Re: Jak tedy poskytnout prostor?

Myslím, že jsi neporozuměla Ajtakrajtě a Suzann úplně správně.
Jde o trochu tolerance, jako u všeho v životě.

Možná je to špatný příklad, ale taky bys neskákala nadšením, kdyby ti to s partnerem neklapalo, kamarádi nebo rodiče by to vycítili a dávali ti neustále nějaké rady a pořád se ptali a mluvili o tom. Předpokládám, že by ses svěřila jen tomu, komu bys chtěla a ne každému, kdo by měl narážky a nebo si zavtipkoval, že se k tobě ten tvůj má, jak kdyby měl jinou (např.). Zrovna tak bys nejspíše v té době nevyhledávala společnost cukrujících dvojiček, které by se věnovali jen sami sobě. A asi by tě dlouho nebavilo kamarádky básnění o jejím miláčkovi, jak je úžasný, pokud by nemluvila o ničem jiném.

Ale konkrétněji...
Nikdo tě nenutí, abys ses zcela upozadila, ale pokud se s kamarádkou CHCEŠ sejít, tak by to měl být kompromis - např. půjdete ven s kočárkem, ne na přeplněné hřiště, ale na procházku.
Když se sejdete doma, tak kromě básnění o dětičkách (nemusí se vynechat, je logické, že je to tebe důležité téma) se bavit o něčem jiném a když se zeptáš kamarádky, "tak co ty?" doopravdy POSLOUCHAT a nechat i prostor na rozpovídání se a odvedenní hovoru od plínek a dudlíků. Když okamžitě stočíš hovor zpět k dítku, tak ti nejspíš ani nic neřekne, protože bude mít dojem, že tě stejně nic než dítko nezajímá.
Když už to nutně tedy MUSÍŠ vědět a nenecháš to na kamarádce, kdy a jestli ti něco řekne, tak se zeptej.
A když se konkrétně zeptáš, tak netlač na pilu. Rádoby vtipy a narážky vynech. Zeptej se například: A co vy, plánujete už potomka? Odpověď samozřejmě závisí na míře důvěry a taky na tom, jestli dáš najevo, že je pro tebe i kamarádka důležitá a neptáš se jen "aby řeč nestála". Když ti odpoví vyhýbavě, tak to přijmi jako odpověď.

Ještě drobný dotaz - co je podle tvého "podezřele dlouho bezdětná"? Není to věc každého páru?