouze Coca colu. Nemyslím si, že je to něco, co by měl pít pravidelně. A když ji naředím? Ani zlatý hrníček nepomůže. Doma pije ochucenou Dobrou vodu. Když není, nepije radši nic. Džusy "nesnáším", šťáva s voudou je "hnusná" a čaj "nepiju". Občas má žízeň, třeba ve městě a je ochoten si cucnout vody. Ale opravdu jen cucnout. Včera jsem zase zjistila, že lahvičku 3 dl přinesl ze školy plnou. Měl co dělat, aby ji vypil do večera. Leda, že bych mu za každý vypitý hrnek slíbila čokoládu. Ale uplácení nesnáším.
 Míla, kluci 99,00 
  • 

Re: Není to tak jednoduché 

(17.2.2009 13:38:40)
Když byli kluci ve školkovém věku a odmítali se včas ráno obléct a vypravit, říkala jsem si, že z toho jednou vyrostou a všechno se zlepší. Teď se sice nevztekají a zlostně ze sebe neservávají oblečení, protože nechtěj ven, zato mají pořád na práci něco důležitějšího než se oblíkat a obouvat, povídají si spolu, hádají se apod., vědí moc dobře, že budou mít ve škole průšvih za pozdní příchod, přesto nejsme schopni se kamkoli vypravit včas.
 Linwen, 06 + 08 
  • 

Re: Není to tak jednoduché 

(17.2.2009 20:33:44)
Ahoj, my s naším tříleťákem řešíme oblíkání pořád, taky se chce místo toho honit a nikdy bychom nikam nepřišli. Zabírá mírné vydírání (dokud se neoblečeš, nedostaneš najíst, nebude Krteček atd) a taky povídání pohádek. Článek mi připadá mírně řečeno idealistický. Kdybych čekala, až malému začne být zima a řekne si sám, že se chce obléct, trávili bychom asi celý den v pyžamu, maximálně zabalení do deky.
 Ufonka 


Re: Není to tak jednoduché 

(17.2.2009 21:39:24)
Liwnen,

rada psycholožky, vemte dítě ven klidně v pyžamu, pantoflích, je jedno, že je kosa, ať mu dojde, že se musí obléknout.

U nás to nezabralo. ale bylo léta. Dcera se po odpo spaní odmítla převléknout. Tak šla v pyžamu. Vzala jsem jí do baťohu věci na přestrojení na hřiště. Lidi ji míjeli a NIKDO nic neřekl. Ona se vítězoslavně usmívala. Ani kamarádka ji nerozhodila, když se udiveně ptala, co to má na sobě, jeslti se náhodou nezapomněla převléknout. Normálně si to vyrazila v tom pyžamu až na hřiště.

Teď v zimě by to bylo poučnější :-))
 MM, 2 kluci 
  • 

Vaše dítě spí odpoledne v pyžamu? 

(18.2.2009 9:33:53)
Proč?
U nás je pyžamo jen na noc. No odpo spaní je normálně v domácím oblečení (triko a tepláky či punčocháčky, prostě co má doma na sobě), přikrytý obyčejnou dětskou dekou (ne peřinou apod.), prostě podobně jako když si někdy přes den jdeme schrupnout my dospělí...

Jinak ten tip ohl. nechání v pyžamu jsem uč četla několikrát v různách fórech, vztahoval se tedy na RANNÍ neochotu se oblékat - tedy při odchodu do školky. Prý to v řadě případů zabralo, vzít dítě v pyžamu nebo polooblečené, prostě tak jak je - s vysvětlením že už není čas, mělo se oblékat a neudělalo to, tak holt půjde takhle. Oblečení samozřejmě sebou. Prý to pak dětem dojde a je jim před kamarády trapně...

Ale pobavil mě Váš případ, kdy to zřejmě bylo naopak zpestření a zajímavost, na kterou bylo dítě spíš hrdé :-)))!
Potom teda fakt nevím...
 Ufonka 


Re: Vaše dítě spí odpoledne v pyžamu? 

(18.2.2009 11:41:03)
MM,

mě to taky pobavilo. Prostě ji ve věku 2 - 3 let nevyvedlo z míry nic. Ve třech letech to byla čerstvě narozená sestřička. nebyla totiž chodící a tedy parťák do hry.

Většinu lumpáren Ela provozovala v době kojení, kdy jsem na ni nemohla. Obvykle ječela a vřískala, což malou nejprve nevzrušovalo, ale pak jí to začlo vadit. jenže Ela nikdy necchtěla být sama, takže i když jsem ji třeba odvvedla do pokojíku (přerušila kojo), tak mi byla v patách a zpátky v OP s námi... Prostě pro mě neřešitelná situace. Hormony fungovaly, takže ona řvala, a já kolikrát na ni. Čím déle jsem ji ignorovala, tím víc se stupňoval jekot a vřískot, takže to už pak nešlo ignorovat. Bolely uši mě, natož Jolanku.... Vysvětlování nefungovalo. Prostě holt vetřelec sebral Ele maminku....Nikomu nic takového nepřeju...

Dneska už je to lepší, holky si spolu hrají, ale Ela stejně sem tam zaškodí. Obvykle je to strkání, což je hodně nebezpečné. Nebo štípání a tahání za vlásky, což praktikovala od Jolančina narození....
 Linwen, 06 + 08 
  • 

Re: Není to tak jednoduché 

(18.2.2009 21:49:26)
Odpovídám se zpožděním. Ta psycholožka, pokud to opravdu takhle myslela, musí být sama zralá pro psychiatra. Kdybych v tomhle mraze vzala Kubu ven v pyžamku, tak na mě sousedi zavolají sociálku. Ale nepochybuju, že on by s nadšením šel. Není to teda moc použitelná rada. Já v tomhle zkrátka upřednostňuju autoritativní přístup, ať si po mně každý hodí kamenem. Jinak jsem hodně liberální, doma si v podstatě může dělat, co chce, pokud nezpůsobuje nevratné škody na majetku nebo na něčím zdraví.
 Ifca 
  • 

Respektovat a byt respektovan 

(20.2.2009 15:11:18)
Necetla jsem uplne celou diskusi, takze mozna tohle uz zaznelo, nicmene mi to neda.

Spousta lidi vidi jen dva pristupy - autoritativni vychovu a vychovu bez hranic. Ale protikladem autoritativni vychovy neni vychova bez hranic, tak by z deti nevyrostli slusni, ohleduplni, respektujici, samostatni lide, kteri umi na sebe vzit odpovednost za sve rozhodovani a ciny. Hranic a pravidel v zivote je moc treba a zvlaste deti je potrebuji znat. Je ale rozdil, jakym zpusobem se rozhodnete je stanovovat. Autoritativne (tj. z pozice moji nadrazenosti, tresty, zakazy, prikazy, vyhrozovanim, odmenami) nebo jinym zpusobem. Vadilo mi, ze jsem casto musela zvysovat hlas, vyhrozovala placnutim a slo to stale dokola a nakonec by se "rvani" u nas stalo normou. Jak vystihla sice v zertu, ale pravdive, moje kamaradka, kdyz ochraptela a nemohla nahlas mluvit: "holky me ted vubec neposlechnou, potrebuju na ne houknout, aby udelaly, co chci". Hm, tohle jsem ale ja nechtela a podvedome hledala neco jineho, bez rvani a prikazu.

Doporucuji knizku "Respektovat a byt respektovan". Popsano bezvadne. Jen clovek, myslim, od sebe nesmi ocekavat, ze se vsechno zmeni hned jak mavnutim kouzelneho proutku. Trva to docela dlouho. Ze zacatku clovek nevi, jak to ma delat, je bezradny a vysledek se muze zdat nevalny, az hrozny. Ale casem to zacne jit. Postupne. Tahle metoda je hlavne ze zacatku pro rodice hodne, hodne pracna, ale myslim, ze se vyplati, hlavne z dlouhodobeho hlediska. Vysledky se zkratka dostavuji postupne, casem. Pro dany moment je samozrejme rychlejsi zakazat televizi apod., z dlouhodobeho pohledu to neni ale dle meho nazoru dobre, protoze "veci se pak delaji, aby nebyl trest, prip. aby byla odmena a ne proto, ze se tak delat maji a kdyz nemam dozor, delat je stejne nebudu". A mimochodem, jak nekdo psal, zakaz televize, protoze dite neco neudela, neni DUSLEDEK, je to TREST, ktery nesouvisi s tim, jestli se neco udela nebo ne. DUSLEDEK je neco, co ma pricinnou souvislost s konanim nebo nekonanim - napr. loudam se s necim, co mam udelat, nestihnu kvuli tomu neco jineho, to je prirozeny dusledek, ne trest.

Nechci nikoho o nicem presvedcovat, ani nikoho nutit, je to jen muj nazor a pristup "Respektovat a byt respektovan" mne a moji rodine moc vyhovuje. Tenhle prispevek je spis inspirace pro ty, kteri hledaji alternativu. Kazdy (beru normalni, milujici rodice) dela asi vse, co umi a je v jeho silach, aby jeho vychova byla co nejlepsi.
 Markia 


hezky... 

(20.2.2009 22:12:33)
ale ja vam pujcim meho nevlastniho osmileteho syna...pocitam ze do hodiny je po predsevzetich..mela jsem stejne predstavy, a zjistuju ze u nekterych to proste NEJDE...jak jednat s ditetem ktere vlastni matce ve svych sesti letech rekne kravo a babicce cubko? Jeho otec (muj pritel) zastava mirnou vychovu bez trestu, omezeni a byt jen vychovneho placnuti..dobre vidim kam to vede, decko toho tak akorat zneuziva...a chran nas buh az synek doroste do puberty. Kdybyste nekdo mel tip jak s takovym deckem vyjit...uvitam..ja uz jsem na konci sil. Pred kazdym druhym vikendem je mi zle od zaludku, z dovolenych mam hruzu...
 DrMIK 


Re: hezky... 

(21.2.2009 1:20:32)
Kde se dite takove veci nauci? Asi slysi jine castovat lidi kolem sebe takovymi jmeny nebo se pletu? Ja sama ve fyzicke tresty neverim. Jo, je to cesta narocneji, urcite, ale verim v to, ze cestou fyzickych trestu se vychovavaji jen a pouze nasilnici a neurvalci. Takovy clovek pak sam automaticky pristoupi k tomu, ze nekomu jednu streli, nez by se snazil nejak domluvit. Komunikace je urcite narocnejsi, nez ta facka, ktere je skoda, kdyz padne vedle... Mne se osvedcuje takove veci ignorovat spis, nez na ne upozornovat. Ukazat, ze to nema proste zadny efekt. Jestli se kazdy rozcili, ze dite uziva nevhodne vyrazy, apod., tak mozna je to jedina pozornost, kterou ziska a je mu jedno, ze je to pozornost negativni. Jestli mu porad jen nekdo nadava a ma strach z jeho navstev, tak on si toho je urcite vedom, citi to. Zkuste na to jit z druhe strany, pozitivne...vysledky urcite neprijdou hned, ale prijdou. A hlavne...podporte tatinka toho kluka, vaseho partnera. Urcite mu nepodryvejte autoritu vasimi poznamkami o tom, ze jeho pristup nefunguje a ze by kluk radsi mel dostat pres hubu. Takhle to vidim ja, mozna se pletu a u vas to tak neni, ale vidim to vsude kolem sebe. Pripadam si mnohdy jako Martan... Usmev a objeti kazdemu diteti:-D
 Markia 


Re: hezky... 

(21.2.2009 8:54:54)
Zapomnela jsem dodat ze ja mu nenadavam a chran buh abych mu jednu vlepila, prece jen dite neni moje. Jenze matka se o nej skoro nestara, je rada kdyz ho muze strcit jedne nebo druhe babicce, pripadne nam. Je rozmazleny, vztekly, na nasi malou dcerku zarli, neudela ji nic dobreho..Male je rok a pul, od jejiho narozeni mu pritel porad rika ze se na jejich vztahu nic nemeni, ze Aja k nam ted patri atd atd atd...vysledek? Nula nula nic....Me kluk dava najevo ze mu prekazim, bohuzel pritel si leckdy neuvedomuje ze jeho ruzne narazky, ktere my dva chapeme, ten maly bere uplne jinak, a pak samozrejme, kdyz se tak ke me chova tata, proc ne on..Ja se snazim jeho spatny chovani ignorovat, a dobry ocenovat...ale ono skoro neni co ocenit.
 Pavla 
  • 

Re: hezky... 

(21.2.2009 9:29:34)
Markio, jak vůbec došlo k tomu, že si šestileté dítě dovolí říci matce krávo a babičce čubko? Neříká jim to náhodou také ten váš přítel? Už jen to, že to otec neřeší je divné. Nechtěla bych být učitelkou tohoto chlapečka. Asi by mě také řekl, ty krávo, ty čubko, seber si to sama, ty šmejde, jako to řekl tomu učiteli ten výlupek z osmé třídy. Co budeš dělat až tě nazve krávou a čubkou? Přítel to jistě také přejde. Je něco divného i v tvém příteli. Kdyby mi šestiletý smrad řekl krávo a čubko, dostal by facku až by druhou chytil o zeď, přiteli bych řekla, tohohle chlapečka mi sem přiveď až si ho vychováš. Chápu, že když má k vám tento výlupek přijít na víkend, že už předem prožíváte trauma. To je přece úchylné, aby šestileté dítě traumatizovalo dospělé jenom svojí přítomností. Vy si uvědomujete svoji bezmocnost v přístupu k tomuto výlupku, z toho také vychází to vaše trauma, asi dobře víte, že proti tomuto smradovi nemůžete jakýmkoliv způsobem zakročit, že by vám jeho tatínek i před ním nakonec řekl, ty krávo a čubko, mého chlapečka nebudeš fackovat. Třeba se pletu, ale jestli tady není na místě se i zamyslet nad "kvalitami" toho jeho otce.
 Markia 


Re: hezky... 

(21.2.2009 9:49:01)
Pritel mu to nerika, me nastesti taky ne, to by moc dlouho pritelem nebyl. Nevim odkud to ma..ze skolky? Ze skoly? Pritel na nej nechce byt prisny, pry kdyz ho mame tak malo, tak aby se treba nestalo ze by k nam nechtel jezdit.. Jsem z toho zoufala, me uz taky rekl napriklad ze nevypadam moc inteligentne, tak to dostal od pritele jeden vychovny, ale spis jen proto abych mu pak nedelala dusno..nevim kde se stala chyba. Mozna v tom ze vyrusta bez otce? On se snazi, venuje se mu jak jen muze kdyz ho tu mame..ale vysledek zadny..takhle ten maly skonci jednou nekde v ustavu...
 Pavla 
  • 

Re: hezky... 

(22.2.2009 1:11:22)
Takže zdá se, že problém až tak úplně není v jeho otci. Ve školce se dá pochytit leccos, ale dnes už mu je osm let, měl by vědět, co může komu říct. Je mi 60 let, s mojí o tři roky starší sestrou jsme se pěkně porvaly, nadávaly si klidně i do těch krav (dnes máme velmi dobré vztahy a máme se rády), ale říci to dospělému neřku-li rodiči, to si ještě dnes nedovedu představit. Tatínek by nás obě rozmázl po zdi, a opravdu jsme nebyly týrané děti. Stojí za zamyšlení i ten strach jeho otce, radši mu leccos povolit, co kdyby k nám nechtěl chodit, problém rozvedených rodičů, ale zpětně se podepisujeme negativně na těch dětech. Ano, máme výčitky svědomí, že jsme tzv. od nich odešli, tak jim to nějak vynahradit. Ideální stav by byl: Perfektní, moudří rodiče, kteří se nikdy nerozvedou, nemají tudíž pocity viny, že dítě okradli o jednoho z nich, ale reálný život je úplně jiný. Co matka, babička, jak řeší tyto nadávky na svoji adresu? Kdy to vůbec začalo? Po rozvodu rodičů? "Mstí se právě chlapec takto rodičům, že se rozvedli? Ono to vážně není jednoduché. Přesto, ale by toto neměli nechat. Dá se s tím chlapcem nějak rozumně promluvit? Co zkusit nějakého kvalitního dětského psychologa, ale kvalitního, ne nějakou slepici nebo pitomce. V předešlém příspěvku jsem trochu vystřelila tzv. od boku, já vyrůstala v nerozvedené rodině, tudíž otec ani matka vůči nám nemuseli mít pocity viny, starali se perfektně a na nás tudíž mohli mít vyšší nároky. Ale, mám dnes už 34 let dceru, když jí bylo 10 let, tatínek od nás odešel, velice rozumné až asi moc rozumné dítě, takže si nás chtěla pěkně vychutnat a pomstít se za ten rozvod. To jsme samozřejmě spolu pak probraly, když už byla dávno větší, co se v ní tenkrát odehrávalo. Bylo to toto: "Jste se rozvedli, pěkně vám to osladím, děti z rozvedených rodin přece končí ve škarpě, skončím tam taky. Tatínek byl v pohodě, ten u toho nebyl, vymlaskla jsem si to já. Chodila jsem domů rozklepaná hrůzou co mě tam čeká. Puštěná televize, dcerunka se válí v křesle, do školy nehodlá nic dělat, hodlá propadnout, protože věděla, že tím mě nejvíc zraní, když skončí v té škarpě. Drze odsekávala, že se z křesla nehne, i kdybych se postavila na hlavu. Víte co je ale úplně nejhorší? Vlastně jsem v této chvíli selhala, ale já na to byla sama, tatínek v klidu, já v hrůze, že v té škarpě skončí, tak jsem jednoho dne vzala řemen a zmydlila ji, že ji radši utluču, ale ve škarpě neskončí. Vyhrožovala mi policií, učitelkou ve škole, že jí týrám (bylo jí 10, fikaná byla ale dost), řekla jsem jí, ať jde klidně na policii, že si to obhájím. Po této obrovské scéně, když jsme se obě vydýchaly, tak jsem to s ní v klidu znovu probrala, že tím, že jsme se rozvedli, tak, když ona skončí ve škarpě, potrestá tedy nejen, mne, tátu, ale hlavně sebe, uznala, že v té škarpě vážně skončit nechce a začala se chovat normálně. Ale v čem je to strašné? Za chyby svých rodičů ona ještě dostala výprask, kdybychom se totiž nerozvedli, tak by tato situace vůbec nenastala. Dávno jsem se jí za to omluvila, ona dávno pochopila, že jsem vlastně neměla jinou možnost, táta mě v tom nechal a jelikož ji mám ráda, tak jsem jí radši seřezala, aby se jí v hlavě rozsvítilo. Nesmíme své děti podceňovat, bývají velmi chytré a práskané, je klidně možné, že ten osmiletý hošík ví velmi dobře, že má tatínka na háku, že tatínek mu hodně promine, protože se rozvedl, a cítí z něho i ten strach, co kdyby k nám přestal chodit? Jak z nás ty dětí ucítí strach, jsme my dospělí ztracení. Moje dcera také vyhrožovala policií i učitelkou, naštěstí jsem byla tak rozlícená, že mě tím nedostala. Chlapec by měl mít jistotu, že ho táta má pořád rád, ale jsou tady hranice. Nebudeš-li se chovat tak jak máš, nemůžeš sem chodit, nemůžeš trápit mojí přítelkyni, tu mám totiž také rád. Je možno další výchovu probrat i s jeho bývalou ženou? Jestli jsou tady nějaké schválnosti mezi bývalými manželi, zase to jen odnese dítě, pomstí se oba jenom dítěti, ne sobě navzájem. Tenkrát jak bylo mé dceři těch 10 let tak právě v televizi probíhal nějaký pořad, na který se ráda zaměřila, bylo to o tom, jak děti z rozvedených rodin právě častěji končí v těch škarpách atd., to ji velmi inspirovalo, jak se nám pomstít. Zkuste si s hochem opravdu promluvit a kvalitní psycholog by asi neškodil.
 Pavla 
  • 

Re: hezky... 

(22.2.2009 1:52:20)
Čtu si to ještě jednou a obávám se, že ta chyba je opravdu hlavně v tom rozvodu. Jeho poznámka, že nevypadáte moc inteligentně, určitě vás vnímá jako důvod rozvodu jeho táty, ať si táta uvědomí, že kvůli této ženské opustil mne? Nová partnerka rozvedeného pána to také nemá lehké, má-li děti. Ale ať otec situaci neřeší tím, že nebude mít na syna výchovné nároky, pak by mohl opravdu skončit v ústavu, a to přece otec nechce. A to by mu to pak syn ještě vyčetl, že ho v tom ústavu nechal skončit. Nejvíc mu otec dokáže, že ho nepřestal mít rád, když na něho bude zrovna tak přísný jako by se nerozvedl, a to proto, že ho má rád. On to pochopí za pár let určitě a možná dřív, než by si tatínek myslel. Ať k vám třeba i nějaký čas nechodí, syn musí vědět, že ho tam chcete, ale i on musí plnit nějaké podmínky, jinak ať zkrátka nechodí, on si to časem rozmyslí, nesmí vás tímto držet v šachu. Chováš se strašně, nechodˇ. Přijď, až si to uvědomíš, budeme rádi, když přijdeš, ale za určitých podmínek. Ten psycholog by vám dokázal říci co se v něm odehrává, určitě je to problém po rozvodu. Hlavně by teď měla probíhat stejná výchova od otce i od jeho matky, jestli se ti dva na tom nedomluví, tak se podepíší na svém vlastním dítěti, musí zapomenout na své spory. V tomhle jsem já s manželem opravdu problém neměli, výchovně jsme byli zajedno i po rozvodu, po té scénce si s dcerou promluvil i bývalý manžel, že by to takto nešlo. Dítě musí cítit, že i po rozvodu ti dva co se jeho týká drží při sobě, ono se to vážně vyplatí, už jsme dítěti přece dost ublížili, že jsme se rozvedli, ještě ho necháme skončit ve škarpě nebo v ústavu? I mě po čase dcera řekla, i když tenkrát na mně měla vztek, tak že dnes by měla větší, kdybych jí nechala v té škarpě skončit, to už byl i ten výprask lepší, že se jí v hlavě rozsvítilo. Ale vy si zajděte k psychologovi, u vás ten problém je už delší dobu, hlubší a daleko rozvinutější. To sami nezvládnete.
 Markia 


Re: hezky... 

(22.2.2009 11:21:32)
Jeste musim dodat - nejsem nejaka rozvracecka rodin, s pritelem jsme se poznali kdyz byl uz tri roky rozvedeny. Kluk me nesnasi asi hlavne proto ze ja mu vsechno nepovolim a neskacu podle nej. O psychologovi jsem uvazovala, jen jsem jeste nenasla nejakeho co by mi vyhovoval..Jinak s dcerou jste si musela tedy pekne uzit..
 Pavla 
  • 

Re: hezky... 

(22.2.2009 15:51:44)
Tuhle výhodu máte, že jste se poznali dávno po rozvodu, pak vás asi opravdu nesnáší jen proto, že mu nechcete dovolit všechno jako jeho otec, matka a babička. Mám pouze kusé informace. Jestli je to toto, už nemám co dodat, je to dnešní trend posílaný z Ameriky, nemyslícími Čechy přebíraný tzv. "kult dětí", všechno dovoleno, absolutně žádné hranice, dítě je středobodem vesmíru a nemusí se řídit žádnými pravidly, ať je svobodné a nemusí uznávat žádné autority. Při této výchově může být učitelem jenom masochista, opravdu učitelům nezávidím. Samozřejmě na to jako celá společnost doplatíme, tohle se otočí proti nám, ale vykládejte to někomu. Tuto výchovu děti podporují i někteří psychologové, takže proto jsem řekla ne slepici a pitomce, zdá se, že víte o čem mluvím. Pak ale nemáte s partnerem na výchovu dětí stejný názor, je pro vás velmi nebezpečné si s ním pořídit svoje dítě. Specielně při dvojí výchově z dětí vyrůstají příšerní spratci, těží z toho. Já za sebe bych do dítěte s tímto partnerem tedy nešla.
S dcerou jsem prožila jenom půlroční krizové období, nebylo to tak hrozné, vyřešilo se to včas a rychle, ale musím zdůraznit, že na výchovu dětí máme pořád s bývalým manželem názor stejný. On je také zděšen z dnešního trendu jak se vychovávají tzv. "svobodné děti". Moje dcera je téhož názoru, že trend dnešní výchovy dětí je úděsný, proč myslíte, že Amerika přestává zvládat své střílející děti? Teď na internetu. "Jedenáctilený Amík zastřelil těhotnou přítelkyni svého otce.". Co dodat, toto nás také čeká, třeba se pak i Čechům v těch hlavičkách rozsvítí, ale to už bude hodně pozdě, tyto škody se budou napravovat několik dalších generací. Jaké spratky asi vychovají takto už vychovávané děti? Pak už asi jenom nastoupí ta střelba do rodičů, učitelů, těhotných přítelkyň, jsou to přece svobodné děti.
 Markia 


Re: hezky... 

(22.2.2009 20:19:00)
Mluvite mi z duse..tenhle styl vychovy je priserny a naprosto ho nechapu. Spolecnost si na sebe plete bic ani nevi jaky..No ja nasemu milostpanovi proste neustoupim, ja se znicit nenecham. Od jeho matky utekli uz asi tri partneri, zacinam chapat proc. Psychologa vyhledam, spratka nejak ukociruju..ale vzdycky kdyz nekde ctu neco o prijimani deti takovych jakych jsou, zacne mi penit krev :-)
 Pavla 
  • 

Re: hezky... 

(23.2.2009 21:49:34)
Zatím nepíší, proč 11letý Amík zastřelil těhotnou přítelkyni svého otce, ale určitě byl vychováván svobodně a jí se to nejspíš nelíbilo, tak jí zastřelil. Už úděsné je, že ta zbraň byla v jeho vlastnictví, ani jí nemusel ukrást otci. Jak je možné, že Amíci dávají svým dětem do vlastnictví smrtelné zbraně? A to ještě nevíme, od kolika let jí už měl. Možná už od sedmi, osmi let. Zase ale tomu spratkovi aspoň hrozí doživotí, při nastavení beztrestnosti našich spratků, jsou vlastně nepotrestatelní. U nás by tento týpek šel do diagnostického ústavu, a to ještě po velikých tahanicích, v 18ti letech by byl vysmátý, možná i dříve. Nikdy by neměl žádný záznam v rejstříku trestů, byl přece maličký a nezletilý, ale na vraždu zletilý a veliký dost. Jsem ráda, že jsme se domluvily, já také jsem už opatrná, takže u vás je to jasné, americká výchova, to je žádná výchova. U vás je vlastně divné, že píšete, já sháním psychology, mně to vadí, a přitom to není váš syn, je vašeho přítele. A přítel je v pohodě? Jemu se zdá tato výchova správná? Asi ano. Jenže já mám z toho pocit, že vy vlastně máte cizí dítě radši než jeho vlastní otec, vám záleží co z něho bude, otec chce mít hlavně klid. Nebudete mít lehkou práci a hlavně nevděčnou, už jen najít správného psychologa.
 Pavla 
  • 

Re: hezky... 

(23.2.2009 22:26:11)
Ještě mi napadlo, že už tři další partneři utekli od bývalé ženy vašeho přítele, je vám jasné proč, kvůli její výchově. Nezvládli spratka. Zase nemám informace, tudíž jen hádám, je tedy možné, že i to byl důvod utečení vašeho přítele od jeho ženy? On vlastně dnes rezignuje a bojí se, že syn k němu nebude chodit, u matky je vše dovoleno, takže on mu nemůže nic zakazovat. A jsme u té dvojí výchovy. Třeba má v podstatě stejný názor jako vy, to zase vy poznáte, ale není už schopen ho aplikovat na vlastního syna "díky" své bývalce? Tyto matky jsou opravdu "matky - kravky". Ještě štěstí, že pořád ještě nejsme v Americe a nemá spratek vlastní zbraň. Matka - husa - by byla první, která by mu ji pořídila, copak, kdyby odbouchnul tuto "matku",řeknu, aspoň o jednu husu méně, ale obávám se, že na řadě byste byla první vy. Doufám, že už přeháním, že to ještě není tak hrozné.
 Markia 


Re: hezky... 

(24.2.2009 18:00:36)
Taky doufm ze az tak to v jeho hlavicce nepokrocilo. Jeho matka je jedna z tech co maji dite "aby ji okoli nepomluvilo" ale stara se akorat o svou karieru a zabavu...decko skoro nevychovava...a jeji matka ho leda tak rozmazluje. Rodice meho pritele deti miluji, jeho tata jezdil X let jako vedouci na tabory...kdyz i takovi lidi reknou ze jsou radi kdyz jejich vnuk odjede... Pritel jako maly kdyz neco provedl, tak za to taky dostal..a zarekl se ze tak sve dite nevychova...jenze zatim co z neho vyrostl bezvadny chlap, co asi vyroste z jeho syna?
 Rena, 2 děti 
  • 

Respektovat a být respektován 

(23.2.2009 14:27:33)
jak Ifča psala, nejde o "volnou výchovu bez hranic", jde o respektující výchovou - a to směrem mezi rodiči a dětmi. Krom knihy doporučuji kurzy, které průběžně probíhají po celé republice.


 Teraza Horáková 


Re: Respektovat a být respektován 

(23.2.2009 22:47:54)
a proč knihy??? p.s. netvrdím, že máme patent, ale žijeme v širokém rodinném soukolí a to, co aplikujeme (zatím) vypadá rozumně


Údajně nechceme v životě dělat chyby, kterých se dopouštěli naši rodiče na nás a naopak chceme následovat to, co nám připadalo fajn.
A realita? Je někde úplně jinde. p.s. nemám patent na rozum, ani IQ delfína a neexistuje univerzální recept pro všechny a taky nevím, co z našich dětí vyleze třeba v pubertě, třeba se dopouštíme obrovského výchovného selhání, ale - to, co funguje zatím:

1) za jakýchkoliv okolností jsme jejich rodiče a máme je rádi

2) co se týče průšvihů - držíme při sobě - to je snadný, když se shodneme v názoru na výchovu, tzn. babička sice povolí, ale táta s mámou říkali, že tohle NE a když je malér, tak si ho vybaští (tzn.... těch keců je docela dost od obou rodičů), Bohu díky za to, že to babí respektuje

3) doma je klid. Pro nás a pro ně a když se na někoho zvýší hlas, není to hádka, pokud projde bez urážek a bez "zahnání druhého do kouta" - s výhradou rozumných argumentů

4) ano, jsme dospělí, ale i dětem bychom měli své jednání zdůvodnit, tzn. nepřeju si, aby ses naštval kvůli ptákovině a opustil partu kamarádů, když jste 2 km od domova, a když jsme s tátou pryč, taky vám večer telefonuju a přeju dobrou noc, abyste klidně spali a věděli, že jsme v pořádku etc... jak si kdo zařídí.

a p.s. naposledy jsem měla chuť dítě, které prodělává něco jako OPOZIČNÍ POLITICKÝ POCIT.... svázat, nacpat roubíkem, hlavně ať už je, prosím, na chvíli zticha... ZAKOUSLA JSEM SE DO LÍMCE, ALE NĚKDY JE TO FAKT HUSTÝ (JAK ŘÍKAJÍ ONI)





 Ifča 
  • 

Re: Respektovat a být respektován 

(24.2.2009 18:25:43)
A proč ne knihy? Proč se nepoučit? Neříkám žít podle příruček, ale někdy si člověk přečtením knihy, názoru apod. sám utřídí svoje pocity a myšlenky a pomůže mu to přijít na spoustu věcí.

Já cítila, že výchova, která se obecně aplikuje (běžná výchova v normálních rodinách), ani mně ani synovi úplně nevyhovuje, ale nějak jsem nevěděla, jak na to jinak, ale chtěla jsem. Líbilo se mi, jak jednala s dětmi moje kamarádka, jak prima ovzduší u nich bylo a přitom jasně daná pravidla - jen jsem nějak nevěděla, jak to přesně uchopit, abych právě nesklouzla k výchově bez hranic. Nakonec jsem se ke knížce "Respektovat a být respektován" právě přes onu známou dostala, přečetla ji a mluvila mi z duše - jen jsem zkrátka bez ní nebyla sama schopna to pro sebe definovat. Začala jsem se snažit aplikovat to, co jsem si podle knížky sama pro sebe srovnala v hlavě, nejdřív ne úplně úspěšně:-), potom líp a líp a po čase to zafungovalo. Jsme teď spokojenější všichni a myslím, že hlavně pro mě je to fajn, protože jsem mnohem míň nervózní, víc trpělivá a spokojenější.

Knížky bych nezatracovala, vždyť přečtením nic nezkazím - buď mi vyhovuje a najdu v nich něco pro sebe nebo ne.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.