| Dana, Oliver (1), Wilma (13) | •
 |
(13.6.2005 13:35:12)
Mam pocit, ze clanek prave na toto tema mi zde chybel.
Moje 13ti leta dcera mi OPET lhala, ale co vic, nechala to dojit tak daleko, ze jsem se zesmesnila ve skole:po prvnim vysvedceni (ve Spanelsku 3 do roka; 3 trimestry skoly = 3mesice; je trimestr cesky???-omlouvam se ) a zapirani znamek mi prinesla ze 7 predmetu NEPROSPELA, coz u nasi dvojkarky bylo na infarkt.
Pripisovala jsem to zmene skoly, neco jako maly gympl, a narozeni sourozence.
Druhe vysvedceni byla opet nasi obvyklou a znamou dvojkarkou. A to co nas ted ceka nebude velkou zmenou, nicmene nejake to zakoupnuti mela.
Smutne pro me bylo, ze jsem vedela pouze o tech dobrych znamkach a ty spatne mi nerekla. Dozvedela jsem se to na schuzich s kantory, na ktere na vyzadani dochazim pred kazdym vysvedcenim. Jen ja, rodicovska sdruzeni tu neexistuji a rodice dobrovolne do skoly nechodi.
To, ze o spatnych znamkach nevim, se jeste dalo kamuflovat, ale ze jsem si sla na kantorku z matematiky stezovat, ze jim 2 mesice po pisemce neoznamila znamku a ona ji oznamila a co vic, meli jeste jednu, byla pro me takova ostuda, ze jsem si prala propadnout (hanbou).
Rekla jsem ji, ze bude bez vyletu na konec skolniho roku a nyni me prmlouva kazdy den.
Musim priznat, ze mi hodne ublizila a BOJIM se ji verit, protoze lzi, spatne chovani a znamky jsem doufala, ze jsou minulosti a zustaly v prvnim trimestru. Podle toho jsem se k ni i chovala, o prvnim trimestru o jeho uplynuti nepadlo ani slovo. Za to ted mam cerne svedomi, ze ji NEVERIM.
Co mi radite a jake jsou vase zkusenosti???
Napiste, prosim.
Dana
|
| JaninaH |
|
(13.6.2005 14:31:52)
Dano,
u nás existuje rčení "Důvěřuj, ale prověřuj". Toho se držím.
Ale vážně. Také se mi stalo, u obou dětí, že zapíraly špatné známky. Bylo to, stejně jako u tvé dcery, při přechodu na střední školu (osmileté gymnázium). Myslím, že to byla i trochu moje vina, protože děti věděly, že mi na jejich dobrých známkách dost záleží, že se budu zlobit, že buu zklamaná, že budou následovat sankce. Při první třídní schůzce jsem se cítila stejně jako ty - zahanbená, že jsou špatné známky pro mě překvapením. A nebyla jsem sama. Někteří rodiče se dokonce dožadovali zavedení žákovských knížek, což vedení střední školy pochopitelně odmítlo.
Časem jsem se v tom "naučila chodit" a k zatajování známek u nás nedochází.
Co pomohlo:
1. Jsem ve školou ve spojení. Na všechny profesory mám email, a když mám nějaké pochybnosti, prostě se zeptám. Děti to ví, když z nich nemůžu známku vypáčit, stačí říct, že se tedy zeptám.
2. Snažím se mít přehled, co děti v jednotlivých předmětech probírají a jak si vedou. Hodně, opravdu hodně napoví sešit. Samozřejmě jim je nekontroluji denně, ale občas přece jen nahlédnu. Když např. vidím, že má dítě v sešitě z matematiky nedopočítané příklady, nesmyslné zápisy, čmáranice a tak podobně, vidím, že není v obraze a uhodím na něj, co se děje.
3. Snažím se tolerovat, že děti prostě některé předměty nebaví tak jako jiné, že nemohou, lépe řečeno nechtějí vynikat ve všem. To mi, přiznám se, jde ze všeho nejhůř. Ale snažím se :-)
Být tebou bych dceři školní výlet nezakazovala. Spíš bych se jí zeptala, proč ti známku zatajila, čeho se obávala a tak, a vysvětlila bych jí, že ztráta důvěry je moc špatná věc. Zrovna dneska jsem četla, že "mnohem výchovnější než trest je nést přirozený následek našeho činu...". Myslím, že dceru mrzí stejně jako tebe, že ji nevěříš.
J.
|
|
| Misa3 | 
|
(13.6.2005 15:31:29)
Dano, prosim Te pokus se nedivat na vec jen ze sveho uhlu, pises, ze Te dcera zesmesnila a ze Ti ublizila. Na mne to spis dela dojem, ze se Ti boji priznat skutecnost (=zatim jen spatne znamky) protoze vi, ze ji ceka neco hodne nepekneho. Muze to byt trest, vynadani, ironie proste neco ceho se hodne boji a tak zapira atd.
Proste uvaz jestli k Tobe neciti neduveru a pokud ano tak proc. A moc bych Ti radila pohovor s detskym psychologem. To neni trest, zesmesneni ani potupa ani pro Tebe ani pro ni, ale snaha abyste si lepe rozumely , aby se Ti dcera nebala priznavat pravdu, i kdyz neni dobra a abyste spolu pracovaly na lepsich vysledcich a to nejen ve skole. Chapu, ze to co pisu se Ti nebude libit, ale pohovor s dobrym psychologem nikdy nikomu neuskodil, takze se pokus nejakeho najit a sver se mu se svym a dcerinym problemem.
Chapu, ze budes mit chut me zakousnout, ale mam z toho spis pocit, ze se Te dcera boji. Mam za to ze deti nelzou bezduvodne a lzou jen v krajni nouzy. Pokud se mylim a je vse v poradku, nic se nestane a psycholog Ti rekne na co mas davat pozor a jak k dceri pristupovat a zadne z Vas neuskodi, kdyz se pokusite jednat podle rad nekoho, kdo dela detske poradenstvi dlouho a dobre. Takze ano, jako vzdy doporucuji destkou poradnu.
|
| Dana, Oliver (1), Wilma (13) | •
|
(13.6.2005 16:19:32)
je mozne, ze davam dojem, ze jde jen o me zostudneni, ale dcera vedela o tom, ze jdu do skoly a proc, podle zkusenosti vi, ze takto zjistena lez , je mnohem horsi, nez kdyby to na posledni chvili priznala.
co se strachu tyce, priznala, ze se bala o ten vylet, ktery by cestou pravdy neztratila, kdezto takto 100%, doufala, ze pravdu zjistim az po vyletu a to prave nemohu dopustit takovou vypocitavost.
dekuji za rady, cekam dalsi a jiz jsme objednani k psychologovi, take to nepovazuji za ostudu, dcera ano a proto ted mame dlouhe rozhovory na toto tema.
co se ostatniho tyce, vse mimo skoly, se lzi jsem se u ni nesetkala.
|
| MirkaEyrová | 
|
(13.6.2005 19:08:55)
Dano! Mám zatím prvňáčka, takže vážný neprospěch zatím nenastal (navíc ho nebaví tělocvik a kreslení, zato zbožňuje matiku a češtinu:-)). Ale už v posledních týdnech vyplulo na povrch, že právě ten nešťastný tělocvik neumí, a nejen že je ve všem poslední, ale navíc se mu pro to děti smějí.
Na druhou stranu se ho netýkají zatím ani ty "špatné známky", protože na prvním stupni mají slovní hodnocení.
Nicméně se mi osvědčuje a snažím se praktikovat: když se přizná sám k průšvihu, tak mu dát najevo, že to nebylo správné, a že by příště měl... (zestručňuju; je třeba volit co nejvhodnější a nejtaktnější slova). Při přiznání se snažím netrestat (když by šlo o něco hodně vážného, tak ano, ale stejně bych se snažila mírnit dopad). A taky: když cítím, že by MOHL mít s něčím problém, zdůrazním mu, že se nemá bát se svěřit. Taky jak píšeš - hodně si o takových věcech povídat, uznat nebo pochválit úspěchy. Jestli ji něco nezajímá, nesnažit se ji do toho za každou cenu nutit, ledaže by to byl předpoklad pro další studium něčeho, co by strašně ráda jednou dělala (pak se nebát to zdůraznit). Snažit se podpořit v učení - teda něco jako "měla bys to zkusit, třeba se ti zadaří" nebo tak. Na druhou stranu to chce přijmout ji takovou, jaká je - i kdyby sis u ní přála mít právě opačné rysy či zájmy. To bude asi dost tvrdý a nesnadný. Ale rozhodně si myslím, že by se v těchto oblastech nemělo moc "lámat přes koleno" - teda třeba kdyby sis představovala, že vystuduje jazyky a bude nějakou manažerkou v zahraniční firmě a dceru jazyky tvrdě nebavily, zato ji bavila jánevím keramika a malování, tak oplakat vidinu zajištěné manažerky a raději ji podpořit v tom, co jí jde (poslat do keramických kroužků, přihlásit na střední umělecké školy...).
Jo, mně se to mluví, když mi synáček před očima rozkvétá tak trochu právě tím směrem, ve kterém jsem sama jeden čas chtěla být dobrá:o))) Na druhou stranu vím, že kdyby tím směrem šel, nebude mít život nijak růžovej (zatím chce být spisovatelem) - teda, pokud z něj nebude další Viewegh nebo Rowlingová, že?:-)))
No. Ber můj příspěvek jako teoretické tlachání - přece jen s pubertálními tvrdohlavci ještě zkušenosti nemám:o)
Měj se hezky a ať vše vyřešíte ke všeobecné spokojenosti.
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(14.6.2005 9:26:34)
No, Milado, to máš asi pravdu. Když syn přecházel ze ZŠ s klasickým známkováním, museli mu vysvědčení stejně přepsat na slovní hodnocení - a počítám, že kdyby šel ze slov. hodnocení na známkové, tak by mu taky museli vysvědčení ze slovního změnit na známkové. Jistěže na to snad existují "nějaké" stupnice. Např. předpokládám, že hodnocení, cituji: "Vše zvládáš. Nic ti nedělá problém. Dobře jsi zarecitoval báseň. Napsat písmenka podle diktátu ti nedělá potíže. Nastavit ručičky hodin umíš. Chválím tě." je asi něco jako "ze všeho jedničky". Ale jistá si tím nejsem. Asi časem budu muset prostudovat, co a jak, ale zatím na to opravdu nebyl čas. Na školu se slovním hodnocením jsme syna přestěhovali v pololetí, "za chodu", hrozně času jsme strávili řešením otázky dojíždění - tj. jestli to zvládneme, jestli má toto řešení takovou hodnotu pro nás, abychom se vystavili komplikovanému dojíždění a dalším mnoha šmodrchelům - způsob hodnocení byl mezi těmito otázkami "jen" drobný detail, na který jsme opravdu, ale opravdu neměli čas. Od toho prvního února jsem v takovém kolotoči, že jsem ještě neměla čas styl hodnocení promýšlet (a když si sednu k Rodině, tak je to proto, že už jsem unavená a potřebuju dobít baterky).
Prostě když máš dítě na škole se slovním hodnocením, tak k tomu nedostaneš žádný "manuál", kde by sis mohla jako v tabulce najít převod ze slov na známky, něco jako "vše zvládáš = 1, je to dostatečné = 4" apod. Patrně existující "převodníky" či "zásady" mají maximálně učitelé - ale já jako rodič nikoliv.
Jinak bys mohla argumentovat tím, že já jako rodič vidím, jak syn umí či neumí. Jenže za prvé mi je tento "čich" k ničemu, protože např. když se ještě na staré škole učili číslovky 3, a syn je - podle mého citu - mastil, dostal za 1, a naopak když v nové škole doma četl a zdálo se mi, že zadrhává a neodpustila jsem si nějakou poznámku, syn prohlásil, že ale ostatní děti ve třídě čtou ještě hůř. Tj. nemám na to asi ten správný nos. A za druhé - vůbec ani nechápu styly, kterými se "známkuje". Např. se mi zdá hrozně, hrozně nefér, když jsem třeba na střední škole dostala horší známku z diktátu jen proto, že tzv. m(M)ostecká věž není mostecká jako v Mostě, ale Mostecká jako název věže v Praze (známka ne za pravopis, ale za malý "všeobecný" rozhled), anebo že syn dostal (na staré škole) pětku z matematické zkoušky jen proto, že chodili málo ven, a chvíli před tou písemkou paní učitelka oznámila, že půjdou na tělocvik ven, čímž byl syn tak rozradostněn (tam to fakt byla naprostá vzácnost - jít ven), že radostně vykřikoval výsledky příkladů nahlas (tj. známka ne za matematiku, ale za chování, ještě k tomu spoluzpůsobené samotnou školou, že ani třída, ani družina nechodila dostatečně často na vzduch).
Takže ano - patrně se dá ze slovního hodnocení "vyčíst", jakou kdo má "známku", ale já to teda rozhodně neumím - a vlastně si tím ani moc nelámu hlavu. Pro mě je podstatné, aby ve škole dával pozor, plnil zadané úkoly, cvičil čtení, psaní, počítání, procvičoval i jiné věci, které mu eventuelně nejdou (tělocvik), a jakou z toho "má" známku, zatím, ZATÍM neřeším. Ale samozřejmě by se situace změnila, kdyby se syn např. rozhodl, že půjde na osmileté gymnázium - tak to bychom museli začít věnovat větší pozornost výsledkům testů atd. atd. Ale opět ZATÍM se nás to netýká.
M.
|
| difo | •
|
(14.6.2005 10:02:20)
Slovní hodnocení a běžná klasifikace jsou těžko slučitelné. Slovní hodnocení slouží k tomu, aby se dítě i rodiče lépe orientovali v oblastech, kde je dítě dobré a kde má problémy.
"V češtině píše velice úpravně, ale dělá mu problémy psaní velkých písmen. Často je zapomene u vlastních jmen."
Slovní hodnocení je výborná věc do té doby, dokud:
- nepotřebujete vypočítat průměr nebo přecházíte na jinou školu
- dítě nebo rodiče "nezapomenou" na věci, ve kterých by měli "přidat" a nedívají se jen na část s pochvalou
Pokud vím, tak převodní tabulky nejsou a ani z principu být nemohou. Podle mne by bylo vhodná kombinace obojího - klasická známka doplněná o poznámku, kde bylo dobře a kde přidat. Ale v praxi?? Nevim nevim.
|
|
| MirkaEyrová |
|
(14.6.2005 10:03:24)
Milado!
Tak nad podobnými věcmi mě nenapadlo bádat, protože syn patrně na jazykovku nepůjde. --- Jo, máš pravdu. Tak pokud bude dítě přestupovat ze školy se slovním hodnocením kamkoliv, kde je hodnocení známkové, tak patrně bude skutečně nutné, aby takové výstupy (vysvědčení, dotazníky apod.) vyplnil učitel. Ty máš pocit, že je na tom něco špatně? Že to učiteli přidělává práci? Ale Milado, je JEJICH volba, že na té škole učí. Oni tam musejí dělat spoustu jiných věcí, které učitelé z „obyčejných“ základek dělat nemusejí – třeba musí pravidelně na různá školení; postupy výuky jsou odlišné, je odlišný přístup k dětem a nakonec i k rodičům. Takže je jejich volba, že učí právě na této škole. Patrně to budou lidé, které to baví, kteří jsou zapálení pro věc a postupy určené vedením školy považují za správné: jinak by patrně na této škole neučili.
K tomu slovnímu hodnocení: já Ti skutečně neřeknu, jaké to má výhody a nevýhody, a neudělám tady žádnou studii na toto téma. To spíš JENA, ta s tím má větší zkušenosti.
My jsme syna na tuto školu dali z úplně jiných důvodů, než proto, že se tam neznámkuje. Apropos – taky jsem si zprvu myslela, že „to“ budu mít pod kontrolou, že budu vědět u slovního hodnocení, oč běží. Ale skutečně – slovní hodnocení není o tom, že by se známka „schovala“ do lidštější podoby: je to spíš o podpoře, povzbuzení do další práce a tak – a z toho se ty známky skutečně nevyčtou „jen tak od boku“.
M.
PS JENO, jestli jsi tu, napiš Miladě (i mně) něco o tom slovním hodnocení!!! Dík.
|
| MirkaEyrová |
|
(14.6.2005 11:27:09)
No, na druhou stranu, Milado, na synově škole to třeba funguje tak, že v pondělí dostanou týdenní plán, jaké učivo budou ten týden probírat, co budou dělat na výtvarce, hudebce či tělocviku, jaké kulturní či sportovní akce je čekají. No a na druhé straně téhož listu je pak hodnocení - jsou v něm u jednotlivých předmětů konkrétní otázky (příklad: ČJ - Umím číst pohádku pro ostatní?, M - Umím vyřešit slovní úlohy?), a dítě si samo ve čtvrtek večer vyplní, jak samo hodnotí svůj výkon. (Možnosti: Neumím, Umím s pomocí, Umím částečně, Umím) To dítě v pátek odevzdá paní učitelce a ta přes víkend zhodnotí, zdali se dítě ohodnotilo správně (např.: Luboši, souhlasím s tvým hodnocením.), a přidá svoje vyjádření (viz minulý příspěvek). Takže pokud rodič sleduje pravidelně i týdenní plány, tak je celkem v obraze. Navíc to, co konkrétně tady popisuju, ještě podporuje dítě v reálném ohodnocování vlastních výkonů - dítě přece teoreticky může svůj výkon nadhodnocovat nebo naopak nedoceňovat. Navíc já konkrétně ocením informaci, že "trochu ti dělá problém naučit se a říci jazykolam", než strohá informace "ČJ: 2".
Takže mám pocit, že celkově slovní hodnocení míň stresuje. Taky myslím dochází k reálnějšímu porovnávání výkonů dětí - např. syn nehlásí "já mám z češtiny jedničku a ostatní jedna minus", ale nahlásí zhruba "myslím, že čtu nejlíp ze třídy".
Na druhou stranu je fakt, že celá konkrétní škola, o které se tu mluví, nezavádí některé alternativní prvky jednotlivě, ale cíleně buduje určitý systém vzdělávání, v němž tyto prvky hrají svoji konkrétní úlohu. Takže co bylo mému synovi platné v jeho první škole, že měli vzadu hrací kobereček a hezčí lavice, když každé ráno nešťastně a bezmocně brečel, že nechce do školy...
Milado, myslím, že se slovního hodnocení nemusíš bát. Spíš jde o to, do jakého kontextu to slovní hodnocení zapadne.
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(14.6.2005 11:52:58)
Milado, ještě mě napadlo, že ve Vaší škole nepůjde ani tak o problém slovního hodnocení, jako spíš o problém komunikace mezi vedením školy a učiteli i rodiči. Jestli ředitel Vaší školy něco hodlá zavést, aniž by třeba odůvodnil PROČ, zveřejnil vzdělávací plán, případně se o tom všeobecně nediskutovalo, tak za to asi slovní hodnocení nemůže.
M.
|
| Xantipa | •
|
(14.6.2005 12:56:43)
Na naší ZŠ se běžně známkuje. Matematiku učila učitelka /2. stupeň/, které se známkování moc nelíbilo. Takže známkovala, ale k tomu dodávala slovní hodnocení, např. písemka 3 - potřeba doučit zlomky, desetinná čísla, apod.
Ve čtvrletí zásadně nepsala do hodnocení známku, ale sdělila rodiči - matematika dobrá, ale chce to procvičit to a to.
Konečnou známku na vysvědčení odvodila tak, že se psaly 3 písemky, které měly ukázat, jak dítě zvládlo předepsané učivo. Učitelka vytvořila na každé pololetí osnovu toho, co dítě má zvládnout. Takže když třeba probírali zlomky, psali cvičení a někdo dostal za 5, tak žádná tragedie. Učitelka podle výsledků zjistila, jak dobře či špatně děti pochopily látku.
Mně jako rodiči i mé dceři, i některým dalším rodičům, to vyhovovalo. Jenže nás byla menšina a většině se to nelíbilo. Proč prý k tomu píše ty "slinty". Nebyli schopni pochopit, že to nejsou slinty, ale věcné a důležité připomínky. K mé lítosti učitelka ze školy odešla. Ani se jí nedivím.
Já bych moc chtěla, aby můj syn chodil do školy se slovním hodnocením. Jenže u nás ve městě žádná taková škola není /i když škol je tady dost/. Škoda.
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(14.6.2005 13:59:22)
Jo, Milado, ono to neházej na Buzkovou. Třeba (říkám TŘEBA, nezastávám se) dělá, co je v jejích silách. Víš, v našem státě panuje taková atmosféra, že i kdyby ministra školství dělal svatej, že by se nikam daleko nedostal. Protože mám dojem, že v našem státě má přednost VŠECHNO před školstvím a zdravotnictvím. Stačí, aby byl někdo (a ne jen jeden) patřičně podmáznut, a už to jede. No a taky - ve státě, kde jsou ministři doživotně beztrestní a všichni mají platy, že by z toho vyžilo každej měsíc několik vícedětných rodin, a ještě se vozí služebními auty nebo dokonce letadly, tak v takovém státě nebude problém jen v jedné jediné osobě. Bohužel. --- Jo, pokud by mne někdo nařknul, že závidím, tak jo - snad i trochu závidím bezstarostnost (po stránce "běžného" živobytí). Na druhou stranu jo, klidně, ať si dávají čtrnácté platy a vozí se letadly - ale AŽ BUDE ZDRAVOTNICTVÍ A ŠKOLSTVÍ V POŘÁDKU!
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(14.6.2005 16:05:20)
Hm. Asi takhle: o politiku se podrobně nezajímám a paní Buzkové do talíře nevidím. Rovněž si nečtu všechny zákony, které vyjdou. Možná je to divné, ale já se holt věnuju jiným věcem než permanentní kontrole toho, co který politik udělá, schválí nebo navrhne (popř. jaký má výdělek, jiné aktivity, majetek, docházku do parlamentu atd. atd.). Jediné co vnímám, jsou zaprvé atmosféra, zadruhé jednotlivé detaily zákonů, které holt jaksi prosáknou do médií. V novém školském zákoně mi je trnem v oku především to, že si deváťáci nemohou dát víc přihlášek na střední školy. Jinak nemám čas (případně náladu) studovat tucty dalších detailů. --- Nevím, jak to v politice chodí, a tak se nehodlám pouštět do "fundovaných" komentářů. Snad jen poznámku: když bude paní Buzková v parlamentu jediná proti stovce dalších poslanců, myslím, že jí sebelepší návrhy budou tak akorát na dvě věci. Jestli ovšem dobré návrhy podává nebo ne, to nemám tušení. Taky jsem výslovně psala "TŘEBA, nezastávám se", což skutečně znamená "TŘEBA, nezastávám se" a nic jiného.
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(14.6.2005 17:51:59)
No, jak myslíš, Milado. Mně je úplně fuk, jestli někdo označí jedinýho ministra za zodpovědného za to, co se děje, anebo ne. Jen jsem chtěla naznačit, že podle mě je ten problém asi o něco širší a složitější, a že případná výměna ministra ještě nemusí znamenat, že se všechno zázračně změní k lepšímu.
M.
|
| Líza | 
|
(14.6.2005 17:53:30)
...ale rozhodně je zvláštní a pozoruhodné, pokud se pouhou výměnou ministra najednou více věcí prudce změní k horšímu :-)
|
|
| MirkaEyrová |
|
(14.6.2005 18:39:07)
Jeno, Milado!
Jeno, prosím Tě, nemohla bys sem napsat nějakou chytrou a podnětnou věc o slovním hodnocení? Nebo, protože si myslím, že se v tom vyznáš, nějaké odkazy "někam", kde se o tom něco víc dozvědět?
Díky moc předem.
Milado!
Ještě jsem chtěla podotknout. Ty jsi tady začala Buzkovou sepsouvat původně kvůli slovnímu hodnocení. A Tvé příspěvky v této věci vyzněly ve smyslu "co si to ta Buzková na nás vymyslela?!". To, co jsi napsala naposled, asi budou vážné věci, které lidem mohou zkomplikovat život, nevím, nemohu dobře soudit. Nicméně slovní hodnocení se mi líbí, a nevím proč by zrovna TOHLE mělo být špatně. A ovšem pokud mají existovat dva tak odlišné pohledy na hodnocení žáků vedle sebe, tak nikdy nebude snadné dát dohromady zákon, který "snadno a bez komplikací" všechno zařídí a udělá "za nás". Jednoduché by bylo jedině to, jeden z těch způsobů hodnocení prostě zakázat; ale to by příznivci toho zakázaného způsobu přišli dost zkrátka, nemyslíš?
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(14.6.2005 23:43:21)
Milado, klid, při přechodu na školu s jiným typem hodnocení je převod na to které hodnocení povinna udělat škola, ze které dítě odchází. JAK to dělají, to skutečně nevím. Ale myslím, že ze slovního hodnocení převést na známky může být ještě "brnkačka"; horší bylo, když ze známek převáděli na slovní hodnocení v synově první škole: JAK TO UDĚLALI, to nemám tušení, protože se tam slovním hodnocením normálně nikdy nikdo nezabývá, a pravda je, že jsem ten "výsledek" převodu (pololetní vysvědčení) ještě vlastně neviděla. (Viděla jsem "původní originál" se samými jedničkami:-)))
K druhé části příspěvku se nemohu vyjádřit. Mám totiž pocit, že Buzková je na ministerstvu tak nějak "odjakživa":-))). Tedy - do doby, než jsme počali našeho drahouška, jsem se o politické dění kolem dětí, výchovy a vzdělávání vůbec nezajímala.
M.
|
|
| ZuziP | •
|
(15.6.2005 8:33:02)
Milada, mozno odpovedam od veci, predsa len som zo "zahranicia" :-))))
Ale predsa: v skole mojho syna sa hodnoti slovne. A v pripade, ze dieta prechadza na inu skolu, "vyrobia" vysvedcenia so znamkami. Ked sa chce, tak sa da, ja v tom nevidim problem.
|
| ZuziP | •
|
(15.6.2005 12:56:14)
Milada, nasa skola je aj s gymnaziom, takze vsetkym detom priemer nerobia. A aj keby, neviem. Je to vecou a problemom skoly. A asi s tym problem nemaju, ked hodnotia stale slovne.
Mne osobne sa slovne hodnotenie tiez viac paci ako znamka. Je viachovoriace, o com svedci aj to, ze slovne hodnotenie ucitel lahko na znamku prevedie, opacne je to tazke, lebo kopec ucitelov uz mozno ani netusi, za co presne tie znamky decku dali.
V nasej skole maju deti navyse aj "sebahodnotenie".
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(14.6.2005 14:04:25)
Milado, to nebylo slovní hodnocení od učitelky. To si zhodnotil syn sám:-) Já nevím, třeba to není pravda - na inspekci jsem tam byla jen jednou:-)
M.
|
|
|
|
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)