Láska a důslednost
Naprosto souhlasím s tím, že se ve výchově můžeme vyhnout chybám svých rodičů. Také se o to snažím. Ale rozhodně ne slepě, vždyť právě jejich chyby ze mně udělaly takového člověka, jaký dnes jsem. To je především milující maminka. Nemyslím si, že by zopakovaná chyby měla být tragédie. Pokud samozřejmě někdo nezažil ponižování, telesné tresty atd. Já se snažím být maminka chápající, milující, ale také určující hranice.
Mně spíše překvapuje, že všichni mluví o tom, jak dítě správně vychovávat a jak ho chápat, ale už se nemluví o tom, kdy to má být. Ve svém okolí mám hodně rodin, které své děti téměř výhradně přenechali na výchovu výchovným institucím, mateřská a základní škola, zájmové kroužky. Já proti tomu vůbec nic nemám, starší dcera také navštěvuje školku a několik kroužků, je jí ale 5 a půl. Rozhodně jsme to nezačali dělat ve třech letech, to chodila jen na dopoledne do školky, nebo ještě dřív. Někdy si připadám jako exot, ale myslím si, že kolektivní zařízení pro děti mladší třech let jsou jen zařízení pro rodiče, kteří nemohou nebo nechtějí být s dítětem doma, pro děti mi to přínosné nepřijde. A když k tomu ještě přidám dovolenou, kterou se rodiče rozhodnou strávit jen spolu, protože dítě je ještě moc malé, aby jelo s nimi, tak mi toho prostoru na výchovu opravdu moc nezbývá.
Naštěsí vím, že například právě dovolenou tráví mnoho rodin společně a dá se dobře rozdělit na čas, kdy si rodiče mohou odpočinout a na čas, který stráví společně se svými dětmi. Kdo jste zastáncem těchto dovolených můžete se podívat např. na www.pobytsdetmi.cz
A jestli se jednou budu zlobit na svoje dcery, že tráví hodně času u počítače, bude to nejspíš moje vina. Právě teď mě naše malá dcera vidí, jak tady něco ťukám (ona si vedle hraje s legem). Tak to vypínám a jdu se jí věnovat, aby ta výchova nebyla jen teoretizování, ale taky trošku toho praktického, vždyť nejvíc se děti učí právě nápodobou.
Odpovědět