Názory k článku Rodiče a děti - jde to i jinak

Tak beru zpět, vaši přezdívku si už budu pamatovat. Právě jsem se podívala na internet, co to vlastně znamená. Víte, jsem trochu "praštěná" přes památky a o tomhle jsem neměla ani tušení. Každopádně je to skvělý nápad na rodinný výlet a samozřejmě "tréning dalších výchovných metod"

A proč ne knihy? Proč se nepoučit? Neříkám žít podle příruček, ale někdy si člověk přečtením knihy, názoru apod. sám utřídí svoje pocity a myšlenky a pomůže mu to přijít na spoustu věcí.

Já cítila, že výchova, která se obecně aplikuje (běžná výchova v normálních rodinách), ani mně ani synovi úplně nevyhovuje, ale nějak jsem nevěděla, jak na to jinak, ale chtěla jsem. Líbilo se mi, jak jednala s dětmi moje kamarádka, jak prima ovzduší u nich bylo a přitom jasně daná pravidla - jen jsem nějak nevěděla, jak to přesně uchopit, abych právě nesklouzla k výchově bez hranic. Nakonec jsem se ke knížce "Respektovat a být respektován" právě přes onu známou dostala, přečetla ji a mluvila mi z duše - jen jsem zkrátka bez ní nebyla sama schopna to pro sebe definovat. Začala jsem se snažit aplikovat to, co jsem si podle knížky sama pro sebe srovnala v hlavě, nejdřív ne úplně úspěšně, potom líp a líp a po čase to zafungovalo. Jsme teď spokojenější všichni a myslím, že hlavně pro mě je to fajn, protože jsem mnohem míň nervózní, víc trpělivá a spokojenější.

Knížky bych nezatracovala, vždyť přečtením nic nezkazím - buď mi vyhovuje a najdu v nich něco pro sebe nebo ne.

No jo, někdy se člověk fakt zapotí ale bude to dobrý, máte úžasný přístup... čas je ne začne všechny manýry chytat Kačenka a to je ještě nějaký pátek, za chvíli ie tu jaro a hurá na hřiště tak budem zase všichni "trénovat"

Jsem zvědavá, co to s tím mým broučkem udělá, až to vyzkouším. Někdy mám pocit, že jako matka jsem selhala a že své děti nebudu umět vychovat. Zřejmě jsem si svou ratolest nechala lehce přerůst přes hlavu, ale snad není pozdě a snad leccos pochytím než začne tohle všechno vnímat Katka (10měsíců). S tím chozením po ulici - to jste trefila. Bydlíme na malém městě a přesně tohle se tu sleduje a samozřejmě rozebírá a samozřejmě se "pouličně" vychovává. S tím naštěstí problém nemáme. Malej když je sám, tak vlastně ani nezlobí, pěkně chodí za ruku, občas ukazuje výlohy a povídá, co by chtěl koupit a přitom nečeká, že hned půjdeme a koupíme to. Doma má ale občas okamžiky, kdy se "šprajcne" a pak s ním nepohne nic. V kolektivu pak záleží na tom, kdo tam vlastně je. Někdy hračky bez říkání půjčí, někdy se dokonce jde zeptat "příslušné" maminky, jestli si smí hračku půjčit a někdy ....
Nikdy bych nevěřila jaká je výchova dřina

Milá Benino jsem ráda, že to mělo efekt, jaký jsem chtěla, nasměrovat jak na to, a že jste se nijak "neurazila" že do toho mluvím, vážně jen v tom dobrém ... vím , že jsem taky ráda, když mě něco nebo někdo "cvrnkne" jak na to, když nevím jak jednat, co s tím....
Jak říkám , je to někdy boj, já to mám lehčí v tom, že prostě nesnesu,aby si ze mě malé děcko dělalo blázny. Na ulici nebo kdekoliv jsou lidé, kteří pozorují, jsou posměvační, odsoudí nebo se vám vaše děcko snaží vychovávat (to bych se hanbou propadla)... a potože nerada křičím tak mě to hnalo vykoumat něco co zabere, aby prostě ten malej tvoreček pochopil, že jsem člověk, který ho bezmezně miluje ale jsou hranice a věci co se nedělají nebo naopak se dělají, aby mohly fungovat dál s kolektivem... neposlechneš mámu, nepomůže domluva a vysvětlení tak musí přijít čin moc přeji aby to fungovalo i na vašeho broučka, bude o starost míň vím jaké je to mít dvě děti, od té doby říkám jedno dítě žádné dítě, s těma dvěma to teprve začíná.... a já vážně obdivuji ty maminy, které chtějí DOBROVOLNĚ 3 děcka za sebou... neříkám že bych nechtěla, ale ne teď.. pokud bude síla a chuť tak třeba za 7,8let.. ale to jsem úplně odbočila, pardón taky přeji hezký den a hodně zdraví! Simona (rosacoeli)