| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku A zase se blíží červen...

 Celkem 37 názorů.
 babi_ 


Jak tedy poskytnout prostor? 

(22.5.2008 10:43:44)
Článek je pěkný a vystihuje přesně ty situace, do kterých se dostává člověk nikoli stíhaný repropotížemi, ale tušící je u blízkých. Jak se ale tedy zeptat, jak to s těmi dětmi je? Chtějí je a nejde to, nechtějí je (zatím) - proč? Nějaké náměty?
 Cow :-) 


Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(22.5.2008 10:57:02)
Lenko, pěkný článek, přesně vystižené. Díky za všechny.
Hodně zdaru ve tvých aktivitách!!!
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(22.5.2008 11:05:40)
A skutečně je nutné se na to ptát?

Není to soukromou věcí toho daného páru? Jasně, že přátelé, rodiče atd. by rádi věděli... ale třeba pro mne a manžela bylo a je toto čistě naše soukromé téma, a nehodlali jsme se o tom vůbec rozšiřovat.

Mně přijde jako zásah do mého soukromí, kdybych měla každému zvědavci, který se pozastavoval nad tím, že 5 let po svatbě (co pět let, už pět měsíců... vždyť proč by se lidi jinak brali než kvůli těhotenství) ještě nemáme potomky, rozebírat, jak se v posteli snažíme a nedaří se, jestli se nějak léčíme... nebo koneckonců jestli dítě zatím neplánujem, protože si stačíme.
Jasně, že nejbližší kamarádce třeba něco řeknu, ale lidi na manželovo třídním srazu fakt na takovouto informaci nárok nemají.

Mamince jsem po několika jejích "nenápadných" poznámkách ohledně vnoučat vysvětlila, že příroda nám nepřeje a její rytí tomu nepomůže.
 babi_ 


Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(22.5.2008 11:11:39)
Ajtakrajto, nejde o to "kdekomu" vykládat... Jde mi o ten případ, který je v článku popisován - blízcí přátelé, přítelkyně, která je často na pláč, a přitom na téma, ze kterého se možná potřebuje trochu vypovídat, vůbec nedojde, protože není jak začít... nebo naopak by bylo dobré nezvat ji na návštěvu k malým dětem či nevykládat o nich pořád. Prostě jak si nějak nevtíravě ujasnit situaci. přítelkyně může být na nervy třeba z pracovního přetížení a právě proto děti třeba ještě nechce, a pak může ke mně v klidu na kafe k miminům, nebo je na nervy z potíží s otěhotněním a pak je lepší se třeba tématu dětí úplně vyhnout a jít na fesťák...
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(22.5.2008 11:26:09)
To má každej jinak. Já jsem s cizíma dětma neměla žádný problém, naopak jsem se s nimi vyřádila jako "teta, co si přišla hrát".
Možná není vhodné se ptát stylem "ty nemůžeš mít děti a proto Ti vadí pobyt u nás s naším batoletem", ale co tu otázku modifikovat... "ráda bych tě viděla, jak to uděláme? Můžeš přijít k nám, ale tam bude samozřejmě mumraj kolem malé, nebo se o ni postará Marek (manžel) a půjdeme si samy sednout na kafe, nebo vyrazíme na koncert..."
A co je pak myslím hlavně důležité je samotné téma rozhovoru a přístup k druhým lidem. K jedněm našim přátelům jsme takto přestali jezdit, protože nebyli ochotni mluvit o ničem jiném, než o svém dítku, jak jim změnilo život a o tom, jak my bezdětní jsme sobci neschopní lásky k druhému... prostě jakékoli jiné téma hovoru, navázání na naše společné zážitky z minulosti atd. nebylo nějak z jejich strany připuštěno.

Mně třeba osobně vůbec nevadilo to bytí a hraní si s cizím dítkem, veškerá jeho "údržba" atd., co mne krkalo byly věty typu "no o miminko se musíš starat, to je konec flámů", "víš, ta rodičovská láska, tys to nepoznala, ale ta je teda silná", "no, to dítě je teď můj smysl života, ale to ty chápat samozřejmě nemůžeš" atd. Jistě, že toto může chápat i člověk, který dítě dosud nemá. Někteří lidé se totiž s dětmi v životě setkají a blízce sžijí i dříve než nějaké vlastní porodí.
 Cow :-) 


Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(22.5.2008 11:57:12)
Ajto, mi ty cizí děti taky nevadily. Ale možná i proto, že dvě už jsem měla a má práce se kolem dětí točí.
Setkávala jsem se /a stále setkávám/ s mnoha ženami, které léčbou neplodnosti zápasily a fakt je to celkem častý jev, že pohled na cizí kočárek, děti na hřišti, písku nebo na těhotné , se špatně snáší.
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(22.5.2008 12:10:05)
No problém je v tom, že tím, že dotyčná uspokojí zvědavost své kamarádky a řekne jí, že se teda marně snaží, se asi tohoto problému nezbaví. Že jí ty kočárky budou vadit dál.

To řešení spočívá, jak psala autorka, v dopřání prostoru a v respektu. Respektu k tomu, že danou ženu rozlítostní pohled na dětské hřiště a já s tím nic nenadělám, dopřání prostoru v tom smyslu, že pokud chci se svojí kamarádkou, která má (možná) podobný problém, trávit čas a dobře vycházet, aktivně jí nabídnu jiné alternativy našeho setkávání, než u mne doma nad postýlkou mého batolete nebo na lavičce na dětském hřišti.
To ale již není věcí komunikace dětného s bezdětným (potenciálně řešícím neplodnost), ale přítele s přítelem... nabídka možností a různých míst setkávání, snaha mluvit případně i o tématech netýkajících se dětí... to by snad mělo být samozřejmostí i jinde. To není jen kvůli tomu, aby to bezdětným nebylo líto, ono to prospěje i samotné mamince, aby se na chvíli odpoutala od své (pravda krásné) domácí rutiny, vyčistila hlavu, procvičila i jiná slovní spojení než ta týkající se příjmu potravy a vyměšování :o) Ostatně i leckteré dětné ženy nechodí na dětská hřiště a do mateřských center právě proto, že je zajímají jiná témata a nechtějí se bavit dokola jen o prdíkách :o))
 zuni 


Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(23.5.2008 8:54:37)
ajtakrajto... souhlas!! ~s~
 Meluzína 
  • 

Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(22.5.2008 18:01:32)
Milá Ajtakrajto (Ajtokrajto?), promiň skloňování tvého nicku se pro mě stalo oříškem :o), kromě Macešky (u jiných témat) mi ta těchhle stránek nikdy nekdo nepromluvil z duše tak, jako ty. Díky, díky, strašně mi to (vlastně nevím co, abych nevyzněla hloupě) tak nějak pomohlo. Ale samozřejmě strašně moc ti přeju, aby se ti vyplnilo to, co si přejete, ať už je to dítko, či cokoli jiného. Přesné pocity jako ty mám ij á a je uveující, že to někdo cítí stejně. M.
 babi_ 


Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(22.5.2008 11:16:43)
...a dál... jestliže se v partě dobrých přátel řeší různé výchovné historky, porody, plány kdy druhé-třetí dítě, proč určitě jen jedno a bohatě stačí... pak je prostě normální, že u bezdětného páru ostatní zajímá, normálně lidsky přátelsky, jestli je to záměrné nebo ne, a možná i pro ten pár je lepší, když má parta nějak základně jasno, a taky se pak podle toho chová - samozřejmě žádné "osvědčené" rady apod., ale prostý ohled a pochopení, žádné další zbytečné otázky. Až se podaří, všichni se to přeci dozví...
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(22.5.2008 11:32:51)
Martino, jasně že toto všechno se může řešit, do toho může leckdy mluvit i bezdětný, já osobně jsem v tom nikdy neviděla problém, naopak jsem poskytovala přehled o literatuře, zkušenosti z okolí, reference na porodnice a dětská oddělení.
Opravdu to má každý jinak, ale já s manželem to máme zkrátka tak, že tato otázka byla a je pro nás velmi intimní a vypovídat se z ní nechceme.
 Lusika 
  • 

Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(22.5.2008 14:42:21)
Ahoj,

já taky vnímám tuto otázku jako dost intimní a přímo bych se nezeptala.

Švagři taky zatím nemají děti, neptám se, prostě to řeknou, až budou chtít, ať to bude cokoliv. Ale chápu, že pro babičky je těžší vydržet se neptat. Víte, tou otázkou stejně nic nezměníte. Já se třeba se svou mámou tyto věci sdílím, ale ten rozhovor začínám já, ne ona:-).

Tchýně na švagry naléhá při každé příležitosti, nezeptá se přímo, jen rýpe. A na rodinné oslavě se o tom bavil celý kolektiv, což bylo pro mě dost děsivé. Akorát si tím kazí vzájemný vztah.

Takže bych se zeptala, jen pokud už to opravdu nemůžu vydržet, a v soukromé intimní chvíli. Nějaké narážky jsou dle mého na škodu, takže bych se zeptala přímo. Zeptala bych se jen jednou, aby se to nezměnilo v nátlak.

Lusika
 zuni 


Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(23.5.2008 8:48:52)
sami jsme jedni z takových párů. K tvým otázkám Martino-N: Manželovo rodiče se každý týden ptali, co vnoučátko. Po roce jsem přinutila manžela, aby jim řekl, ať si to nechaj od cesty. Naši se neptali, respektovali nás. S obouma rodičema jsme to pak probírali v pohodě. Když se někdo zeptá, jestli už jsou děti na cestě, řeknu prostě že ne. Nevím jestli by se dotyčný měl ptát na další věci. Spíš by podle mě měl nechat toho druhého, zda to chce říct sám. Což může třeba znamenat, místo "Jak se ale tedy zeptat, jak to s těmi dětmi je?" prostě vytvořit atmosféru důvěry. Když s kamarádkou, která MOŽNÁ má problémy s neplodností, půjdeš na kafe a budete se dvě hodiny bavit o všem možném bez touhy dozvědět se o problému, spíš ti to sama řekne. Alespoň já, když někomu důvěřuju, tak to občas mezi řečí naznačím.
 babi_ 


Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(23.5.2008 10:24:24)
Suzann, děkuji za odpověď. Jestli si to tedy mohu shrnout i od Ajtakrajty: neptat se, neptat se, neptat se. Stran místa schůzek na pokec nechat volbu na "podezřele dlouho bezdětné" kamarádce (ačkoli já třeba něco také preferuji, ale pro jistotu, že třeba ta bezdětnost není záměrná, se upozadit).
Pro jistotu si nechávat básnění o svých dětičkách pro sebe, protože "co kdyby". Obvykle se s přáteli bavíme o všem možném, děti nevyjímaje ale rozhodně též neupřednostňujíce, takže to není velký problém, jen maličko autocenzury.
Vpodstatě tedy není vhodný způsob, jak zjistit i od blízkých lidí, jestli děti(zatím) nechtějí, nebo mají potíže, pokud oni sami se k věci bez ptatní nevyjádří. Je však vhodné počítat s případně přítomnými potížemi a nědělat na to téma jakékoli vtipy, narážky a rádobyrady.
Rozumím tomu dobře?
 Kris 


Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(23.5.2008 12:05:45)
Myslím, že jsi neporozuměla Ajtakrajtě a Suzann úplně správně.
Jde o trochu tolerance, jako u všeho v životě.

Možná je to špatný příklad, ale taky bys neskákala nadšením, kdyby ti to s partnerem neklapalo, kamarádi nebo rodiče by to vycítili a dávali ti neustále nějaké rady a pořád se ptali a mluvili o tom. Předpokládám, že by ses svěřila jen tomu, komu bys chtěla a ne každému, kdo by měl narážky a nebo si zavtipkoval, že se k tobě ten tvůj má, jak kdyby měl jinou (např.). Zrovna tak bys nejspíše v té době nevyhledávala společnost cukrujících dvojiček, které by se věnovali jen sami sobě. A asi by tě dlouho nebavilo kamarádky básnění o jejím miláčkovi, jak je úžasný, pokud by nemluvila o ničem jiném.

Ale konkrétněji...
Nikdo tě nenutí, abys ses zcela upozadila, ale pokud se s kamarádkou CHCEŠ sejít, tak by to měl být kompromis - např. půjdete ven s kočárkem, ne na přeplněné hřiště, ale na procházku.
Když se sejdete doma, tak kromě básnění o dětičkách (nemusí se vynechat, je logické, že je to tebe důležité téma) se bavit o něčem jiném a když se zeptáš kamarádky, "tak co ty?" doopravdy POSLOUCHAT a nechat i prostor na rozpovídání se a odvedenní hovoru od plínek a dudlíků. Když okamžitě stočíš hovor zpět k dítku, tak ti nejspíš ani nic neřekne, protože bude mít dojem, že tě stejně nic než dítko nezajímá.
Když už to nutně tedy MUSÍŠ vědět a nenecháš to na kamarádce, kdy a jestli ti něco řekne, tak se zeptej.
A když se konkrétně zeptáš, tak netlač na pilu. Rádoby vtipy a narážky vynech. Zeptej se například: A co vy, plánujete už potomka? Odpověď samozřejmě závisí na míře důvěry a taky na tom, jestli dáš najevo, že je pro tebe i kamarádka důležitá a neptáš se jen "aby řeč nestála". Když ti odpoví vyhýbavě, tak to přijmi jako odpověď.

Ještě drobný dotaz - co je podle tvého "podezřele dlouho bezdětná"? Není to věc každého páru?
 babi_ 


Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(23.5.2008 12:31:10)
Kris, vždyť píšu, že nemusím mluvit jen o dětičkách a nemám s tím problém. Jen si ujasňuju, že bezdětná kamarádka starší 33 let (například, nevím jak nějak nedotýkavě popsat situaci, že je pár bezdětný v době, kdy většina jiných je dětná) má prostě z toho titulu ohleduplnosti k jejímu soukromí dostat přednost při výběru místa pokecu (s dětma - bez) i v případě, že nevím, jestli s dětma nějaký problém má nebo nemá. Mám tedy předpokládat, že má, a být k ní ohleduplnější než k jiným (buď dětným, nebo bezdětným s vyjasněnou situací - ještě nechceme, nikdy nechceme - zatím se nám nedaří ale pobyt s dětmi mi nevadí), se kterými se sejdu v době, kdy to aspoň trochu z obou stran časově jde bez ohledu na přítomnost dětí? To je totiž taky problém, protože je v tom jakási "pozitivní diskriminace", tedy dávám nepřímo najevo, že si uvědomuju, že pár je spolu již dlouho, starší, a bezdětný. Správně bych si toho asi všímat vůbec neměla. Nebo jo? Mě šlo původně právě o ty vhodné formulace otázky po dětech, aby se někoho nedotkly. Nejsem zvědavá, a jsem připravena přijmout jako normální (nikoli vyvolávající u mě jakékoli podivování, litování, rady, výhrady atd...) jakýkoli důvod, proč lidi nemaj děti. Protože když se člověk bojí zeptat, tak vzniká takové divné nepříjemné napětí... no znáte to určitě. S tím příkladem - právě proto, že bych třeba nerada poslouchala tokání o tokání, když mi to doma zrovna neklape, bych na to zkraje takového tokání upozornila, že mi to není příjemné, i když tím pochopitelně naznačuju, že u nás to tedy ideální právě není. A dál by se o tom nemuselo mluvit nebo mohlo.
Jinak samozřejmě když se mi dostane vyhýbavé odpovědi, tak dál nerejpu, to dá rozum. Ale už vím, takže s tím počítám, a při obdivování kamarádčina nového bytu (např.) se nebudu ptát, kde plánují dětský pokoj...
No, nejspíš půjde o míru blízkosti přátelství a taky jednotlivé povahy. některé kolegyně mi toho o svém soukromí navykládají, že mi jde hlava kolem, a naopak i dost blízké kamarádky si některé "šuplíčky" nechávají zavřené i za cenu toho, že se kolem nich tedy musí našlapovat opatrně...
 zuni 


Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(23.5.2008 13:06:28)
a proč by bezdětná se měla s kamarádkama scházet mimo děti? Vím, že v článku takový návrh byl, ale já osobně proti dětem nic nemám a obdobím, kdy jsem nemohla vidět kočárek, už jsem si prošla. Proč bys měla u těch bezdětných primárně dbát na to, kde se sejít? Což takhle to řešit tak, jak je mezi lidmi v JAKÉKOLI situaci běžné:
"Ahoj, nesejdem se?"
"OK, kde?"
"Mě to vyhovuje tady a tak a tak".
(a např. v případě bezdětné, které děti vadí:)
"Ne, já bych radši tak a tak."
 babi_ 


Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(23.5.2008 13:14:26)
Jo, Suzann, takhle je to OK pro všechny, jasná věc .-)
 Kris 


Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(23.5.2008 13:16:49)
Marti,
nepsala jsem nic o tom, že by ses musela ve všem přizpůsobit kamarádce - ať jde o místo srazu nebo téma hovoru.
Psala jsem o toleranci a ta by měla být u dětných i bezdětných.
Psala jsem obecně (ne o tobě, neznáme se), ale setkala jsem se opravdu s lidmi (známí), kteří měli pocit, že MUSÍ vědět.
Jak jsi psala, že bys předem upozornila, že ti tokání vadí, tak v tomto ohledu je situace kolem dětí trochu jiná.
Sama bych kamarádku neupozornila, že mi občas lezou na nervy její neustálé řeči o dítku, protože vím, že je pro ni dítko velmi důležité a nechávám jí právě ten prostor, aby se pochlubila, posteskla si.
Ale kousek prostoru pro moje "vypovidani se" bych taky ráda (a u kamarádky ho mám).

Taky se musí připočíst, že je tu společenský tlak na páry a každý, kdo ve věku, kdy ostatní děti mají, je cílem otázek, rad a vtipkování celkem automaticky.
Páry si to koneckonců vyřeší samy (stejně jako "dětní";) - s kým jim nebude dobře, tak se stýkat nebudou. A většina dlouhodobě se snažících už ty situace zná a umí se s tím vypořádat, jinak by byli dávno ve cvokárně.
 Margot+1 


Re: Univerzální odpověď 

(25.5.2008 7:56:53)
Také jsme byli v situaci, kdy to u nás s dětmi vypadalo opravdu bídně a nechtělo se nám rozebírat podrobnosti našeho zdravotního stavu s kýmkoli (ostatně, rodiče jsou v tomhle ohledu často horší, než cizí lidé - za prvé jsou citově zainteresovaní a za druhé cítí menší rozpaky vyptávat se na intimnosti). Pro přátele jsem tedy měla na otázku "tak co, kdy taky budete mít mimino?" univerzální "vtipnou" odpověď: "To já nevím, ale dám ti telefonní číslo, a zavolej čápovi, jestli pro nás něco nechystá?" Fungovalo to - bez hořkostí a hlavně doplňujících otázek...~k~
 Lenka Šimková 
  • 

Re: pd autorky 

(23.5.2008 14:25:06)
Zdravím všechny a ještě upřesním, nač se ptá Martina-N, i když už od diskutujících padlo mnoho námětů.
Naše předpoklady nás mnohdy sice vedou správným směrem, jindy ale také zcela mimo, takže nelze např. automaticky předpokládat, že žena v určitém věku (33 let) zřejmě má problémy s otěhotněním, pokud ještě nepočala. Stejně tak ale předpoklad, že nepočala, protože buduje kariéru, může být také mimo. Proto pokud nevím, jak k takové přítelkyni (a článek byl zaměřen na blízké přátele a rodinu, nikoli na kolegy či známé, s nimiž si tak blízcí nejsme), doporučovala bych jemně se zeptat. Tak jak už zde psaly některé diskutující, záleží na tom, kdy a kde se zeptám, jestli dávám najevo, že mě zajímá jen ta informace (tedy jsem jen zvědavá) a nebo se ptám na to,co prožívá právě má přítelkyně v životě... Můžu se zkusit zeptat třeba způsobem: "Možná, že jsem úplně mimo, ale napadlo mne, jestli...." a nebo:"Přemýšlela jsem, že když teď máme to mimi a už se tolik nevídáme, jaké je to pro tebe, když ještě mimčo nemáte- nevím jestli třeba máte především hodně práce a nebo jestli v tom třeba není nějaká zdravotní potíž? Vím, že někdy to může být těžké potkávat samá miminka...

Prostě mluvit spíš o sobě - o čem přemýšlíte, co vás napadá a dávat najevo vstřícnost vůči kamarádce.

K těm hloupým poznámkám a k předpokladům, že je okolí bude mít... Tyhle předpoklady se většinou vyplní tehdy, když okolí neví a jen dumá... Pokud ví, že daný pár má potíže, tak většinou takových poznámek ubude a nebo se vůči nim dá lépe ohradit a vzájemně se podporovat ("Dnes se neptejte, potřebuju mluvit o něčem jiném.";).
Rozhodně nejde o to, abyste každému na potkání říkali vše, ale v rozumné míře (a ta je pro každého jiná) mohli být v souladu sami se sebou a nemuseli předstírat, spotřebovává to zbytečně moc energie, kterou potřebujete na zvládání léčby.

Děkuji všem za kladné ohlasy na článek a přeji hodně štěstí:-)
 zuni 


Re: Jak tedy poskytnout prostor? 

(23.5.2008 12:12:54)

Marti :-) Přesně tak. Prostě se normálně bavit, neřešit. Určitě je spíš k horšímu si např. říct, že se s dotyčným sejdu, abych to a to zjistil.. ať se jedná o cokoliv.. To je jasné.
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Opravdu dobrý článek 

(22.5.2008 12:34:42)
Tohle je dobré lidem připomínat, sama se divím, kolik tupounů třeba u nás v práci je schopných stále vykřikovat rádoby vtipné ptákoviny jako: "vezmi si mustr.." "a´t se manželka staví..." atd. Jo a ještě je taky úžasné, když babička pozve na víkend "oboje" mladé, jedny s mrňaty a druhé bezdětné.Babička pak lozí za vnoučátky po kolenou a šišlá, bezdětný pár si tam připadá jako pověstné 5.kolo u vozu.Zažila jsem na vlastní kůži mnohokrát,byla jsem na mrtvici, a to jsme tvorbu dětí jen poodložili ze studijně - bytových důvodů. Natož když má někdo problém....Fakt je to citlivá záležitost.
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Opravdu dobrý článek 

(22.5.2008 12:49:21)
Jo, to sedí.

Pojď si ho pochovat, ať máš mustr!
Podívej na Máňu, ta už má třetí, nechceš aby její starej tomu tvýmu vysvětlil, jak na to?
 Lída+2 


Re: Opravdu dobrý článek 

(23.5.2008 9:55:03)
jo a já nezapomenu na větu mé sestry: Když jsme po 3letech jen chodili po Dr a nic z toho...
tak se vyjádříla:
" Mohli by jste přestat konečně otravovat doktory. Tak neudete mít děti no a co...však to bez nich přežijete...."
 babi_ 


nevhodná slova 

(23.5.2008 10:44:25)
Ačkoli to nesouvisí s reprodukčními problémy, tak s ohleduplností a výroky našich blízkých ano, svěřím se:
Nezapomenu větu šváry, kterou vyslovil den po té, co naší pětileté dcerce diagnostikovali za poměrně dramatických okolností (převoz houkačkou na JIP) diabetes mellitus I. typu (cukrovka s inzulínem): "No jo, to jsou samý čokoládičky, a pak..."
(Přičemž tedy strava nemá jednak na vznik DM I. žádný vliv, a druhak naše dcerka rozhodně nebyla přecpávaná sladkostma.) Je to už skoro devět let, co věta padla, a i když vím, že to švára nemyslel zle, prostě mu to tak přišlo, visí mi to pořád v hlavě...
 Lída+2 


Re: nevhodná slova 

(23.5.2008 12:15:59)
No to věřím....:(
 Tea, Mates10/02, Anika11/04 


Re: nevhodná slova 

(23.5.2008 13:20:50)
tak tohle taky dobře znám. Lidi jsou dost často hodně netaktní a naprosto dokonale mě vytáčí manželova rodina, ke které bych už nejradši nechodila. U nás byl podle nich opačný problém. Neustále slýchám proč sme si museli pořídit děti tak brzo a že sme měli počkat a že jsme mladí a tak. Byli jsme jediní z rodiny kteří se brali netěhotní, manžel byl nejstarší ze všech rodiných tatínků, ale mi jsme ti nejhorší...
Většina lidí by měla absolvovat kurzy taktního jednání.
Mám kamarádku už přes 18roků s partnerem jsou 9let a jsou bezdětní. Nikdy jsem se neptala proč nemají děti. Vím že děti má ráda a sama mi řekla že je chce, ale teď si to prostě nemůžou finančně dovolit. Každý má jiná měřítka, každý chce něco jiného a rýpání není příjemné určitě nikomu.
Bylo by dobře tenhle článek rozesílat lidem s nedostatkem taktu :) třeba by dostali rozum :)
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Opravdu dobrý článek 

(22.5.2008 12:49:36)
Jo, to sedí.

Pojď si ho pochovat, ať máš mustr!
Podívej na Máňu, ta už má třetí, nechceš aby její starej tomu tvýmu vysvětlil, jak na to?
 Kris 


Re: Opravdu dobrý článek 

(23.5.2008 11:00:39)
Mně se spíš stalo, že pojď se na něj podívat, až máš mustr, ale pochovat ti ho nedáme, protože nemáš děti a ještě bys mu ublížila :-(
 zuni 


Re: Opravdu dobrý článek 

(23.5.2008 9:01:43)
jo, nebo "Hele, to musíš třeba měsíc vynechat, a pak na to vlítněte. Takhle se NÁM to povedlo!!" uááááááááááááá:-©
 Winky 
  • 

Re: Opravdu dobrý článek 

(25.5.2008 12:04:59)
jj, některé "větičky" jsou prostě perly.
Tchán, ačkoliv jinak s ním nemám problém, mě fakt vytočil jednou takovou úžasnou radou - když se nám narodila první dcera, tak asi měsíc potom se ptal - "no a kdy bude druhý, víš že se má chleba sázet do pece když je ještě horká"..... asi to mělo bejt vtipný, možná jsem ještě byla s hormonama na výletě ale tohle mě od něj hrozně mrzelo, přišlo mi to moc intimní...
Teď má po 3 letech vnuka :-) a u dcery je to oblíbený děda protože ji nechá rejpat v zahradě žížaly a pak spolu chodí na ryby :-D
 Kris 


Také to znám 

(22.5.2008 16:47:11)
Nejhorší snad jsou hromadnější akce - rodinné sešlosti, srazy třídy...
Téměř jsem se přstala účastnit rodinných akcí, kvůli otázkám "kdy my budeme mit miminko" nebo "podívejte se na malého, takhle se to dělá" apod. Mamka to "vyřešila" po svém a příbuzným řekla, že tyto otázky jsou tabu (pozvala je totiž k nám). Nevím, jestli je horší, když se ptají, nebo když víš, že chtějí.
S kamarády a známými je to lepší.
Na srazy třídy chodit o hodinu až hodinu a půl později, kdy už se ukážou jen fotky a už je vytvořený klub plínkařek, dudlíkářek a nočníkářek, který se zabaví sám a v podstatě nic jiného je nezajímá.
Pomáhá taky komunikace přes ICQ (nebo jiný chat), kdy má člověk možnost ovlivnit tok konverzace. Pokud se nedá komunikovat o ničem jiném, než o jejich dětech, tak se setkání spíš vyhýbám. A ti, co píšou o všem možném (i o dětech samozřejmě), tak s těmi je to pak v pohodě i osobně.
Myslím, že pokud se pár chce svěřit, tak to udělá. A taky si vybere lidi, kterým se svěří.
Nevím, jaké máte zkušenosti vy, ale mě se mnohokrát potvrdilo, že rodiče miminek jsou náchylnější k dobře míněným radám a díky vlastnímu štěstí si mnohdy neuvědomují, že ztácí jistou dávku empatie. Hlášku, že kojeňáky jsou plné dětí jsem taky slyšela mnohokrát....
 Zuzka 
  • 

Re: Také to znám 

(22.5.2008 22:40:16)
Také tyto dotazy a rýpání nechápu ... Nám se např. "povedlo" až třetí těhotenství, porod jsem ve finále málem nepřežila. Vždy jsem si přála hodně dětí a teď jsem samozřejmě šťastná za naši holčičku a vždy mě "překvapí" tchýně řečmi typu "To až bude ještě ten kluk" a nebo "Řekni si mamince a tatínkovi ať Ti koupí miminko" apod. A to ještě ona nemohla otěhotnět 5 let a sama ví, jak nepříjemné tyto dotazy jsou.
 Pavla, Anetka leden/04 
  • 

opačný případ 

(26.5.2008 13:50:48)
Tak to já jsem asi ten úplně opačný případ. Žádný z takových dotazů mě nerozhází, na všechny a téměř všem, kdo se zeptá, odpovídám druhé mít nemůžeme, pracuje se na tom, je to v rukách doktorů.... Když se mě někdo zeptá, jak to myslím, odpovím mu, že nám to nejde a že jdeme na umělé oplodnění. Zatím jsem se nesetkala s žádnou škaredou reakcí, každý popřál, ať se daří a ať pak dám vědět, jak jsme dopadli. Čeká nás to teď v červnu a tak držte palce!!!!
 Kris 


Re: opačný případ 

(27.5.2008 15:22:15)
Držím palce, ať ti to vyjde, taky brzy pujdu.
Teď už mě taky takové dotazy nerozhází, ale nebylo to tak vždycky. Když se tě během týdne zeptá pomalu každý známý, tak je to na palici. Rozhodně ale neřeknu každému, že jdeme na umělé.
Reakce lidí byly různé. Někdo přál, ať se brzy zadaří, jiný že o nic nejde, že kojeňáky jsou plné dětí, tak co?. Další zase to berou jako věc proti přírodě a zbytečně vyhozené peníze. Dokonce mi známí i řekli, že ať si na umělé jdeme, ale že by si to měli lidé vždy a celé hradit, protože proč by se z JEJICH zdravotního pojištění mělo hradit něco takového, když je možnost adopce.
 Romča,Marťula 5 a Kuba 2r 
  • 

Re: držím palce 

(29.5.2008 7:00:14)
Moc a moc držím palečky. My máme první umělým oplodněním a druhé téměř. Již byl domluvený termín a já to nedostala a pak již nebylo potřeba. Moc se mi osvědčila upřímnost. Všichni věděli, že máme problémy a že jdeme na uměné oplodnění. Drželi nám palce a mně to pomáhalo. A taky nebyli možné žádné spekulace a drby. Ještě jednou držím palce.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.