17.1.2007 14:24:23 Markéta, syn 5 let
Re: chcete říct...
Já jsem se na to vykašlala a kluka prostě ještě napůl spícího oblékala do čtyř a půl. Ráno mám sama dost co dělat sama se sebou (o mém muži už vůbec nehovořím). Přes prázdiny, když byl čas a klídek, jsme prcka nechali oblékat se samotného, a od podzimu už to zvládá i do školky. Ne sice nějakým závratným tempem a za častého připomínání (slipy. oblíkej si slipy. pod kalhoty patří slipy. martínku, slipy! slipy!!!), ale sám. A dokonce už ani nepropadá černému zoufalství, když se obleče, a rodič zjistí, že má skoro vše obráceně (tak asi v osmdesáti procentech případů)a jede se na novo. U oblékání nesmí mluvit (zapomene na oblékání).
Druhá kapitola je tempo při jídle a roztomilý zvyk udělat si čáru přes polovinu jídla na talíři ať je to co je to s komentářem "sním to po čáru". Ingnoruji, obvykle dojídá (ale půl hodiny po rodičích). U jídla taky nemůže mluvit (zapomene na jídlo).
A třetí kapitola je rychlost chůze. Nostalgicky vzpomínám na období, kdy byl v kočárku, a chodila jsem tempem normálního dospělého člověka. Teď se to lehce vylepšilo, ale stejně...
Odpovědět