| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Věřme dětem!

 Celkem 37 názorů.
 Misa3 


Souhlasim 

(6.6.2005 12:47:48)
Nemyslim si, ze by bylo, naivni pokud clovek ceka od lidi to lepsi a chova se k nim bez podeziravosti.

Pamatuji si na jednu psycholozku, ktera kdyz jsem ji rekla, ze mam na netu poradnu mi polozila otazku, ktera me primo sokovala: "A jak poznate jestli vam klienti lzou, nebo ne?"

Rekla jsem ji, ze je to pisemna poradna, ze protoze s nimi jednam jen ja, by naprosto nic nezislali pro sebe, ani pro nikoho jineho, kdyby lhali. No lhat mohou, ale pokud to budou delat, budu pri snaze jim pomoci vychazet ze zkreslenych informaci a budu jim radit spatne. Je pochopitelne, ze nektere veci clovek nerika naprosto tak jak se udaly, ale s primou lzi se setkavam pomerne malo a pokud se opakuje, tak se odpojim.

Ale pokud nekdo potrebuje pomoc zpravidla nelze, rekla bych, ze to je snad velice mizive procento a navic neco clovek vlivem dlouhodobe praxe pozna. Lhat v psychoterapeuticke poradne jakehokoli stupne, je asi tak ucelne, to jako byste prisli k zubari a rikali, ze vas v podstate zuby neboli a ze kdyby nahodou nejaky zkazeny nasel, tak ho nema blombovat, protoze se urcite myli, on v podstate zkazeny neni.:-)))

Normalni osobnosti, lide, kteri potrebuji pomoc, nelzou, to nedava smysl. S detmi zkusenosti nemam, jen z vlastniho detstvi a vim, ze jsem se lhat velice bala, byla jsem az do svych, co ja vim, 7-9 let presvedcena, ze to dospeli poznaji. Asi jsem nekdy take lhala, ale se strachem a pokud se me dospely zeptal, jestli to tak skutecne je, tak jsem to vetsinou vzdala a priznala, ze neni.

Ale byla jsem jednak otcem tyrana a jednak dedeckem vychovavana k tomu, ze slusny clovek se domluvi s ostanimi i bez lhani.

Tu psycholozku dodnes obchazim velkym obloukem. Mam pocit, ze z ni mluvila rivalita, protoze nekomu, kdo se Vas hned prvni otazkou pta na zkusenosti se lzi, mluvi neschopnost se domluvit s druhymi, bez toho, aniz by je ke lzi dohanel.

Ja ji rikala pravdu, ale vedla diskuzi tak zaujate, nepratelsky a s velkou rivalitou, takze nakonec jsem ji uz jen odpovidala, ze je mozne, ze se ji to tak muze zdat a ze chapu, ze z jejiho uhlu pohledu se to tak muze jevit, ALE ZE TO TAK NENI. Dost zurila, nechala snahy o porozumeni a uz se mne jen snazila vytocit. Presla jsem na zpusob kterym mluvim s velmi problemovymi klienty a odpinkavala jsem ji. Pokud ji to neco prinaselo, mne to spis otravovalo, ja tyhle jedubaby nesnasim. Pracovala na neurologii a systematicky nicila nervy mnoha pacientum. Doufam, ze uz tam neni. Byla nemocnym platna, jako nekomu na pousti susenky.
 L+2 
  • 

Re: Souhlasim 

(7.6.2005 17:41:15)
Take musim souhlasit. Ja mam jeste navic jeden postreh. Vsimla jsem si, ze na zapade je tendence detem daleko vice verit. Jak ve skole, tak v rodinach. Deti jsou tu tak nejak vice brani jako partneri, a nejen, ze se jim vice veri, ale take se jim vice nasloucha a jejich nazory jsou brany vazne. Rekla bych, ze je to tak i s celou spolecnosti. V UK je napriklad daleko mene byrokracie, protoze lidem se proste dopredu veri, ze nebudou podvadet. V Cechach se predpoklada, ze vetsina lidi chce podvadet, takze se apriory s vetsinou jiz dopredu takto jedna. Mozna je to prave tim, ze kdyz se veri detem v detstvi, deti mene podvadeji a potom take podvadeji mene jako dospeli (jenom a jenom moje teorie, mohu se mylit). Ten rozdil ale opravdu velmi markantni.

Uz treba jenom skolsky system. V UK se ucitel snazi zjistit, co dite umi a za to ho pochvali/ohodnoti. V Cechach se ucitel snazi zjistit, co dite neumi, o to mu dat horsi znamku.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Souhlasim 

(7.6.2005 18:53:04)
L+2 souhlas.
 Pajka, 2 kluci 
  • 

Re: Souhlasim 

(16.3.2009 15:36:56)
tak s tímto názorem nesouhlasím. Myslím, že je to jen o lidech. Neb učitelé jsou také jen lidi. Zažila jsem ve škole i ty, kteří opravdu hledali jen to, co neumím, ale i ty, kteří pomáhali.
Dnes sama učím a vidím své kolegy. Někteří jsou super, opravdu se snaží dětem pomoct, jiní jsou na druhém břehu. Někteří začnou super, pomáhají dětem... ale systém je bzy vycucá a oni rezignují. A je to škoda. Bohužel je to docela často z jediného důvodu... nepochopení rodičů, nespolupráce s rodiči.... Škoda, bylo by víc šťastných dětí.
 Toranoko 
  • 

Taky souhlas 

(8.6.2005 11:29:51)
Taky musim souhlasit. Ja s detma pracuju a verim tomu, co rikaji, snazim se je poslouchat. A myslim, ze mi nelzou, nemaji duvod, pokud jejich problemy a poklesky resite a ne jim za ne nadavate.
Jen k ty skole v UK, ja se taky snazim zjistit, co deti neumi, ale spis proto, aby se to mohlo treba procvicit, ne kvuli tomu, abych je "potopila" Mylsim, ze tady se moc dba na to, jak deti ve skole seradit podle toho, co "umi", porad se resi, jestli je ta ktera znamka "spravedliva" nebo ne a nekouka se na znalosti.
Jenze oni rodice taky svoje deti honoti podle znamek a malokdy se zajimaji, co opravdu umi a neumi (a proc). Hodne rodicum treba nestaci slovni hodnoceni, stejne se zeptaji a co teda ma za znamku.
 L+2 
  • 

Re: Taky souhlas 

(8.6.2005 14:30:10)
Toronako,

ja myslim, ze je ale rozdil, jakym zpusobem se to, co dite neumi zjistuje. Pokud se zjistuje tak, ze ucitel zkousi a reje, a vylozene hleda, kde dite nachytat, pak mu da 5 a neni zadny dalsi pokracocvani (tzn, ze ucitel zakovi znovu vysvetli latku apd.) tak to si myslim, ze je spatne. Pokud se to dite nauci, tak by vlastne ten ucitel mel tu 5 smazat, protoze uz neni platna, zak po nauceni latku jiz umi, tak by mel byt oznamkovan za konecne znalosti. Vzdyt preci nezalezi na tom, kdy zak znalosti ma, ale jesti je ma.A je jedno, ze na zacatku tydne znalosti nemel, kdyz se to do konce tydne naucil.

Pokud ucitel zjistuje, co deti neumi primou otazkou, at mu reknou, co neumi a z toho je nebude zkouset a naopak latku s nimi probere, tak to nazyvam "verit detem".
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Taky souhlas 

(8.6.2005 14:46:02)
L+2 tak tak...

Ale to bude ještě hoooodně dlouho trvat, než se tady takový věci rozšíří :-( Zatim je to k vidění málokde.
 dáda 2 dcerky 
  • 

Hluboce se skláním! 

(11.6.2005 23:31:24)



Jsem moc ráda, že tento článek vyšel, a opravdu hluboce se skláním před osobou jenž tento článek napsala. Skutečně si myslím ,že je potřeba svým dětem mnohem více věřit a dát jim tak důvěru v sebe sama a nakonec i v nás,a v tento proně ještě né vždy jasný svět. Sama mám 2 malé dcerky a snažím se je brát právě jako partnery a kamarádky i když je to těžké zbavit mysl a dění kolem sebe starých předsudků a nazvala bych to až hysterického běsnění co že se to děje a jak nastalou situaci řeším. Ale to je na delší psaní.jen jsem se chtěla přidat a vyjádřit tak upřimnou radost nad tímto názorem a ne jen nad ním. Ještě jednou díky.

ps.:omluvte prosím mé případné gram. chyby.


s pozdravem Dáda
 Jany a Zinus 
  • 

Re: To bude na dlouho 

(12.6.2005 15:11:36)
Tez se mi libi uhel pohledu autorky a myslim si, ze je pro rodice dulezite si uvedomit, ze i male mimi je osubka s potrebou porozumeni. Jen mam trochu strach, ze se takoveto premeny mysleni u vetsiny populace do duchodu nedockam. Proto preji vsem prukopnikum tohoto mysleni pevne nervy a hodne stesti!!! S moji mamkou jsou diskuze ustici v hadky temer na dennim poradku a to nemluvim o neclenech rodiny.
 valíšek 


opravdu nádhera 

(13.6.2005 2:12:25)
tak krásný článek, úplně jsem jej hltala a každá věta mě jen utvrzovala v tom, že to jde a že se nemýlím a jdu správnou cestou. Miluji naše děvčátko a každé ráno po probuzení si užívám ten pocit štěstí, že mám doma dva partnery, svého muže a ji. komunikace a důvěra. považuji za základ.
 Dana, Oliver (1), Wilma (13) 
  • 

NAPISTE, PROSIM. 

(13.6.2005 13:35:12)
Mam pocit, ze clanek prave na toto tema mi zde chybel.

Moje 13ti leta dcera mi OPET lhala, ale co vic, nechala to dojit tak daleko, ze jsem se zesmesnila ve skole:po prvnim vysvedceni (ve Spanelsku 3 do roka; 3 trimestry skoly = 3mesice; je trimestr cesky???-omlouvam se ) a zapirani znamek mi prinesla ze 7 predmetu NEPROSPELA, coz u nasi dvojkarky bylo na infarkt.

Pripisovala jsem to zmene skoly, neco jako maly gympl, a narozeni sourozence.


Druhe vysvedceni byla opet nasi obvyklou a znamou dvojkarkou. A to co nas ted ceka nebude velkou zmenou, nicmene nejake to zakoupnuti mela.

Smutne pro me bylo, ze jsem vedela pouze o tech dobrych znamkach a ty spatne mi nerekla. Dozvedela jsem se to na schuzich s kantory, na ktere na vyzadani dochazim pred kazdym vysvedcenim. Jen ja, rodicovska sdruzeni tu neexistuji a rodice dobrovolne do skoly nechodi.

To, ze o spatnych znamkach nevim, se jeste dalo kamuflovat, ale ze jsem si sla na kantorku z matematiky stezovat, ze jim 2 mesice po pisemce neoznamila znamku a ona ji oznamila a co vic, meli jeste jednu, byla pro me takova ostuda, ze jsem si prala propadnout (hanbou).

Rekla jsem ji, ze bude bez vyletu na konec skolniho roku a nyni me prmlouva kazdy den.

Musim priznat, ze mi hodne ublizila a BOJIM se ji verit, protoze lzi, spatne chovani a znamky jsem doufala, ze jsou minulosti a zustaly v prvnim trimestru. Podle toho jsem se k ni i chovala, o prvnim trimestru o jeho uplynuti nepadlo ani slovo. Za to ted mam cerne svedomi, ze ji NEVERIM.

Co mi radite a jake jsou vase zkusenosti???

Napiste, prosim.

Dana
 JaninaH 


Re: NAPISTE, PROSIM. 

(13.6.2005 14:31:52)
Dano,
u nás existuje rčení "Důvěřuj, ale prověřuj". Toho se držím.
Ale vážně. Také se mi stalo, u obou dětí, že zapíraly špatné známky. Bylo to, stejně jako u tvé dcery, při přechodu na střední školu (osmileté gymnázium). Myslím, že to byla i trochu moje vina, protože děti věděly, že mi na jejich dobrých známkách dost záleží, že se budu zlobit, že buu zklamaná, že budou následovat sankce. Při první třídní schůzce jsem se cítila stejně jako ty - zahanbená, že jsou špatné známky pro mě překvapením. A nebyla jsem sama. Někteří rodiče se dokonce dožadovali zavedení žákovských knížek, což vedení střední školy pochopitelně odmítlo.
Časem jsem se v tom "naučila chodit" a k zatajování známek u nás nedochází.
Co pomohlo:
1. Jsem ve školou ve spojení. Na všechny profesory mám email, a když mám nějaké pochybnosti, prostě se zeptám. Děti to ví, když z nich nemůžu známku vypáčit, stačí říct, že se tedy zeptám.
2. Snažím se mít přehled, co děti v jednotlivých předmětech probírají a jak si vedou. Hodně, opravdu hodně napoví sešit. Samozřejmě jim je nekontroluji denně, ale občas přece jen nahlédnu. Když např. vidím, že má dítě v sešitě z matematiky nedopočítané příklady, nesmyslné zápisy, čmáranice a tak podobně, vidím, že není v obraze a uhodím na něj, co se děje.
3. Snažím se tolerovat, že děti prostě některé předměty nebaví tak jako jiné, že nemohou, lépe řečeno nechtějí vynikat ve všem. To mi, přiznám se, jde ze všeho nejhůř. Ale snažím se :-)
Být tebou bych dceři školní výlet nezakazovala. Spíš bych se jí zeptala, proč ti známku zatajila, čeho se obávala a tak, a vysvětlila bych jí, že ztráta důvěry je moc špatná věc. Zrovna dneska jsem četla, že "mnohem výchovnější než trest je nést přirozený následek našeho činu...". Myslím, že dceru mrzí stejně jako tebe, že ji nevěříš.
J.
 Misa3 


Re: NAPISTE, PROSIM. 

(13.6.2005 15:31:29)
Dano, prosim Te pokus se nedivat na vec jen ze sveho uhlu, pises, ze Te dcera zesmesnila a ze Ti ublizila. Na mne to spis dela dojem, ze se Ti boji priznat skutecnost (=zatim jen spatne znamky) protoze vi, ze ji ceka neco hodne nepekneho. Muze to byt trest, vynadani, ironie proste neco ceho se hodne boji a tak zapira atd.

Proste uvaz jestli k Tobe neciti neduveru a pokud ano tak proc. A moc bych Ti radila pohovor s detskym psychologem. To neni trest, zesmesneni ani potupa ani pro Tebe ani pro ni, ale snaha abyste si lepe rozumely , aby se Ti dcera nebala priznavat pravdu, i kdyz neni dobra a abyste spolu pracovaly na lepsich vysledcich a to nejen ve skole. Chapu, ze to co pisu se Ti nebude libit, ale pohovor s dobrym psychologem nikdy nikomu neuskodil, takze se pokus nejakeho najit a sver se mu se svym a dcerinym problemem.

Chapu, ze budes mit chut me zakousnout, ale mam z toho spis pocit, ze se Te dcera boji. Mam za to ze deti nelzou bezduvodne a lzou jen v krajni nouzy. Pokud se mylim a je vse v poradku, nic se nestane a psycholog Ti rekne na co mas davat pozor a jak k dceri pristupovat a zadne z Vas neuskodi, kdyz se pokusite jednat podle rad nekoho, kdo dela detske poradenstvi dlouho a dobre. Takze ano, jako vzdy doporucuji destkou poradnu.
 Dana, Oliver (1), Wilma (13) 
  • 

Re: Re: NAPISTE, PROSIM. 

(13.6.2005 16:19:32)
je mozne, ze davam dojem, ze jde jen o me zostudneni, ale dcera vedela o tom, ze jdu do skoly a proc, podle zkusenosti vi, ze takto zjistena lez , je mnohem horsi, nez kdyby to na posledni chvili priznala.

co se strachu tyce, priznala, ze se bala o ten vylet, ktery by cestou pravdy neztratila, kdezto takto 100%, doufala, ze pravdu zjistim az po vyletu a to prave nemohu dopustit takovou vypocitavost.

dekuji za rady, cekam dalsi a jiz jsme objednani k psychologovi, take to nepovazuji za ostudu, dcera ano a proto ted mame dlouhe rozhovory na toto tema.

co se ostatniho tyce, vse mimo skoly, se lzi jsem se u ni nesetkala.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: NAPISTE, PROSIM. 

(13.6.2005 19:08:55)
Dano! Mám zatím prvňáčka, takže vážný neprospěch zatím nenastal (navíc ho nebaví tělocvik a kreslení, zato zbožňuje matiku a češtinu:-)). Ale už v posledních týdnech vyplulo na povrch, že právě ten nešťastný tělocvik neumí, a nejen že je ve všem poslední, ale navíc se mu pro to děti smějí.
Na druhou stranu se ho netýkají zatím ani ty "špatné známky", protože na prvním stupni mají slovní hodnocení.
Nicméně se mi osvědčuje a snažím se praktikovat: když se přizná sám k průšvihu, tak mu dát najevo, že to nebylo správné, a že by příště měl... (zestručňuju; je třeba volit co nejvhodnější a nejtaktnější slova). Při přiznání se snažím netrestat (když by šlo o něco hodně vážného, tak ano, ale stejně bych se snažila mírnit dopad). A taky: když cítím, že by MOHL mít s něčím problém, zdůrazním mu, že se nemá bát se svěřit. Taky jak píšeš - hodně si o takových věcech povídat, uznat nebo pochválit úspěchy. Jestli ji něco nezajímá, nesnažit se ji do toho za každou cenu nutit, ledaže by to byl předpoklad pro další studium něčeho, co by strašně ráda jednou dělala (pak se nebát to zdůraznit). Snažit se podpořit v učení - teda něco jako "měla bys to zkusit, třeba se ti zadaří" nebo tak. Na druhou stranu to chce přijmout ji takovou, jaká je - i kdyby sis u ní přála mít právě opačné rysy či zájmy. To bude asi dost tvrdý a nesnadný. Ale rozhodně si myslím, že by se v těchto oblastech nemělo moc "lámat přes koleno" - teda třeba kdyby sis představovala, že vystuduje jazyky a bude nějakou manažerkou v zahraniční firmě a dceru jazyky tvrdě nebavily, zato ji bavila jánevím keramika a malování, tak oplakat vidinu zajištěné manažerky a raději ji podpořit v tom, co jí jde (poslat do keramických kroužků, přihlásit na střední umělecké školy...).
Jo, mně se to mluví, když mi synáček před očima rozkvétá tak trochu právě tím směrem, ve kterém jsem sama jeden čas chtěla být dobrá:o))) Na druhou stranu vím, že kdyby tím směrem šel, nebude mít život nijak růžovej (zatím chce být spisovatelem) - teda, pokud z něj nebude další Viewegh nebo Rowlingová, že?:-)))
No. Ber můj příspěvek jako teoretické tlachání - přece jen s pubertálními tvrdohlavci ještě zkušenosti nemám:o)
Měj se hezky a ať vše vyřešíte ke všeobecné spokojenosti.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Slovni hodnoceni 

(14.6.2005 9:26:34)
No, Milado, to máš asi pravdu. Když syn přecházel ze ZŠ s klasickým známkováním, museli mu vysvědčení stejně přepsat na slovní hodnocení - a počítám, že kdyby šel ze slov. hodnocení na známkové, tak by mu taky museli vysvědčení ze slovního změnit na známkové. Jistěže na to snad existují "nějaké" stupnice. Např. předpokládám, že hodnocení, cituji: "Vše zvládáš. Nic ti nedělá problém. Dobře jsi zarecitoval báseň. Napsat písmenka podle diktátu ti nedělá potíže. Nastavit ručičky hodin umíš. Chválím tě." je asi něco jako "ze všeho jedničky". Ale jistá si tím nejsem. Asi časem budu muset prostudovat, co a jak, ale zatím na to opravdu nebyl čas. Na školu se slovním hodnocením jsme syna přestěhovali v pololetí, "za chodu", hrozně času jsme strávili řešením otázky dojíždění - tj. jestli to zvládneme, jestli má toto řešení takovou hodnotu pro nás, abychom se vystavili komplikovanému dojíždění a dalším mnoha šmodrchelům - způsob hodnocení byl mezi těmito otázkami "jen" drobný detail, na který jsme opravdu, ale opravdu neměli čas. Od toho prvního února jsem v takovém kolotoči, že jsem ještě neměla čas styl hodnocení promýšlet (a když si sednu k Rodině, tak je to proto, že už jsem unavená a potřebuju dobít baterky).
Prostě když máš dítě na škole se slovním hodnocením, tak k tomu nedostaneš žádný "manuál", kde by sis mohla jako v tabulce najít převod ze slov na známky, něco jako "vše zvládáš = 1, je to dostatečné = 4" apod. Patrně existující "převodníky" či "zásady" mají maximálně učitelé - ale já jako rodič nikoliv.
Jinak bys mohla argumentovat tím, že já jako rodič vidím, jak syn umí či neumí. Jenže za prvé mi je tento "čich" k ničemu, protože např. když se ještě na staré škole učili číslovky 3, a syn je - podle mého citu - mastil, dostal za 1, a naopak když v nové škole doma četl a zdálo se mi, že zadrhává a neodpustila jsem si nějakou poznámku, syn prohlásil, že ale ostatní děti ve třídě čtou ještě hůř. Tj. nemám na to asi ten správný nos. A za druhé - vůbec ani nechápu styly, kterými se "známkuje". Např. se mi zdá hrozně, hrozně nefér, když jsem třeba na střední škole dostala horší známku z diktátu jen proto, že tzv. m(M)ostecká věž není mostecká jako v Mostě, ale Mostecká jako název věže v Praze (známka ne za pravopis, ale za malý "všeobecný" rozhled), anebo že syn dostal (na staré škole) pětku z matematické zkoušky jen proto, že chodili málo ven, a chvíli před tou písemkou paní učitelka oznámila, že půjdou na tělocvik ven, čímž byl syn tak rozradostněn (tam to fakt byla naprostá vzácnost - jít ven), že radostně vykřikoval výsledky příkladů nahlas (tj. známka ne za matematiku, ale za chování, ještě k tomu spoluzpůsobené samotnou školou, že ani třída, ani družina nechodila dostatečně často na vzduch).
Takže ano - patrně se dá ze slovního hodnocení "vyčíst", jakou kdo má "známku", ale já to teda rozhodně neumím - a vlastně si tím ani moc nelámu hlavu. Pro mě je podstatné, aby ve škole dával pozor, plnil zadané úkoly, cvičil čtení, psaní, počítání, procvičoval i jiné věci, které mu eventuelně nejdou (tělocvik), a jakou z toho "má" známku, zatím, ZATÍM neřeším. Ale samozřejmě by se situace změnila, kdyby se syn např. rozhodl, že půjde na osmileté gymnázium - tak to bychom museli začít věnovat větší pozornost výsledkům testů atd. atd. Ale opět ZATÍM se nás to netýká.
M.
 difo 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slovni hodnoceni 

(14.6.2005 10:02:20)
Slovní hodnocení a běžná klasifikace jsou těžko slučitelné. Slovní hodnocení slouží k tomu, aby se dítě i rodiče lépe orientovali v oblastech, kde je dítě dobré a kde má problémy.

"V češtině píše velice úpravně, ale dělá mu problémy psaní velkých písmen. Často je zapomene u vlastních jmen."

Slovní hodnocení je výborná věc do té doby, dokud:
- nepotřebujete vypočítat průměr nebo přecházíte na jinou školu
- dítě nebo rodiče "nezapomenou" na věci, ve kterých by měli "přidat" a nedívají se jen na část s pochvalou

Pokud vím, tak převodní tabulky nejsou a ani z principu být nemohou. Podle mne by bylo vhodná kombinace obojího - klasická známka doplněná o poznámku, kde bylo dobře a kde přidat. Ale v praxi?? Nevim nevim.

 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slovni hodnoceni 

(14.6.2005 10:03:24)
Milado!
Tak nad podobnými věcmi mě nenapadlo bádat, protože syn patrně na jazykovku nepůjde. --- Jo, máš pravdu. Tak pokud bude dítě přestupovat ze školy se slovním hodnocením kamkoliv, kde je hodnocení známkové, tak patrně bude skutečně nutné, aby takové výstupy (vysvědčení, dotazníky apod.) vyplnil učitel. Ty máš pocit, že je na tom něco špatně? Že to učiteli přidělává práci? Ale Milado, je JEJICH volba, že na té škole učí. Oni tam musejí dělat spoustu jiných věcí, které učitelé z „obyčejných“ základek dělat nemusejí – třeba musí pravidelně na různá školení; postupy výuky jsou odlišné, je odlišný přístup k dětem a nakonec i k rodičům. Takže je jejich volba, že učí právě na této škole. Patrně to budou lidé, které to baví, kteří jsou zapálení pro věc a postupy určené vedením školy považují za správné: jinak by patrně na této škole neučili.
K tomu slovnímu hodnocení: já Ti skutečně neřeknu, jaké to má výhody a nevýhody, a neudělám tady žádnou studii na toto téma. To spíš JENA, ta s tím má větší zkušenosti.
My jsme syna na tuto školu dali z úplně jiných důvodů, než proto, že se tam neznámkuje. Apropos – taky jsem si zprvu myslela, že „to“ budu mít pod kontrolou, že budu vědět u slovního hodnocení, oč běží. Ale skutečně – slovní hodnocení není o tom, že by se známka „schovala“ do lidštější podoby: je to spíš o podpoře, povzbuzení do další práce a tak – a z toho se ty známky skutečně nevyčtou „jen tak od boku“.
M.
PS JENO, jestli jsi tu, napiš Miladě (i mně) něco o tom slovním hodnocení!!! Dík.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slovni hodnoceni 

(14.6.2005 11:27:09)
No, na druhou stranu, Milado, na synově škole to třeba funguje tak, že v pondělí dostanou týdenní plán, jaké učivo budou ten týden probírat, co budou dělat na výtvarce, hudebce či tělocviku, jaké kulturní či sportovní akce je čekají. No a na druhé straně téhož listu je pak hodnocení - jsou v něm u jednotlivých předmětů konkrétní otázky (příklad: ČJ - Umím číst pohádku pro ostatní?, M - Umím vyřešit slovní úlohy?), a dítě si samo ve čtvrtek večer vyplní, jak samo hodnotí svůj výkon. (Možnosti: Neumím, Umím s pomocí, Umím částečně, Umím) To dítě v pátek odevzdá paní učitelce a ta přes víkend zhodnotí, zdali se dítě ohodnotilo správně (např.: Luboši, souhlasím s tvým hodnocením.), a přidá svoje vyjádření (viz minulý příspěvek). Takže pokud rodič sleduje pravidelně i týdenní plány, tak je celkem v obraze. Navíc to, co konkrétně tady popisuju, ještě podporuje dítě v reálném ohodnocování vlastních výkonů - dítě přece teoreticky může svůj výkon nadhodnocovat nebo naopak nedoceňovat. Navíc já konkrétně ocením informaci, že "trochu ti dělá problém naučit se a říci jazykolam", než strohá informace "ČJ: 2".
Takže mám pocit, že celkově slovní hodnocení míň stresuje. Taky myslím dochází k reálnějšímu porovnávání výkonů dětí - např. syn nehlásí "já mám z češtiny jedničku a ostatní jedna minus", ale nahlásí zhruba "myslím, že čtu nejlíp ze třídy".
Na druhou stranu je fakt, že celá konkrétní škola, o které se tu mluví, nezavádí některé alternativní prvky jednotlivě, ale cíleně buduje určitý systém vzdělávání, v němž tyto prvky hrají svoji konkrétní úlohu. Takže co bylo mému synovi platné v jeho první škole, že měli vzadu hrací kobereček a hezčí lavice, když každé ráno nešťastně a bezmocně brečel, že nechce do školy...
Milado, myslím, že se slovního hodnocení nemusíš bát. Spíš jde o to, do jakého kontextu to slovní hodnocení zapadne.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slovni hodnoceni 

(14.6.2005 11:52:58)
Milado, ještě mě napadlo, že ve Vaší škole nepůjde ani tak o problém slovního hodnocení, jako spíš o problém komunikace mezi vedením školy a učiteli i rodiči. Jestli ředitel Vaší školy něco hodlá zavést, aniž by třeba odůvodnil PROČ, zveřejnil vzdělávací plán, případně se o tom všeobecně nediskutovalo, tak za to asi slovní hodnocení nemůže.
M.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slovni hodnoceni x známky 

(14.6.2005 12:56:43)
Na naší ZŠ se běžně známkuje. Matematiku učila učitelka /2. stupeň/, které se známkování moc nelíbilo. Takže známkovala, ale k tomu dodávala slovní hodnocení, např. písemka 3 - potřeba doučit zlomky, desetinná čísla, apod.
Ve čtvrletí zásadně nepsala do hodnocení známku, ale sdělila rodiči - matematika dobrá, ale chce to procvičit to a to.
Konečnou známku na vysvědčení odvodila tak, že se psaly 3 písemky, které měly ukázat, jak dítě zvládlo předepsané učivo. Učitelka vytvořila na každé pololetí osnovu toho, co dítě má zvládnout. Takže když třeba probírali zlomky, psali cvičení a někdo dostal za 5, tak žádná tragedie. Učitelka podle výsledků zjistila, jak dobře či špatně děti pochopily látku.
Mně jako rodiči i mé dceři, i některým dalším rodičům, to vyhovovalo. Jenže nás byla menšina a většině se to nelíbilo. Proč prý k tomu píše ty "slinty". Nebyli schopni pochopit, že to nejsou slinty, ale věcné a důležité připomínky. K mé lítosti učitelka ze školy odešla. Ani se jí nedivím.
Já bych moc chtěla, aby můj syn chodil do školy se slovním hodnocením. Jenže u nás ve městě žádná taková škola není /i když škol je tady dost/. Škoda.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slovni hodnoceni 

(14.6.2005 13:59:22)
Jo, Milado, ono to neházej na Buzkovou. Třeba (říkám TŘEBA, nezastávám se) dělá, co je v jejích silách. Víš, v našem státě panuje taková atmosféra, že i kdyby ministra školství dělal svatej, že by se nikam daleko nedostal. Protože mám dojem, že v našem státě má přednost VŠECHNO před školstvím a zdravotnictvím. Stačí, aby byl někdo (a ne jen jeden) patřičně podmáznut, a už to jede. No a taky - ve státě, kde jsou ministři doživotně beztrestní a všichni mají platy, že by z toho vyžilo každej měsíc několik vícedětných rodin, a ještě se vozí služebními auty nebo dokonce letadly, tak v takovém státě nebude problém jen v jedné jediné osobě. Bohužel. --- Jo, pokud by mne někdo nařknul, že závidím, tak jo - snad i trochu závidím bezstarostnost (po stránce "běžného" živobytí). Na druhou stranu jo, klidně, ať si dávají čtrnácté platy a vozí se letadly - ale AŽ BUDE ZDRAVOTNICTVÍ A ŠKOLSTVÍ V POŘÁDKU!
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slovni hodnoceni 

(14.6.2005 16:05:20)
Hm. Asi takhle: o politiku se podrobně nezajímám a paní Buzkové do talíře nevidím. Rovněž si nečtu všechny zákony, které vyjdou. Možná je to divné, ale já se holt věnuju jiným věcem než permanentní kontrole toho, co který politik udělá, schválí nebo navrhne (popř. jaký má výdělek, jiné aktivity, majetek, docházku do parlamentu atd. atd.). Jediné co vnímám, jsou zaprvé atmosféra, zadruhé jednotlivé detaily zákonů, které holt jaksi prosáknou do médií. V novém školském zákoně mi je trnem v oku především to, že si deváťáci nemohou dát víc přihlášek na střední školy. Jinak nemám čas (případně náladu) studovat tucty dalších detailů. --- Nevím, jak to v politice chodí, a tak se nehodlám pouštět do "fundovaných" komentářů. Snad jen poznámku: když bude paní Buzková v parlamentu jediná proti stovce dalších poslanců, myslím, že jí sebelepší návrhy budou tak akorát na dvě věci. Jestli ovšem dobré návrhy podává nebo ne, to nemám tušení. Taky jsem výslovně psala "TŘEBA, nezastávám se", což skutečně znamená "TŘEBA, nezastávám se" a nic jiného.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slovni hodnoceni 

(14.6.2005 17:51:59)
No, jak myslíš, Milado. Mně je úplně fuk, jestli někdo označí jedinýho ministra za zodpovědného za to, co se děje, anebo ne. Jen jsem chtěla naznačit, že podle mě je ten problém asi o něco širší a složitější, a že případná výměna ministra ještě nemusí znamenat, že se všechno zázračně změní k lepšímu.
M.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slovni hodnoceni 

(14.6.2005 17:53:30)
...ale rozhodně je zvláštní a pozoruhodné, pokud se pouhou výměnou ministra najednou více věcí prudce změní k horšímu :-)
 MirkaEyrová 


JENO, haló, ozvi se, prosím! 

(14.6.2005 18:39:07)
Jeno, Milado!
Jeno, prosím Tě, nemohla bys sem napsat nějakou chytrou a podnětnou věc o slovním hodnocení? Nebo, protože si myslím, že se v tom vyznáš, nějaké odkazy "někam", kde se o tom něco víc dozvědět?
Díky moc předem.

Milado!
Ještě jsem chtěla podotknout. Ty jsi tady začala Buzkovou sepsouvat původně kvůli slovnímu hodnocení. A Tvé příspěvky v této věci vyzněly ve smyslu "co si to ta Buzková na nás vymyslela?!". To, co jsi napsala naposled, asi budou vážné věci, které lidem mohou zkomplikovat život, nevím, nemohu dobře soudit. Nicméně slovní hodnocení se mi líbí, a nevím proč by zrovna TOHLE mělo být špatně. A ovšem pokud mají existovat dva tak odlišné pohledy na hodnocení žáků vedle sebe, tak nikdy nebude snadné dát dohromady zákon, který "snadno a bez komplikací" všechno zařídí a udělá "za nás". Jednoduché by bylo jedině to, jeden z těch způsobů hodnocení prostě zakázat; ale to by příznivci toho zakázaného způsobu přišli dost zkrátka, nemyslíš?
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: JENO, haló, ozvi se, prosím! 

(14.6.2005 23:43:21)
Milado, klid, při přechodu na školu s jiným typem hodnocení je převod na to které hodnocení povinna udělat škola, ze které dítě odchází. JAK to dělají, to skutečně nevím. Ale myslím, že ze slovního hodnocení převést na známky může být ještě "brnkačka"; horší bylo, když ze známek převáděli na slovní hodnocení v synově první škole: JAK TO UDĚLALI, to nemám tušení, protože se tam slovním hodnocením normálně nikdy nikdo nezabývá, a pravda je, že jsem ten "výsledek" převodu (pololetní vysvědčení) ještě vlastně neviděla. (Viděla jsem "původní originál" se samými jedničkami:-)))
K druhé části příspěvku se nemohu vyjádřit. Mám totiž pocit, že Buzková je na ministerstvu tak nějak "odjakživa":-))). Tedy - do doby, než jsme počali našeho drahouška, jsem se o politické dění kolem dětí, výchovy a vzdělávání vůbec nezajímala.
M.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: JENO, haló, ozvi se, prosím! 

(15.6.2005 8:33:02)
Milada, mozno odpovedam od veci, predsa len som zo "zahranicia" :-))))
Ale predsa: v skole mojho syna sa hodnoti slovne. A v pripade, ze dieta prechadza na inu skolu, "vyrobia" vysvedcenia so znamkami. Ked sa chce, tak sa da, ja v tom nevidim problem.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: JENO, haló, ozvi se, prosím! 

(15.6.2005 12:56:14)
Milada, nasa skola je aj s gymnaziom, takze vsetkym detom priemer nerobia. A aj keby, neviem. Je to vecou a problemom skoly. A asi s tym problem nemaju, ked hodnotia stale slovne.
Mne osobne sa slovne hodnotenie tiez viac paci ako znamka. Je viachovoriace, o com svedci aj to, ze slovne hodnotenie ucitel lahko na znamku prevedie, opacne je to tazke, lebo kopec ucitelov uz mozno ani netusi, za co presne tie znamky decku dali.
V nasej skole maju deti navyse aj "sebahodnotenie".
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slovni hodnoceni 

(14.6.2005 14:04:25)
Milado, to nebylo slovní hodnocení od učitelky. To si zhodnotil syn sám:-) Já nevím, třeba to není pravda - na inspekci jsem tam byla jen jednou:-)
M.
 Dita 18let,2roky-synove 
  • 

Bludny kruh 

(17.6.2005 16:26:53)
Mela jsem a dalo by se rict,ze jeste mam tentyz problem.Syna uz preventivne podezrivam a vlastne si podstatne veci overuji.Jednou zklamana duvera je asi nenapravitelny problem.Dnes uz se tolik o znamky nazajimam,syn je dospely a rikam mu,ze je to na nem.Ambice uz davno nemam,rikam-hlavne at prolezes.Nemohu mu duverovat ani co se tyce penez.Hlavne na co to ma byt a zda ta castka odpovida.(skolni vylet atd.-nikdy jim nedaji stvrzenku a mi uz je hloupe volat do skoly a ptat se,jestli opravdu vylet stal tolik a tolik.Tato neduvera take prameni z hlubokeho zklamani.)Jinak mu dam kapesne a na ostatni penize nema narok.Jenze napr. ten skolni vylet(ze me zrovna napadnul) mu hradim.Nemuzu mu dat penize do ruky at si jde treba koupit rifle,protoze si zarucene koupi ty nejdrazsi a nebo levne a zbytek si necha atd.Mimochodem,kolik je tak kapesne pro 18-ti leteho kluka NORMÁLNÍ???Samozrejme,ze vzdycky tvrdil,ze vsichni dostavaji vic.On ma 800Kč na mesic.Obleceni,boty,fitness,zajezdy,lyzovani a vylety se skolou jsou v nasi rezii.
 Karla 
  • 

Re: Bludny kruh 

(17.6.2005 17:33:00)
Moje šestnáctiletá dcera má tisícovku,víc si přečti na Ostatní diskuse-Kolik má mít 16tileté dítě velké kapesné...
 Dana, Oliver (1), Wilma (13) 
  • 

VYLECIL NEKDO LHARE? 

(17.6.2005 23:22:28)
A je tu nejaky rodic, ktery ma zkusenost s "VYLECENIM" SVEHO DITKA, ktere LZE?

Predevsim se jedna o lzi vyse popsane: vedela, ze jdu do skoly a zjistim vse a presto nic nerekla.

Tzv. obcasne, nutne a male lzi (na ktere jsem ani nenarazila) me netrapi, protoze jsem si temer jista, ze v takovych pripadech si zalze kazdej, napr: Dite, ktere obvykle chodi vcas se jednou opozdi a rekne, ze hodinky prave ukazuji dany cas navratu.

Tak presne takovou lez bych dokazala prekousnout, i kdyz bych ohodnotila mnohem vice: "Maminko, opozdil jsem se, lituji."

Ale prave to neni nas pripad, nas hodnotim jako mnohem vaznejsi.

Kdo lecil a vylecil sveho lhare? A jak?

Dekuji.

Dana
 MirkaEyrová 


Re: VYLECIL NEKDO LHARE? 

(18.6.2005 11:56:44)
Dano!
Vím, že někdy dítě něco dělá, i když jsme přesvědčeni o tom, že jsme udělali všechno pro to, aby právě tuto věc nedělal.
Ale přesto: mně v případech, kdy mi syn provede něco "špatnýho" jako by bylo lhaní, a poté, co se "vyzuřím", proběhne hlavou otázka: PROČ? Proč mi lže? Kde jsem udělala chybu, že má potřebu lhát?
My nemáme problém se lhaním, občas spíš s tím, že se syn nafoukne a vztekle práskne dveřma. Pak se ptám - co asi cítí? Proč utekl? Co nemohl unést? Snažím se na to nalézt odpovědi, a když nějaké možnosti najdu - a syn mezitím "vychladne", pozvu ho ke klidnému pohovoření o věci. --- Ve svých sedmi letech ještě není asi úplně zralej "dobrat se jádra pudla" - prostě už pak třeba nevnímá, je to na něj moc složitý (a já tak ráda povídám:o))) - ale každopádně se snažím dospět k závěru, abych ho - sama klidná - uklidnila, že příště klidně může říct to a to (třeba "Maminko, promiň, jsem unavenej, mohli bychom to odložit?" (při nemoci) apod.)
Co to takhle sama v sobě rozpitvat, PROČ Ti lže? Co ji k tomu vede? (A to i přesto, že to může být nepříjemný pohled sama do sebe... Ovšem dá se to ustát - vím to z vlastní zkušenosti.)
Není to třeba fakt, že kdyby Ti o té špatné známce řekla, že bys jí udělala hrozný zle (u každého dítěte to může být něco jinýho), a proto Ti teda lže? --- Kdyby sis na takovou vtíravou otázku odpověděla kladně, pak pitvej dál: Co má pro mě větší hodnotu - to, aby dcera měla dobrý známky, anebo to, aby mi nelhala? --- Pro mě, například, má větší hodnotu to, aby mi syn nelhal, aby ke mně měl důvěru. Tzn. mám v plánu snažit se, abych při průšvihu nedělala až tak velký zle - aby se mi příště svěřil s důvěrou. Tj. mám v plánu v takových případech spíš hledat řešení, než dělat bububu. Když trest, tak ne rozzlobenost rodiče, a tak. Prostě zmírněním sankce fakticky ocenit, že se dítě samo přiznalo.
Zkus o tom zapřemýšlet. Možná sama děláš někde chybu?...
Zdravím a přeju dobrý vztah s dětmi.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: VYLECIL NEKDO LHARE? 

(18.6.2005 12:33:35)
Jo, Dano, ještě jsem si taky vzpomněla na příklad ze života, myslím z nějaké knížky. Dítě lhalo mamince o známkách - a při sezeních s psychologem vyšlo najevo, že lhalo proto, že mu bylo líto maminky, která z jeho špatných známek byla vždycky TAK smutná...
M.
 helena, dva kluci 
  • 

Vsichni to zkouseji,jak jinak se to maji naucit... 

(22.6.2005 16:06:35)
Me kluci lzou /spis nerikaji uplnou pravdu / abych nebyla smutna. Tvrdim sice/ kdyz se vyzuřím / ze budu mnohem mene smutna, kdyz na me hodi krutou pravdu, nez lhani Ale asi s tim maji sve zkusenosti, a tak z nich pravda nekdy leze pod tvrdym natlakem. Myslim si, ze kdyz procitam Tvoje reakce, ze dcera proste zvolila mensi zlo a doufala , ze to projde.Evidentne te ma rada. Nechtela te ponizit pred uciteli, nechtela aby te to bolelo. I me ten starsi rika jen ty dobre znamky a doufa, ze si to rychle opravi a pak na me vybali obe. Mami ctyrka z matiky pred tydnem ale uz jsem si ji oopravil = to zni prece uplne jinak.
a dcera proste tu pravdu nestihla ne sebe prasknout . Neber to tak osobne, a bud v klidu. I tohle se musi naucit. A pro zivot neni nevinnejsi lzi nez jedno cislo v zakovske knizce. Vice kontroluj, co ve skole dela , sesity, chod do skoly casteji a hlavne nevycitej. Ani sobe..VER JI STEJNE. ONA SE TO NAUCI .Ja jsem za dobre znamky odmenovala, za priznane spatne znamky byla materialni pochvala za odvahu a za zatajene znamky byl trest. Stejne to mnoho nefungovalo. upozornuji, ze moje kvitko nehlasilo ani ty dobre..Chce to udelat system probrat to s dcerou, aby vedela co ji ceka a souhlasila s tim,a pak vydrzet..H
 Eva Mervinska 
  • 

škola 

(19.4.2006 13:23:28)
Zcela souhlasím s názorem-dětem je porřeba věřit,ale jak se vypořádat a jak se zachovávatk situaci,že se dětem nevěří ve školách.Moje vlastní zkušenost je,že já sama se musím obhajovat,proč muj syn se chová tak jak se chová-nemá jiné vyzbití-ve škole ho postavili do role - je špatný.Co mám dělat-jak mu pomoci.Eva Mervínska

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.