| Agnes (2 děti) | •
 |
(16.1.2007 21:28:56)
...že mi v poradně řeknou,jak na dceru, která se ráno do školky obléká 30 minut (dnes jsem to stopovala) a ve školce do tepláčků 20 minut? Jsem z ní už zoufalá, ona u toho dělá všechno možný, zpívá si, povídá s nějakou imaginární postavou nebo jen tak kouká "do blba". Když na ni vezmu vařečku, trochu se pohne, ale za chvilku zase přestane a věnuje se jiným věcem. když řvu, jenom se ztrapňuju, protože nijak extra nereaguje. můžu vyčítat, citově vydírat (jak mě to mrzí atp.), po dobrém i po zlém, prostě to rychleji nejde. do školky to máme 5 minut pěšky, jen vyběhneme kopec, ale vstáváme o hodinu a půl dřív. půl hoďky si beru pro sebe, a když jsem hotová, jdu vzbudit dceru. pak nad ní jen stojím a pořád připomínám, že se má strojit. pak si vyčistí zuby, učešu ji a jdeme těch pět minut do školky. zkoušela jsem "jdu se oblíknout, než se vrátím, ať jsi oblíknutá taky", ale bez úspěchu... PROSÍM PORAĎTE :´-)
|
| Jája | •
|
(16.1.2007 23:28:22)
Měli a máme doma to samé, akorát trochu odrostlé, ale postupně se podařilo ji "neustálým připomínáním" (vařečku nikdy) ji vycepovat, že je schopna do školy se vypravit sama (časově). Hodně pomohlo, když jsem ji vysvětlila, kdy tam musíme být a v kolik musíme vyjít, aby jsme to stihli, v kolik musí nejpozději vstát, v kolik musí být bezpodmínečně oblečená, vyčištěné zuby....
Zrušili jsme všechy docházecí kroužky (nechali ty ve škole) a nechali jen jeden mimo, abychom "neustále někam nepospíchali. Musím říct, že nám to prospělo a že je u nás větší klídek. Když nespěcháme, nechám jí často jejímu snění, ať si to užije. Oni dorostou a dozrají, jiná rada asi není...
|
| Agnes (1,5 dítěte) | 
|
(17.1.2007 8:05:47)
Díky za radu, aby sis nemyslela, že dceru řežu, tak vařečku mám v ruce jen jako varování - docela to funguje, ale jen na chvíli. Že musí přijít do školky včas, aby stihla svačinku (divadlo apod.), to jí vysvětluju horem dolem, ale jsou jí teprve čtyři roky a nemá pojem o čase. Právě teď jsem jí vysvětlila, že musí být ustrojená, než bude velká ručička tam a tam, ale ona mě přerušuje a říká mi svoje "důležitý" věci (co viděla v pohádce). Teď sedí na zemi mezi oblečením, hraje si s kšandama a zpívá si. Je prostě úplně mimo.
|
| Petra, chlapci 7 a 5 let | •
|
(17.1.2007 8:53:01)
no já mám úplně stejnou zkušenost, hoši se oblíkají do školy a do školky tady půl hodiny, pak když přijdeme domů je to to samé. Nic nepomáhá, taky si s nima nevím rady. Tomu menšímu raději pomáhám, abychom to ráno stíhali, protože když ho zavedu do školky, tak spěchám do práce. U nás je to hrůza.
|
| Konie | 
|
(17.1.2007 9:05:58)
Mám doma takového syna. Nejdřív mě to rozčilovalo, ale držela jsem se, vysvětlovala... Chápal, ale bylo to silnější než on. Nebyl tak zralý, aby to dal rychle se obléknout. Takže jsme taky vstávali o hodinu a půl dřív, tím pádem se v klidu mohl obléknout, pak jsme šli také 5 minut do školky a později do školy. Teď je ve druhé třídě, to že jsem mu dala časový prostor a nestresovala ho velmi pomohlo, protože nyní si natáhne budík, vstane sám, obleče se, umyje... I se snídaní mu trvá příprava půl hodiny (snídani chystám já on ji v klidu sní :-)). Myslím, že je dobré nechat děti v klidu, nestresovat, ony vyrostou, dozrají a pak je to lepší. Stačí v klidu někdy připomenout, že by bylo fajn, obléknout se rychleji, ale neříkat to pořád. Oni to pak neslyší. Mě se to vyplatilo. Ale každé dítě je jiné... U nás fungoval klid a trpělivost vesměs svatá :-)
|
| Zuzka a Anežka 06/05 | •
|
(17.1.2007 13:16:00)
Doufám, že to nepoznám u svého dítětě :), ale znám to od své mladší sestřenice. Když jsem pro ni občas šla do školky, tak všechny děti už svačily a ona ještě seděla na postýlce a oblékala se ... Teta z ní šílela. No nechci nikoho strašit, ale ta pomalost a klídek jí zůstaly a je jí 19. Ale docela jí zavidím, já se se vším nervuju a honím a tak.
|
|
|
|
| Martina, kl.6let,hol.4měs. | •
|
(17.1.2007 9:55:14)
Náš syn je stejný typ,neustále zasněný a výprava ráno do školky je náročná.
Docela nám pomáhá ,,závodění" ,kdo bude dřív oblečený.Pochopitelně se oblékám tak,aby měl šanci vyhrát.Během závodu na sebe z místnosti do místnosti voláme :
Já,už mám ponožky!A já tričko! :-).
Ale když nezávodime,často se stane,že ho pošlu obléknout si kalhoty,které má připravené a když jdu vzápětí za ním,tak kouká z okna a svléká si punčocháče!
Větší horor je jídlo,neustálé koukání do blba,vytáčí tatínka do běla.
U večeře zabírá to,že mu připomínám a ukazuji na hodiny,kdy bude večerníček a když se do té doby nenají,nepůjde na něj koukat.Ale u snídaně a oběda je mu to úplně jedno.Kolikrát jsem byla vděčná,že do školky nemusíme dojíždět vlakem nebo autobusem,neboť by nám vše ujelo.
Už se u toho nerozčiluji,neboť jsem byla jako malá taky taková (asi je to dědičné :-)! ) A tak vím,že z toho vyroste.Ale asi až v pubertě! Tak všem přeji pevné nervy.
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. | 
|
(17.1.2007 13:58:45)
Můj syn je vodnář a evidentně prostě má svůj svět (většinou, když mu něco chci, tak vůbec nevnímá), takže počítám, že nás to čeká taky. A co se týče závodění ? Já úplně rostu a za chvíli budu největší člověk na světě. Když totiž zavelím, že se oblékáme a někam odcházíme, tak zásadně poslední, kdo je oblečený, je můj muž (protože mezi tím oblíkáním stíhá s Ondrou lítat po bytě, skákat po postelích a jezdit s autíčkama atd. a to mu je 33 let). Bohužel, on z toho asi nikdy nevyroste:) A já si už pomalu začínám zvykat na fakt, že Ondrášek není jediné dítko v naší rodině. A úplně nejlepší je, že když někam dobíháme s jazykem na vestě, nebo jdeme pozdě, tak mi muž s ledovým klidem řekne, že je to moje chyba, protože jsem k oblékání zavelila pozdě !
|
|
|
| marcela, 2 kluci | •
|
(18.1.2007 11:41:33)
Dobrý den, tak tady pročítám všechny ty příspěvky a zjišťuji, že jsme na tom také stejně. Můj syn má 3 a půl roku a ráno s tím oblékáním je to podobné. Ale prostě to neřeším a pomáhám mu. Myslím si, že v jeho věku nemá šanci se sám obléknout. On tu snahu celkem má, ale ještě pořád neví jak na to. Takže jsme začli pěkně od začátku. Teď momentálně si musí sám obléknot slipy. S punčochama a tričkem mu pomůžu, kalhoty mu navleču na nohy a musí si je natáhnout. Zbytek mu doobleču. Už si obuje sám boty a dokonce i vyzuje. Prostě jsem zjistila, že u mého syna to nejde nijak uspěchat, on potřebuje čas a až on sám bude chtít, tak to začne dělat. Tak to bylo se vším, počínaje čůráním na prkýnku (teď už čurá sám ve stoje :-)) a konče čistěním zubů. Nesmím na něho tlačit, ale zároveň má povinnost si to a to obléknout nebo udělat. Jakmile zjistím, že už mu to jde přidám něco dalšího. Zatím nám to celkem funguje. Manžel by z něho chtěl mít už velkého chlapa, tak mu musím připomínat, že je to teprve tříletý kluk a ne desetiletý, který už je dá se říct samostatný.
A ještě k tomu loudání u jídla. Tak u nás stoprocentně funguje, že když syn řekne, že to nebude nebo dělá všechno ostatní, jen nejí, tak stačí říct: Když nechceš, tak si to sním já a máte vidět, jak je za chvíli prázdný talíř :-))
Přeju všem maminkám pevné nervy a hlavně trpělivost.
|
|
| Evas2 |
|
(18.1.2007 16:57:32)
Ahoj, mě to zatím tak nepálí, ale moje kamarádka měla podobnou zkušenost. Je zastáncem teorie, že děti mají pocítit následky svého jednání a v duchu tohoto hesla nechala svého chlapečka dojit do školky v pyžamu (nemají to daleko). Před branami školky si to rozmyslel (styděl se před dětmi) a ještě se stihli vrátit a převléct... a od té doby šlo oblékání hladce.
|
|
|
|
| Markéta, syn 5 let | •
|
(17.1.2007 14:24:23)
Já jsem se na to vykašlala a kluka prostě ještě napůl spícího oblékala do čtyř a půl. Ráno mám sama dost co dělat sama se sebou (o mém muži už vůbec nehovořím). Přes prázdiny, když byl čas a klídek, jsme prcka nechali oblékat se samotného, a od podzimu už to zvládá i do školky. Ne sice nějakým závratným tempem a za častého připomínání (slipy. oblíkej si slipy. pod kalhoty patří slipy. martínku, slipy! slipy!!!), ale sám. A dokonce už ani nepropadá černému zoufalství, když se obleče, a rodič zjistí, že má skoro vše obráceně (tak asi v osmdesáti procentech případů)a jede se na novo. U oblékání nesmí mluvit (zapomene na oblékání).
Druhá kapitola je tempo při jídle a roztomilý zvyk udělat si čáru přes polovinu jídla na talíři ať je to co je to s komentářem "sním to po čáru". Ingnoruji, obvykle dojídá (ale půl hodiny po rodičích). U jídla taky nemůže mluvit (zapomene na jídlo).
A třetí kapitola je rychlost chůze. Nostalgicky vzpomínám na období, kdy byl v kočárku, a chodila jsem tempem normálního dospělého člověka. Teď se to lehce vylepšilo, ale stejně...
|
| Katka,kluci 4 a 1rok | •
|
(17.1.2007 15:08:18)
Tak to my jsme podobně, vstáváme o třičtvrtě hodiny dřív než máme odejít do školky, za půl hodiny sní tak čtvrtku krajíce - a to u něj musím sedět a připomínat mu, že má jíst a hlavně se taky napít, a co se týče oblékání, tak po delším období nervů jsem prostě přišla na to, že nejjednodušší cesta je pro mě rychle ho obléct sama a mám to bez nervů, protože bychom měli věčně ujetý autobus. Když ale někam nespěcháme, tak se musí oblékat sám, a to taky trvá věčně,protože má samozřejmě momentálně na práci spoustu jiných věcí, které ho rozptylují - a tak to už se pak i křičí a někdy to pomůže a někdy vůbec - prostě tempo má své a po dobrém ani po zlém s ním nesvedu. Myslím, že by konkrétně u něj pomohlo závodění v oblékání, což radila paní v jiném příspěvku, to by na něj asi platilo, je soutěživý, takže to zkusíme.
|
| blikk | 
|
(17.1.2007 22:40:38)
Hm, tak mojí dcerce je 5 let. Ráno jí oblékám já, protože je to nejrychlejší a bez nervů. Pokud sama chce a jde např. za kamarádkou, je oblečená za 3 minuty, ale proč by ráno chvátala, že? Soutěživost pomohla na měsíc, pak jediný výsledek byly hysterické scény, když jsem se oblékla dříve než ona - no půl hodiny se skutečně oblékat nemůžu. Nedejbože, že byla poslední v koupelně, to pak ječela ještě v autě. Takže soutěžení jsem vypustila. Jednu dobu také fungovalo, že musí být oblečená do "šestky" na hodinách, ale pak zjistila, že když to nestihne, že se vlasně nic neděje. Motivace nějaký úplatkem funguje dobře, jenže kolik úplatků za den bych musela dát? Víte, občas se mi zdá, že se loudá schválně - prostě tím získává kontrolu svým životem a nad dospělým. NIKDO jí nemůže donutit chvátat. Moje dcerka je jinak velice inteligentní a rychlá, má silnou vůli, je spravedlivá, přátelská, komunikativní, otevřená a empatická. Ale je to bojovník. Člověk si myslí, že dnes to bude bez konfliktu, v tu ránu mě vyvede z omylu - ona přece si musí ještě zout boty a přinést panence svetr. To už jí nepovolím a je řev.
|
|
|
|
| Ivana, 2 kluci | •
|
(18.1.2007 10:55:31)
Naprosto vás chápu. Co zkusit léčbu malým šokem: Nepospícháš? Kolikrát jsm ti to říkala? Bude ti to trvat další půl hodinu? Nechceš se oblékat? Dobře, půjdeš ven v pyžamu !... Já osobně to nezkoušela, ale slyšela jsem to od dvou maminek, že stačí vlézt rychle do výtahu nebo jen před dům a dítko je pak oblečené raz dva. Doporučuji však vybrat teplejší počasí... Hodně zdaru.
|
| blikk |
|
(19.1.2007 10:55:31)
Ano, zkoušela jsem Terezku odvést do školky v pyžamu. Ihned za dveřmi dostala hysterický záchvat, trvalo 1/2 hodiny, než se uklidnila, pak se konečně oblékla. Přišli jsme do školky pozdě. Nemohu jí dotáhnout do školky za toho úděsného řevu, protože by na nás nejspíš poslali sociálku. Takže toto pro nás není řešení. To že přijde do školky pozdě jí vůbec nevadí.
|
|
|
| Šárka | •
|
(19.1.2007 10:01:53)
Tak tohle je přesně náš problém... školku máme za rohem, ale musíme vstávat o hodinu a půl dřív, protože dcera má neuvěřitelně pomalý tempo. Kamarádka ráno se svou dcerou závodí... když bude dcerka ráno na rohožce u dveří oblečená dřív než ona, může ten den nějakou tu sladkost jinak nic. My jsme teď na stůl postavili budíka.. když je do osmé hodiny nasnídaná, oblečená, s vyčištěnýma zubama, může si vzít do školky nějakou oblíbenou hračku. Zatím nám to funguje skvěle.
|
|
| Kohnova | •
|
(23.1.2007 18:38:50)
Agnes, presne o tomhle pise Matejcek v knizce Rodice a deti. Pokud si to dobre vybavuji, doporucuje stat u ditete a porad ho popohanet, nedovolit mu zacit myslet na neco jineho. Osobne bych klidne zavedla odmenu v pripade, ze se ten den oblekani povede dobre, protoze pro tak male dite je to fakt tezke, nedovolit pozornosti preskocit jinam. A netrap se, ona se to nauci, i kdyz ji jista "dumavost" asi zustane (soude podle vlastnich deti).
|
|
| Kohnova | •
|
(23.1.2007 18:41:36)
Agnes, presne o tomhle pise Matejcek v knizce Rodice a deti. Pokud si to dobre vybavuji, doporucuje stat u ditete a porad ho popohanet, nedovolit mu zacit myslet na neco jineho. Osobne bych klidne zavedla odmenu v pripade, ze se ten den oblekani povede dobre, protoze pro tak male dite je to fakt tezke, nedovolit pozornosti preskocit jinam. A netrap se, ona se to nauci, i kdyz ji jista "dumavost" asi zustane (soude podle vlastnich deti).
|
|
| Kohnova | •
|
(23.1.2007 18:43:30)
Agnes, presne o tomhle pise Matejcek v knizce Rodice a deti. Pokud si to dobre vybavuji, doporucuje stat u ditete a porad ho popohanet, nedovolit mu zacit myslet na neco jineho. Osobne bych klidne zavedla odmenu v pripade, ze se ten den oblekani povede dobre, protoze pro tak male dite je to fakt tezke, nedovolit pozornosti preskocit jinam. A netrap se, ona se to nauci, i kdyz ji jista "dumavost" asi zustane (soude podle vlastnich deti).
|
|
| Kohnova | •
|
(23.1.2007 18:45:38)
Agnes, presne o tomhle pise Matejcek v knizce Rodice a deti. Pokud si to dobre vybavuji, doporucuje stat u ditete a porad ho popohanet, nedovolit mu zacit myslet na neco jineho. Osobne bych klidne zavedla odmenu v pripade, ze se ten den oblekani povede dobre, protoze pro tak male dite je to fakt tezke, nedovolit pozornosti preskocit jinam. A netrap se, ona se to nauci, i kdyz ji jista "dumavost" asi zustane (soude podle vlastnich deti).
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)