Zdravím všechny a ještě upřesním, nač se ptá Martina-N, i když už od diskutujících padlo mnoho námětů.
Naše předpoklady nás mnohdy sice vedou správným směrem, jindy ale také zcela mimo, takže nelze např. automaticky předpokládat, že žena v určitém věku (33 let) zřejmě má problémy s otěhotněním, pokud ještě nepočala. Stejně tak ale předpoklad, že nepočala, protože buduje kariéru, může být také mimo. Proto pokud nevím, jak k takové přítelkyni (a článek byl zaměřen na blízké přátele a rodinu, nikoli na kolegy či známé, s nimiž si tak blízcí nejsme), doporučovala bych jemně se zeptat. Tak jak už zde psaly některé diskutující, záleží na tom, kdy a kde se zeptám, jestli dávám najevo, že mě zajímá jen ta informace (tedy jsem jen zvědavá) a nebo se ptám na to,co prožívá právě má přítelkyně v životě... Můžu se zkusit zeptat třeba způsobem: "Možná, že jsem úplně mimo, ale napadlo mne, jestli...." a nebo:"Přemýšlela jsem, že když teď máme to mimi a už se tolik nevídáme, jaké je to pro tebe, když ještě mimčo nemáte- nevím jestli třeba máte především hodně práce a nebo jestli v tom třeba není nějaká zdravotní potíž? Vím, že někdy to může být těžké potkávat samá miminka...
Prostě mluvit spíš o sobě - o čem přemýšlíte, co vás napadá a dávat najevo vstřícnost vůči kamarádce.
K těm hloupým poznámkám a k předpokladům, že je okolí bude mít... Tyhle předpoklady se většinou vyplní tehdy, když okolí neví a jen dumá... Pokud ví, že daný pár má potíže, tak většinou takových poznámek ubude a nebo se vůči nim dá lépe ohradit a vzájemně se podporovat ("Dnes se neptejte, potřebuju mluvit o něčem jiném."
.
Rozhodně nejde o to, abyste každému na potkání říkali vše, ale v rozumné míře (a ta je pro každého jiná) mohli být v souladu sami se sebou a nemuseli předstírat, spotřebovává to zbytečně moc energie, kterou potřebujete na zvládání léčby.
Děkuji všem za kladné ohlasy na článek a přeji hodně štěstí