Názory k článku A zase se blíží červen...

Držím palce, ať ti to vyjde, taky brzy pujdu.
Teď už mě taky takové dotazy nerozhází, ale nebylo to tak vždycky. Když se tě během týdne zeptá pomalu každý známý, tak je to na palici. Rozhodně ale neřeknu každému, že jdeme na umělé.
Reakce lidí byly různé. Někdo přál, ať se brzy zadaří, jiný že o nic nejde, že kojeňáky jsou plné dětí, tak co?. Další zase to berou jako věc proti přírodě a zbytečně vyhozené peníze. Dokonce mi známí i řekli, že ať si na umělé jdeme, ale že by si to měli lidé vždy a celé hradit, protože proč by se z JEJICH zdravotního pojištění mělo hradit něco takového, když je možnost adopce.

jj, některé "větičky" jsou prostě perly.
Tchán, ačkoliv jinak s ním nemám problém, mě fakt vytočil jednou takovou úžasnou radou - když se nám narodila první dcera, tak asi měsíc potom se ptal - "no a kdy bude druhý, víš že se má chleba sázet do pece když je ještě horká"..... asi to mělo bejt vtipný, možná jsem ještě byla s hormonama na výletě ale tohle mě od něj hrozně mrzelo, přišlo mi to moc intimní...
Teď má po 3 letech vnuka a u dcery je to oblíbený děda protože ji nechá rejpat v zahradě žížaly a pak spolu chodí na ryby

Zdravím všechny a ještě upřesním, nač se ptá Martina-N, i když už od diskutujících padlo mnoho námětů.
Naše předpoklady nás mnohdy sice vedou správným směrem, jindy ale také zcela mimo, takže nelze např. automaticky předpokládat, že žena v určitém věku (33 let) zřejmě má problémy s otěhotněním, pokud ještě nepočala. Stejně tak ale předpoklad, že nepočala, protože buduje kariéru, může být také mimo. Proto pokud nevím, jak k takové přítelkyni (a článek byl zaměřen na blízké přátele a rodinu, nikoli na kolegy či známé, s nimiž si tak blízcí nejsme), doporučovala bych jemně se zeptat. Tak jak už zde psaly některé diskutující, záleží na tom, kdy a kde se zeptám, jestli dávám najevo, že mě zajímá jen ta informace (tedy jsem jen zvědavá) a nebo se ptám na to,co prožívá právě má přítelkyně v životě... Můžu se zkusit zeptat třeba způsobem: "Možná, že jsem úplně mimo, ale napadlo mne, jestli...." a nebo:"Přemýšlela jsem, že když teď máme to mimi a už se tolik nevídáme, jaké je to pro tebe, když ještě mimčo nemáte- nevím jestli třeba máte především hodně práce a nebo jestli v tom třeba není nějaká zdravotní potíž? Vím, že někdy to může být těžké potkávat samá miminka...

Prostě mluvit spíš o sobě - o čem přemýšlíte, co vás napadá a dávat najevo vstřícnost vůči kamarádce.

K těm hloupým poznámkám a k předpokladům, že je okolí bude mít... Tyhle předpoklady se většinou vyplní tehdy, když okolí neví a jen dumá... Pokud ví, že daný pár má potíže, tak většinou takových poznámek ubude a nebo se vůči nim dá lépe ohradit a vzájemně se podporovat ("Dnes se neptejte, potřebuju mluvit o něčem jiném.".
Rozhodně nejde o to, abyste každému na potkání říkali vše, ale v rozumné míře (a ta je pro každého jiná) mohli být v souladu sami se sebou a nemuseli předstírat, spotřebovává to zbytečně moc energie, kterou potřebujete na zvládání léčby.

Děkuji všem za kladné ohlasy na článek a přeji hodně štěstí

Marti,
nepsala jsem nic o tom, že by ses musela ve všem přizpůsobit kamarádce - ať jde o místo srazu nebo téma hovoru.
Psala jsem o toleranci a ta by měla být u dětných i bezdětných.
Psala jsem obecně (ne o tobě, neznáme se), ale setkala jsem se opravdu s lidmi (známí), kteří měli pocit, že MUSÍ vědět.
Jak jsi psala, že bys předem upozornila, že ti tokání vadí, tak v tomto ohledu je situace kolem dětí trochu jiná.
Sama bych kamarádku neupozornila, že mi občas lezou na nervy její neustálé řeči o dítku, protože vím, že je pro ni dítko velmi důležité a nechávám jí právě ten prostor, aby se pochlubila, posteskla si.
Ale kousek prostoru pro moje "vypovidani se" bych taky ráda (a u kamarádky ho mám).

Taky se musí připočíst, že je tu společenský tlak na páry a každý, kdo ve věku, kdy ostatní děti mají, je cílem otázek, rad a vtipkování celkem automaticky.
Páry si to koneckonců vyřeší samy (stejně jako "dětní" - s kým jim nebude dobře, tak se stýkat nebudou. A většina dlouhodobě se snažících už ty situace zná a umí se s tím vypořádat, jinak by byli dávno ve cvokárně.

a proč by bezdětná se měla s kamarádkama scházet mimo děti? Vím, že v článku takový návrh byl, ale já osobně proti dětem nic nemám a obdobím, kdy jsem nemohla vidět kočárek, už jsem si prošla. Proč bys měla u těch bezdětných primárně dbát na to, kde se sejít? Což takhle to řešit tak, jak je mezi lidmi v JAKÉKOLI situaci běžné:
"Ahoj, nesejdem se?"
"OK, kde?"
"Mě to vyhovuje tady a tak a tak".
(a např. v případě bezdětné, které děti vadí:)
"Ne, já bych radši tak a tak."