Re: hezky...

Takže zdá se, že problém až tak úplně není v jeho otci. Ve školce se dá pochytit leccos, ale dnes už mu je osm let, měl by vědět, co může komu říct. Je mi 60 let, s mojí o tři roky starší sestrou jsme se pěkně porvaly, nadávaly si klidně i do těch krav (dnes máme velmi dobré vztahy a máme se rády), ale říci to dospělému neřku-li rodiči, to si ještě dnes nedovedu představit. Tatínek by nás obě rozmázl po zdi, a opravdu jsme nebyly týrané děti. Stojí za zamyšlení i ten strach jeho otce, radši mu leccos povolit, co kdyby k nám nechtěl chodit, problém rozvedených rodičů, ale zpětně se podepisujeme negativně na těch dětech. Ano, máme výčitky svědomí, že jsme tzv. od nich odešli, tak jim to nějak vynahradit. Ideální stav by byl: Perfektní, moudří rodiče, kteří se nikdy nerozvedou, nemají tudíž pocity viny, že dítě okradli o jednoho z nich, ale reálný život je úplně jiný. Co matka, babička, jak řeší tyto nadávky na svoji adresu? Kdy to vůbec začalo? Po rozvodu rodičů? "Mstí se právě chlapec takto rodičům, že se rozvedli? Ono to vážně není jednoduché. Přesto, ale by toto neměli nechat. Dá se s tím chlapcem nějak rozumně promluvit? Co zkusit nějakého kvalitního dětského psychologa, ale kvalitního, ne nějakou slepici nebo pitomce. V předešlém příspěvku jsem trochu vystřelila tzv. od boku, já vyrůstala v nerozvedené rodině, tudíž otec ani matka vůči nám nemuseli mít pocity viny, starali se perfektně a na nás tudíž mohli mít vyšší nároky. Ale, mám dnes už 34 let dceru, když jí bylo 10 let, tatínek od nás odešel, velice rozumné až asi moc rozumné dítě, takže si nás chtěla pěkně vychutnat a pomstít se za ten rozvod. To jsme samozřejmě spolu pak probraly, když už byla dávno větší, co se v ní tenkrát odehrávalo. Bylo to toto: "Jste se rozvedli, pěkně vám to osladím, děti z rozvedených rodin přece končí ve škarpě, skončím tam taky. Tatínek byl v pohodě, ten u toho nebyl, vymlaskla jsem si to já. Chodila jsem domů rozklepaná hrůzou co mě tam čeká. Puštěná televize, dcerunka se válí v křesle, do školy nehodlá nic dělat, hodlá propadnout, protože věděla, že tím mě nejvíc zraní, když skončí v té škarpě. Drze odsekávala, že se z křesla nehne, i kdybych se postavila na hlavu. Víte co je ale úplně nejhorší? Vlastně jsem v této chvíli selhala, ale já na to byla sama, tatínek v klidu, já v hrůze, že v té škarpě skončí, tak jsem jednoho dne vzala řemen a zmydlila ji, že ji radši utluču, ale ve škarpě neskončí. Vyhrožovala mi policií, učitelkou ve škole, že jí týrám (bylo jí 10, fikaná byla ale dost), řekla jsem jí, ať jde klidně na policii, že si to obhájím. Po této obrovské scéně, když jsme se obě vydýchaly, tak jsem to s ní v klidu znovu probrala, že tím, že jsme se rozvedli, tak, když ona skončí ve škarpě, potrestá tedy nejen, mne, tátu, ale hlavně sebe, uznala, že v té škarpě vážně skončit nechce a začala se chovat normálně. Ale v čem je to strašné? Za chyby svých rodičů ona ještě dostala výprask, kdybychom se totiž nerozvedli, tak by tato situace vůbec nenastala. Dávno jsem se jí za to omluvila, ona dávno pochopila, že jsem vlastně neměla jinou možnost, táta mě v tom nechal a jelikož ji mám ráda, tak jsem jí radši seřezala, aby se jí v hlavě rozsvítilo. Nesmíme své děti podceňovat, bývají velmi chytré a práskané, je klidně možné, že ten osmiletý hošík ví velmi dobře, že má tatínka na háku, že tatínek mu hodně promine, protože se rozvedl, a cítí z něho i ten strach, co kdyby k nám přestal chodit? Jak z nás ty dětí ucítí strach, jsme my dospělí ztracení. Moje dcera také vyhrožovala policií i učitelkou, naštěstí jsem byla tak rozlícená, že mě tím nedostala. Chlapec by měl mít jistotu, že ho táta má pořád rád, ale jsou tady hranice. Nebudeš-li se chovat tak jak máš, nemůžeš sem chodit, nemůžeš trápit mojí přítelkyni, tu mám totiž také rád. Je možno další výchovu probrat i s jeho bývalou ženou? Jestli jsou tady nějaké schválnosti mezi bývalými manželi, zase to jen odnese dítě, pomstí se oba jenom dítěti, ne sobě navzájem. Tenkrát jak bylo mé dceři těch 10 let tak právě v televizi probíhal nějaký pořad, na který se ráda zaměřila, bylo to o tom, jak děti z rozvedených rodin právě častěji končí v těch škarpách atd., to ji velmi inspirovalo, jak se nám pomstít. Zkuste si s hochem opravdu promluvit a kvalitní psycholog by asi neškodil.