| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Stanovení pravidel - v rodině i ve škole

 Celkem 41 názorů.
 1.3Magráta13 


Tresty x pochvaly 

(16.1.2007 12:36:38)
S článkem víceméně souhlasím, ale domnívám se, že je lépe zkusit nabídnout odměnu za splnění, než trestat za nesplnění.
našemu dítěti jsou tresty šumafuk, ale když jsme zavedli formu odměn, funguje vše víceméně bez problémů. Pokud je uklizeno, připraveno do školy a nejsou nijaké připomínky k chování jak doma tak ve škole, dostává dcera samolepku. Nalepí si jí do alba a pak třeba vyměňuje se spolužačkami. Je to celkem nenáročná odměna, neboť samolepky často vychází i v různých časopisech.

metodu odměn mi poradila paní učitelka v 1. třídě a musím říct, že u nás se osvědčila.
Dnes už je starší a tak jsou nároky na získání odměny samozřejmě vyšší než třeba před rokem.
 Jarma (dvě děti) 
  • 

Re: Tresty x pochvaly 

(16.1.2007 17:45:42)
Nevím proč, ale nějak mi metoda odměn za "dobré" - ale v podstatě za "normální" - chování nesedí. Chápu to u mimořádných výkonů, tam je asi odměna na místě. Ale pokud si dítě plní jen každodenní úkoly a povinnosti, nevidím k tomu důvod. Připadá mi, že se tím vychovává dítě k příliš "zištnému" chování. Asi bych si přála, aby mé děti uměly dělat správné věci proto, že prostě chtějí a ne že za to něco chtějí. :)
 Vanda 
  • 

Re: Re: Tresty x pochvaly 

(16.1.2007 18:04:28)
Na jedné straně máš pravdu, že přehnané odměňování za každou prkotinu není ideální, ale na druhé straně je každopádně na místě nějaké adekvátní ocenění, aspoň slovní atd. Nebrat to jako naprostou samozřejmost (i když se nám zdá, že by to tak mělo být). Já taky nemyju nádobí proto, že bych to tak strašně chtěla dělat, ale proto, že je to potřeba (a někdy mne to taky fakt štve). A vím, že stejný přístup k tomu má třeba i můj muž. Ale pokud se budu tvářit, že je to přece samozřejmost a že proto že umyl nádobí nemá nárok na žádné zvláštní uznání (nebo pokud ještě navíc vypustím něco ve smyslu "no to to trvalo"), víckrát ho neumyje. Chválím a podporuji i když jde "o prkotinu" a dotyčný člověk (ať už dospělý nebo dítě) pak vždy spolupracuje líp a ochotněji, stačí jen milé slovo, nemusí člověk dítěti dávat desetikorunu za každý napsaný úkol nebo za každé vyvenčení psa. Nejde o odměnu, ale o motivaci... a to se může dost lišit. A i k plnění "jen" samozřejmých každodenních úkolů je motivace pořebná. Ony ty "pouhé" každodenní úkoly zas taková prkotina a samozřejmost nejsou a ne každý se dokáže jen tak z fleku sám motivovat k tomu, aby je dělal rád prostě proto že sám chce :o)
 Jarma (dvě děti) 
  • 

Re: Re: Re: Tresty x pochvaly 

(16.1.2007 18:13:18)
Jasně, chválit a podporovat a vyjádřit radost - to určitě! To je potřeba. Mě spíš jde o ty hmotné odměny a dohody o tom, že když uklidí pokojík, dostane něco....
Spíš se snažím naučit děti tak, že když se mi do něčeho nechce, snažím se si to nějak zpříjemnit. Třeba například, sice nerada žehlím, ale pustím si k tomu nějakou hezkou desku a hned se mi to dělá líp nebo se mi vůbec nechce zašívat cosi, tak si k tomu uvařím dobrý čaj... nebo prostě, že když jim zašiju toho kašpárka, budou z toho mít radost. :)
 Vanda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tresty x pochvaly 

(16.1.2007 18:38:18)
Jasný :o) nemateriální podpora... tak se shodnem :o)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Tresty x pochvaly 

(16.1.2007 19:20:34)
Souhlasim s Jarmou.
K článku mě jako první napadlo jen "No potěš." :-(

Jinak když jsme u těch poraden, tak mě by zajímalo co dělat, když dítě poradnu potřebuje, neb má vážný problém, ale rodiče tam jít nechtějí (neb mají pocit, že pokud budeme dělat jakoby nic, tak vlastně žádnej problém není) :-(
 Gebule 


Re: Re: Re: Re: Re: Tresty x pochvaly 

(17.1.2007 7:45:06)
Hm, hm, tak tohle že člověku poradí v pedagogicko-psychologické poradně? Tak to se zase na druhou stranu nedivím, že tam někteří rodiče jít nechtějí....
Je otázkou času, kdy ty děti přijdou na to, že se jim třeba vyplatí neuklidit, protože ten večerníček kvůli tomu klidně oželí. Řekla bych, že děti nejsou tak hloupé a za chvíli se naučí kalkulovat, co je pro ně lepší, jestli se trápit s nějakými pravidly a nebo raději vydržet nějaký ten trest.....O psychické újmě ani nemluvě, takováhle metoda založená na strachu z něčeho, nevím nevím:-/
Používání hmotných odměn je ale asi taky velice diskutabilní.
 Majka dcera jedna dcera 5 let 
  • 

Re: Tresty x pochvaly 

(20.1.2007 11:33:43)
Moje dcera byla vždycky nepořádné dítko,ale pak jsem začala s hodnocením, dcera dostává puntíky, červené a černé, za 5 červených dostane nějakou drobnost, za 5 černých následuje "trest" ve formě odebrání CD nebo zákazu večerníčku...Teď je zvyklá si pokoj každý večer uklízet ani jí nemusím nic přopomínat. Dokonce po mě vyžaduje každodení hodnocení- rozplívá se nad pochvalou a puntíky ukazuje tátovi, který jí také pochválí
 Zuzka a Anežka 06/05 
  • 

Jak na malé dítě ? 

(16.1.2007 13:21:31)
Mě by zajímalo, jak takové věci řešit s malým dítětem. Lépe řečeno, kdy začít. Připadá mi, že stále jen říkám "ne" a "nesmíš" a tak, ale dcera si z toho moc nedělá. Když bere co nemá, párkrát řeknu - ne, vysvětlím ji, že to není její apod. a pak ji případně plácnu přes ruku a tak pod. Ale nevím, jestli v tomto věku - 18 měsíců - už je schopna si pamatovat co může a co ne. Je pravda, že pak sama na něco říká "ne ne ne" a "ty ty ty", ale nevím, jestli to jen opakuje nebo to má opravdu spojeno s tím, že se to nemá.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Jak na malé dítě ? 

(16.1.2007 14:19:42)
S takhle malým dítětem je to trochu složitější. My jsme taky domlouvali a domlouvali a plácali přes ruku a nakonec se nám dostalo odměny v tom, že náš nás syn taky plácal, kdykoliv se mu něco nelíbilo na našem chování. Nakonec nám došlo, že vlastně reaguje úplně stejně jako my. Dítěti se potom i hodně špatně vysvětluje, že nikoho plácat nemá. Nám nakonec z bludného kruhu pomohla knížka Nejšťastnější batole v okolí (bohužel si nepamatuju autora, ale je to dětský lékař). Bylo tam hodně fíglů, jak na tyhle malé rošťáky vyzrát. Jsou období, kdy je to hodně složité a vím, že na každé dítě funguje něco jiného. Takže nezbývá, než nastudovat nějaké materiály a od ostatních maminek vyposlouchat co se dá a zkoušet, co zabere na tu vaší ratolest. Tak hodně zdaru, ať to zvládnete, ale věřte, bude i hůř (takové období ne a nechci je móóc fajn a nevím jak u jiných, ale u nás se opakuje už asi potřetí).
 Agnes (2 děti) 
  • 

chcete říct... 

(16.1.2007 21:28:56)
...že mi v poradně řeknou,jak na dceru, která se ráno do školky obléká 30 minut (dnes jsem to stopovala) a ve školce do tepláčků 20 minut? Jsem z ní už zoufalá, ona u toho dělá všechno možný, zpívá si, povídá s nějakou imaginární postavou nebo jen tak kouká "do blba". Když na ni vezmu vařečku, trochu se pohne, ale za chvilku zase přestane a věnuje se jiným věcem. když řvu, jenom se ztrapňuju, protože nijak extra nereaguje. můžu vyčítat, citově vydírat (jak mě to mrzí atp.), po dobrém i po zlém, prostě to rychleji nejde. do školky to máme 5 minut pěšky, jen vyběhneme kopec, ale vstáváme o hodinu a půl dřív. půl hoďky si beru pro sebe, a když jsem hotová, jdu vzbudit dceru. pak nad ní jen stojím a pořád připomínám, že se má strojit. pak si vyčistí zuby, učešu ji a jdeme těch pět minut do školky. zkoušela jsem "jdu se oblíknout, než se vrátím, ať jsi oblíknutá taky", ale bez úspěchu... PROSÍM PORAĎTE :´-)
 Jája 
  • 

Re: chcete říct... 

(16.1.2007 23:28:22)
Měli a máme doma to samé, akorát trochu odrostlé, ale postupně se podařilo ji "neustálým připomínáním" (vařečku nikdy) ji vycepovat, že je schopna do školy se vypravit sama (časově). Hodně pomohlo, když jsem ji vysvětlila, kdy tam musíme být a v kolik musíme vyjít, aby jsme to stihli, v kolik musí nejpozději vstát, v kolik musí být bezpodmínečně oblečená, vyčištěné zuby....
Zrušili jsme všechy docházecí kroužky (nechali ty ve škole) a nechali jen jeden mimo, abychom "neustále někam nepospíchali. Musím říct, že nám to prospělo a že je u nás větší klídek. Když nespěcháme, nechám jí často jejímu snění, ať si to užije. Oni dorostou a dozrají, jiná rada asi není...
 Agnes (1,5 dítěte) 


Re: Re: chcete říct... 

(17.1.2007 8:05:47)
Díky za radu, aby sis nemyslela, že dceru řežu, tak vařečku mám v ruce jen jako varování - docela to funguje, ale jen na chvíli. Že musí přijít do školky včas, aby stihla svačinku (divadlo apod.), to jí vysvětluju horem dolem, ale jsou jí teprve čtyři roky a nemá pojem o čase. Právě teď jsem jí vysvětlila, že musí být ustrojená, než bude velká ručička tam a tam, ale ona mě přerušuje a říká mi svoje "důležitý" věci (co viděla v pohádce). Teď sedí na zemi mezi oblečením, hraje si s kšandama a zpívá si. Je prostě úplně mimo.
 Petra, chlapci 7 a 5 let 
  • 

Re: Re: Re: chcete říct... 

(17.1.2007 8:53:01)
no já mám úplně stejnou zkušenost, hoši se oblíkají do školy a do školky tady půl hodiny, pak když přijdeme domů je to to samé. Nic nepomáhá, taky si s nima nevím rady. Tomu menšímu raději pomáhám, abychom to ráno stíhali, protože když ho zavedu do školky, tak spěchám do práce. U nás je to hrůza.
 Konie 


Re: Re: Re: Re: chcete říct... 

(17.1.2007 9:05:58)
Mám doma takového syna. Nejdřív mě to rozčilovalo, ale držela jsem se, vysvětlovala... Chápal, ale bylo to silnější než on. Nebyl tak zralý, aby to dal rychle se obléknout. Takže jsme taky vstávali o hodinu a půl dřív, tím pádem se v klidu mohl obléknout, pak jsme šli také 5 minut do školky a později do školy. Teď je ve druhé třídě, to že jsem mu dala časový prostor a nestresovala ho velmi pomohlo, protože nyní si natáhne budík, vstane sám, obleče se, umyje... I se snídaní mu trvá příprava půl hodiny (snídani chystám já on ji v klidu sní :-)). Myslím, že je dobré nechat děti v klidu, nestresovat, ony vyrostou, dozrají a pak je to lepší. Stačí v klidu někdy připomenout, že by bylo fajn, obléknout se rychleji, ale neříkat to pořád. Oni to pak neslyší. Mě se to vyplatilo. Ale každé dítě je jiné... U nás fungoval klid a trpělivost vesměs svatá :-)
 Zuzka a Anežka 06/05 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: chcete říct... 

(17.1.2007 13:16:00)
Doufám, že to nepoznám u svého dítětě :), ale znám to od své mladší sestřenice. Když jsem pro ni občas šla do školky, tak všechny děti už svačily a ona ještě seděla na postýlce a oblékala se ... Teta z ní šílela. No nechci nikoho strašit, ale ta pomalost a klídek jí zůstaly a je jí 19. Ale docela jí zavidím, já se se vším nervuju a honím a tak.
 Martina, kl.6let,hol.4měs. 
  • 

Oblékání a jídlo 

(17.1.2007 9:55:14)
Náš syn je stejný typ,neustále zasněný a výprava ráno do školky je náročná.
Docela nám pomáhá ,,závodění" ,kdo bude dřív oblečený.Pochopitelně se oblékám tak,aby měl šanci vyhrát.Během závodu na sebe z místnosti do místnosti voláme :
Já,už mám ponožky!A já tričko! :-).
Ale když nezávodime,často se stane,že ho pošlu obléknout si kalhoty,které má připravené a když jdu vzápětí za ním,tak kouká z okna a svléká si punčocháče!
Větší horor je jídlo,neustálé koukání do blba,vytáčí tatínka do běla.
U večeře zabírá to,že mu připomínám a ukazuji na hodiny,kdy bude večerníček a když se do té doby nenají,nepůjde na něj koukat.Ale u snídaně a oběda je mu to úplně jedno.Kolikrát jsem byla vděčná,že do školky nemusíme dojíždět vlakem nebo autobusem,neboť by nám vše ujelo.
Už se u toho nerozčiluji,neboť jsem byla jako malá taky taková (asi je to dědičné :-)! ) A tak vím,že z toho vyroste.Ale asi až v pubertě! Tak všem přeji pevné nervy.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Oblékání a jídlo 

(17.1.2007 13:58:45)
Můj syn je vodnář a evidentně prostě má svůj svět (většinou, když mu něco chci, tak vůbec nevnímá), takže počítám, že nás to čeká taky. A co se týče závodění ? Já úplně rostu a za chvíli budu největší člověk na světě. Když totiž zavelím, že se oblékáme a někam odcházíme, tak zásadně poslední, kdo je oblečený, je můj muž (protože mezi tím oblíkáním stíhá s Ondrou lítat po bytě, skákat po postelích a jezdit s autíčkama atd. a to mu je 33 let). Bohužel, on z toho asi nikdy nevyroste:) A já si už pomalu začínám zvykat na fakt, že Ondrášek není jediné dítko v naší rodině. A úplně nejlepší je, že když někam dobíháme s jazykem na vestě, nebo jdeme pozdě, tak mi muž s ledovým klidem řekne, že je to moje chyba, protože jsem k oblékání zavelila pozdě !
 marcela, 2 kluci 
  • 

Re: Re: Re: chcete říct... 

(18.1.2007 11:41:33)
Dobrý den, tak tady pročítám všechny ty příspěvky a zjišťuji, že jsme na tom také stejně. Můj syn má 3 a půl roku a ráno s tím oblékáním je to podobné. Ale prostě to neřeším a pomáhám mu. Myslím si, že v jeho věku nemá šanci se sám obléknout. On tu snahu celkem má, ale ještě pořád neví jak na to. Takže jsme začli pěkně od začátku. Teď momentálně si musí sám obléknot slipy. S punčochama a tričkem mu pomůžu, kalhoty mu navleču na nohy a musí si je natáhnout. Zbytek mu doobleču. Už si obuje sám boty a dokonce i vyzuje. Prostě jsem zjistila, že u mého syna to nejde nijak uspěchat, on potřebuje čas a až on sám bude chtít, tak to začne dělat. Tak to bylo se vším, počínaje čůráním na prkýnku (teď už čurá sám ve stoje :-)) a konče čistěním zubů. Nesmím na něho tlačit, ale zároveň má povinnost si to a to obléknout nebo udělat. Jakmile zjistím, že už mu to jde přidám něco dalšího. Zatím nám to celkem funguje. Manžel by z něho chtěl mít už velkého chlapa, tak mu musím připomínat, že je to teprve tříletý kluk a ne desetiletý, který už je dá se říct samostatný.
A ještě k tomu loudání u jídla. Tak u nás stoprocentně funguje, že když syn řekne, že to nebude nebo dělá všechno ostatní, jen nejí, tak stačí říct: Když nechceš, tak si to sním já a máte vidět, jak je za chvíli prázdný talíř :-))
Přeju všem maminkám pevné nervy a hlavně trpělivost.
 Evas2 


Re: Re: Re: chcete říct... 

(18.1.2007 16:57:32)
Ahoj, mě to zatím tak nepálí, ale moje kamarádka měla podobnou zkušenost. Je zastáncem teorie, že děti mají pocítit následky svého jednání a v duchu tohoto hesla nechala svého chlapečka dojit do školky v pyžamu (nemají to daleko). Před branami školky si to rozmyslel (styděl se před dětmi) a ještě se stihli vrátit a převléct... a od té doby šlo oblékání hladce.
 Markéta, syn 5 let 
  • 

Re: chcete říct... 

(17.1.2007 14:24:23)
Já jsem se na to vykašlala a kluka prostě ještě napůl spícího oblékala do čtyř a půl. Ráno mám sama dost co dělat sama se sebou (o mém muži už vůbec nehovořím). Přes prázdiny, když byl čas a klídek, jsme prcka nechali oblékat se samotného, a od podzimu už to zvládá i do školky. Ne sice nějakým závratným tempem a za častého připomínání (slipy. oblíkej si slipy. pod kalhoty patří slipy. martínku, slipy! slipy!!!), ale sám. A dokonce už ani nepropadá černému zoufalství, když se obleče, a rodič zjistí, že má skoro vše obráceně (tak asi v osmdesáti procentech případů)a jede se na novo. U oblékání nesmí mluvit (zapomene na oblékání).

Druhá kapitola je tempo při jídle a roztomilý zvyk udělat si čáru přes polovinu jídla na talíři ať je to co je to s komentářem "sním to po čáru". Ingnoruji, obvykle dojídá (ale půl hodiny po rodičích). U jídla taky nemůže mluvit (zapomene na jídlo).

A třetí kapitola je rychlost chůze. Nostalgicky vzpomínám na období, kdy byl v kočárku, a chodila jsem tempem normálního dospělého člověka. Teď se to lehce vylepšilo, ale stejně...


 Katka,kluci 4 a 1rok 
  • 

Re: Re: chcete říct... 

(17.1.2007 15:08:18)
Tak to my jsme podobně, vstáváme o třičtvrtě hodiny dřív než máme odejít do školky, za půl hodiny sní tak čtvrtku krajíce - a to u něj musím sedět a připomínat mu, že má jíst a hlavně se taky napít, a co se týče oblékání, tak po delším období nervů jsem prostě přišla na to, že nejjednodušší cesta je pro mě rychle ho obléct sama a mám to bez nervů, protože bychom měli věčně ujetý autobus. Když ale někam nespěcháme, tak se musí oblékat sám, a to taky trvá věčně,protože má samozřejmě momentálně na práci spoustu jiných věcí, které ho rozptylují - a tak to už se pak i křičí a někdy to pomůže a někdy vůbec - prostě tempo má své a po dobrém ani po zlém s ním nesvedu. Myslím, že by konkrétně u něj pomohlo závodění v oblékání, což radila paní v jiném příspěvku, to by na něj asi platilo, je soutěživý, takže to zkusíme.
 blikk 


Re: Re: Re: chcete říct... 

(17.1.2007 22:40:38)
Hm, tak mojí dcerce je 5 let. Ráno jí oblékám já, protože je to nejrychlejší a bez nervů. Pokud sama chce a jde např. za kamarádkou, je oblečená za 3 minuty, ale proč by ráno chvátala, že? Soutěživost pomohla na měsíc, pak jediný výsledek byly hysterické scény, když jsem se oblékla dříve než ona - no půl hodiny se skutečně oblékat nemůžu. Nedejbože, že byla poslední v koupelně, to pak ječela ještě v autě. Takže soutěžení jsem vypustila. Jednu dobu také fungovalo, že musí být oblečená do "šestky" na hodinách, ale pak zjistila, že když to nestihne, že se vlasně nic neděje. Motivace nějaký úplatkem funguje dobře, jenže kolik úplatků za den bych musela dát? Víte, občas se mi zdá, že se loudá schválně - prostě tím získává kontrolu svým životem a nad dospělým. NIKDO jí nemůže donutit chvátat. Moje dcerka je jinak velice inteligentní a rychlá, má silnou vůli, je spravedlivá, přátelská, komunikativní, otevřená a empatická. Ale je to bojovník. Člověk si myslí, že dnes to bude bez konfliktu, v tu ránu mě vyvede z omylu - ona přece si musí ještě zout boty a přinést panence svetr. To už jí nepovolím a je řev.
 Ivana, 2 kluci 
  • 

Co takhle malý šok ? 

(18.1.2007 10:55:31)
Naprosto vás chápu. Co zkusit léčbu malým šokem: Nepospícháš? Kolikrát jsm ti to říkala? Bude ti to trvat další půl hodinu? Nechceš se oblékat? Dobře, půjdeš ven v pyžamu !... Já osobně to nezkoušela, ale slyšela jsem to od dvou maminek, že stačí vlézt rychle do výtahu nebo jen před dům a dítko je pak oblečené raz dva. Doporučuji však vybrat teplejší počasí... Hodně zdaru.
 blikk 


Re: Co takhle malý šok ? 

(19.1.2007 10:55:31)
Ano, zkoušela jsem Terezku odvést do školky v pyžamu. Ihned za dveřmi dostala hysterický záchvat, trvalo 1/2 hodiny, než se uklidnila, pak se konečně oblékla. Přišli jsme do školky pozdě. Nemohu jí dotáhnout do školky za toho úděsného řevu, protože by na nás nejspíš poslali sociálku. Takže toto pro nás není řešení. To že přijde do školky pozdě jí vůbec nevadí.

 Šárka 
  • 

Re: chcete říct... 

(19.1.2007 10:01:53)
Tak tohle je přesně náš problém... školku máme za rohem, ale musíme vstávat o hodinu a půl dřív, protože dcera má neuvěřitelně pomalý tempo. Kamarádka ráno se svou dcerou závodí... když bude dcerka ráno na rohožce u dveří oblečená dřív než ona, může ten den nějakou tu sladkost jinak nic. My jsme teď na stůl postavili budíka.. když je do osmé hodiny nasnídaná, oblečená, s vyčištěnýma zubama, může si vzít do školky nějakou oblíbenou hračku. Zatím nám to funguje skvěle.
 Kohnova 
  • 

Re: chcete říct... 

(23.1.2007 18:38:50)
Agnes, presne o tomhle pise Matejcek v knizce Rodice a deti. Pokud si to dobre vybavuji, doporucuje stat u ditete a porad ho popohanet, nedovolit mu zacit myslet na neco jineho. Osobne bych klidne zavedla odmenu v pripade, ze se ten den oblekani povede dobre, protoze pro tak male dite je to fakt tezke, nedovolit pozornosti preskocit jinam. A netrap se, ona se to nauci, i kdyz ji jista "dumavost" asi zustane (soude podle vlastnich deti).
 Kohnova 
  • 

Re: chcete říct... 

(23.1.2007 18:41:36)
Agnes, presne o tomhle pise Matejcek v knizce Rodice a deti. Pokud si to dobre vybavuji, doporucuje stat u ditete a porad ho popohanet, nedovolit mu zacit myslet na neco jineho. Osobne bych klidne zavedla odmenu v pripade, ze se ten den oblekani povede dobre, protoze pro tak male dite je to fakt tezke, nedovolit pozornosti preskocit jinam. A netrap se, ona se to nauci, i kdyz ji jista "dumavost" asi zustane (soude podle vlastnich deti).
 Kohnova 
  • 

Re: chcete říct... 

(23.1.2007 18:43:30)
Agnes, presne o tomhle pise Matejcek v knizce Rodice a deti. Pokud si to dobre vybavuji, doporucuje stat u ditete a porad ho popohanet, nedovolit mu zacit myslet na neco jineho. Osobne bych klidne zavedla odmenu v pripade, ze se ten den oblekani povede dobre, protoze pro tak male dite je to fakt tezke, nedovolit pozornosti preskocit jinam. A netrap se, ona se to nauci, i kdyz ji jista "dumavost" asi zustane (soude podle vlastnich deti).
 Kohnova 
  • 

Re: chcete říct... 

(23.1.2007 18:45:38)
Agnes, presne o tomhle pise Matejcek v knizce Rodice a deti. Pokud si to dobre vybavuji, doporucuje stat u ditete a porad ho popohanet, nedovolit mu zacit myslet na neco jineho. Osobne bych klidne zavedla odmenu v pripade, ze se ten den oblekani povede dobre, protoze pro tak male dite je to fakt tezke, nedovolit pozornosti preskocit jinam. A netrap se, ona se to nauci, i kdyz ji jista "dumavost" asi zustane (soude podle vlastnich deti).
 Gabča, dva kluci (2 a 5) 
  • 

Pravidla - nařizovat nebo spoluvytvářet? 

(17.1.2007 21:17:35)
Dobrý den,
váš článek mě znovu přivedl k myšlence, kým chci v očích svých dětí a sama před sebou být, abych do budoucna obstála před svými dětmi i sama před sebou. Variant se nabízí několik, zrovna mi na mysl přichází dvě, které stojí proti sobě. Tou jednou představou je přísná vychovatelka, policajtka vyšetřovatelka, když je třeba vypátrat, kdo nechal pecky z mandarinky na stole a neuklidil to, tvoří zákony a seznamuje s nimi své poddané a hlavu má neustále zaměstnanou tím, jaký trest či odměnu vymyslet tomu a tomu za to a za to. Na druhém obrazu je trpělivá, spolehlivá, laskavá, ale pevná strážkyně hranic, zákonů, která seznamuje svoje spolupoutníky na cestě jejich životem s hranicemi a pravidli, na nichž se lidská společnost (popř. naše rodina) domluvila, abychom mohli vedle sebe a spolu spokojeně žít a vysvětluje smysl jednotlivých zákazů a pravidel.
Když jste se v naší rodině objevily vy, děti, objevily se nové potřeby nás rodičů (soukromí, oddech po příchodu z práce, uklizené společné prostory a pořádek ve společných věcech ...) i vás dětí (soukromí, oddech po příchodu ze školy, možnost nechat si věci na svém území tak, jak mě to vyhovuje ...)a pojďme se pobavit, jak to u nás doma budeme dělat, abychom tu mohli společně spokojeně žít.
Já se přikláním k tomuto druhému obrazu. Pravidla jsou důležitá, ale co si tak vzpomínám na své dětství a dospívání, nařízení a příkázaná pravidla mě ničila. Byla jsem jen vykonavatelem, nikdo se o tom se mnou nebavil, žádná diskuse doma ani ve škole. Dnes je ze mě stále "šikovná a poslušná holčička" a nemůžu se toho zbavit. Neumím se rozhodovat, neumím odmítnout, neumím argumentovat, protože natrénovat tyto pro život veledůležité věci mi v mládí nikdo neumožnil.
Tohle pro své děti nechci a jestli se takto jedná s rodiči a dětmi v poradně, tak jsem velice nemile překvapená. Myslela jsem, že jsme na tom (Češi), alespoň co se týče odborníků přes výchovu a vzdělání, dál. Přála bych si, aby pisatel a jeho poradna, byli výjimkou a aby převažovali lidé vzdělaní (např. v kurzu Respektovat a být respektován). S pozdravem, Gabča K.
 Mitzi 


Re: Pravidla - nařizovat nebo spoluvytvářet? 

(21.1.2007 16:02:57)
Gabčo, moc hezky napsané! Pro odpovědi na Vaše otázky doporučuju přečíst knížku od MUDr. Pekařové: Jak žít a nezbláznit se.
Mně moc pomohla (knížka i paní doktorka, kterou znám osobně z doby, kdy jsme se rozváděli - dceři bylo 9, což je pro rozvod tzv. nejhorší věk a konzultace s psycholožkou byly určitě příčinou, že dcera žádné porozvodové následky NEMÁ).
Podle knížky postupuju teď se synkem, snažím se, protože věřím tomu, že to může vše fungovat. Bez řvaní, bez zbytečných trestů i neadekvátních odměn. Nařizovat i spoluvytvářet je správné, hlavně neustupovat z dobré cesty.
Do této diskuze jsem nahlédla, protože dcera byla extrémně pomalá asi do 12-13 let. Dokázala si ráno "čistit zuby" 20 minut. Seděla na vaně, duchem mimo, a čistila a čistila... zřejmě jen jedno místo :-) ale o to vytrvaleji :-))) Měla prostě své sny, ani moc nemluvila, ale přesně jak tu někdo psal: navlíkla jsem jí punčocháče, řekla jsem ať si oblíkne tepláčky, odešla jsem a za minutku se vrátila, abych zjistila, že tepláčky leží vedle ní a punčocháče má svlíknuté... Chce to HODNÉ trpělivosti.
Abych skončila to dlouhé psaní optimisticky, tak ještě dodávám - nevěřily byste, jak rychle dnes (v patnácti) umí Johanka převlíct různé modely, když vyráží na první rande s novým objevem :-D Typuji rychlost 1 za minutu, pokud má víc času, tak za čtvrthodinku jich zkusí snad deset :-D Takže to rozhodně JE v té pozitivní MOTIVACI :-DDDD
 Ruru 3 dcerky,2 ,4 ,10 
  • 

Re: Pravidla - nařizovat nebo spoluvytvářet? 

(30.9.2008 14:26:48)
Všem pisatelkám děkuji,je mi hned lépe,když čtu,že trpělivosti nikdy není dost.Také já zkouším své nervy a hledám cestu,jak to zvládnout více pohodověji.Ted pracujeme na vytvoření pravidel a děláme si fotečky našich denních činností,myslím,že to také radí na těchto kurzech.Každopádně jsem ráda,že jsem klikla na toto téma.Rodina se nám rozrostla a o to je to náročnější,všem vyhovět a naučit se respektovat.Díky a hooooooodně trpělivosti.
 Katka, dcerka 2 roky 
  • 

Re: Pravidla - nařizovat nebo spoluvytvářet? 

(22.1.2007 17:38:40)
Dobry den,
gabco sdilim s vami ten samy pristup. Zatim se to samozrejme teprve ucim, protoze je me dcerce teprve 2 roky. Take jsem absolvovala kurz Respektovat a byt respektovan..a musim rict, ze to funguje. Po techto kurzech a cteni knízky (ktere je moc ctive napsana) mam konecne pocit, ze jsem na spravne ceste ve vychove..jak vychovat z meho ditete zodpovedne a ne jen poslusne stvoreni. Troufam si hadat, ze je to hledani na cely zivot :-)) Preji nam vsem trpelivost fakt nebeskou,moc zdravim,katka
 Veronikava 


Re: Re: Pravidla - nařizovat nebo spoluvytvářet? 

(22.1.2007 20:26:40)
Dobrý večer, Katko,

můžete mi, prosím, napsat kontakt na spolenčnost, která kurz zajišťuje a název knihy o které se zmiňujete. Děkuji, Veronika
 Katka, dcerka 2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Pravidla - nařizovat nebo spoluvytvářet? 

(24.1.2007 14:19:49)
Dobry vecer Veroniko,
kurz i kniha se jmenuje Respektovat a byt respektovan. Kurz vedou dve psycholozky Jana Nováčková a Dobromila Nevolová. Jsou vynikající!! Kniha je taky skvělá, je přehledná a dobře pochopitelná se spoustou příkladů z praxe...takze si clovek dokaze predstavit, jak nactene aplikuje v praxi.Presto kurz bych stejne doporučila absolvovat..clovek pak tezko hleda doma cas na cteni. Kurzy probihaji v Praze, zakladni kurz (Efektivní a neefektivní komunikacni techniky) jsou dve odpoledne (po 3 hodinach, pak jeste nabizeji dalsi pokracovaci kurzy napr. na tema Tresty a odmeny a jejich rizika apod. V praxi se mi to opravdu osvedcilo, deti na to dobre reaguji, protoze opravdu s nima jednate jako s partnerem a oni se pak taky tak chovaji. Vice informaci najdete take na www.zkola.cz/respektovat. Najdete tam dalsi nabidku kurzu a kontakt na PhDr. Novackovou, na kterou se obratte i s dotazy. Preji at si v tom najdete take svoji cestu a kdyby jste jeste neco potrebovala, klidne napiste. Moc zdravim, Katka
 Verča, Klárka a Davídek 


Re: Re: Re: Re: Pravidla - nařizovat nebo spoluvytvářet? 

(26.1.2007 10:41:29)
Dobrý den Katko,
mám dvoletou dceru a ročního chlapečka a obě děti, přesto že je každé jiné, jsou již nyní velkými osobnostmi. A přesto, že si o sobě myslím, že jsem velmi, velmi trpělivý člověk, tak mi připadá, že současná výchova sklouzla přesně k tomu, co jsem nechtěla - věčné příkazy a zákazy a zvyšování hlasu. A občas mi i pěkně rupnou nervy a pak je to více než zvýšení hlasu...
Zaujalo mě tedypříspěvky Gábiny a Vaše a chtěla jsem se zeptat na zkušenosti - a především, od kdy je možno tento způsob výchovy aplikovat - přijde mi, že přestoi že se snažím starší dceři neustále něco vysvětlovat, že to vůbec nepomáhá - přijde mi, že když se jí nechce (velmi často, téměř pravidlo), tak mě prostě a priori nevnímá (nebo se tak alespoň tváří). Resp. odmítá se mi koukat do očí, různě se u toho kroutí, válí se po zemi a řičí na mě svoje myšlenky. A nic nezabírá. A obávám se, že u syna to bude časem to samé, ale pokud třeba začneme správnu cestou včas, vyhneme se tomu... Máte nějako konkrétní radu či zkušenost? Díky
Verča, Klárka 2 roky a 3 měsíce, Davy - 13 měsíců
 Pája+Míša s Vendou 


Re: Re: Re: Re: Re: Pravidla - nařizovat nebo spoluvytvářet? 

(26.1.2007 12:56:22)
Moje děti (5let,15měs.),jsou to samý.Kolikrát jsem si říkala,že jestli je do večera nepřizabim,nebo mě neodvezou do Beřkovic,stane se zázrak.Ale pak jsem si řekla,že zkusím,zda pomohou určitá pravidla.A fakt pomohly,ten starší sice zlobí,ale už nejsem večer tak vyřízená.Zkusila jsem nenásilně a ani jsem je vlastně s nima neseznamovala.Jen jsem je pomalu ,ale jistě zavedla.Zkrátka přes den většinou je vyplá televize a v pokoji puštěný radio nebo CD,pokud to jde jsem s nima v pokoji a třeba ležím jen na posteli nebo si prohlížím časopis,ale aby měli pocit,že jsem na blízku.Večer se pokoj uklízí před večerníčkem a pak nastávaj rituáli,které jsem zavedla jen tak mimochodem a ani si toho nevšimli,zkrátka se to tak dělá a nepořijde jim to.těsně před spaním se čte pohádka,kterou si sami vyberou.Jednou si přitáhne z hraček leporelo malej,podruhý se čte pohádka podle toho staršího.A musi říct,že to fakt zabralo i vztahy mezi dětma (už tolik starší nežárlí),dokonce jsem i začla pomáhat uklízet hračky jako za malýho,aby ten starší neměl pocit,že on musí a malej ne.Tak snad jsem pomohla se svojí zkušeností.tak ahoj
 Katka, dcerka 2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pravidla - nařizovat nebo spoluvytvářet? 

(30.1.2007 23:44:52)
Milá Verčo,

jak ja bych vam mohla nejak radit:-))moc asi ne, vzdyt vy mate dve deti a tudiz vice zkusenosti. Myslim, ze nase ratolesti to na nas obcas dost zkousi (viz vas popis chovani vasi dcerky, stejny vek jako ta moje:-). Ja jen mohu doporucit z vlastni zkusenosti knizku Respektovat a byt respektovan. Tam jsem ja nalezla prave jine alternativy k prikazum, zakazum, vyhruzkam apod. Zkuste si ji sehnat a nahlednout do ni, treba vas tam take neco oslovi. Ja se snazim se to za pochodu ucit..a aplikovat. Samozrejme ne vzdy mi to vyjde, prevzate vzorce z minule doby, kdy nas nasi rodice (v te dobe samozrejme nasi rodice delali to nejlepsi co umeli) vychovali trochu jinak nez my se snazime ted. V knize me oslovil cely pristup k detem, je partnersky a ne mocensky. Z ditete nevychovate jen poslusne dite, ale dite samo se rozhodujici a respektujici okoli a samo sebe. Jak hezky to zni a vypada napsane, ze? Kez by se mi to podarilo. Ale ma zkusenost je takova, pokud volim rychle snadnejsi reseni - nejvice, kdyz jsem ve stresu - tak se prave chovam mocensky a prikazy litaji...tak se o to vic Eliska sekne a je to pak na delsi lokte a me to stoji vice energie. Pokud si dam tu energii a jdu cestou partnerskou (dle vyse jmenovaneho pristupu), tak situaci lepe zvladneme obe a jsme s ni obe vice v pohode. Cim dal vice si to vice osvojuji a uz to jde samo. ALe samozrejme ne vzdy vim, co je to nespravnejsi...ale tak to se to snazim brat a zivotem se ucime:-) Vase holcicka je stejne stara jako moje, kolem dvou let je obdobi prvniho vzdoru..opravdu se zacina projevovat jeji individualita..tak s tim se musi taky pocitat. JInak vas opravdu obdivuji - docela maly vekovy rozdil vasich deti..Smekam!! Preji hodne zdaru a treba vas v knizce ci na kurzech neco isnpiruje a posili na rodicovske ceste, moc zdravim, Katka
 Veronikava 


Re: Re: Re: Re: Pravidla - nařizovat nebo spoluvytvářet? 

(26.1.2007 20:29:33)
Milá Katko,

děkuji za obsáhlou odpověď.Nejdříve zkusím sehnat knihu a uvidím.Mějte se hezky, Veronika
 Ruru a tři dcerky 2,4,10 
  • 

Re: Pravidla - nařizovat nebo spoluvytvářet? 

(30.9.2008 14:06:26)
Děkuji,lépe bych to nenapsala.Odborníci jsou jen lidé,někdy i s rozhledem,ale bohužel mnohem častěji bez.To je má druhá zkušenost,kdy je můj názor dosti odlišný od názoru lidí s tzv.poradny.Ale to by bylo na delší psaní.Naštěstí jsou tu lidé,jako vy a k nim já se názorově přidávám.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.