Re: chcete říct...

Dobrý den, tak tady pročítám všechny ty příspěvky a zjišťuji, že jsme na tom také stejně. Můj syn má 3 a půl roku a ráno s tím oblékáním je to podobné. Ale prostě to neřeším a pomáhám mu. Myslím si, že v jeho věku nemá šanci se sám obléknout. On tu snahu celkem má, ale ještě pořád neví jak na to. Takže jsme začli pěkně od začátku. Teď momentálně si musí sám obléknot slipy. S punčochama a tričkem mu pomůžu, kalhoty mu navleču na nohy a musí si je natáhnout. Zbytek mu doobleču. Už si obuje sám boty a dokonce i vyzuje. Prostě jsem zjistila, že u mého syna to nejde nijak uspěchat, on potřebuje čas a až on sám bude chtít, tak to začne dělat. Tak to bylo se vším, počínaje čůráním na prkýnku (teď už čurá sám ve stoje :-)) a konče čistěním zubů. Nesmím na něho tlačit, ale zároveň má povinnost si to a to obléknout nebo udělat. Jakmile zjistím, že už mu to jde přidám něco dalšího. Zatím nám to celkem funguje. Manžel by z něho chtěl mít už velkého chlapa, tak mu musím připomínat, že je to teprve tříletý kluk a ne desetiletý, který už je dá se říct samostatný.
A ještě k tomu loudání u jídla. Tak u nás stoprocentně funguje, že když syn řekne, že to nebude nebo dělá všechno ostatní, jen nejí, tak stačí říct: Když nechceš, tak si to sním já a máte vidět, jak je za chvíli prázdný talíř :-))
Přeju všem maminkám pevné nervy a hlavně trpělivost.